Znakový jazyk...návod k použití

15. února 2009 v 12:26 | Johanka |  Lekce ztišení
Znakovaná čeština, neboli to, čemu říkáme znaková řeč, vlastně není jazykem neslyšících. Neslyšící mu totiž někdy ani nerozumí.
Jazyk, kterým se neslyšící dorozumívají, se jmenuje znakový jazyk. U nás tedy Český znakový
jazyk (ČZJ) a jeho slovní zásoba je oproti znakované češtině rozdílná, stejně jako způsob, kterým se používá.

Znakovanou češtinou se nahrazuje doslovně každé slovo ve větě, tedy jedno slovo=jeden znak. Znakový jazyk má pravidla jiná. Zdaleka se v něm nepoužívají jen pohyby rukou, do komunikace se zapojuje celé tělo, které pomáhá vyjádřit například pohyb (jeho rychlost, směr) nebo intenzitu (pocitu, smyslového vjemu) a podobně. K rukám se přidává výraz obličeje, pozice těla, využití prostoru jinak, než je tomu u znakované češtiny.
V ČZJ se často používají tzv. klasifikátory, kdy tvar ruky zastupuje určitý objekt a od něj se odvíjí celá skladba věty. I když to zní složitě, zas tak složité to není, pokud pochopíte základní princip.

Zejména je důležité uvědomit si, že cílem je přenos určité konkrétní informace, která se musí vnímat ve znakovacím prostoru. Tím je zhruba oblast kolem hrudníku. Rukama se nemáchá do stran, ale dodržuje se prostor veliký asi jako televizní obrazovka. Samozřejmě, stará dobrá Tesla a ne plazma 2x2 metry.

Znakový jazyk je o to jednodušší, že můžeme zapomenout na všechna cinkrlátka jako "se, ani, že, pokud, když..." v tomhle světě zkrátka neexistují (ale ve světě znakované češtiny ano). Při používání znakového jazyka hodně lidí zjistí, jak je jim takové vyjadřování blízké.
Osobně bych to popsala tak, že mezi myšlenkou a jejím vyjádřením není tak velká mezera, jako při mluvení. Sdělujete situaci bezprostředně a nemáte tolik času na její posuzování, proto je přenos znakováním spontánější, osobitější a jakoby víc z vás, než když formulujete totéž do slov.

U znakového jazyka se pořadí znaků ve větě liší od znakované, nebo mluvené češtiny. Protože gramatika je vyjádřená pohyby a výrazy, k vyjádření celých spojení, často úplně stačí jeden znak, při kterém se člověk patřičně ksichtí a vrtí.

Na kurzech se jako prvotní příklad používá spojení "letět letadlem do..." Tvarem ruky se jednoduše naznačí odlétající letadlo. Vzlétat letadlem, přistávat v letadle...to vše se děje stejně-naznačením
skutečného pohybu letadla a totožného tvaru ruky. Nepoužije se spojení letět+letadlo, ani vzlétat+letadlo.

Stejně tak, pokud ukazujeme vzdálenost mezi dvěma předměty, místy apod. Tady nacházejí uplatnění právě klasifikátory. Do prostoru před sebou se "zasadí" dvě místa, o jejichž vzdálenosti se chceme zmínit a následně se pohybem a výrazem vyjádří, jak daleko od sebe jsou.

Poměrně jednoduchý příklad, ohledně používání ČZJ je u počasí. Třeba vítr má mnoho podob-vánek, slabý, silnější, vichr... To všechno je možné ukázat jediným znakem, který zase doplní mimika. U vánku postačí lehce fouknout a zavlát rukama a se stupňující se intenzitou větru se pak foukání mění v zamračenou mimiku a vlátí rukou ve zběsilé mávání. Nebo intenzita deště-to samé. Stačí k tomu znak prší, jen pohyb a mimika se přizpůsobí skutečnému obrazu toho, jak moc prší. Proto i věta: "Je příšerně silnej a šílenej slejvák," se dá v pohodě ukázat jedním znakem.

Nejjednodušší vyjadřování je pomocí tzv. ikonických znaků. Jsou to znaky, u kterých hned víte, co znamenají. Patří sem třeba řídit, nahoře, dole, hodinky, zvonit, velký, malý... Zvoníte na zvoneček, zvonek na kole, nebo zvoní kostelní zvon, budík? Mluvíte o malém dítěti, stromu, hrášku? Vždy se ukazuje skutečná činnost a vždy se ukazuje skutečná velikost v poměru k vám samým.

Ze znakování by se nikdy neměla stát úplná pantomima, ale někdy s ní má hodně společného, protože u popisování místnosti, činnosti, některých vlastností apod. se od pantomimy prakticky neliší.

Pohyby při znakování vycházejí z toho, že jedna ruka je hlavní (u praváka pravá, u leváka levá)

a ta druhá pomocná. Pozice rukou se zas snaží kopírovat tvar předmětu. Záleží tu na jejich sklonu, ohnutí, vzájemném doteku, tvaru prstů...Těch základních je jen kolem dvaceti, přesto z nich vychází celá znaková zásoba jazyka.

Neslyšící, kteří se příliš nepohybují mezi slyšícími, také nerozumí našim frázím. Takže pokud má někdo nutkání vyznakovat neslyšícímu, že nemá všech pět pohromadě, neslyšící ho nepochopí. Ani pochvalou typu: "Ty jsi kočka!" nebo "Huso!" neslyšícímu nesdělíme nic jiného, než je je zvíře a on zřejmě nepochopí, proč.

Nakonec přidávám úryvek e-mailu, který mi napsal můj známý. Je to jen pro vaší představu toho, jaký slovosled ČZJ má.

"Mne to nezac. Jsem to rad že vypisuje na otázkám. Aha, promiň já jsem nevšiml Word má zapnutí neomezení přístup, takhle nemůžu vzpomnění jak zapnutí... tak to za nic. Budu znovu pošlu par fotky.
Teďka napadlo zda můžeš taky v pátek, radši předem domluvím se, myslím je vyhovuje příští pátek.Nevím kde bude sraz na místo?
Já stale dojíždím do práce. Poslední dobu jsou zhorší situace a hodně nějaké krácení mzda a víc produkce ale má málo zákazníky (úplně debil a hajzl) , mě to vůbec nelíbí si, uvažují co nejdřív odejdu ale mám strach že jsem neslyšící většina firma nechtěli přijmou na uplatnění a navíc světová hosp. krize, hodně propouštění nikoliv přijímá."



















 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama