Kdo s koho...kapitola 30.

21. ledna 2009 v 18:09 | Johanka |  Smaragdový příběh
Zůstali jsme v ní jen my…a?
"Paaaddyyyy!" rozezněl se celou chodbou Maitin zoufalý hlas. "Paaadddyyyyy!!!"
Oba jsme se uvolněně rozesmáli.

Objala jsem Paddyho a tlumila svoje hihňání jeho ramenem.
"Celýho mě oslintáš!" šeptal, aby jeho hlas neproniknul za dveře.
"Ještě před chvílí jsi slintal ty na mě!" řehtala jsem se.
"Já? Vůbec ne! To ty!" pevně mě stiskl kolem pasu.
"Ani náhodou, zavřel jsi mě tu, abys na mě zkoušel ty svoje…a vůbec, pořád to děláš!" mlela jsem se v jeho sevření.
"Paaaaaddddyyyyy!" rozduněl se náš malý tmavý prostor Maitiným vzteklým křikem.
"Je zle," smál se on, až jsem mu přikryla pusu.
Jenže jak jsme se v té tmě pošťuchovali, jeden z nás shodil z poličky skleněnou nádobu s leštěnkou, nebo něčím podobně páchnoucím, a ta se hlasitě roztříštila o zem. Oba jsme ztuhli a zůstali nehybně stát. Čekali jsme, kdy se přiřítí nasupená Maite, rozrazí dveře a pak budeme mít oba zaděláno na otravné vysvětlování kdekomu, že vlastně o nic nešlo.
(Nebo šlo?)

Ale nebylo slyšet žádné kroky. Jen ticho a my.
(Tentokrát příhodně přitisknutí jeden na druhého)
Jak si moje oči zvykly na tmu, rozeznávala jsem obrysy Paddyho tváře. Skláněl se ke mně a byl tak blízko… Skoro jsem nepostřehla, že už se chodby zaplnily hlasy a do hlediště mířily stovky párů nohou. Paddy mě ale políbil na čelo a vzápětí otevřel dveře, ze kterých se dralo oslepující světlo. Usmál se.
"Čeká mě vystoupení…" řekl jako by sám sebe přesvědčoval, že to tak je.
"Jo," matně jsem si vzpomněla na cirkus, manéž…a Kellyovi.
Na ty slavné Kellyovi.

Chodbou pro personál jsme došli až do zákulisí, kde se Paddy rychle rozloučil a zamířil do šatny po pravé straně hlediště.
"No to je dost," burácela Maite, která se právě ze šatny vyřítila.
Na sobě měla vězeňský úbor doplněný špičatou čepičkou podle poslední módy prezentované časopisem Bílá paní a kravatou, jíž zřejmě při parodii na Strakonického dukáka čmajzla členovi folklórního souboru ze severní Ukrajiny.
"Johanko, pojď za mnou," mávala Tanya z kovových schodů vedoucích nad mojí hlavou.
Tak trochu jsem se ale stále nemohla vymotat z přítmí ´černé kuchyně´. Na ruce jsem pořád cítila stopy Paddyho prstů a jeho vůně se schovávala za každým záhybem mého vlastního oblečení. Přesto jsem dokázala postřehnout, že moje tělo se nachází zcela jinde, než myšlenky.
(Bohužel)

Vyšplhala jsem k Tanye a ocitla se na balkóně, odkud bylo vidět celé hlediště i manéž. Už na schodech jsem kapku zavrávorala, jak mě ovanulo mravenčí hemžení z haly cikusu.
"Bože můj, je tu narváno," přelétla jsem pohledem sedadla.
Nevšední ruch mě z ´černé komory´ vtáhl do reality a nenávratně spoutal na zemi.
"Vždycky je tu hafo lidí," mávla Tanya rukou a lovila pod našima nohama dvouletého Luka. Čekala jsem…
...těžko říct, co vlastně. Tohle ale ne. Plné hlediště se zdálo být několikanásobně větší, než to prázdné.

"Johanko!" ozvalo se zezdola.
"Je tam Tanya? Vezmeš si k sobě Alexandra?" tlumeně, ač to díky všudypřítomnému hluku vůbec nebylo zapotřebí, volala Trisha z první třetiny schodiště a cloumala s Alexandrem jako s příručním kufříkem.
Nevěděla jsem, na kterou otázku ode mě čeká odpověď, ale sešla jsem dolů a převzala od ní do náruče jejího synka.
"Tanya je na balkóně, mám jí něco vyřídit?"
"Vůbec ne, potřebovala jsem jen předat Alexe ke krátkodobé pěstounské péči. Cestou z letiště se nám porouchalo auto a Denis ho opravuje, za jiných okolností by byl Alexander s ním."
Matně jsem si vybavila, že Pat s Denisem měli ráno přiletět z Francie.
Patricia v tylové baletní sukýnce a vlasy staženými do přísného drdolu, seskákala dolů po schůdcích. Alexander se za ní trochu úzkostlivě díval a pak mě sjel nedůvěřivým pohledem od hlavy k patě.
"Vždyť se už známe," zakřenila jsem se na něho a vyběhla s ním nahoru.
"Ajoj milášku," ňuňala hned Alexe Tanya.
Přibližně při jejím "áš" se úroveň decibelů kolem nás několikanásobně zvedla.

Instinktivně jsem couvla o dva kroky a napla ramena, jako bych si snad s nimi dokázala zakrýt uši.
"Hele, šáša," zvedla Tanya Luka z podlahy.
Zamotala se mi hlava. Všechno mi připadalo...neskutečné. Chci říct, Paddy, naše sladká elektřina, co mi začala nebezpečně přerůstat přes hlavu a proti tomu slavní Kellyovi, slavný Paddy...a byl to vůbec on? Stoupla jsem si na špičky a z bezpečné vzdálenosti nahlédla přes okraj balkónu.
Šáša Paddy sebou plácl o zem a jakmile to udělal, celá první řada neměla daleko ke stejnému počinu. Alex naopak hlavu zvědavě natahoval, aby viděl, co se dole vlastně děje.
"Já se stráášně stydím," stoupl si Paddy přímo před objektiv robustní slečny.
Proti sobě vypadali tak trochu jako dva představitelé odlišných evolučních větví.
"Je tam klaun?" zašeptala jsem do ucha Leximu a opatrně se posunula blíž k výklenku. Slečna před Paddym zatím stála bez hnutí a ohromeně zírala.
"Kdo s koho," konstatoval Paddy suše.
Hleděli si do očí jako toreador s býkem. Jen těžko posoudit, který byl který.
"Ta venku dělala humbuk kolem Angelova auta a dohadovala se s hlídačem, když jsme se s tebou a Patrickem potkali u vchodu," smála se Tanya. "Boží mlýny melou rychle," dodala ještě s neskrývaným potěšením.

Slečna se mezitím zřejmě dovtípila, že uvnitř je zakázané fotit a svojí zrcadlovku provinile schovala. Za to jí Paddy věnoval jedno rozevláté pukrle a umělou květinu z klopy svého sáčka. Vzápětí vytáhly foťáky všechny dívky, které tuhle scénku postřehly a hlediště se doslova proměnilo v záplavu blikajících světel. Na to Paddy schoval hlavu pod sako a rozběhl se do úkrytu. Přistihla jsem se na chvíli v určitém škodolibém úšklebku, protože si přesně o tuhle reakci řekl. Ale rychle mi došlo, že s podobnou odezvou se asi počítalo předem.
Paddy s sebou cestou strhnul mikrofon, vzápětí všechna světla zhasla a do ticha se ozval ohlušující úder hromu. Na to švihnul Paddy mikrofonem po Jimmym a rozsvítily se oslepující reflektory, ve kterých čekaly stovky otevřených pusinek připravených ke zpěvu 'I came down to see you but you were a never there..'
…ale nedočkaly se.
Záře reflektorů se v rychlém sledu proměnila v měkká barevná světla, a do dunivé prázdnoty, kterou vytvořil ohlušující hrom, se ozvala veselá melodie houslí.
Mikrofonová štafeta pokračovala. Jimmy se tanečním krokem přibližoval k Angelovi a z reproduktorů se ozývalo jeho falešné "da laa daa daaaa daa", čímž podtrhával, jak si dává načas.
V tu ránu se divákům (abych byla pravdivá, spíše divačkám) po tvářích rozlil téměř takový úsměv, jaký měl Paddy namalovaný na svém obličeji a tvar jejich úst se nakrátko vymodeloval v nepřirozený úšklebek (trochu jako by každou druhou někdo škrtil), z jehož je v mžiku Angelo (nezačínal na CD Paddy??) vysvobodil:
"Hey diddle diddle and the cat and the fiddle and the cow jumped over the moon…"


Do tohohle podivného seskupení vběhla Patricia ve své tylové sukýnce a obvod šapitó přehopsala dlouhými ´grand jeté´. Alexander zpozorněl, ale očividně ho daleko víc zajímala barevná světla, než jeho trdlující maminka. Po Patricii se na cestu kolem šapitó vydal opět Paddy, aby mezi rozkošné slečinky, co se na něho zubily, rozhazoval své červené a okrové kytičky z dřevěných šupinek. Nutno dodat, že patrně víc kytek než rozdal, se sneslo jeho směrem.
Odněkud se vylouply dvě ´uklízečky´ s obrovitými vycpanými zadnicemi a už se jaly po čtyřech sbírat všecky růže, lilie, strelicie,…, …, … a plyšáky do připravených kbelíků. Sem tam přitom zlostně zamávaly hadry na podlahu do publika a jedna z nich pak odběhla, aby svůj vrchovatý kýbl ukázala Joymu. Lamentovala a lomila rukama, načež zády narazila do Maite. Rozzuřeně se otočila, spatřila Maite, vypískla úlekem a utekla pryč.
Publikum se náramně bavilo.
Písnička končila, takže jsem s Alexem seběhla dolů, abychom našli jeho lahev s čajem. Patricia jí prozřetelně postavila na židli hned ke dveřím šatny. Z manéže jsem po potlesku bezpečně poznala Paddyho hlas. I písničku jsem si vybavila…tedy slova, název mi unikl.
Když jsme se s Alexem vyškrábali zpátky na balkón, našim očím se naskytl pohled na přehlídku koz, které dováděly s nějakými špulkami (?!) a dáma s beraními rohy na hlavě a trikotu v národních barvách mezi nimi fungovala trochu jako paní učitelka v kozí školce.
"…and I'll never stop until I get to be free…" zazpívala jsem Alexovi do ucha společně s Kellyovými.
Bylo úžasné sledovat, jak k rohaté dámě kozy chodí ´žalovat´ jedna na druhou, nebo se dožadují vyřešení sporu o vlastnictví zelené špulky, jejíž držení podle všeho považovaly za nejprivilegovanější.
Děkovala jsem Bohu za místo na balkóně, kde obyčejně stával trumpetista a možná další hudebníci. Hala okolo nás se stávala čím dál víc podobnou koncertní aréně. Alespoň tak, jak jsem jí znala z videí, která mi na mé naléhání ukazoval Paddy.

Alex začal být unavený, poplakával a uklidnila ho až procházka po balkónu a schodech. Takže z dalších momentů si vzpomínám jen na kouzelníka, taky na Joeye, který předváděl s artisty kousky, při nichž tuhla krev v žilách a pak Patriciin hlas doprovázející nádhernou scénu dvou milenců vznášejících se vysoko nad našimi hlavami na houpačkách.

Doběhla jsem pro deku a s Tanynou pomocí Alexovi ustlala přímo na zemi, kde už oddychoval Luke. Zdálo se, že rámus kolem jim vůbec nevadí. Z houpaček se k zemi snášely třpytky. Neonová světla, rozpuštěné vlasy vlající za dívkou na houpačce, i nenadálé ticho fanoušků způsobili, že jsem se opět myšlenkou dotkla Paddyho. Opřela jsem se o balkón a očima ho vyhledala. Na chvilku, jako bych se ocitla v jeho kůži. Ucítila jsem na sobě množství párů očí. To mě donutilo rozhlédnout se znovu po hledišti. Oči dívek těkaly z výše, kde se odehrávala romantická scéna, na Paddyho a znovu nahoru…a zas na něj. Když jsem se pak podívala na Paddyho já, uviděla jsem ho jejich pohledem. Viděla jsem hvězdu, někoho nedosažitelného, Paddyho, který je svůj a já bych obětovala všechno, jen abych mohl patřit do mého světa.
A pak mě napadlo: ale co všechno bych musela obětovat já, abych mohla patřit do jeho světa? Po téhle otázce, jako bych vystoupila sama ze sebe. Pozorovala jsem touhu v očích dívek, které ho prosily-podívej se na mě. Chtěla bych jim vzít tuhle naději? Že se na okamžik opravdu podívá pouze na jednu a ona bude mít pocit, že TEĎ je jen její? A chtěla bych být na místě Cory? Jeho přítelkyně, na které teď ani jedné holce v celé hale nesejde? Chtěla bych být tou, ke které se Paddy vrací, nebo tou, od které odchází? Dotěrné otázky bez jasných odpovědí.

Zrušil je silný tlak. V mžiku jsem si uvědomila, kde jsem, a zpětně taky to, jak Jimmy vykřikoval do davu, jestli ještě někdo touží po kytkách. Pohodová harmonika v rukou neznámého člověka, kterou se prolnul Maitin šepotavý zpěv. Roses of Red jsem poznala, byla to známá melodie už z dob, kdy jsem bydlela v Čechách.
…i ten tlak byl známý…
…a i ten jsem poprvé ucítila už v Čechách…
Pomalu jsem otočila hlavu k Paddymu. Díval se přímo na mě. Po paměti střídal akordy na kytaře, ale nezpíval. Jen se díval a naše pohledy jako by se uprostřed své cesty zamotaly a nešly oddělit.
Pohlížela jsem na slavného Paddyho Kelly, nebo na nejlepšího přítele? Ať už se mi dvě role, které v tuhle chvíli představoval, zdály být sebehůř slučitelné, jistá jsem si byla jedním. Dívala jsem se do očí Paddymu, kterého jsem celým srdcem milovala.

Představení pak pokračovalo dál a i když si nepamatuju, že bychom pak vzájemně svůj pohled vyhledávali, uzel z toho jediného střetu našich očí tam zůstal. Odehrála se pod ním jízda krasojezdkyně, několik vtípků ohledně Paddyho krátkých vlasů, další výstup uklízeček s obřími zadky, nebo čistě hudební přídavek po burácivém potlesku. A můj první koncert Kelly Family skončil.

Jakmile jsem předala stále ještě spícího Alexandera Patricii, dozvěděla jsem se od ní, že právě Denis mě odveze zpátky k hotelu. Původně jsme měli odjet všichni, ale Kellyovi museli kvůli množství fanoušků, kteří hotel obléhali, přesunout tiskovku na méně rušné místo.

 


Komentáře

1 Frankie Frankie | 22. ledna 2009 v 2:41 | Reagovat

Ahoj, ze vseho nejdriv bych chtela tuhle story pochvalit, je vazne moc hezky napsana a ma skvelou vystavbu. Nicmene kritika by se taky nasla - a to co se tyce cestiny. Ty hrubky jsou nekdy skutecne priserne, napr. ted v nazvu. Cestina ma pro tohle spojeni specificke pravidlo, ktere di: "Kdo s koho". Ano, vypada to divne, ale je to tak.

Ale jinak krasna prace, tesim se na dalsi dily a preji hodne uspechu v psani obecne! :)

2 Šotek Šotek | 22. ledna 2009 v 3:03 | Reagovat

Nooo, a což když tím myslel Paddy něco jako..."kdo z koho dřív vymámí ústupek...", "kdo z koho dříve zcvokne". Ale možná máš pravdu a Paddy neumí čhesky. Za všechny chyby i nesmysly v tomto příspěvku se předem omlouvám.

3 Johanka Johanka | 22. ledna 2009 v 8:46 | Reagovat

Však tu pořád propaguju, že hledám korektora! Já si s češtinou zas tak moc hlavu nelámu, protože podle mého psychologa neuznávám jiné než přirozené autority. A vzhledem k tomu, že čeština je jazyk umělý, tak jí používám spíš intuitivně. Neeeeeee, máš pravdu...taky mě to štve! Korektora uvítám, už jsme to v komentářích probírali jednou. Přesto stojím za tím, že "kdo s koho" je možná specifickým, leč hloupým pravidlem a podstatu atmosféry vysthuje daleko líp se "z". Připodobnila bych to opět ke své oblíbené teorii chaosu: Na jednom konci světa mávne motýl křídly a na opačném z toho může být hurikán. Jinak řečeno: Změním písmenko, které cítím jinak než mi pravidla nakazují a změním tím celý příběh. Pokud mě upozorníš na další chyby (ty nevědomé), budu ale velmi ráda...jsem celkově ráda, že jsi mi napsala.

4 Brenda Monique Brenda Monique | E-mail | Web | 22. ledna 2009 v 13:12 | Reagovat

Moc pěkné  až snivé :o) - Znáš příběhy jedné německé fan  překládané do všemožných jazyků ? " Solitaire "

Díky za upozornění na mých stránkách !!!

5 Mentoska- Janča Mentoska- Janča | E-mail | Web | 22. ledna 2009 v 18:32 | Reagovat

Páni, opravdu krásné :-) Dokonce jsem se u toho zasnila :-)

Jsi talent, to se musí uznat! Budu se těšit na pokračování...

6 Lenka Marie Lenka Marie | 22. ledna 2009 v 22:37 | Reagovat

Solitaire ještě existuje a funguje? už jsem se tam sice zkoušela dostat to už je dost dávno, ale nějak mi to už nešlo :-(

7 Lenka Marie Lenka Marie | 22. ledna 2009 v 22:42 | Reagovat

Johanka - A jinak já bych to tady asi neměla říkat nahlas, páč ze sebe udělám blbce, ale já se funkce korektora (kterým jsi mě jmenovala)nevzdala! ale tedy tady veřejně prohlašuji, že na překlepy, hovorové výrazy, interpunkci atp. neupozorňuji právě z toho důvodu, že nějak do příběhu patří, takže jen vyloženě hrubice, které by to kazily i dle mého názoru. takže se tady přiznávám, že jsem nevěděla - kdo z koho, ale já si to zjistím, páč se mi to nějak nezdá!!

8 Johanka Johanka | 23. ledna 2009 v 12:24 | Reagovat

Solitaire-co to je? Zase si připadám trochu jako hluchá, slepá a němá...

9 Johanka Johanka | 23. ledna 2009 v 12:26 | Reagovat

A ještě: další díl bude 31. 1. v 01:31 hodin

10 Tiny tot Tiny tot | Web | 23. ledna 2009 v 15:27 | Reagovat

Pěkné načasování a na kap. 31:D

Jinak, trošku jsem se v tom zamotala, ale pak jsem si to přečetla znova a teda... Zrzavou Moniku ti na stotísíkrát odpouštím.. Tohle bylo famózní...

11 Frankie Frankie | E-mail | 23. ledna 2009 v 22:45 | Reagovat

TO JOHANKA: Wow, trosku lavina reakci :) Jinak pokud potrebujes korektora, jsem Ti k dispozici. Jednu dobu jsem se tim i zivila, takze rada prilozim ruku k dilu! Pokud mas zajem, prosim napis mi na mail. Samozrejme jsem tim nechtela snizovat uroven Tveho psani! LOL

TO LENKA MARIE: Tady je vysvetleni "kdo s koho": http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm, jinak vrele doporucuju Jazykovou poradnu Ustavu pro jazyk cesky, je to vzdycky poucne cteni a oni Ti navic i poradi, kdyz potrebujes :)

12 Lenka Marie Lenka Marie | 25. ledna 2009 v 17:37 | Reagovat

ok, ok, už jsem to též zjistila :-) takže

I´m really sorry

13 Jitka Jitka | E-mail | 5. dubna 2009 v 13:43 | Reagovat

Čau,ještě hledáš někoho na korekturu? Mám zájem. Napiš mi na e-mail

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama