Černá hodinka...kapitola 18.

27. listopadu 2008 v 20:23 | Johanka |  Smaragdový příběh
Jeden podvečer v nahrávacím studiu jsme s Paddym vášnivě mluvili o Kiřině slaďounké dcerušce Helen Josephine, která se narodila předchozího dne. Nezávisle na sobě jsme Kiru navštívili v nemocnici a tam se taky potkali.

Ve studiu jsme poté brouzdali po internetu a přihlásili se na chat v místnosti Láva žhavých erotomanů a nymfomanek. Pod přezdívkou Mirabel jsme se zapojili do neskutečně oplzlé debaty asi deseti dalších lidí. Netrvalo dlouho a po krátké prezentaci celé naší společné zásoby samohlásek a souhlásek spojených do "ááááách, jééééééé, óóóóóóó, mmmmm, ooch…," nás začal svádět jakýsi Fido, co měl oblibu v ´zavalitých ženách s velkými prsy´ a ´knírek pod pupíkem´, jak doslova napsal. Zkrátka náš člověk. S Paddym jsme se mohli potrhat smíchy.

Popisoval třeba, jak si koupil tanga, aby ho jeho ´masité slonice mohly při vaření mušliček s pyré, nejerotičtějšího pošušňání do postýlky, plácat po zadečku až do úplného brnícího vysílení´. Paddy tehdy prohlásil, že podle Fidýskova vyjadřování, zná určitě chuť mušliček s pyré, i kdejaký masitý slon.

Pak ho v návaznosti na to napadlo něco docela jiného:

Jsem žena se vším všudy, přesně podle tvých nejsmělejších představ a ještě daleko za jejich hranicemi. Ovšem, narodila jsem se jako muž.

Napjatě jsme čekali, co Fido odpoví a mezitím se pošťuchovali.
"Mirabel, chobotku můj předlouhý, vezmeš si mě?" zvolala jsem obřadně.
"Mám schizofrenii, nebo mi dnes zootechnik nakydal mluvící seno? Dal bych kel do mříží, jestli mě právě nežádalo o ruku!" odpověděl Paddy.
"Poddej se tomu, Mirabel!" použila jsem Fidových slov z předchozího rozhovoru. Jenže pak jsem si uvědomila jeho tezi o seně. "Jako, že jsem suchá a vyprahlá, jo?"
"Ale houbeles. K sežrání, Johanko. Jako, že seš k sežrání."
"Jééé..." (dodala jsem atmosféře nepokrytě rozkydaný výraz)
Na to Paddy zvolal:
"Ano, vezmu si tě!" a rozpřáhl ruce.
"Óóóch, jsme dokonalý hermafrodit!"

A v tom se ozval Fido:

Jsi opravdu žena se všim co k ní patří? Jestli ano, rád bych slišel tvuj nejerotyčtější milostnej zážitek. Můžeš i detaili, neboj se.

Sklonila jsem se ke klávesnici a naoko vyťukávala písmenka:

"UŽ JSI NĚKDY SOULOŽIL SE SLONÍM HERMAFR…"

"Jožule!!" vyskočil Paddy z křesla, když mu došlo, že se chystám utnout naší zábavu.
Plácla jsem se do kolen a rozchechtala se na celé kolo.
"Jestli ty ses nezamiloval? Náhodou, já mám pro takový fidísky pochopení. Určitě je moc milej."
"Fšechny fidísky?" zafuněl a vyplázl naprosto asexuálně jazyk.
"Fšechny," lapala jsem po dechu předstírajíce předstíraný orgasmus. "Ale na nekrofidíscích úúplně úúlítám…"
"A co Peddofíďové?"
"Tak ty žeru," zasténala jsem.
"Abychom Fida nevyčlenili z naší party!" zacloumal se mnou.

A tak jsem odpověděla:
Povol si kalhoty, jdeme na to.

Paddy mě sledoval se zvednutým obočím.
"Co mu budeš psát?"
"Svůj nejerotičtější zážitek, přeci."
A tak jsem se do toho naoko vážně dala. Chtěla jsem si utahovat z Paddyho, co jiného. Nejlíp tak, aby až do poslední chvíle nevěděl, jestli si vymýšlím, nebo opravdu lovím ve vzpomínkách. Nemusíte být geniální, aby k vám doputoval můj skutečný záměr-chtěla jsem ho prostě provokovat a veselá atmosféra večera tomu nahrávala.
A co jsem dobrému Fidovi vykládala? Asi toto:

Hrála jsem kulečník s mužem, kterého jsem ten večer poznala. Byla jen chvíle před zavíračkou a mimo nás už zůstal v baru jen barman. Stála jsem v předklonu, soustředila se na směr koule a pod sukní mě najednou něco zašimralo. Pomalu jsem otočila hlavu a za mnou stál ten muž, v ruce držel tágo a tím stoupal výš a výš…Číšník to celé pozoroval. Tágem mi pomalu stahoval kalhotky, až spadly na zem…Když přišel blíž, nenechal mě ani obrátit se. Popadl mě za vlasy a já uslyšela krátký zvuk zipu jeho poklopce…

Tím jsem skončila. Nenápadně jsem zašilhala po Paddym. Snažil se přemluvit svůj obličej, aby vypadal jako při psaní dopisu babičce. Marně.

Oba jsme čekali, co nám Fido odpoví.
"Tváříš se jako úchyl," prstem jsem mu klepla do brady.
"Taky si tak připadám," polkl a snažil se vrátit zpátky na zem. "A co teprve Fido - snad tě poslechl a povolil si kalhoty."

Vzápětí přišla jeho nedočkavá odpověď :
A dál? Pokračuj honem!!!

Paddy pozoroval písmenka na obrazovce:
Objevil můj p

A v tu ránu se sklátil smíchy.

enis, dopsala jsem.

"To je z vlastní zkušenosti?"
"Ne, po operaci už to není znát," vážně jsem se na něj podívala.
"Tak myslím, že jsi Fidovi zkazila večer."
"Jo, vypni to."

Paddy odešel z chatu a do vyhledávače zadal Dublin.
"A jaký byl teda tvůj nejerotičtější zážitek?" jakoby bez zájmu, s pohledem tápajícím v plánu hlavního irského města, se zeptal.
"Co je ti do toho, Fiďous?" se zatuhlým úsměvem 'nad věcí', jsem se vyhýbala odpovědi.
(Jestlipak je i v matném světle monitoru rozeznat rudnoucí obličej?)

"Co tam hledáš?" pozorovala jsem, jak jezdí myší tam a zpět. (a nenápadně si oddechla s mylným vědomím, že nebezpečí je zažehnáno)
"Chci vědět, který místa v Dublinu ti v pátek ukážu. Odpoledne bude už hodně z nich zavřených, ale nevadí. Něco najdeme."
"Já s tebou jedu do Dublinu?"
"To jsem ti neříkal?"
"Asi jsem zapomněla, znáš mě. Takže, kam půjdeme?"
"Už mám nějakou představu, ale ty se nech překvapit. Hlavní program je v sobotu a v neděli."
"Á! Ano! Já slyšela o skupině, která tam hraje někde v cirkusu! Doufám, že právě ten program máš na mysli, protože svou první účast na jejich koncertě už nemůžu oddalovat."
"Jestli na tom trváš…" usmíval se.
Tohle byl jeden z našich typických rozhovorů. Samozřejmě, na Dublinu jsme se nikdy nedomlouvali...
…vlastně ano, teď.

Chvíli jsem se ještě dívala, jak zavírá a otevírá ikony na monitoru a najednou jsem ze sebe vyrazila:
"Bylo to, když jsme s mým prvním klukem zůstali poprvé sami. Chvíle, kdy jsme oba leželi od pasu výš svlečení a přitiskli se k sobě."
(Jejda!) Rozpačitě jsem si namotávala vlasy na prst. Paddy mě upřeně pozoroval.
"A ty?" obrátila jsem se na něj.
Vypnul počítač a zamyslel se.

"Myslím, že když jsem se poprvé miloval s holkou."
"To je typický," ohrnula jsem nos.
"Vlastně si pamatuju ještě jednu událost," rozzpomněl se.
"Když jsme bydleli v Kolíně na hausbótu, měli jsme mladou učitelku matematiky, co k nám denně chodila. Jednou se sprchovala a já omylem vešel do koupelny. Ona mě neviděla, ale mně se o ní zdálo ještě pěkných pár týdnů."
"No, tak to už je lepší," usmála jsem se a kývla.

Ale Paddy si nedal pokoj a jak jsme tak seděli tváří v tvář v naší soukromé hodince pravdy, zeptal se:
"A kolik mužů poznalo…mmm…rozkoš z tvé blízkosti?" culil se.
"Paddy," zavrčela jsem.
Ale on ani neuhnul pohledem.

"Kolik?" zopakovala jsem.
"Myslíš v posteli?"
"Ne, na návštěvě u pratety…"
"A proč tě to zajímá?"
"Takhle tě zkrátka neznám."
"Ne," došlo mi. "Ty se sychruješ. Chceš mi něco říct a máš strach, že v případě potřeby nebudeš mít v zásobě dost podpásovek."
"No jóó. Tak jsi geniální," potvrdil mi. "Ale když už jsme u toho…"

Nikdy jsme si skutečné rány pod pás nedávali, ale v případě náhlé slovní přestřelky nebylo na škodu vytáhnout pár okořeněných triumfů ze soukromí.

"Tři."
"Vážně?" divil se.
"Co? Připadá ti to moc nebo málo?"
"Popravdě jsem čekal větší číslo."
"A ty? Takovou informaci mi dlužný nezůstaneš."
"Taky tři."
"Vážně?"
"Je to moc nebo málo?" zasmál se.
"Je to akorát. Počítáš i Coru?"
"Jistě. A ty Rana?"
"I Rana. Tak dobře," uvolnila jsem se. "A jaký to bylo poprvé?"
"To tě zajímá?"
Horlivě jsem kývala otáčíce se v půlkruhu na židli.
"Zajímá mě pohled z druhý strany. Můj budoucí přítel se se mnou o takový zážitky asi dělit nebude."

"Bylo to neplánovaný. Měl jsem v Německu jednu známou, byli jsme spíš kamarádi. Ona už je vdaná a teď, myslím, čeká dítě. Pár dní po devatenáctých narozeninách, když jsme se vrátili z turné, mi přišla popřát. A nějak se ty gratulace protáhly, že u mě zůstala spát. A jak jsme si pořád povídali, začali jsme se hladit a líbat a svlíkat…bylo to hezký. Ale to kamarádství jsme úplně odbourali. Teď už bychom si asi neměli co říct."
"Trochu mi to připomnělo mě a Randyho. Kolika písním dala tahle událost vzniknout?"
"Třem."
Oba jsme se rozesmáli.
"A jak to vypadá z první strany?"
Místo odpovědi mě napadl úryvek z písničky a bez váhání jsem zazpívala:
"Jednou jsi dole, jednou nahoře…"
Když nás smích přešel, už jsem bez rozpaků vyprávěla.

"O zimních prázdninách jsem s kamarádkou vyrazila na chatu do hor. Bylo mi sedmnáct. Tam jsem potkala kluka, se kterým jsem jako malá prožila dětskou letní lásku. Bydlel až ve východním Slovensku. Letní historie se opakovala a …prostě jsme si na to setkání chtěli pamatovat."
"Konečně můžeme říct, že před sebou nemáme tajemství."
"Ale ne, ještě jedno by tu bylo. S tajemstvím vlastně nemá pranic společného, ale zaplnilo kus mého života."
"Tak ven s tím."
"Čekali jsme se Štěpánem miminko. Pomáhali jsme ale malovat studovnu na fakultě a já sletěla ze štaflí a o to malý přišla. Ve čtvrtém měsíci. Bylo to ode mě hloupý..."
"Ale ne," zašimral mě na ruce. "Všechno má smysl. Nebo si dokážeš představit, že tu teď sedíme a okolo se batolí mrňous jménem Štěpán?"
"Ne. Asi bych od něj s dítětem neodešla," krčila jsem rameny. "Nezlobíš se? Jenom mě napadlo, že bych ti chtěla říkat všechno důležitý. A tohle bylo."
"Vážím si tvojí důvěry."
"A já si vážím tebe, Paddy. Jsi můj nejlepší přítel. Ne tady v Irsku. Nejlepší vůbec."
"A ty jsi jediná. Jediná a jedinečná Johanka. Znamenáš pro mě mnohem víc, než vystihne slovo přítel."
Odhrnul mi vlasy z čela a zadíval se do mých očí. A pak mě políbil do vlasů. Objalo mě bezpečí. Jako bych měla jistotu, že vedle Paddyho nehrozí vůbec nic. A tak jsem ještě dodala:
"Tohle byl ten nejNejNEJerotičtější zážitek ze všech."
Cítila jsem ve tmě jeho úsměv. Ještě chvíli jsme pak spolu seděli v černotou vyplněném studiu a tiše si povídali. Potom mě Paddy odvezl domů a sám se vydal za Corou.

V autě jsem myslel na všechno, co mi řekla. Bylo hezké sledovat, jak se Johanka pere s tou svojí ulitou. Tvrdila sice, že o ní vím všechno, ale pro mě byla pořád záhadou. Já jí věřil jednoduše proto, že to byla ona. Připadalo mi, že ona věří lidem ve chvíli, kdy si vzpomene, že už se pro to jednou, někdy dřív, rozhodla.
O všudypřítomném štěstí, co vířilo mezi námi, jsem nepochyboval. Zkuste pojmenovat cit, který prožíváte poprvé. Nemohli jsme mu vymezit hranice, ani mezi nás vklínit pravidla, protože jsme nechtěli přijít o požitek ze sledování, jak se všechna pravidla kolem nás lámou do harmonické jistoty v mnohem vyšší řád, než by kterýkoliv člověk svévolně určil.
Byl bych schopný se do ní na povel zamilovat, ale proč? Navíc tu byla Cora. Moje svérázná dáma s neustálým přebytkem energie, kterou bezpodmínečně rozdávala všude kolem. Veselá Cora, co jsem s ní tolik zažil. Tak málo z těch zážitků mi ale najednou připadalo opravdových. Ve srovnání s tím, co jsem žil s Johankou? Na jedné straně byla skutečná, silná a rozhodná, na druhé křehká víla s úsměvem dítěte. A pak ty její oči…Nikdy jsem nevěděl, jestli se dívá na mě, nebo pár centimetrů před sebe, někam do vlastního smaragdového světa.
(A k tomu ještě navíc řekla 'souložit'!) :-D
 


Komentáře

1 Johanka Johanka | 27. listopadu 2008 v 20:36 | Reagovat

Moji milí, další kapitolu zveřejním v pondělí večer. Napsaná je sice dávno, ale musím jí poupravit. Myslím, že se vám bude opravdu líbit.:-)

2 Lenka Marie Lenka Marie | 27. listopadu 2008 v 22:10 | Reagovat

škoda no......:-)

3 Johanka Johanka | 29. listopadu 2008 v 22:34 | Reagovat

Takže další díl najdete v pondělí přesně ve 20:00.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama