Cecilka...kapitola 7.

23. listopadu 2008 v 11:17 | Johanka |  Smaragdový příběh
Probudila jsem se přesně v půl páté. Asi dvacet minut na to, mě tak vyděsil zvonek, že jsem si skoro ukopla palec. Vykloním se z okna…
...a pod ním stojí…
...Paddy.
"Ahoj, můžu nahoru?"
"To víš, že můžeš!"
Měla jsem radost a po jedné skákala pro klíče. Vůbec jsem nečekala, že ho uvidím tak brzy.

Za chviličku stál u dveří.
"Neruším tě? Byl jsem vyzvednout Coru, přihlásila se do letní školy. Ale ještě musí pár hodin pobýt v knihovně, tak mě napadlo, že bych tě zatím vzal na pláž a vyzvídal, jestli se můj kamarád dnes choval slušně."
"Jsem ráda, žes přišel, ale zrovna vařím polívku. Bude snězeníhodná do půl hodinky."
"V autě čeká Dos. Jestli jí v něm nechám půl hodiny, už se mnou nikdy nepromluví."
"Tak jí přiveď nahoru. Zvu vás na večeři, nepohrdnete-li jídlem řadových občanů."
"Po kaviárech a grilovaných humrech...mmm necháme se přemluvit."

Zanedlouho jsem uslyšela nadšené štěkání a cinkání psích drápků na schodech. Dossie si poslušně lehla pod stůl a dívala se na Paddyho, který ji až teď dohonil. Loupala jsem brambory a jen co si Paddy pověsil kabát a zvednul z podlahy i ten můj (přísahám, že dva dny jsem pořád myslela jen na to, jak to sama udělám), stoupl si vedle mě. (Rane, fenyklu všechna čest, ale copak je tohle???)

"Můžu ti pomoc, pokud nepohrdneš párem zhýčkaných rukou slavné celebrity."
"Tak jo," pokrčila jsem rameny. "Dodělej brambory a já zatím nakrájím zeleninu." (No tak, Paddy, už se ptej!)
Tolik jsem se chtěla pochlubit!
"Povídej, na co čekáš…"
(Díky, díky, díky) "Ran se mnou jedná jako s princeznou. Předčil všechny moje představy a hodně mě překvapil."
"Ran je gentleman každým milimetrem svého já.Takže se ještě uvidíte?"
"Zítra. Až skončím v práci, vypravíme se za historií Corku. Opravdu se mi líbí…" kousla jsem se do spodního rtu.
"Kampak tě vzal?"
"Já nevím, jak se to místo jmenuje. Ale tváří se zcela jako prales."
"To je Prales…Virgin Forest se jmenuje. Není daleko od centra a procházíš dlouhým podchodem?"
"Jo, jo…to je ono. Byl jsi uvnitř?"
"S Corou se scházíme jedině v pralese…"
Usmála jsem se a smetla mrkev z prkýnka do hrnce.

Paddy stál ale u sporáku a do obličeje mu stříkla vroucí voda.
"Jejda, to jsem nechtěla. Ukaž…já jsem nemehlo, promiň mi…" omlouvala jsem se a ubrouskem mu otřela zavřené oko. "Podívej se na mě. Vidíš vůbec?"

Zamrkal a musel se usmát. Bylo jasné, že Johanku to bolí víc, než jeho.
"Jsem v pořádku."
"Je mi to opravdu líto."
"V pořádku!"
"Vážně?"
"Přísahám na všechny oči, co mi zbyly…jen prokaž světu službu a nedávej se na dráhu profesionální kuchařky," dodal ještě.

"No teda! Pokračuj a můžeš si rovnou rezervovat večeři v pralese," skoro naprosto vážně jsem se zlobila.
"Nevím, nevím. Jsi si jistá, že nás neotrávíš?" zákonitě začal provokovat.
Ani nedořekl větu a já napřáhla ruku, ve které jsem držela prkýnko.
"Ještě slovo a z tvojí hlavy udělám krychli."
"Poznáš, doufám, rozdíl, mezi cukrem a solí…," soustředěně se věnoval krájení brambor. "Víš vůbec, co z toho patří do polívky?"
"Čeká tě trest smrti," chystala jsem se ho přetáhnout po zadku, ale Paddy byl navzdory hrané zaujatosti ve střehu. Popadl z háčku síto, uskočil a začal s ním proti mně šermovat.
"Tak pojď, šéfkuchařko!" vysekl proti mně famózní výpad.
"To si piš! Rozsekám tě na cimprcampr…" skrčila jsem se před dalším útokem "…když nectíš moje kuchařské umění!"
Řehtali jsme se svým neúspěšným výpadům a Dossie nás nechápavě pozorovala.
"Háhá…netrefila!" posmíval se mi, jakmile přede mnou prchnul na pohovku.
Chtěla jsem mu podrazit nohy, ale vyskočil a já znova minula. Seskočil zpátky na zem, ale za stálého šermování přede mnou couval pořád blíž ke zdi. Když už byl v koutě, zašišlala jsem:
"A ťopak udeláme teď?"
Paddy se ohlédl, znenadání pustil sítko na zem a vyrazil přímo proti mně.
"Néééé," zalapala jsem po dechu, když se prsty dotkl mých žeber. "Néééééééé!" kroutila jsem se pod jeho rukama. "Při všech mušketýrech, ušetři měěee!" skácela jsem se na zem, ale on mě lechtal, že jsem nemohla dělat vůbec nic.
Snažila jsem se mu vykroutit. Marně, vždycky byl rychlejší a hlavně měl dost velkou sílu. (což jsem taky nečekala, asi fakt ty kluky podceňuju)

Dossie několikrát žárlivě šťouchla do Paddyho. Musel mi jednu ruku pustit, aby jí odehnal. Ani tak nedala pokoj. Málem se mi podařilo využít příležitosti a vyprostit i duhou, ale Paddy mě bleskurychle znova chytil.
"Dossie, běž!" smál se.
"Máš mě nechat na pokoji," překládala jsem mu profesionálně její psí gesta.
Přitom jsem ale přemáhala smích.
"Nic neslyším."
"Paddy!!!" zajíkala jsem se, když se opět, byť jen na okamžik dotknul mých žeber.
"Řekni: Paddy Kelly je nejúžasnější na světě!"
"Ani omylem!" vmetla jsem mu do tváře.
"Rozmysli se," varovným tónem zašeptal.
"Nikdy!" zavrčela jsem hrdě. "Nééééééééé!!!!!!! NECH MĚ NAPOKOJI!!!"
Snažila jsem se vypadat výhružně. Ale Paddy se bezvadně bavil. Zvednul hlavu jako Napoleon a povýšeně, zatímco hravě jednou rukou zvládnul držet obě moje zápěstí, povídal:
"Řekni: Paddy Kelly je nejkrásnější, nejbystřejší a nejmilejší!"
V tom mě přitiskl k podlaze a volnou rukou mě lechtal, až jsem myslela, že se zblázním.
"Takže?" smál se.
"Jsi všechno, cos řekl. Pusť mě!"
Smíchy už jsem brečela.
"Úžasný," diktoval…
"Úžasný," zabručela jsem.
"Nejkrásnější…honem, pokračuj!"
"Nejkrásnější, nejmilejší, nejhodnější, nejbystřejší…stačí?" vysypala jsem ze sebe.
"To tě odnaučí chtít mlátit někoho tak nesporných kvalit prkýnkem!" vítězně vstal.

Zamračila jsem se a pro sebe, ale zároveň tak, aby to zaslechl, jsem zamumlala:
"Máš pravdu, kladívko bude lepší."
Paddy mě za tuhle poznámku znovu dloubnul do žeber, ale tentokrát tak mistrnně, až jsem ucukla a narazili jsme do sebe hlavami.
"Jau! Ty ses rozhodla, že mě dneska zmrzačíš?"
Chytil se za čelo. Byla to vážně pořádná srážka…
"Co říkáš? Já mám asi po nosu. Vzal sis dnes abnormálně tvrdou hlavu."
"Hodí se mi ke košili. Máš to nějak červený," skrčil se, aby mi viděl do obličeje.
"Pojď, jinak ti oteče," vlekl mě za sebou k lince. Vzal si lžíci a přikryl mi s ní nos."
"Ááu!" Popadla jsem jinou a přimáčkla mu jí na čelo.
"Jauvájs!"
"Vypadat jako jednorožec znamená útlum prestižním časopisům."

A tak jsme tam stáli, on mě držel lžíci na nose, já jemu na čele, a chechtali jsme se jako dva megapotřeštěnci.

"Zkus, jestli už všecko změklo," ukázala jsem asi po minutě na polívku.
"Mrkev měkká, brambora měkká," dloubal v hrnci… "Co je tohle?" podával mi na lžíci kousek něčeho bílého.
"To je Cecilka!!" zakvílela jsem.
"Kdo?"
"No můra, Cecilka. Jak se ti povedlo skočit do hrnce?" obořila jsem se na lžíci.
"Trváš na pietním obřadu, nebo můžu Cecilku vrátit zpátky?"
"Děláš si srandu? Co když byla nešťastná a vrhla se tam schválně?"
"Měli bychom zavolat kriminálku."
"Myslíš, že je po ní?"
Paddy zvednul lžíci k očím a pozoroval vodou nasáklé tělíčko.
"Řekl bych, že nedýchá," soustrastně se na mě obrátil.
"Ukaž," vytrhla jsem mu lžíci z ruky.

Johanka s veškerou něhou přesunula nebožku Cecilku do květináče s levandulí.
"Ty se mi směješ," mluvila zády ke mně, když dokončila tichý monolog s můrou, "ale kdybys viděl, jak se vylíhla z kukly a jak mi neuletěla, ani když jsem jí nechávala okno dokořán, taky by ti to přišlo líto."

"Já se přeci nesměju," míchal Paddy polívku. "Dokonce chápu, že jsi smutná."
Nevěděla jsem, jestli si pořád dělá legraci. Nevypadal na to.

"Můžu přidat koření?"
"Je v poličce napravo."
Z lednice jsem vytáhla Miso.
"Co je to?"
"Taková pasta z fermentovaný rýže."
"Oříšky?" odtušil Paddy, když jsem nasypala do hrnce buráky.
"Jsme hotoví. Uklidíš prosím tě stůl?"
"Jistě."
Přenesla jsem na něj dva talíře a posadila se k Paddymu.

"Mám krásný život. S jedním klukem obědvám, s dalším večeřím…"
"A počkej, až objevíš někoho, s kým ti bude chutnat společná snídaně," dodal Paddy.
Řekl to tak nádherně, že mě až zamrazilo v zádech.
"Je výborná" vzápětí pochválil naše veledílo.
"Čekal jsi blátivý roztok?"
"Ne, samozřejmě jsem tušil, že jsi šikulka."
"To bych řekla," naparovala jsem se před ním.

Venku se setmělo. Zapálila jsem petrolejku, která stála na stole. Svítila jsem s ní téměř každý večer.
"Neplatíš elektřinu?" zasmál se.
"Je to tak útulnější. Neuvidíme na nepořádek kolem."
"Cítím se díky němu jako doma."
Rozhlédla jsem se kolem sebe a kývla.
"Já taky."
Myslím, že hned pochopil, jak jsem na ta slova byla pyšná. Asi mě doběhl nějaký můj podstatný střípek, který jsem si pro jistotu nechala v Čechách a misky vah se naklonily k touze vstříc naplno novému životu.

Poblíž Paddyho jsem chvílemi zůstávala ochromená zvláštní trémou. Dobře jsem pamatovala na naší fotografku Evu, která přijela do redakce ReDuTy s rozbitou hlavou. Setkala se totiž v Praze s davem holek, co jí sebou strhnul, když pronásledoval auto s Kellyovými. A taky jsem si vzpomínala na tlačenici dokola skandující "Paddy, Paddy!" před budovou televize, ve které Kelly Family točili nějaký pořad.
Když jsem si spojila Paddyho, který proti mně klidně usrkával horkou polívku, co jsme spolu uvařili a šílenství uprostřed Prahy, nemohla jsem z něj spustit oči a vysvětlit si, že jsem s ním. Nevím, co my človíčci máme v sobě, že když poznáme někoho hodně známého, v prvních okamžicích se nám zdá, že je někým, koho nemůžeme za žádnou cenu zklamat nebo dokonce urazit. A že běh světa má v malíčku a nic (natož já) ho v něm nemůže překvapit.
Tak se i mně chvilkami stávalo, že jsem na pár vteřin zamrkala a říkala si: 'Je to možné?'
Jenže Paddy dobře věděl, že na lidi působí všelijakým dojmem. Byl pořád samá legrace. A musím říct, že přestože pro něj bylo vtipkování s každým novým člověkem, kterého poznal, víceméně rutinou, zabíralo to. Už v náš pietní večer mi všechno secvaklo a pořádně jsem se v duchu sama sobě zasmála.
Později jsem už nemrkala, jen ohromeně (už ne ochromeně) čekala, co mi chce osud jeho prostřednictvím sdělit. Dnes vím, že úplně všechno…
 


Komentáře

1 Ujtree Ujtree | E-mail | 1. ledna 2011 v 23:51 | Reagovat

Jak to tak ve volných chvílích pročítám, měla by jsi to jednou všechno vydat a uchovat v hmotné, hmatatelné podobě v podobě knihy :)faaaaakt :):-P

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama