Pavoučice Alík ... kapitola 68.

4. června 2016 v 12:31 | Johanka |  Smaragdový příbeh

Hned ráno se konalo soudní stání, ke kterému jsem byla předvolaná. Vedle slečny Blackové oděné do modrošedého kostýmku, jsem už tradičně vypadala spíš jako Janis Joplin, než jako budoucí koncipientka (která, podotýkám, úspěšně! ukončila první rok práv na University College Cork, díky čemuž si konečně zapamatovala, že "contra proferentem" není zaklínadlo z Harryho Pottera, ale právní obrat zaručující A+, pokud víte, kdy a koho jeho znalostí ohromit).
K mému štěstí se na jednání objevil kurátor pro mládež, terénní pracovnice z neziskovky a konečně i šestnáctiletá gotička Lara, čímž byl poměr úřednictva a nás, co jsme spíš připomínali subkulturní squatery z Camden Townu, vcelku slušně vyrovnaný.
Pro Laru to dopadlo skvěle, vezmeme-li v potaz, že trestní oznámení na ni podala vlastní babička. A já…no asi si umíte představit, jak ráda jsem běžela na oběd s Kate a Carmen, když jsem místo vlastní snídaně stavěla z buchet obrázky pro Paddyho.

 

Z deníku, dne 18.8.: ještě 9 hodin, 6 hodin, 5.52, 4 a třičtvrtě. ... kapitola 67.

31. května 2016 v 17:02 | Johanka |  Smaragdový příbeh

Období, kdy jsem se nastěhovala na East Grove, je zároveň dobou, kdy jsem stránkám svého deníku sdělovala jen šťastně abstraktní hesla. Ale jděte, vy světoběžnice. Vím dobře, že nejméně třetina z vás si ho píše. A mezi námi, má milá třetino, ty další dvě šuškají totéž, co my napíšeme, do vypelichaného ucha dvacet let starému plyšákovi.

Od dámské jízdy s Maite, Kate, Carmen a Barby, uplynuly téměř dva týdny. Paddy byl pryč déle, než se zdálo snesitelné někomu, kdo pukal steskem jako kukuřice v mikrovlnce jen při představě, že odjíždí na nákup.
Zkuste mě pochopit.
Skoro jsem zapoměla, jaké to je, skutečně mu smět kdykoliv zavolat, kdykoliv zajít na koncert, napsat vzkaz na orosené zrcadlo a čekat, až se večer v koupelně rozesměje, když ho při sprchování objeví. Dát Paddymu dárek, nad kterým nemusím přemýšlet, jestli vzbudí Cořiny otázky. Zahřát mu studené ruce a neohlížet se, kdo je poblíž, kousnout si z jeho jablka bez leknutí, že se Cora dívá a zlobí se na něj.



Den pro Tibet 8. 3. 2014

18. března 2014 v 18:51 | Johanka |  Skrz ves Mír
Ráda bych vás po odstávce blogu opět pozdravila a každého zvlášť objala. Některé za věrnost a trpělivost a ostatní zkrátka jen tak.
Protože je tu březen, kdy každoročně pořádáme akci Den pro Tibet, zvu vás k několika řádkům o akci, kterou v ostrovském ekocentru pořádáme každým rokem. Najít, sledovat a podpořit nás můžete třeba tady: Taši Delé.


Mezinárodní kampaň Vlajka pro Tibet vznikla v západní Evropě s cílem poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu. ČR se k této iniciativě připojuje od roku 1996. Minulý rok ji u nás podpořilo 467 obcí, měst, městských částí nebo krajů vyvěšením tibetské vlajky jako projevení sounáležitosti mírumilovnému národu s bohatou kulturou a obrovským duchovním odkazem, který pomalu upadá v zapomění.
 


Rituál pro svatojánskou noc

23. června 2012 v 23:12 | Johanka |  Samé moudrosti
Dnešní svatojánská noc otevírá poklady. Nejen ty ve skalách a v zemi, ale také ty, které máte schované uvnitř sebe. Studánky a vřídla mají obzvlášťě léčivou sílu, také voda, z níž se skládá většina vašeho těla, se dnes lehce očišťuje, nabíjí a dostává léčivou mentální podobu.
Les šumí kouzly a jemná mlha mezi světem lidským a světem víl, elfů, skřítků, divoženek, skřetů, trpaslíků, gnómů, bludiček, čarodějnic, duchů pramenů, ohně i dalších živlů, faunů a všech bytostí lesa, se rozestupuje.


Jediný správný čas, je Teď.
Článek je pozvánkou ke kouzelnému rituálu, který můžete provést. Stačí si přes pyžamo natáhnout župan, nebo rychle vklouznout do oblečení a udělat radost svému bláznivému já ;-)

A pokud to nestihnete dnes, nezoufejte. Po Janovi má svátek Ivan, po Ivanovi Adriana...a přání je vždy tak silné, jak silná je vaše víra v jeho vyplnění.

Mikrokosmos Páté dohody

22. června 2012 v 11:29 | Johanka |  Okamžiky a Za-myš-Lenky
Shánějí se těžko. Předchází tomu vysedávání u internetu, probdělá noc a propocené tričko lepící se na vás v často iluzorní předtuše úspěchu. Mimopražanovi je třeba vybudovat úzkou síť kontaktů napříč Prahou. Pečlivě rozdělit úkoly, vše zkoordinovat, dost možná rozpárat tajnou vnitřní kapsu s kovovou pajskou na úplatky. Je nutná psychická odolnost, výhodou se může jevit absolvování kurzu asertivity.
Celé to úsilí často končí nezdarem: Nejsou. Vyprodáno.
Rozklepanou rukou típnete poslední cigaretu. Chtíčem po vědění zmožení, po zodpovězení palčivých otázek prahnoucí bytosti, jsou přemoženy rezervačním systémem.

Čekáte na zahájení předprodeje na další představení. Stále spletitější síť kontaktů se rozrůstá, sílí, pulsuje jako mozkové neurony. A pak se to stane:

Kamarád známého, který má kamarádku, která se na obědech setkává se sekretářkou tety bývalého přítele ředitelky základní školy, kam chodí dítě, jehož vedoucí z tábora na Lužnici roku 2009 se stará o administraci webu klubu Lávka, vám zajistí úspěch.
ON JE SEŽENE!
Připouštíte, že vstupenky na Pátou dohodu přeci jen fyzicky existují.

Viděno zpod růžových lenonek...kapitola 66.

1. března 2012 v 1:03 | Johanka |  Smaragdový příbeh
Randy je ocas. Proto miluju Johanku. Odstěhovala se k Paddymu a mně zůstal její byt, když Ranovi k ocasu přirostla ještě demence. Chodit s máničkou, to byl zas nápad…
Přenesla jsem se přes všechny instrukce ohledně Johančiných domácích mazlíčků-že pavouk nerad tykání, o komunikaci s kytkou se nemám pokoušet, že pod prahem bydlí mravenci, které, jestli jim nasypu tu jedovatou růžovou věc, budu pak za trest po jednom pohřbívat. Jsem pacifista, ale co se týká Johanky, moje přesvědčení občas kolísá. Ne, jak říkám…miluju Johanku.

Jak se Červená Karkulka potkala s Harry Potterem

27. února 2012 v 16:36 | Johanka |  Léonu Werthovi, když byl malým chlapcem
Je to asi rok, co mi můj starší syn zadal úkol-napsat příběh o tom, jak se Karkulka potkala s Harry Potterem. Něco jsem rozpracovala, a pak svůj výtvor uložila k ledu. A najednou obleva a koukám v dokumentech, že to s ročním odstupem není zas tak zlé :) Rozhodně jsme se s Kryštofem po roce znovu nasmáli...a tentokrát i s mladším Joachimem, který už podobné vtípky začíná pobírat. Takže, jestli se objeví úsměv na tváři i někomu z vás, mise byla přinejmenším úspěšná.

Jak se Červená Karkulka potkala s Harry Potterem

Červenou Karkulku zná kdekdo. Víme, že chodila za babičkou přes hluboký les, nosila červený kabátek a ráda si zpívala. Taky jsme všichni slyšeli tu nemilou příhodu o vlkovi, kterému se zachtělo ubohou Karkulku sežrat. A protože to byl takzvaný vlk nenažraný, stačil do břicha natlačit nejen Karkulku, ale i její babičku. Tehdy to všechno dobře dopadlo, díky duchapřítomnému myslivci, jež se z vlkem nepáral a pěkně ho rozpáral.
Nemyslíte si, že na tak velké zásluhy, se toho v pohádce dovídáme o myslivci dost málo? Je to přinejmenším podezřelé. Ve starých kronikách je ale zaznamenáno mnohem víc, než co se dochovalo ve vyprávění o Karkulce. Do kronik se totiž zaznamenávají události celých staletí a také všelijaké důležité příběhy. No, a když mluvící vlk zbaští starou babičku, i její vnučku, je to hodně důležitý příběh.

Další články


Kam dál