Nekonečná řada...kapitola 21.

6. prosince 2008 v 11:11 | Johanka |  Smaragdový příběh
Večer jsem si připravila všechno na cestu a po dvaceti minutách, kdy jsem zavolala, byl Paddy před domem. Trval na tom, že mu mám hodit klíče, aby mi odnesl batoh. Když mi nahoře podával mojí házecí klíčenku, řekla jsem:
"Nechceš si je nechat?"
"No konečně tě to napadlo!" strčil si ji pohotově do kapsy.
Zavrtěla jsem hlavou a vesele mu hodila na záda svojí tašku.

East Grove bylo jak jinak, než opuštěné, když jsme přijeli. Maite s Barby, které tu s Paddym bydlely víceméně trvale, přespávaly už několik dní u Patricie. Hlídaly jí děti, zatímco ona a Denis pořádali ve Francii sbírku pro nemocné AIDS. Ostatní se rozutekli do svých soukromých domečků a bytečků poblíž Corku.

"Počkej dole, jen ti odnesu věci a půjdeme k moři. Zkus prosímtě najít Dos, bude tady někde na zahradě."
Paddy zmizel ve dveřích a já se bezradně rozhlédla po 'tady někde na zahradě'. Jen pro představu, obejít ji podél plotu, by trvalo půl dne…

"Dóóssie!" zakřičela jsem, jak nejhlasitěji šlo.
Naštěstí Dos byla dokonale vycvičená a Paddyho milovala. Vzápětí se vyřítila od zadní části domu a vesele skákala, protože v mé blízkosti tušila jeho. Jen co Paddy otevřel dveře, Dos se na něj vrhla, div se oba nesvalili na zem.




Blížila se polovina listopadu, ale teploměr se stále vytrvale držel těsně nad dvanáctkou. Nebe věstilo brzký déšť a tmavé moře zas odliv. Jeho hukot připomínal nostalgickou hudbu a ptáci poletující kol mořem odkrytých útesů do ní svými šedými siluetami vnášeli svobodu co chvíli stvrzenou divokým zakejháním. Z majáku sem dolehla siréna, jejíž zvuk vzápětí utonul v silném poryvu větru.

Zelenou trávu pod nohama jsme vyměnili za kamenitou pláž, která navzdory ledové vodě, ze všeho nejvíc lákala k zutí bot. Zamířili jsme pomalu na západ od zálivu, kam běžela Dossie.

"Cora mi volala, že tu stáž vezme," pohrával si Paddy s malým oblázkem a přitom upínal oči daleko před sebe.
"Bude sama učit? To je bezvadný, ne? Zvládne potom disertaci mnohem snadněji."
"Pro ní to bezvadný je, ale oslnila v Belfastu natolik, že si jí tam chtějí nechat až do konce dalšího semestru a jen co získá doktorát, nabídnout jí místo."
"To jste si společný bydlení moc neužili… Napadlo tě odstěhovat se za ní?"
"Zase mi čteš myšlenky?" konečně se na mě podíval a usmál se. "Cora mi to sama navrhla…O tuhle stáž se rvala jako saň, jenom nevěřila, že to půjde tak snadno. Říkala, že by teď i doktorát obhájila nejraději v Belfastu, aby si místo na katedře ohlídala."
"Nezdáš se být nadšený, Paddy."
"A ty se nezdáš být překvapená."
"Cos čekal? Je chytrá, na dosah má vizi nádherný budoucnosti. Je přeci posedlá svojí kariérou, tak bych řekla, že ke splnění Cořiných snů chybíš jen ty po jejím boku."
"Je to trochu složitější."
"Tvoje trochu zní jako trochu o mnohem víc," snažila jsem se to zlehčit.

"Pamatuješ, jak jsem se sychroval, jak jsi to docela výstižně nazvala," přelétl mu úsměv po tváři, "včera večer ve studiu, když jsme si povídali?"
"Hm, nedošel jsi ale k tý zasychrovaný informaci," vzpomněla jsem si.
"Chtěl jsem ti říct, že někdy nevím, jestli to s Corou má smysl. Vlastně už jsem tak daleko, že mě napadá, z jakého důvodu jsme my dva ještě spolu."
"Asi z toho, že se máte rádi. Jiný skutečný důvod ke vztahu neznám."
"Já Coru miluju, to víš dobře. Ale jsem ve věku, kdy vážně začínám uvažovat o někom, s kým zůstanu napořád a Cora…nevím, jestli to naše milování je pořád skutečný jako dřív, takže ani ten důvod už se mi tak skutečný nezdá. Můžu dělat co chci a nedokážu si nás dva představit za dvacet let. Nikdy by to nepřiznala, ale myslím, že její pohled se moc neliší."
Zarazila jsem se, protože v tu ránu mi to došlo.
"Rozumím tomu správně, že teď chceš použít její stáž jako důvod k rozchodu?"
Paddy neodpovídal.
"Rozuměla?" zahučela jsem na něj.
"Já nevím, dává ti to trochu smysl?"
"Nedává mi to žádný smysl. Jsi normální cvok. Jakkoli se mi zdá Cora protivná, jednou jí miluješ a lidi, který milujeme, neopouštíme. To je přeci jasný!"
On mi ale uštědřil první a poslední podpásovku v našem přátelství. Přestože to tak nemyslel, trefil se do jednoho z nejcitlivějších míst, když s hrobovým klidem řekl:
"Tak proč jsi utekla od Štěpána?"

Nadechla jsem se a div mu nevrazila facku.

On samozřejmě nemohl vědět, jak mě tahle otázka ranila. Sama jsem si poměrně nedávno přiznala, jak to se mnou, Štěpánem a jeho harémem, vlastně bylo. Přesto ve mně pěnila krev.

"Chceš vědět, proč?" zastavila jsem se vzteky celá bez sebe. "Pro Štěpána jsem nikdy nebyla jediná. Myslíš, že ty, o kterých jsem mluvila, že to byly nějaký výjimky? Nechci ani přemýšlet, kolik dalších holek za sebou vláčel. To já jsem dělala, že nic nevidím. Podívej na sebe: žiješ s holkou, co tě zbožňuje, chceš se s ní rozejít a ani nemáš odvahu říct jí důvod, pro který to hodláš udělat! Co by asi Cora podnikla, kdybys zalhal, že je to kvůli její stáži, co myslíš?"
Paddy sklonil hlavu. Tahle varianta ho pochopitelně napadla jako první.
"Asi by to zrušila," beze známky ohromení odpověděl. "A uklidni se. Nemám ponětí, jak se dává první pomoc při srdečním selhání."
Navzdory vážnosti všeho, o čem jsme se bavili, jsme se oba rozesmáli.

"Mám jí rád. Ale zároveň vím, že na světě je určitě někdo, kdo by jí měl rád mnohem víc."
"Chce se ti do toho Belfastu?" zeptala jsem se na rovinu.
Pokrčil rameny a odpověděl:
"Je mi to vlastně jedno."
"To je horší, než kdybys řekl, že nechce."
"Já vím. Jakmile to na mě vysypala, napadla mě jediná věc."
"A co to bylo?"
"Něco jako 'co bych dělal v Belfastu, když rodinu mám tady?' "
"Ale já měla za to, že Coru počítáš do rodiny."
"To já taky… . Co to nazvat okamžikem prozření?"
"Do háje," začínala jsem chápat. "To je ale blbý."
"Jsem rád, žes mě konečně vzala na milost."
Paddy se usmíval nad mým zjištěním, ale moc do smíchu mu očividně nebylo.
"Takže, co s tím provedeš?"
"Jsem zcela odkázaný na někoho, kdo mi pomůže vnést do života nadhled. Tudíž ti všechno vykládám," vysvětloval trpělivě.
"Ó, chceš poradit od starší a zkušenější," s nadsázkou jsem kývala.
"Vážně netuším, co mám dělat."

A skutečně vypadal bezradně, asi jako rovník, co se rozhoduje, jestli míří na východ nebo na západ.

"Co bys ty dělala na mém místě?"
Zamyslela jsem se. Ať jsem to obracela, jak jsem chtěla, nedokázala jsem si představit, že opouštím někoho, koho miluju (a on je blázen do mě). Moje biologické hodiny na rodinný život ještě neodbíjely nijak dramaticky, tak jsem si moc dobře neuměla srovnat, jaký je rozdíl mezi láskou a láskou na celý život. A proto jsem se Paddyho na tenhle rozdíl zeptala.

"To je, jako když procházíš proti nekonečný řadě lidí, ze který ti jeden vyčnívá natolik, že ti pak všichni další splynou a už se nezajímáš o to, kdo ještě vyčnívá, protože jsi poblouzněná tím, koho jsi potkala prvního. Ale když po čase poblouznění vyprchá, jdeš dál a aniž bys ještě hledala, tak do někoho, kdo z ní vybočuje a je ti ještě blíž, než ten první, přímo narazíš. Najednou žiješ vztah, o kterém jsi ani netušila, že existuje a ke všemu jde o 'pouhé' přátelství. Začneš přemýšlet, jestli na světě nejsou i další možnosti pro tebe a toho prvního člověka z řady.
Přeješ sobě i jemu, aby mohl poznat něco takového, jako prožíváš ty s tím přítelem a najednou zjistíš, že vlastně nemáš na čem stavět a uvědomuješ si, že tvá představa o slově láska třeba láska ve skutečnosti vůbec není."

Po tom, co domluvil, jsem skutečně neměla na čem stavět. Ucítila jsem silné bušení v hrudníku a něhu přesahující všechno, na co jsem v tu chvíli dokázala být připravená. Její síla mi podlomila kolena. Zastavila jsem se před ním a bez varování ho objala. Každé slovo, kterým bych popsala, co se zrovna dělo uvnitř mě, by bylo špatně. Ani nemám zdání, jestli taková slova vůbec existují. Dnes, když vím, jaký spád nabraly události dál, připadá mi to jako nejjednodušší věc na světě:
Zamilovala jsem se.

 


Anketa

Ke které zemi tě poutá hlubší pouto, tedy něco víc, než že se ti tato země jen líbí?

Mexiko
Tibet
Irsko
Indie
Egypt
Austrálie
Japonsko
Jiná země
Žádná země

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama