Příště jedině v dur...kapitola 13.

26. listopadu 2008 v 14:17 | Johanka |  Smaragdový příběh
Ráno bylo…zmatené (?).
Otevřela jsem oči. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem. Otočila jsem se a uviděla Paddyho. Ležel oblečený hned vedle mě. Můj pohyb ho probudil.
"Ahoj," usmál se. "Jak je?"
"Šeptej, prosím," s námahou jsem ze sebe vysoukala mžourajíc skrz denní světlo.
"Napustím ti vanu, chceš?"
Soucitně mě pohladil po zplihlých vlasech a přes ústa mu přeletěl špatně skrývaný úsměv. "Nesměj se mi," křečovitě jsem zavřela oči.
"Už nebudu, promiň. Lež, já ti donesu kafe a připravím tu koupelnu, jo?"
"Dík."

Vypila jsem hrnek černého kafe, sklenici džusu a bylo mi líp.
"Já vůbec nevím, co se včera dělo," zmateně jsem mluvila skrz dveře do koupelny.
"Denis slavil narozeniny," odpověděl Paddy, aniž by zvedl oči od knížky.
"A jak moc jsem slavila já?"
Pozorně jsem čekala na odpověď.
"Stejně jako ostatní."
"Žádný trapný historky? Nebo tanec po stole, nic takového?"
"No…," ozvalo se..
"Co?"
Vyděšeně jsem se posadila.
"Je striptýz trapná historka, nebo patří do kategorie tance na stole?"
Slyšela jsem, jak se vedle chechtá a s úlevou se zas ponořila do vody.
"Ty jsi tyran," vrtěla jsem hlavou.
"Asi nemá smysl ptát se, co jsi dlouhé hodiny probírala s mojí sestrou, že ne?"
"Máš na mysli Maite? Ona tam byla taky?"
Dělala jsem si legraci sama ze sebe.
"Její nejčastější souvislá věta byla: 'Na Johanku a na Paddyhooo!"
"Jo?" rozchechtala jsem se. "Je celkem fajn, že nejen já nevím, kdy přestat."

Otevřela jsem dveře v Paddyho županu.
"Nemám co na sebe."
"Ale začínáš vypadat, jako člověk."
"Díky," praštila jsem sebou vedle něho na postel.
"Aspoň jsem tady v Irsku konečně okusila hluboký zážitek nazývaný 'býti namol'."
"A?"
"Zas takový rozdíl oproti Česku v tom není. Příště vyzkouším variantu v dur."
Smáli jsme se a Paddyho napadlo:
"Zabal se do deky a odvezu tě, jak jsi."
"Fakt?"
"Jednou můj župan můžeš vydražit, reportérko."
"Ó, ty mi ho věnuješ?"
"Podepíšu ti rukáv, nechceš?"
"A až si domů přivedu nějakýho kluka, první, co v koupelně uvidí, bude župan s tvým jménem…Ne, dík."
"Neřekl bych, že se u tebe zrovna trhnou dveře."
(No…teda…ale…teda…cccc!) "Trhají se na cucky! Kde bereš jistotu, že ti říkám všechno?"
"Znám tě už trochu, Johanko."
"Že jsme spolu jedou spali, neznamená ještě, že mě znáš."
"Jedna nula," zvedl ruce nahoru. "Rozhodně ale moje znalosti o tobě sahají až do koupelny. Vsadil bych i šťastnou čepici, že do ní pustíš jen vážné adepty na osudovou lásku."
"Což je v mém věku každý, kdo nepostrádá reprodukční orgány," s nostalgickým výrazem jsem kývla, čímž jsem v Paddyho tváři vyvolala naprosto odzbrojující úsměv.

Takhle to samozřejmě úplně nebylo. Faktem zůstává, že jediní kluci, co do té doby poznali mojí koupelnu, byli kamarádi, snoubenci kamarádek, údržbář a pak ti s příjmením Kelly.

To dopoledne jsem poprvé a zatím i naposled cestovala v županu. Napadlo mě, že k titulu 'Chovanec roku', už mi zbývá jen vyšívaná svěrací kazajka a cimbál.

Doufala jsem, že Paddyho rodina nijak nepřekroutí, že jsem přes noc spala v jeho posteli (a s ním) a hlavně, že to nedoputuje až ke Cořiným uším. (Beztak si myslím, že už trpí vážnou averzí vůči mé maličkosti.) Ale něco mi říkalo, že do takových záležitostí se jeden druhému nepletou.

Nehledě na včerejšek, Kellyovi během turné ustavičně poslouchali Paddyho a Johančiny telefonáty o nesmrtelnosti chrousta. Věděli, že mezi nimi vzniká pouto čistě přátelské, nikoliv románek. Všichni měli ještě v živé paměti časy, kdy přítele Johančina druhu Paddy potřeboval jako vzduch a popravdě si nikdo z nich (tedy až na Maite po osmi panácích) nedovedl představit vážný vztah mezi někým, kdo věří na skřítky a někým, kdo mu proto jako dárek věnuje deset miniaturních čepiček s rolničkami, aby je mohl potěšit.
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama