O chudácích se nepíše...kapitola 38.

15. května 2009 v 15:05 | Johanka |  Smaragdový příběh
Byla jsem trochu otrávená a hned volala do kanceláře, abych vysvětlila, že volno si beru i na zítřek. Dostala jsem se až do centra města a přemýšlela, co s načatým dnem.


"Porozhlídneme se kolem," dodávala jsem si tiše odvahu na rušné křižovatce.
A náhle mi došlo, že bloudím po městě, ze kterého odplouvala velká část pasažérů Titanicu. (to z Corku sice taky, ale hledat konkrétní místo, mě tam zatím kupodivu nenapadlo)
Sjela jsem naslepo dolů ze silnice, k pobřeží do menších uliček, a prohlížela si rybářské lodě po celé jeho délce. Podřadila jsem, což mělo za následek mírné škytnutí auta a o něco méně mírné zaškubání v převodovce. (jsem to ale autisticky vzdělaná, že)
Ploužila jsem se pak několik minut nádherným podvečerním přístavištěm. (co na tom, že ten podivně vypadající obrázek pod značkou hlásá, že vjezd je povolený jen se speciální kartou)
Ploužím se ploužím a v tom přímo proti sobě vidím molo, kolmo se napojující na most, a v dálce napravo lodní doky.

"To musí být ono," přejela jsem pohledem všechna mola v dosahu a tohle se opravdu
zdálo být nejvěrohodnější. Zastavila jsem a cuknutí auta probudilo Paddyho.

"Jak ses vyspal?"
"Málo," protáhl se.
"Kde jsme? Ty jsi zabloudila?"
"Jsme v Baltimore, ale natáčení je odložené na zítřek."
"Jak to?"
"Bylo to nějak špatně domluvený. Maite říkala, že hrad je plný Francouzů. Ještě zavolá kvůli hotelu."
"Tak to mě mrzí, že jsem tě sem vytáhl. Vysvětlíš to v práci?"
"Už jsem si všechno zařídila," našla jsem jeho oči ve zpětném zrcátku a musela uhnout pohledem. (nakonec skončím v davu pod pódiem s posrdíčkovaným transparentem)

"Podívej, o co bych přišla," a kývla jsem před sebe na slunce odrážející do vln i na molo unavený zlatavý odstín svých paprsků.
"Óó, to je jako ze sna," kývl napůl užasle, napůl žertem. "Půjdeme ven?"
Nečekal na odpověď a vystoupil.
"Chtěla jsem se podívat, odkud asi plul Titanic. Mohlo by to být ono, co myslíš?" znova jsem se rozhlédla.
"Vypadá to tak, hele," křiknul na mě od můstku vzdáleného asi 15 metrů.
Ukázal na pozlacenou cedulku přibitou k mramorovému podstavci a četl:
"Památce všech, kteří z tohoto místa v dubnu roku 1912 odcestovali lodí Titanic a již nikdy se z této plavby nevrátili."
"Ani jsem nečekala, že to najdu," zvedla jsem obočí.

Loudali jsme se k molu a tam se opřeli o dřevěné zábradlí. Obzor pomalu tmavnul do oranžova.
"Odsud se dřív určitě nastupovalo na palubu."
"Takže právě tady kotvila loď, která odvezla k Titanicu spoustu irských aristokratů?"
"Asi," zasmál se. "Jen myslím, že chudáci nad aristokraty několikanásobně převažovali."
"Jo, jenže o těch se nepíše."

Potom jsme jen mlčeli a dívali se do slábnoucího slunečního světla. Ucítila jsem na tváři Paddyho pohled a otočila se k němu. Chladný slaný vítr mu zbarvil tváře do červena. Všechno kolem vzplálo oranžovo rudou barvou od posledního výdechu slunce do dnešního dne. Stále jsme stáli opření o zábradlí; oba zmrzlí, oba zamyšlení, západosluneční. Díval se mi přímo do očí (nebo až do duše?) a svojí rukou, která se téměř dotýkala mojí, mě lehce pohladil po prstech. Ani jsem nevěděla, jestli to bylo pohlazení, nebo se mě jen dotknul, ale já se zachvěla přílivem tepla, které ten jediný dotek ve mně vyvolal.
Nemohla jsem to vydržet a otočila hlavu zpátky k vodě.


"Jé, podívej, támhle je!" ukázala jsem k obzoru.
"Překrásná," zadíval se do dálky.
"Je to přeci loď snů."
"Asi se jí porouchalo kormidlo. Koukni, jak se točí!"
"Třeba je tam vír."
"Myslel jsem, že bude větší."
"Je daleko, kdyby připlula blíž, nemohl bys úžasem promluvit."

'Teď, když tě vidím, nemůžu úžasem promluvit!' plula mi celou myslí jediná věta, která svou silou předčila i slávu Titanicu. Tiše jsem jí objímal každou myšlenkou.
Veškeré napětí a pochyby o nasměrování našich životů jsem smazal dublinským večerem plným doteků. Ona byla prostě jako malý zázrak seslaný mi vesmírnou prozřetelností. Přál bych vám, abyste jí tam viděli. Celý oceán se zrcadlil v hloubce jejích očí.
"Nastoupila bys?" zeptal jsem se.
"Ne."
"Nezkusila bys to?"
"Pro pár dní ztratit celý život?"
"Měla bys šanci zachránit se."
"A potom si vyčítat, že na mém místě mohlo sedět 1500 jiných lidí…"
Pravda, Johanka přemýšlí takhle…
"Možná bych nastoupila. A ty?"
"Těžko říct. Kdybych nevěděl, co vím dneska, tak určitě."
"A kdybys to věděl?"
"Kdybych to věděl, nenastoupila bys ani ty, protože bych tě nepustil," smál se.
Ale já byla tak šťastná tím co řekl, že jsem ho znenadání spontánně chytla za ruku. Jeho smích se proměnil v nádherně čistý úsměv. Stiskl mojí dlaň a pověděl:
"Začíná být zima."

Nepustil mě. Ani, když jsme scházeli z mola, ani když jsme prošli úzkou uličkou mezi rybářskými domky; pořád jsem měla ruku schovanou v jeho teplé dlani a kapse u vesty. Nemohla jsem se na něho samou nervozitou ani podívat, ale Paddy mi jako obvykle vyprávěl, co ho napadlo.

"Nezajdeme si někam na velkolepou večeři? Zvu tě."
"Víš, jak nenávidím velkolepý nóbl restaurace," prosebně jsem k němu zvedla oči.
"A já myslím, že víš, že vím, že je nenávidíš, tak tě zvu támhle na špagety," prstem ukázal na malou hospůdku dole v přístavu.
"No, tak jo. Na velkolepých špagetách bych si vážně smlsla."

Vybrali jsme si stůl nalevo od okna. Když mi Paddy pouštěl ruku, podívali jsme se na okamžik na sebe a mě napadlo: 'Jestlipak se potom zase chytíme?'
"Co je to za kámen?" dotkl se jednoho ze dvou přívěsků na mém krku.
(rozhodl se nejspíš, že mě nenechá vydechnout)
"Tohle? Vltavín."
"Ty se v kamenech vyznáš?"
"Trochu. Proč jsi pokaždé, když zjistíš něco nečekaného o dalších lidech tak překvapený?"
Jeho údivu jsem se musela smát. Líbil se mi.
"Asi, že se známe už pár měsíců. Myslel jsem, že tě mám přečtenou."
(Jakže?)
"Přečtenou? Paddy, malá lekce etiky: Když řekneš ženě, že jí máš přečtenou, je to, jako bys jí degradoval z královny na pomocnou kuchařku."
Paddyho tahle úvaha pobavila.
"Bez obav. Ty dalece přesahuješ škatulky královen i kuchařek. Čím je tak zvláštní?"
"A proč myslíš, že je?"
"Zpravidla nenosíš takový šperky."
"Líbí se mi jeho barva. Nějak jsem se zamilovala do zelený." (zamilovala zamilovala zamilovala) Nevěděla jsem, kam s očima. (božínku, Jožínku, co to zase vyvádíš...)

Přestávala jsem pomalu rozlišovat, mezi tím, co jsou jen představy z dočasných citových zmatků (a opravdu jsem tehdy počítala s tím, že to brzy přejde) a mezi tím, co opravdu cítím. Chvílemi jsem si připadala jako ´dva v jednom´ (a opravdu nemluvím o šampónu ani kondicionéru).

Paddy zabodl svoje oči plné odzbrojujících jisker přímo do těch mých:
"A nemá to vedlejší účinky? Třeba na zadrhávání v řeči…"
"Jsi praštěnej," trhla jsem hlavou, ve snaze setřepat ze sebe rozpaky. "Je to kámen pro lidi s abnormálně vyvinutou fantazií. Drží je při zemi, aby nelítali moc vysoko."
"A co je na snění špatného? Jsi jiná a to je přeci dobře."
"Někdy ani ne," vyhýbavě jsem odpověděla.
"Co to povídáš? Co to na tebe zase leze za splín?" daroval mi něžný úsměv plný pochopení.
"Žádný splín. Vždyť víš, jak to chodí, bavili jsme se o tom nesčetněkrát. Když se lítá hodně vysoko, pád je potom horší, to je všechno."

Ve světle malé lampičky u okna jsem přivřela oči a představovala si, co se stává ve výškách….
 


Komentáře

1 twiiity twiiity | E-mail | Web | 15. května 2009 v 15:28 | Reagovat

pekné :) kedy bude ďalšia?? aby som vedela, na kedy sa mám nastaviť :)))

2 Johanka Johanka | 15. května 2009 v 15:32 | Reagovat

Budíka si nařiď na 25.5. v 05:25 :-)

3 Johanka Johanka | 15. května 2009 v 15:33 | Reagovat

...ale pokud se dostanu na další díl dřív, dám ho i dřív.

4 já? já? | 15. května 2009 v 15:49 | Reagovat

páni na půl šestou jo?...teda...jen doufám že se to ještě otočí k humoru, protože na tom molu při západu slunce už to chvílema vypadalo jak kýčovitá scéna z německýho romantickýho filmu:o)Ale jinak hezký

5 Johanka Johanka | 15. května 2009 v 15:52 | Reagovat

:DD tos mě rozesmála...asi si to budu muset po sobě přečíst

6 Johanka Johanka | 15. května 2009 v 16:49 | Reagovat

Tak jsem si to přečetla a nevidím to jako ty
...ale vzpomínám si, že kousek od nás tehdy na tom molu stála jedna paní s visačkou Rozamunde Pilčr na kabátě a v jednom kuse něco psala. Asi na ní podám trestní oznámení za porušování autorských práv :D

7 Anelys Anelys | Web | 15. května 2009 v 18:09 | Reagovat

super jako vždy:) taky to nevidím nijak přehnaný, putuje to tak jak má, přesně podle mých představ:D

8 twiiity twiiity | E-mail | Web | 15. května 2009 v 19:23 | Reagovat

mne sa na tom tá romantika práveže páči, nezdá sa mi to prehnané a vždy, keď sú tí dvaja spolu, tak len s napätím čakám, kedy padne ďalší bozk, tak strašne to očakávam a oni nie a nie :D

Johanka, ďakujem krásne za pochvalu príbehu - od teba si to cením obzvlášť, keďže sama píšeš jeden úžasný príbeh ;) ešte raz dík :)

9 Joana Joana | 16. května 2009 v 10:56 | Reagovat

[6]: Ta Pilčr je hrozná vykradačka, že se nestydí :o)

a jinak si myslím, že na západu slunce je něco kýčového už samo o sobě, zejména když zapadá nad mořem, oceánem, jezerem či jinou vodou, což ovšem neznamená, že já osobně bych to pak fascinovaně nesledovala :o) je to hééézkýý :D

10 Míša Míša | 16. května 2009 v 14:37 | Reagovat

opět naprosto jedinečné :)

11 já? já? | 16. května 2009 v 14:40 | Reagovat

[9]: přesně tak, kdo říká že kýč není hezký..a co je vlastně kýč a co ne..já jen chtěla napsat že si mi víc líbí ty humorné pasáže (třeba jako angličák s rychlostí hen heeen) než tyhle romantické scény, které jsou v každém příběhu podobné..ale bez nich to taky nejde,že:o)

12 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 17. května 2009 v 21:51 | Reagovat

kraasa, a romantika vubec nbyla od veci...bylo to supr,cely to do sebe tak hezky zapada....mmmm.....tesim se pa-.....

13 Lenka Marie Lenka Marie | 17. května 2009 v 22:05 | Reagovat

náhodou mě když to popadne, tak se rozběhnu až za město jen abych viděla západ slunce v přírodě.....(nemám to tak daleko +- kilák :-)

14 Johanka Johanka | 23. května 2009 v 11:12 | Reagovat

Já jsem ujetá na jakékoliv sluneční hýbání...a co teprve na měsíční... a o vodě ani nemluvím, je pro mě takovou neodmyslitelnou esencí, která všemu dodává mlask, takový ten ocásek navíc. Takže západy slunce za jakoukoliv louži jednoznačně miluju. Mám to štěstí, že nemusím utíkat nikam za město, abych si je užila. Jinak, mám pro vás novinku-chystám se do Francie a do Irska, proto, jestli tedy nenastanou nějaké události, které by mi v cestě zabránily, donesu náklad fotek.

15 twiiity twiiity | E-mail | Web | 24. května 2009 v 21:03 | Reagovat

jupííííííííí, zajtra ďalšia časť :))) do Francúzska? a kam konkrétne? vyberieš sa aj na juh?? ;) jeee a do Írska, to ti závidím, odkedy poznám Kellys, aj ja túžim niekedy ísť :) teším sa na fotky :)

16 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 27. května 2009 v 22:39 | Reagovat

juuuu....ja vsem co byli v irsku(bo tam ted nekdy jedou) tak deeeesne zavidim.....(fuj, zlobiva holka!zavist neni dobra!) :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama