Muzikoterapie

15. ledna 2009 v 22:13 | Johanka |  Úplně všechno
Už jste si určitě všimli, že některé zvuky vás rozčilují, jiné uklidní a další vám dokážou v paměti
vyvolat vzpomínky na první milování, prázdniny a dovolenou, chvíle z dětství … Například pláč dítěte má podle výzkumů takovou frekvenci, aby záměrně narušoval nervovou soustavu dospělého člověka. Díky tomu bývá plačící dítě rychle vyslyšeno a rodiče se v noci probudí, jakmile jejich drobeček zakňourá.
Zvířata zas vydávají zvuky tak rozdílných frekvencí, že nejen ona, ale často i jedinci jiného druhu poznají, jestli jde o skřeky samců toužících po páření, zastrašování protivníka, či hájení si svého území.
O tom, jak hluboce můžou zvuky ovlivnit nejen psychickou, ale i fyzickou stránku člověka, provedl řadu výzkumů japonský vědec Masaru Emoto. Emoto vzal vzorky vody z různých zdrojů a ty vystavil všem možným zvukům a vibracím.

Požádal o posvěcení jednoho vzorku, další vystavil prudké hádce, jinému několikrát denně opakoval slovo 'láska', nebo na vzorek nechal působit bzučení včel, zpěv manter, Mozartovu symfonii apod. Po pokusu vodu zmrazil a pod mikroskopem zkoumal krystalky, které vlivem vibrací vytvořila. (Vám stačí najet kurzorem na obrázek, objeví se, o jaký vzorek jde)
Po vibraci slov 'láska' nebo 'děkuji' vypadaly krystaly jako obrázky z krasohledu, po hádce se rozpadly do nesourodých kaněk a voda vystavená bzučení včel se dokonce podobala několika včelím plástvím.


Emoto šel ve výzkumech ještě dál. Shromáždil vzorky vody z pramenů po celém světě-francouzská fontána v Lourdes, přehrada Fujiwara, antarktický led…Také pouštěl vodě nahrávky z Hitlerových výstupů, stejně jako z výstupů Matky Terezy. A voda byla pokaždé jiná.




A teď, jak s jeho výzkumy souvisí muzikoterapie… Tělo člověka se podle jeho stáří skládá ze 45-75 procent z vody, u miminek, zvlášť těch nenarozených, je to až 95 %. Hraní na přirozeně ladící nástroje, které se v muzikoterapii používají, ovlivňuje buňky v těle člověka stejně, jako Emotovy testy s vodou.


Muzikoterapie propojuje pravou a levou polovinu mozku, což může významně pomáhat třeba při léčení koktavosti. (všimli jste si? Tohle je stejné i u znakové řeči ;-)) Děti i dospělí se učí, že každý umí zpívat a vůbec nezáleží na tom, jak. Na muzikoterapiích se účastníci obvykle setkají s nástroji jako tibetské misky, bubny, didžeridy, koncovky a především s nástrojem nejúčinnějším-s lidským tělem, zejména pak hlasem. Strach o to, jestli někdo zpívá falešně, odpadá, protože hlas se tu nemusí držet stupnice a zní přirozeně, tak jak každý právě cítí.


Přirozeně ladící nástroje se v muzikoterapii používají především pro alikvótní tóny, jež vydávají. Alikvóty jsou vlastně vrstvy tónů, které často ani neslyšíme a vznikají rezonancí každé části nástroje zvlášť. Spojení takových tónů má pak harmonizující a ozdravující účinky. Hraní na nástroje vyluzující alikvóty navíc bývá jednoduché a zvládne je každý, včetně malých dětí.

V České republice, vlastně v Evropě vůbec, je muzikoterapie vcelku novým oborem (přestože toto slovo působí vědecky, co se děje při muzikoterapiích, vědu ani omylem nepřipomíná). Když ale zalistujeme mnohem, mnohem dál v historii, hudba, zpěv, zvuky a bojové pokřiky...to vše provází lidstvo odnepaměti.
Pokud to vezmu od biblického začátku, právě v Bibli se píše, že na počátku bylo slovo. Řeknete si, jaké? Pronesl snad Bůh "Staniž se", ve všech jazycích tak, jako to dnes dělá papež, když zdraví poutníky? Těžko.
V některých kulturách se za toto prvotní "slovo" považuje Aum, které připomíná např. mantra "Óm many peme hům" (foneticky). Pokud prý se podaří zvuk Aum zcela správně vytvořit, pak má moc způsobit konec světa.


Nedávno jsem byla na cestovatelském festivalu, kde přednášel Mnislav Zelený. Léta jezdí do Jižní Ameriky za indiány. Za tu dobu si získal jejich důvěru a dostal se do míst, kam nikdo mimo indiány dosud nevkročil. Mimo jiné mluvil i o tom, jak na vlastní oči viděl šamana při léčení. Jednoho muže v kmeni kousl komár…a že komáři v Jižní Americe mají k našim bzučítkům poměrně daleko, asi nemusím vysvětlovat. V místě bodnutí se dotyčnému udělala obrovská boule plná červů z larev, které mu komár svým bodnutím přenesl pod kůži. Mladík šel tedy za šamanem. Moudrý šaman se ho ani nedotknul. Stoupl si nad něj a začal vyluzovat pronikavé zvuky. Z čistajasna se boule otevřela a červi sami vyskákali ven. Po několika dnech už byla ruka toho muže beze známky bodnutí a Mnislav Zelený (Atapana) se šamana zeptal: "Jak jsi to udělal?" Šaman jednoduše řekl, že halekal zvukem červům tak protivným, až sami vyskákali ven.

Další příklad, který mě napadá v souvislosti s obrovskou mocí zvuku, se stal, když jsem pracovala jako externí redaktorka pro jeden deník. Dělala jsem tehdy rozhovor s Tomášem Pfeifferem, abych zjistila, odkud pochází Vodnářský zvon, který na koncertech v poslední době představuje. Mimochodem, je to nástroj, jež dokáže vytvořit obrovské množství alikvótů nad sebou. Kde přesně zvon získal, mi neprozradil. Cestoval kdesi v Himalájích a tam byl prý zasvěcen do tajů jeho zvuku. Co mi ale prozradil bylo, že jistou frekvenci zvuku tohoto zvonu používali mniši k levitování těžkých klád.
Zvuk, se vším co přináší na mentální úrovni, má opravdu obrovskou moc.



Existuje mnoho forem muzikoterapie. V domech pro seniory často úplně stačí pouštět dechovku, při které si každý rád zazpívá, zatleská, nebo podupe papučí od Ježíška. Pro terapeutické účely stačí i ležet a pomocí příjemné hudby pronikat do sebe samého. Je běžné, že doktoři při operacích poslouchají oblíbenou muziku a v některých státech se tato služba nabízí i pacientům, kteří operaci podstupují. Důvody jsou jasné. Pacienti, kteří jsou takto stimulovaní, mají kratší dobu zotavování a téměř netrpí pooperačními komplikacemi.


Zvuky používá řada z nás intuitivně. Maminky, když uspávají děti ukolébavkou, nebo je tiší dlouhým "ššššš….". Také hlasitý pláč, smích, nevědomé pobrukování v situacích, kdy jsme nervózní, to vše jsou generacemi ověřené způsoby, jak zvukem vyrovnat v těle napětí. Muzikoterapie jako terapie je produktem naší "civilizované" společnosti, která přirozený projev začala postrádat. V "necivilizované" společnosti není coby řízená terapie vůbec zapotřebí, protože její prvky se používají v každodenním životě. Bloky ze zpívání a přirozeného projevu jsme si vytvořili až my pokrokoví maniaci neustálým škatulkováním a hodnocením "dobrého" a "špatného" zpěvu. Nechci propagovat návrat na stromy, ale poučení se z toho, co fungovalo a např. mezi indiány stále funguje.


I když jsem muzikoterapii začínala proto, abych dětem ukázala pravý opak většiny tvrzení, která jim vtloukají do hlavy v hodinách hudební výchovy, v podstatě se stejně učím já od nich. Takový roční prcek, který žbrblá a piští, to je teprve pravá muzikoterapie. Všichni bychom se měli naučit odhodit občas zábrany a prostě zabékat, co se nám právě zamane. Uvolňuje to napětí a když nic jiného, zasmějete se sami sobě.



Nejjednodušší je ale začít hned-zpívat, zpívat, zpívat…jakkoliv.

 


Komentáře

1 Lenka Marie Lenka Marie | 17. ledna 2009 v 14:36 | Reagovat

není to s tou vodou taky z filmu what´s the bleep?

2 Johanka Johanka | 17. ledna 2009 v 15:06 | Reagovat

Všechno souvisí se vším :-) jinak tě vítám po dlouhé době

3 Rybka Rybka | 17. ledna 2009 v 15:24 | Reagovat

Ja jsem diky praci taky prisla na to, ze muzika ma uzasnou touhu uklidnit a nemusi byt primo meditacni ci "pekna " a "prijemna". Delam ve skole se silne autistickym chlapeckem a jednou si pro nej mamka nemohla prijed, no, tak jsem ji ho vezla (a on mel zrovna svuj urvanej den a uz se to vazne nedalo poslouchat), tak jsem si zapla radio.... a frajer stichnul pri Nirvane Come as you are, uz je to skoro rok a kdyz uz nic nezabira, tak tahle pisen vzdycky :-))

4 Rybka Rybka | 17. ledna 2009 v 15:25 | Reagovat

ha, jsem si tam dala touhu misto silu, chjo :)

5 Lenka Marie Lenka Marie | 17. ledna 2009 v 23:41 | Reagovat

děkuji, ale já sem chodím :-)

momentálně se těším na další díl :-) ostatně jako všichni tady, takže nepovažuji za nutné psát to do komentářů, páč si myslím, že to je jasné....

6 Tiny tot Tiny tot | Web | 18. ledna 2009 v 11:11 | Reagovat

Mhm, proto se ještě nenarozeným dětem pouští Mozart....

7 Johanka Johanka | 18. ledna 2009 v 15:34 | Reagovat

Všimli jste si, že ten obrázek s krystalem A. Hitlera má uvnitř znak, co vypadá jako svastika?!

8 Latryna Latryna | Web | 19. ledna 2009 v 9:41 | Reagovat

Ahoj Johanka, ďakujem za návštevu môjho blogu a prepáč, nechcela som si robiť reklamu, mrzí ma, že to tak vyznelo, pretože zásadne to nerobím, ani nesúťažím...

9 Mentoska- Janča Mentoska- Janča | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 18:11 | Reagovat

Ahoj Johanko. Dávám menší upozornění, že Anelys mi již dala příběh na přepsání a je zveřejněný na blogu :-) Budeme rády za náštěvu :-)

Opravdu zajímavej článek.. některé věci jsem ani netušila. Díky za nové informace :-)

10 edithhola edithhola | E-mail | Web | 11. srpna 2010 v 8:21 | Reagovat

Dik. To je opravdu dost inspirujici. Prosla jsem par muzikoterapii (Simanovsky pro deti, pani dr. v Motole - praxe, Vodnanska, alikvotni festival - nejaky cizi muzikoterapeut, u Tamary Markove - Melisy) a mne samotne to chybi. Chodila bych kazdy tyden. Nekdy me se synama zachranuje jen hudba. Zvlast kdyz maji oba najednou destrukticni energii. Taky jsem na muzikoterapii se setkala se svym vnitrnim ditetem. Nikd ejinde. Popisuji to na svem blogu (asi predposledni kapitola). Diky. Dam si Te do oblibenych. Libi se mi tve postrehy i komplexnost:-)

11 Johanka Johanka | 12. srpna 2010 v 10:00 | Reagovat

Vidím,že máš spoustu zkušeností! To je paráda, já nikde moc necestuju, ale Tamaru znám ještě z dob, kdy žila s Vl. Markem. Na muzikoterapii Šimanovského jsem nebyla, jen jsem si s ním vyměnila pár e-mailů a přišel mi hodně sympatický. Známí, co vedou muziku tady ho ale znají a nemůžou si ho vynachválit. Na alikvótním festivalu teď, tuším, byla Monča, co chodí sem na blog...já to nějak nedávám kvůli cestě s dětmi. Měla jsem teď ale možnost poznat jednu Kanaďanku, co učí alikvótní zpěv a musím říct, že to bylo opravdu inspirující setkání. Taky se mi líbí tvůj blog, takže si tě i já ráda přidávám :-)

12 otavinka otavinka | Web | 19. října 2010 v 22:47 | Reagovat

Velmi zajímavý článek. Budu se k Tobě chodit uklidňovat. Někdy to člověk, zejména má-li mnoho práce, potřebuje.Díky, že jsi. :-)  :-)  :-)

13 Johanka Johanka | Web | 20. října 2010 v 23:35 | Reagovat

A já děkuji tobě. Je pro mě inspirující, když zaujmu článkem někoho, kdo u mě ještě nebyl. A velmi si vážím návštěv, které zabloudí i do archívu a nelení si tam něco přečíst. :-)

14 pavlína Švestková, Brno pavlína Švestková, Brno | 5. ledna 2011 v 13:38 | Reagovat

Díky za fajn informace

pavlína

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama