Johanka...úvod

22. listopadu 2008 v 12:25 | Johanka |  Smaragdový příběh
Stačilo se na okamžik zbláznit a všechno obětovat jedinému dětskému snu. Děti se prý nikdy nemýlí. Mojí šestileté dušičce tehdy stačil jeden obrázek, aby si umínila, že se do té zelené země na něm vydá. Sbalila jsem si opici Báru, Malého prince, kapesník a dopisní papíry a došla až na autobusovou zastávku, kde mě doběhla vyděšená maminka, co pro můj odjezd neměla pochopení.

Ve třinácti, večer, než jsem usnula, se mi ten obrázek vrátil. Jasně jsem slyšela moře a cítila zvláštní tlak, který mě pak provázel až do dospělosti, každou chvíli, když jsem mívala nejasné tušení něčeho velkého.

První rok na střední škole jsem se v jedné ze svých učených knih dočetla, že obrázková země
jménem Irsko je častou archetipální zemí, stejně jako třeba Tibet, Peru, nebo Indie, a že nejsem jediná, koho tak silně láká voňavá dálka jiného kouta světa. Jenže současně jsem, coby mladistvý intelektuál a nadšený knihomol, začala objevovat pojmy jako karma, osud…a měla pocit, že když jsem pro tenhle život zamířila k vůním české kotliny, asi na tom něco bude. Časem jsem tak uvěřila, že se jen držím dávné představy, co jsem si v bezpečné náruči nevědomých šesti let vytvořila a dodnes čerpám sílu z její velkoleposti, kterou v konečném stádiu přivádím sama sebe do prapodivné hypnózy probouzející v mém nitru onu dětskou bezstarostnost.
No, moc jsem zkrátka četla…

Někdy během dalších pěti let jsem přestala rozumět některým věcem kolem sebe. Kamarádi zlomeně konstatovali, že jsem z jiné planety a přistála jsem tu omylem a já se tak někdy opravdu cítila. Jednoho dne jsem o nepochopeném a nepochopitelném dění okolo přestala přemýšlet - a nebylo to nejhorší. Pouštěla jsem z hlavy všechny přebytečné informace, nechala svět plynout a sebe žít. Ale mělo to své vedlejší účinky. Sbalila jsem opici Báru, Malého prince a pár drobných na kapesníky a dopisní papíry…jenže přišel Štěpán…

Štěpán…má opojně něžná čára přes veškeré snění…

Snad si brzy zvyknete na to, že kromě mě se na stránkách objeví i několik dalších, více či méně zaujatých a více či méně skutečných vypravěčů. Čeká vás příběh o tom, jak se můžou věci dít, když je necháte, jak je zvláštní objevit v širém vesmíru svojí druhou polovičku a s její pomocí se stát úplnou bytostí.

Už se těším, až se konečně místo kulhavky, AIDS, ptačí či jiné chřipky, lepry, tuberkulózy, všech možných očních zákalů, šílených krav, blbosti, migrény nebo senné rýmy v nějakém koutku země vyhrotí místní epidemie přátelství bez hranic, přátelství s hranicemi, lásek bez hranic, lásek mimo všechny hranice a nebo zkrátka vzkypíte blaženým pocitem, že se ve vás něco událo a pak ty hranice, co jste si během života nastřádali, prostě rozdupáte a zboříte a politici, plynárny a supermarkety vás za to budou nenávidět.

Však víte, na jednom konci planety mávne motýl křídly a na opačném je z toho hurikán…

Johanka


 


Komentáře

1 Anelys Anelys | Web | 15. ledna 2009 v 20:04 | Reagovat

nádherný úvod:-)

2 Ujtree Ujtree | E-mail | 17. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

nekde za Ústím n.L. ve vlakuuu..... Dívám se já do bloguuu :D no parádní čtení celej tvůj blog :) krátím si tak dlouhé cesty ve vlaku a velká chvála !! Píšeš to tak, že to člověka vtáhne :)

3 Johanka Johanka | Web | 21. prosince 2010 v 22:19 | Reagovat

Děkuju, že tě vlak zavezl až do mého paralelního vesmíru :D

4 Denise Denise | Web | 25. září 2011 v 17:09 | Reagovat

Zajímavé... opravdu... ;-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama