Look up my file...kapitola 31.

31. ledna 2009 v 1:31 | Johanka |  Smaragdový příběh
Pomalu jsem se vracela a srovnávala si v hlavě momenty z předcházejících hodin. I hotel samotný byl plný fanoušků všech nejmožnějších národností. K mým uším nejčastěji doléhala němčina a polština. U recepce postávaly dvě Francouzky, které se rozněžněle bavily o Paddyho krátkých vlasech (francouzsky totiž umím :-) ) a ve výtahu jsem jela s Němkou (německy umím jen der Hund :-( ).



Za měsíc vystupování Kellyů v cirkuse, si fanynky pravděpodobně zjistily, kde jejich milovaní přebývají a většina z nich nejspíš proto zamířila právě sem. Kellyovi si najímali ochranku k hotelům jen při velkých koncertech, takže nebyl problém se sem prodrat. Jen hotelová ostraha bedlivě střežila, kdo z lidí postávajících v hale je tu opravdu ubytovaný a ty ostatní bez milosti vyprovázela ven.

Ve svém pokoji jsem rozhrnula záclonu, abych se na dav pod okny ještě jednou podívala. Všudypřítomné transparenty vlály nebo se pohupovaly ve větru a několik fanoušků, kteří nejspíš dostali mylnou informaci, že někdo z Kellyů už je uvnitř, skandovalo cosi, čemu jsem nerozuměla.

Myslela jsem na včerejšek, taky na dnešní den, na varhany a na Temple Bar, na synagogu, Dublin Bay, strašidelnou věž Record Tower, katedrálu svatého Patricka, na Paddyho úsměv, svojí dlaň tak blízko jeho, zdálo se mi to, nebo mě sem tam pokradmu pozoroval? To, jak mě poslouchal a jak se smál všemu, co jsem říkala, jak si u toho všeho poslouchání skoro nechal roztát zmrzlinu…a jak se naklonil, když mi dával na lžičce ochutnat... Mráz mi přejel po zádech, když jsem si znovu vybavila okamžik za okamžikem, když se nad postavami v hledišti setkaly naše pohledy. Tak hluboko, že jsem měla pocit, jako by se všechny myšlenky samy psaly do prostoru mezi nás…

Setmělo se, ale Paddy mě už ráno upozornil, že jde o poslední koncert v cirkusu, tiskovka se proto určitě protáhne a taky fanoušci budou kapku rozvášnění. Tisková konference byla kvůli nečekanému počtu příznivců Kelly Family přesunutá do jiného hotelu, než ve kterém jsme bydleli. Znovu jsem se postavila k oknu - znala jsem to z jeho vyprávění nazpaměť - koncert, sprcha, malá svačina zhltnutá skoro v běhu, pak novináři, focení, rozhovory…

Před hotel dorazilo Angelovo auto. Kolem se seběhla spousta lidí a do tmy blýskala bodavá světla fotoaparátů. Bodyguardům trvalo dobrých pět minut, než proklestili průchod skrze dav fanoušků, co Angela obléhal. Ještě se ani neprodral k hotelu a přijelo další auto. Z toho doslova vyběhla Patricie, která za ruku držela Maite a společně dokličkovaly až ke dveřím. Taky dobrá strategie…
Joey si ale slečny kolem sebe vychutnával. Vystoupil až po tom, co holky úspěšně zmizely všem z očí. Počkal si na ochranku a pomalým krokem kráčel stejným směrem, jako předtím jeho sourozenci. Žádný spěch - bral si od fanoušků dárky, zdravil se s nimi a některým se podepisoval. Nakonec ještě všem nepřítomně zamával a zalezl dovnitř.
Přibližně pět minut se nic nedělo. Nalila jsem si vodu, ale hluk zvenku mě vzápětí přilákal zpátky. Neomylně jsem rozeznala Paddyho s Jimmym. Stáli mezi pěti chlapíky z ochranky a podepisovali a podepisovali a podepisovali…

Nemohla jsem z něj spustit oči. Trpělivě se skláněl pro spadané plyšáky, kteří stejně vždy končili v některé z místních nemocnic, dětských domovů, nebo na charitě. Usmíval se jistě jako hvězda. Najednou zas byl tou opravdovou hvězdou…. Desítky dlaní se natahovaly jeho směrem, jen aby se ho mohly dotknout. Mezi podepisováním plakátů, triček, rukou, tváří a všech možných i nemožných papírů, občas zvednul hlavu, aby zapózoval s některou dívkou do foťáčku, který horlivě mačkala její kamarádka. Občas se pátravě rozhlédl. Někdy mi vyprávěl, jak si představuje všechny ty slečny za deset let v objetí manžela, před narozeninovým dortem první ze dvou dcer, při tom, jak drží palce svému šestiletému brankáři při fotbalovém zápase. Možná chtěl spatřit tvář nějaké dokonalé bytosti, která už teď ví, že tohle je jen chvíle, která skutečnému životu předchází.
Zřejmě ji nenašel, nebo už byli s Jimmym tak zmrzlí, že nemohli venku stát další čtvrthodinu, protože i přes lítostivý křik fanoušků zběžně zamávali a rychle zamířili ke vchodu, jako předtím ostatní.

Netrvalo dlouho a já z jeho pokoje uslyšela klapnutí dveří. Myslela jsem, že bude unavený a půjde hned spát. Stála jsem pořád u okna a s úsměvem pozorovala lidi tam dole.
"Jak se ti líbil první koncert Kelly Family?" zahulákal Paddy po tom, co jako smršť vlítl oblečený jen do půl těla do mého pokoje.
Cukla jsem sebou příšerným leknutím. Odhodil tričko, které držel, na postel a přes moje rameno nakoukl dolů.
"Copak se musíš ptát? Byla to parádaa!!!"
"A tvoje lidofóbie?"
"Věděla jsem, že to bude takový, ale…" nadechla jsem se a s hlasitým výdechem ukázala k oknu "teď, když to vidím…mám strach spíš z tebe. Vždyť tě vůbec neznám!"
"Ty že mě neznáš?" ve stejně rozjařené náladě mě z ničeho nic popadnul, zvedl a začal křičet:

"If you wanna be my baby
Don't try another maybe..."

…nohama jsem ho pevně obemkla kolem pasu…

"...I wouldn't wait
for the last chance to dance
You want me for the money
And shout it out, which honey
I wouldn't move you
if you would run away

Look up my file
I'm not a liar
I'm not good at talking
but one think I can say..."

...točil se se mnou dokola, pustila jsem jeho paže a spojla ruce za Paddyho rameny.

"...look up my file
I'm not a liar
I wouldn't mess with Got
To trust this way..."

...vřískali jsme a smíchy nemohli popadnout dech.

Já ho vážně nepoznávala.
"Look up my file, I'm not a liar, I'm not good at talking but one thing I can say…!" udýchaný a zrudlý smíchem hulákal.
Kde nabral tolik energie? Jako by na světě neexistovala překážka, co by nezvládnul. V Paddyho momentálním rozpoložení snad tohle slůvko úplně chybělo.
(A pak...ty jeho svaly…)
"Paddyyy! Co se stalo? Že bys tam dole přeci jen potkal ženu svých snů?"
"Ty jsi žena mých snů!" zatočil se znova a dal mi pusu na čelo.
"I speak of little liars, they promise you desires, they ain't no fucking settle, they ain't no loving mail…"
"Cože? To děláš po každém koncertu?"
"…we're stars for little ladies, they wanna be my baby, it's nothing wrong with that, but I'm not drug for sale!!"
"Někdo dal do plyšáka závaží?"
"Víš ty vůbec, jak tě zbožňuju?" točil se tak rychle, až jsme oba spadli do peřin.
Pevně mě objal a já se celá třásla tím, jak se smál. Prudce jsme oddychovali. Naklonil se nade mě.
"Vypadáš jako sněhová královna."
"Tak co se děje?!!"
Bála jsem se, že se ztratím v jeho očích.
"Jsi tak nádherná!" pohladil mě po rameni a přestával se smát.
"Paddy…" hrozivě jsem se na něj podívala.
Právě jsem se totiž nadobro ztratila…

"Jo?" provokativně zavrněl a obkreslil malíkem mojí bradu.
"Paddy," zoufale jsem zavrčela.
"Zkus to ještě jednou," zamračil se.
Ale já nemohla. Každou vteřinou jsem byla nervóznější. Spaloval mě zevnitř úžasným pocitem svobody, co sebou bůhvíodkud přinesl.
Rozpršelo se. Dešťové kapky nahradivší ranní sníh zběsile burácely na okenní parapet, na dlažbu před hotelem i na hlavy neúnavných človíčků s transparenty. Po chodbě se loudala uklízečka a tiše si něco pobrukovala. Z pokoje nad námi se ozvalo hlasité vrznutí.
"Co to děláš?" zašeptala jsem.
Konečně se usmál.
"Já jsem v tom nevinně. To se dělá samo," sjel prstem po mojí paži až do dlaně.
Zavřela jsem oči a už jen cítila, jak se na mě podíval.

Nepřestával jsem jí pozorovat a kroužil dál po jejích drobných prstech. Díval jsem se, jak se její hrudník zvedá a zas klesá, díval jsem se na obrys jejího těla i na její pootevřené rty. Najednou mi stiskla dlaň a prudce otevřela oči. Zlobila se. Byla tak...nevyslovitelně…svoje...nádherně jediná…Johanka.

Donesl jsem jí růži. Neúnavně vyčkávala na posteli pod mým tričkem. Natáhl jsem po ní ruku, aniž bych se dokázal odpoutat od jejích očí.
"Pro tebe," dotkl jsem se květem její tváře.
Možná mi to tak jen připadalo a možná se v tu chvíli opravdu zachvěla. Tak jsem tím květem sklouzl až na Johančin krk a nemohl se nabažit hebké kůže pod rudými lístky. Neodvážil jsem se jí ani myšlenkou dotknout jinak, než tou kytkou kreslíce celé souhvězdí a galaxie po jejím těle. Nakonec jsem to byl já, kdo se třásl jako osika. Oddychovala přerývaně, sotva to šlo znát. A já jí v tu chvíli vnímal smysly, nadsmysly a všemi kousky sebe i některými jejími, co jsem v sobě cítil, protože byla dávno mojí součástí.

Paddy si vychutnával kousíček po kousíčku Johančino tělo. Tála pod těmi doteky oddaně jako sněhová vločka. Netušila, že to on je proti ní v tuhle chvíli naprosto bezbranný. Ve spirále kroužil po jejím bříšku a pomalu mířil výš, přes hrudník, po krku, k bradě… Johanka otevřela oči a podívala se přímo na něho. Zloba z jejího pohledu zmizela a pryč byla i bezpečná hranice střeženého smaragdového světa.

Nechat jeho všeprostupující modro prostoupit sebou…

Paddy zvedl hlavu, aby mohl spatřit celou její dokonalou tvář. Najednou se její ruka pohnula a ona ho pohladila po krku. Usmál se, ale jen na krátký okamžik, protože od krku zamířila letmým dotykem po rameni, ukazováčkem se pomalu protáhla až k jeho dlani a jemně vytáhla květinu, kterou držel mezi dvěma prsty. Pak vzala jeho ruku a položila si ji na tvář. Oběma se rozbušilo srdce. Znovu se nad ní naklonil, ale tentokrát už vnímal jen její oči. Ani ona je nezavřela jako prvně.
"Jestli mě teď políbíš, tak se zblázním," špitla rozechvěle.
"A já se zblázním, když to neudělám," zašeptal nad jejími rty.
Ještě chvíli dokázal těsně nad její tváří vnímat její blízkost a naprosté splynutí, které přinášela.

Deset tisíc mých otázek předčila jediná touha. Vteřiny nádherného napětí a pak dotek jemnější než pohlazení pírkem. První skutečný polibek, rty na rty, společný nádech, závrať, miliarda motýlů křehčích než pavučina, poletujících v těle a beroucích mu vzduch.
Paddy mě políbil.

Jeho srdce se naplno rozbušilo až teď. Chutnala medově a její rty byly hebké jako babí léto. Byla tajemnou smaragdovou komnatou, významem slova láska. Johanka ho vtáhla do svého nitra tak, že už se sebou nemohl dál zápasit.

Tři sekundy, kdy se naše rty dotýkaly, trvaly jako krok poslepu do neznáma. Chvíle nezměřitelná časem. Zvedl jsem hlavu a ani trochu mě nepřekvapilo, že ona má oči pořád zavřené. Přejížděl jsem jedním prstem celý Johančin obličej. Znal jsem ho nazpaměť. Malinká piha skoro uprostřed drobného, ale aristokraticky zvednutého nosu, jizva na levém spánku, ke které přišla ještě než začala chodit, pravidelné obočí, dlouhé tmavé řasy, které v hlubinách ukrývaly smaragdový poklad, hebká snědá pleť a pusa čtyřiadvacet hodin denně upatlaná od čokolády. Její pohyby coby připomínka básní, které psala. Na dlani teplo Johančina těla a mrazení z každé křivky, které jsem se dotknul.

Paddy voněl po pomerančích a jeho dlaně šeptaly něco nesrozumitelně nového. Probouzel všechny mé smysly. Jeho uvolnění přecházelo v moje napětí. Jako by se mé tělo skládalo z tisíců strun, které uměl jediným pohlazením rozehrát do nadpozemsky krásné hudby… . Ve chvíli, kdy se naše rty spojily v tomhle ´jiném´ polibku, se změnil celý svět. Ještě několik nádherných vteřin se něžně usmíval nad mojí tváří a prsty mě hladil ve vlasech. Musela jsem se taky usmát. Musela, nešlo to jinak. Políbila jsem svého přítele…ale přesto…políbila jsem i Paddyho.

 


Komentáře

1 Šotek Šotek | 31. ledna 2009 v 2:09 | Reagovat

Oho, tak jsem nebděla zbytečně! A děkuji všem ostatním postavám příběhu, že zrovna nezavolali nebo se nedobývali do pokoje :-)

2 Rybka Rybka | 31. ledna 2009 v 11:26 | Reagovat

ohhh, tak to pro mne nabralo zcela necekany smer :-) Jsem asi hloupa a naivni, ale tak nejak jsem doufala, ze se dohromady po strance fyzicke :-) nikdy nedaji, ale mooc pekny...

3 Pavlinda Pavlinda | 31. ledna 2009 v 16:19 | Reagovat

krásné, úplně se do té situace vžívám :-) a na rozdíl od Rybky, já tenhle směr čekala a jsem za něj ráda :-)

4 Tiny tot Tiny tot | Web | 1. února 2009 v 21:14 | Reagovat

A já pro změnu s Rybkou souhlasím...

Je to krásně napsané, ale je to moc dokonalé:D

5 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 1. února 2009 v 23:17 | Reagovat

néé je tomoc hezký, též jsem tento směr očekávala, ale už tuším že johanka to zase zahraje do autu jako vždy :-( (ale doufám že ne)

6 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 1. února 2009 v 23:50 | Reagovat

a kdy vlastně bude další díl?

já taky chtěla na tento díl počkat, jenže až další den :-) spletla jsem to myslela jsem že v půl jedný 31.1. jenže já to vzala jako 31.1. po půlnoci - ale to už vlastně bylo 1.2. jsem blbá :-)

7 Šotek Šotek | 2. února 2009 v 0:54 | Reagovat

Nejseš blbá! Krásně jsi si četla, zatímco já jsem už měla zase absťák:-)

8 Rybka Rybka | 2. února 2009 v 5:30 | Reagovat

Ale me se to libi, jen jsem doufala, ze zustanou kamaradi....jen kamaradi.....a na furt, no, holt asi nejsem dost velkej romantik :-) a s tim uz nic nenadelam

9 Johanka Johanka | 2. února 2009 v 9:08 | Reagovat

...a nic neřeknu :-P. Další díl bude v únoru a datum, kdy ho přidám určitě nebude prvočíslo a nebude ani dělitelné dvěma. papapa

10 Rybka Rybka | 2. února 2009 v 13:04 | Reagovat

Teda Jozu, to abych oprasila matiku.... :-(

A bude to hned to prvni cislicko co mi vyjde??...Ted z hlavy me napada akorat 9, ale snad je i nejaky neprvocislo a nedlitelny dvema pred tim???

11 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 2. února 2009 v 18:49 | Reagovat

správně 9 je to, právě jsem to vykoumala podle matematickofyzikálních tabulek :-)

tak jo taxe těšíme ok?

12 Rybka Rybka | 2. února 2009 v 19:28 | Reagovat

Ty jo...a napoprvy, behem psani a pak, pcha a to mi tvrdili, ze nejsem matematicky typ :-)

Chjo, ale ted mi doslo, to je ale az tak za dlooouuuho :-((

13 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 2. února 2009 v 19:33 | Reagovat

ale není, už je druhýho :-) zítra už třetího :-) atd.... :-)

14 Pavlinda Pavlinda | 2. února 2009 v 20:23 | Reagovat

teda ten výpočet mi dal ale zabrat :-) musela jsem si ověřit,jestli to holky spočetly dobře...a spočetly :-)

necháme se překvapit, jak bude příběh pokračovat dál, určitě se to ještě hodně zamatá a nikde není jasně řečeno, že když se ti dva teď dají dohromady, že se pak nemůžou rozejít a být zase kamarádi :-)

15 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 2. února 2009 v 20:41 | Reagovat

no právě to je to čeho se bojím :-(

16 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 2. února 2009 v 20:41 | Reagovat

známe naší Johanku že :-)

17 Rybka Rybka | 2. února 2009 v 23:31 | Reagovat

no, to ze se rozejdou, to ustojim, ale co kdyz to neustoji oni :-(

Ale to by nam nase a ani pribehova Johanka snad neudelaly

18 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 2. února 2009 v 23:50 | Reagovat

a co když to já neustojím, co když se zhroutím...

19 Rybka Rybka | 3. února 2009 v 11:13 | Reagovat

Lenko, az bude nejhur kamoska je psycholog a jeji otec psychiatr.....ozvi se mi a ja ti domluvim schuzku.....pak uz to ustojis, jsou fakt dobri :-DD

20 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 3. února 2009 v 17:58 | Reagovat

ok, thx

si mě pobavila .-)

21 Johanka Johanka | 4. února 2009 v 10:43 | Reagovat

Taky mám známou, co je psycholog. Ale živí se vrtáním zubů :-) Kdyby ses zhroutila, možná by ti zubařská péče pomohla zpátky do reality rychleji, než kdejaká duševní moudra. Navíc, když si odmyslíš ty věci okolo, zubařské křeslo je pohodlnější, než gaučík u psychologa a ještě se povozíš.

22 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 4. února 2009 v 13:55 | Reagovat

tak jsem marod :-( bolí mě snad všechno, prskám, bolí mě hlava, jdu hajat, taxe tady mějte , dopoledne jsem prospala, pak malý oběd, kontrola pošty a jdu zase chrupkat tak dobrou :-)

23 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 9. února 2009 v 0:24 | Reagovat

už je 9.2.......

24 Rybka Rybka | 9. února 2009 v 6:11 | Reagovat

jj, taky jsem na to cekala, tak jsem doufala v rano a ono nic :-(

25 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 9. února 2009 v 10:58 | Reagovat

:-)

26 Johanka Johanka | 9. února 2009 v 11:01 | Reagovat

Nebojte, počítaly jste dobře...

27 Johanka Johanka | 9. února 2009 v 11:04 | Reagovat

LM: Už jsi zdravá? Doufám, že jsi. Chřipky ještě nekončí, tak se držte, papejte vitamíny, nerozčilujte se a taky pozor na ufony a kostičky v rybách.

28 Lenka Marie Lenka Marie | E-mail | 9. února 2009 v 23:41 | Reagovat

:-) jo jo, děkuji za optání, už jsem ok, do dneška jsem byla doma, zítra šupajdím do práce :-(

29 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 1. dubna 2009 v 17:43 | Reagovat

uaaah, mela bys to vydat jako knihu!

:o)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama