Myšlenky

10. prosince 2008 v 13:31 | Johanka |  Básně

Myšlenky (2000)


V hlavě mi kotví koráb
s lacinou veteší
a jak se dívám na ten zázrak
vůbec mě netěší

Dokud mám oči lidí
veteš je zlatý písek
jenže má duše zevnitř vidí
že celý náklad je jen prach
a koráb potápí se

Překládám z útrob svého vraku
hromady klamů navzdory záhubě
Je to boj můj a mého zraku
Jsem trosečník na vlastní palubě

Jen prsty vln loď smetou dolů
všechny mé poklady se stanou mezi víry
zajatci stejně pustých tvorů
kterým na záchranu už nestačily síly

Zbyly jsme jenom dvě-
-já a snad i ona-
jsem duše jejího těla
Ona jen napůl a já celá
bloudíme v jedné době
v
a ona v té své róbě
žluté jak schizofrenie
 


Komentáře

1 Lenka Marie Lenka Marie | 10. prosince 2008 v 13:59 | Reagovat

Krásný, připomnělo mi to  Opilý koráb od Arthura Rimbauda :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama