Bavič večera...kapitola 42.

19. června 2009 v 19:06 | Johanka |  Smaragdový příběh
Rozloučila jsem se a v doprovodu středověkého farmáře odešla k autu. Musím dodat, že Paddy byl v bílé košili, kabátu a venkovské čepici k sežrání.

Provoz v Corku byl ten podvečer líný, narozdíl od živého hemžení lidí za osvětlenými okny výloh a na nesčetných chodnících. Svým tempem vzbuzovalo setmělé město zvláštní tlak tajemna v břiše, které se pak u srdce po malých vlnách rozplývalo v uvolnění a klid. Cestou můj zrak ulpíval na oknech a nechal mě unášet se představami, co se za nimi asi děje. Cítila jsem se, jako součást nějakého štěstí, které ten večer Cork zaplavilo a věděla, že jsem přesně tam, kde v tu chvíli být mám.
Paddyho oči se leskly, do tváře měl vepsanou naprostou vyrovnanost. Chodníky, lidi na nich, světla...to vše už se zdálo být spíš kulisou dokreslující našemu společnému prostoru duši.
Pusté East Grove nás uvítalo skučícím větrem lámajícím se o jeho břečťanem porostlé zdi.
Paddyho slova vypuštěná do téhle scenérie zněla trochu nepatřičně:
"Nechal jsem asi mobil v autě. Uvaříš zatím čaj?"

Než voda začala vřít, Paddy byl zpátky.
Dveře v přízemí se za přispění meluzíny zabouchly.

"Takže jsi jí nakonec řekl, že jsem s tebou v Baltimore byla já?" sledovala jsem, jak se ve skleněné konvici rozvíjejí čajové lístky a kapku se zdráhala podívat se Paddymu do očí.
"Nakonec ano."
"A?" uvolněně jsem se na něho konečně podívala.
(těmi dvěma slovy tolik zkrásněl, dospěl, vyzrál, rozkvetl...)
"Myslím, že už v Belfastu někoho má. Skoro mi tu lež nevyčítala."
"Jsi zklamaný? Neřekla bych, že si někoho našla. Spíš hned tušila, že jí neříkáš pravdu."
"Nevím. Přece by na tom nebylo nic zlého," vykouzlil na obličeji nečekaně něžný, chápavý úsměv.
"Překvapuješ mě," vrtěla jsem hlavou a v zákytu kuchyňské linky ucítila husí kůži na ramenou.

Ale téma vztahů bylo pro dnešní večer ještě příliš rozbouřené. Nechtěla jsem do něj Coru zaplétat. Stejně by se čertila, kdyby zjistila, že se jí dotkl náš rozhovor.
"A co teď?"
"Už je čaj?"
"Zrovna jsem ho zalila."
"Tak půjdeme nahoru, pustíme si film a usneme u něj."
"To zní lákavě," zasmála jsem se.

Lehli jsme si na postel a chvíli zůstali zaposlouchaní do skučení větru zvenčí a dnes téměř zlověstně bouřícího moře.


Pokoj ale naplnila mírumilovná vůně jasmínu a k uvědomění si bezpečí kolem nás, drsné burácení za okny jen přispívalo.
"Kdy odjíždíte na další turné?" natáhla jsem ruku k závěsu nad sebou a odhrnula ho.
"Až za dlouho, v únoru. Zasloužíme prázdniny."
Překřížil ruce i nohy a podíval se na nebe nad námi.
"S tím souhlasím, hlavně Angelo s Kirou zaslouží čas se svým drobečkem. No, vypadá to, že já poletím na Vánoce za mamuškou."
Otočil se na mě:
"A už víš, kdy?"
"Musím si vybrat dovolenou, zbývá mi jí hodně, takže asi brzy. Možná kolem patnáctého prosince, ještě přesně nevím."
"Maminka bude mít radost. Zůstaneš v Čechách dlouho?"
"Během prvního týdne v lednu se vrátím. Cítím se zvláštně, že jsem se za ní nevypravila už dřív."
"Tvoje mamuška to určitě chápe."
(líbilo se mi, jak se naučil říkat 'mamuška', protože jsem o mamince sama jinak nemluvila)
"Kéž by. Chápeš to ty, ale mamušce možná nebude stačit vysvětlení, že jsem 'prostě nemohla'."
"Jistě, že bude. Ví, jak dlouho jsi žila se Štěpánem a ví, že tu máš spoustu práce. Určitě je ráda, že se ti v Irsku daří, navzdory všem jejím předpovědím."

Paddy mě chytil za ruku a pevně jí stiskl. Chvíli jsem si připadala jako žáček fotbalového týmu, co stojí na hřišti, má před zápasem, a jeho trenér mu svírá dlaň s povzbuzujícím proslovem, jímž chce svého svěřence přesvědčit, že na ten rozhodující gól bezpochyby má.

"Kdy ti mám vlastně dát dárek?"
Rozzářily se mi oči.
"No klidně hned!"
Paddy se smál, ale potom řekl:
"Musíš mi tu nechat adresu a já ti ho pošlu."
(copak se gigolo vejde do krabice?)
Zamračila jsem se.
"Nemůžu ti ho dát teď! Je konec listopadu!"
"Nekecej, žádný ještě nemáš," hrála jsem uraženou.
"Náhodou mám, ale jestli budeš protivná..." prudce otočil hlavu na druhou stranu a neústupně překřížil paže na hrudníku.
Chvilku bylo ticho, jak se každý z nás mračil do toho svého kouta.

Začal se chechtat.
"To jsem zvědavý, kdo to dýl vydrží."
Jeho srdečnému smíchu se dalo stěží odolat. Udržela jsem kamennou tvář sotva dvě sekundy.
"Já tvůj dárek nechám u sebe doma a 24. prosince zavolám, kde je."
"To není možný," konstatoval hlubokým hlasem.
"Co?"
"Že bys už zaregistrovala Vánoce."
"Čemu se tak divíš?!"
"Myslel jsem, že jako pravý odpůrce vánočních nadšenců nakupuješ a tvoříš den před svátky."
"Má to svoje kouzlo, ale tenhle rok jsem udělala výjimku. Kdybys ztratil klíč, další má Carmen."
"Opravdu? A já myslel, že vlastní klíč je moje výsada."
"Oba máte divný zvyk chodit na návštěvy po půlnoci. Ona si zabouchává klíče, nebo všechny rozdá těm svým kulturistům a po tom, co dvě hodiny bezradně přemýšlí, jak se domů dostat balkónem, jde spát ke mně. Do dvou do rána pak žvaní a když usne, zazvoní telefon: 'Ahóój, tady Paddy. Zrovna jsem na turné v Austrálii, teď jsem se probudil. Co ty? Ještě nespíš?' "
Paddy byl podezřele klidný. Až moc…
Najednou se na mě vrhnul a zvolil ten nejpodlejší způsob mučení. Každý jeho prst zvlášť jsem cítila na svých žebrech.
" 'Co dělá Cora?' ptám se do telefonu… A on na to: 'Zrovna šije domorodkyním podprdy, abych jim nevejral na čůča…' "
Kryla jsem se rukama jak jen to šlo a ze všech sil se ho snažila shodit ze sebe.
"Vzdej to, nikdy mě neporazíš…" boxoval proti mně jednou rukou a chechtal se.
"Že ne?" celá udýchaná jsem se mu konečně vykroutila.
"Tak kde máš vlasy?" skočila jsem dolů z postele.

A v tu ránu jí já skočil na záda. Inspirován předchozím rozhovorem, natáhl jsem její podprsenku, až se nelítostně přilepila zpátky.
"Jaau," chraplavě zavřískala a vyrovnala se jako pravítko.

Praštila sebou do postele tak, že dopadla na mě a celou vahou se trefila do jediného místa, které tu váhu nezvládlo bezbolestně unést. Využila jako každá ženská chvilkovou indispozici, při které jsem nebyl schopný se pohnout, ke svému prospěchu, a než jsem se nadál, seděla ona na mně.
"Tak co, srágoro?" mrkla vítězně. "Ještě si budeš dovolovat?"
Přece jí nezkazím radost, že?
"M - mm..," kýval jsem hlavou a objal jí, tentokrát čistě bez vedlejších úmyslů.
Vílově se usmála a odevzdaně klesla ke mně, až mi její vlasy přikryly celý obličej.
"Že si nedáš pokoj," zasmála se zas a zavrtěla hlavou. "Pánbůh mě má rád - náhodou - a ty seš sadista. Nemysli, že ta herda do zad ti u něj projde. Zařídím ti v pekle kotel s olejem a pijavicema."
Když z ní padaly podobné nesmysly, byla vážně sladká.
"Ty toho nakecáš," smál jsem se. "Už se mi mstí. Kdybys jen tušila jak...," zavadil jsem pohledem o její sukni.
"Co to zas meleš?" zvedla se s unikátně přiblblým výrazem.
Královna těch nejvymletějších vymletin se mě ptá, co melu - ironie. S přesvědčením, že větší blbiny než plácá ona, já zkrátka od přírody vymyslet nezvládnu, jsem vsadil na upřímnost. A právě ta mě pasovala na baviče večera.
"Možná se tomu budeš divit, ale jsem příslušník mužského pohlaví."
"No a?" zvedla obočí.
"A ty prostě umíš provokovat, reportérko."
"Chacháá!" ďábelsky se usmála. "Říkáš reportérko? To musíš být v úzkých, hvězdičko má pohaslá."
Ani ne v úzkých, jako krok od toho se cítit trapně. Do háje, vždyť vím, že tohle zvládne s přehledem a já jí ještě nahrávám…
"Já se ti líbím, líbím…" prozpěvovala si koketně.
Sladká doslova k sežrání byla tahle kámoška. Teď ale měla navrch snad ve všem. Byla to překrásná ženská ležící na mě v minisukni, která se v tu chvíli zdála být tou nejkratší na světě. Pozdě na lhaní…
"Líbíš, líbíš…" přidal jsem se.
"A to je dobrý, dobrý…" pokračovala stejnou melodií.
"To ještě nevím, nevím…" zazpíval jsem houpavě jako námořník, co vesele napíná plachty.
"Budu tě mučit, mučit… " kousla mě jemně do ramena.
Zavřel jsem oči, což bylo zbytečné, protože se mi před nimi stejně zatmělo..
"Ty mě chceš zabít, zabít…" šeptal jsem svojí houpavou melodii do jejího ucha.
"Jen se mi líbí, že se ti líbím," foukla mi na spánek a usmála se.
Potom si lehla vedle a hladila mě mlčky konečky prstů po tváři. Díval jsem se na ní a místo původně plánovaného trapného a omluvného úsměvu, jsem bez zaváhání řekl:
"To bylo hezký."
"To bylo. Připadala bych si divně, kdyby se to jednou nestalo. Myslím i Dublin."
"Jo?" překvapeně jsem se otočil na bok.
"Jasně. Jsi kluk, já holka. Někdy dokonce muž a žena…"
"Jsi nádherná holka. A taky jsi fantastická žena," doplnil jsem.
"To si fakt myslíš?"
Jak jen může někdy pochybovat? Nemohl jsem pochopit při pohledu na siluetu jejího těla v potemnělé místnosti.
"Určitě se o tobě zdá nejednomu chlápkovi po světě."
"Mluvíme ale o Paddym," zarazila mě ledově.
"Pořád čekáš na odpověď?" kývl jsem, když mé levé oko zaznamenalo její znuděný obličej.
"To asi, že mi zní blbě říkat ti, že jsi fakt kus baby."
Rozchechtal jsem se, když jsem to vyslovil.
"Tý brďo, tak já jsem kus baby?" rozchechtala se taky.
"To jsem teda čekala něco duchaplnějšího," odrážel se její hladce čokoládový smích o stěny pokoje, až ho po okraj naplnil Johankou.

Potěšil mě pokaždé, když se choval jako úplně normální chlap. Ještě daleko víc mě potěšil tím kusem baby, protože to z něj dělalo ještě normálnějšího kluka. Koneckonců to potěšilo i mé nevinně se tvářící ego. Po rozchodu s Ranem trpělo mentální anorexií a potřebovalo sem tam kapku přiživit.

 


Komentáře

1 Lenka Marie Lenka Marie | 19. června 2009 v 19:18 | Reagovat

Johanko, došel ti mejlík?

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 19. června 2009 v 20:13 | Reagovat

Johanko,ty nás napínaš,zas budu mít divoký sny o Paddym.

3 Anelys Anelys | Web | 20. června 2009 v 18:08 | Reagovat

Moc pěkný pokračování a konečně se tu Paddy projevil jako chlap (myšlenka o minisukni :-D). V jiných příbězích je spíš za trumberu (mimo jiné u mě) nebo vysněného idola. Aspoň kousek normálnosti :)

4 twiiity twiiity | E-mail | Web | 20. června 2009 v 19:42 | Reagovat

nemôžem sa dočkať pokračovania! ;-)

5 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 21. června 2009 v 11:48 | Reagovat

má cenu se pořád opakovat?(ano, je to skvělé,úžasné,plné smíchu i romanmtiky...)
Prostě bys měla vydat nějakou knihu  :-D  ;-)

6 Johanka Johanka | 21. června 2009 v 12:15 | Reagovat

:-D život mi na tom nezávisí, ale chvála i kritika potěší za každou kapitolou. Aspoň vím, že příběh pořád čtete. Děkuju :-)

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 21. června 2009 v 19:44 | Reagovat

Každý den čekám na pokračovaní,je to tak krasný :-|

8 Lenka Marie Lenka Marie | 21. června 2009 v 23:56 | Reagovat

tentokrát bych komentovala slovy - velmi zajímavé :-)
jednou věcí se malinko liší od všech ostatních kapitol (kromě první) :-)

9 Lenka Marie Lenka Marie | 21. června 2009 v 23:57 | Reagovat

nojo smajlíci super :-)  :-D  ;-)  [:tired:]

10 Johanka Johanka | 22. června 2009 v 0:37 | Reagovat

Teda, teď mi to nedá spát...
Jakou???

11 Lenka Marie Lenka Marie | 22. června 2009 v 0:50 | Reagovat

a co mám říkat já?  :-P

12 Johanka Johanka | 22. června 2009 v 23:29 | Reagovat

Ať dumám, jak dumám...
A když ti řeknu, kdy bude další kapitola?  8-)

13 Lenka Marie Lenka Marie | 23. června 2009 v 8:08 | Reagovat

ale já nejsem závislá  :-P

14 Lenka Marie Lenka Marie | 23. června 2009 v 8:09 | Reagovat

ale tak to je spíš můj subjektivní pocit, není to nic reálného

15 Johanka Johanka | 23. června 2009 v 9:32 | Reagovat

Každý pocit je subjektivní a v životě potkáváme jen ty lidi, kteří nám mají co říct o nás samých. Takže bys mi to měla šupem prozradit  :-P a basta

16 Lenka Marie Lenka Marie | 23. června 2009 v 20:04 | Reagovat

veřejně nebo neveřejně? :-)

17 terr terr | E-mail | 24. června 2009 v 9:38 | Reagovat

Vřejně!!!Za prví mě to taky zajímá :-D A za druhy chceme taky vědět kdy bude další díl :-(  :-D

18 terr terr | E-mail | 24. června 2009 v 9:39 | Reagovat

Pardon chtěla jsem napsat veřejně 8-O

19 Johanka Johanka | 24. června 2009 v 10:02 | Reagovat

[16]:  To víš, že veřejně. Byla už jsem na pranýři za ledacos, tak to snesu.

20 Johanka Johanka | 24. června 2009 v 10:04 | Reagovat

[17]: A další díl by měl být :-? 1.7. asi v 01:07  :-D  ;-)  :-)  
Já ty smajlíky miluju  :D

21 terr terr | E-mail | 24. června 2009 v 17:59 | Reagovat

Ažžž!!! O_O To nepřežiju :-) Pro mojí závislost na tomto příběhu jsem to vzala znova od prvního dílu abych citově neztrádala :-)

22 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 24. června 2009 v 18:07 | Reagovat

[21]: Presne  :-D taky zjistuju ze zacinam mit zavislost, ale tahle je snad bezpecna  ;-)  :-P

23 Johanka Johanka | 24. června 2009 v 18:19 | Reagovat

Spletla jsem to. Ne v 1:07, ale v 7:01 :-)

24 terr terr | E-mail | 24. června 2009 v 22:45 | Reagovat

No jasně,ještě nám to prodlužuj!!!To je infarktová záležitost tenhle blog. ;-)

25 Johanka Johanka | 24. června 2009 v 23:04 | Reagovat

To není schválně. Naopak, čím delší doba, tím víckrát si to po sobě přečtu a vy pak máte o trochu větší šanci, že vám nepředhodím úplný brak  ;-)

26 Johanka Johanka | 24. června 2009 v 23:06 | Reagovat

Ale musím říct, že mě to opravdu těší (červenající se smajlík). Ne teda závislost vás dvou, ale že se tak těšíte (smajlík posílající hubana).

27 Lenka Marie Lenka Marie | 24. června 2009 v 23:06 | Reagovat

no prostě Patrickovo úvahou že Cora někoho má je tam více prostoru pro cokoliv takže tím se mění jejich vztah, já to neumím vysvětlit, šak jsem vám říkala, že to je blbost :-P

28 terr terr | E-mail | 24. června 2009 v 23:28 | Reagovat

To je jasný,že se něco musí stát :-)Přece se tam ty dva nebudou jen očuchávat a ohmatávat do dílu 365!  :-D Ale Johanka nám přivádí infarkt jen jednou za deset dní!!!  ;-)

29 terr terr | E-mail | 24. června 2009 v 23:31 | Reagovat

Johanko děkuji za smajlíka posílajícího hubana,ale radši nám sem hod dřív KAPITOLA č.43 . . . . . :-D

30 Lenka Marie Lenka Marie | 24. června 2009 v 23:41 | Reagovat

[28]: už to tak skoro vypadalo  ;-)

31 terr terr | E-mail | 25. června 2009 v 0:22 | Reagovat

Já myslim,že ted to ještě nepříjde :-)

32 Lenka Marie Lenka Marie | 25. června 2009 v 8:10 | Reagovat

to já nemyslím, to já vím  :-?

33 Johanka Johanka | 25. června 2009 v 10:20 | Reagovat

Holky, já z těch vašich hlášek někdy vážně umírám  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama