Bez hranic...kapitola 43.

25. června 2009 v 22:01 | Johanka |  Smaragdový příběh
S Paddym jsem byla tak šťastná. Říkali jsme si od té chvíle opravdu všechno. Vyprávěli jsme si svoje sny, včetně erotických, a smáli se celé dny připomínáním si těch společně sdílených. Jak krásné zjištění, že se nám o sobě i zdá! Popichovali jsme se až na hranici vší slušnosti - tak by to asi připadalo jiným lidem. Nás ale vzájemná otevřenost sbližovala jako kamarády, co před sebou už nemají jediné tajemství. Mluvili jsme s nadsázkou, jaké by bylo milovat se skutečně tak často, že nám až připadalo, jako bychom spolu milování prožili. Měli jsme stovky příležitostí, ale svazovala nás spousta věcí kolem. Vše bylo krásné tak, jak se to dělo. Proč navíc ubližovat Coře, nebo proti sobě stavět přátelství a chvilkovou vášeň?

Po dlouhém váhání přijala Cora stáž v Belfastu natrvalo, takže se z větší části od Paddyho opět odstěhovala. Viděli se asi jednou do týdne, většinou o víkendech, a myslím, že Cora našla ve způsobu fungování jejich vztahu víc výhod, než původně čekala. A Paddy měl zas najednou čas číst, nebo si jen tak brnkat na kytaru pro radost.
Rozhodl se naučit hrát na mandolínu, a jak jsem na něj někdy z legrace mluvila česky, jeho slovník se rozšiřoval o zlomky dalšího cizího jazyka. Přestal si lámat hlavu nad nelogickým během světa a našel si vlastní tempo pro vplutí do jeho iracionálních vln.
Řekla bych, že nejen nás, ale i je to velmi sblížilo. My dva si mohli žít ve svém barevném vesmíru bez hranic, aniž by nás stíhal pocit viny. Mohli jsme být sami sebou. Tohle by Cora dozajista nepochopila a aby pochopila, musela by zažít něco podobného. Nešlo to jinak. Ani vysvětlit, ani popsat. Jen prožít.

Hladili jsme se navzájem v radosti z bezprostřední blízkosti toho druhého. Někdy vzal pírko, svlékl mi něžně tričko a přejížděl mi s ním po zádech. Díval se mi přitom do očí, až jsem mezi námi pocítila dokonalou jednotu. Trávili jsme spolu snad veškerý volný čas. Spával u mě nebo já u něj pokaždé, kdy to jen šlo. Někdy jsem usnula a on se vracel až pozdě v noci z nějaké schůzky, koncertu, nebo dokonce turné a jel rovnou ke mně. Celou noc mě jen držel za ruku, nebo objímal přes odkrytá ramena.

Tak jako on mě rád hladil pírkem, já se jeho naučila hladit květinou. Těch bylo u Kellyů pořád plno. Nevěřili byste, kolik existuje různých tahů jen po dlani. A každým z nich řeknete něco zcela jiného. Když byl unavený, jemně jsem se dotýkala konečků jeho prstů středem květu, a pak pomalu zamířila postupně po každém prstu zvlášť až k lokti. Když jsme byli veselí, lechtala jsem ho hravě vprostřed dlaně nebo na obličeji, dokud kolem nás nepoletovaly desítky okvětních lístků. Když jsem potřebovala vyjádřit, jak moc jsem s ním ráda, něžně jsem přejížděla tam a zpět kontury Paddyho obličeje, nebo pomalými vlnovkami hladila celé jeho tělo.
Lehávali jsme často na zemi, abychom si připadali malí jako děti a schovaní mezi vším možným harampádím našich bunkrů. Spousta mých věcí našla domov v Paddyho pokoji a naopak. Pořídili jsme si k němu i ke mně dva zubní kartáčky, dvoje přikrývky, i dvoje bačkory. Každý měl u toho druhého svojí poličku s oblečením, v mojí koupelně skromně postávala řada Paddyho šampónů, sprejů, žiletek na holení, bambuckého másla a různých zapomenutých náramků z kůže nebo barevných bavlnek, zatímco já si do té jeho během času nanosila peeling, spony, vonné olejíčky, kartáč na vlasy i tampóny. Pomalu jsme přestávali rozeznávat, které CD, nebo knížka komu patří, protože jsme je měli dokonale promíchané. Po krátké dohodě s ostatními Paddyho sourozenci mi na kroužek mých klíčů přibyly další čtyři od jejich pevnosti. Tenhle náš neuvěřitelný společný život plynoucí souběžně s množstvím dalších událostí, se vyvíjel sám od sebe.
Nakonec jsem na svátky do ČR odlétala až 21. prosince, přestože volno jsem měla už o sedm dní dřív. Společné zimní dny a večery byly ale tak krásné!

"Moje půlka," strčil mi už po několikáté do lokte.
A opět v okamžiku, kdy jsem si nabrala plnou hrst popcornu. Znovu propukl v zlomyslný smích. Nejenže jsem Popcorn nasypala rovnou do povlečení, ale zaskočil mi i ten, kterého jsem měla nacpanou plnou pusu. To všechno jen proto, že můj loket přesáhl o centimetr pomyslnou čáru na posteli, kterou si Paddy před krátkou chvílí vytvořil. Film, co jsme sledovali, ho očividně nudil. Zatímco já zaujatě poslouchala dialog mezi loučícími se Nerem a Agrippinou před jejím odchodem do vyhnanství, Paddy se vrtěl, šťouchal do mě, hlasitě zíval, nebo nevkusně komentoval dějství filmu. Ohnala jsem se a aniž bych spustila oči z obrazovky, si šla sednout naproti do křesla. Dvě minuty se nic nedělo, ale najednou mě něco štíplo na nahém rameni. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale za okamžik mě zas něco ďoblo do levé nohy. Ohlédla jsem se na Paddyho. Tvářil se nenápadně a pitomě. Koulel očima po stropě a tu a tam pokradmu zašilhal na mě. Taktak jsem udržela kamennou tvář. Jen jsem se otočila zpátky, těsně nad kolenem mě zas něco štíplo. Ten zloduch si z brčka udělal flusačku a bombardoval mě nerozpukanou kukuřicí.
"Já ti kickbox taky neberu..."
p
A pic ho do krku.
"Jááu!"
A vzápětí zas na ruku.
"Ale už toho mám dost!" vrhnul se na mě do křesla, popadl mě a praštil se mnou na postel. "Takový blbosti tě zajímají? Kdyby sis raději našla chlapa!"
"Každý uteče, když zjistí, že mám třicetiletý dítě!" mávala jsem rukama kolem, snažíc se trefit ho aspoň na tvář.
"Uhni, Paddy, chci se na to dodívat."
Jenže můj milý Paddy mi vzal ovladač a televizi vypnul.
"Paaaddyyy," plácla jsem ho do nohy.
"Jsi protivnej," rezignovala jsem bez dalšího přetahování.
"Ty seš nudná. A třicet mi bude až za pět let!" vyplázl jazyk.
"Já??? Neumíš se zabavit, aniž bys otravoval! Co je pět let? Utečou jako voda, nemysli!"
"No to je toho, jednou otravuju já tebe. A co včera, když jsem dole hrál? Kdopak o půlnoci škrábal drápkem na dveře: 'Paa-aaddýýý, prosííím, že můžu dovnitř…?!" napodobil můj hlas.
"Že by kočka?" zakřenila jsem se.
"Jó, kočka…"
"Sama se bojím," objala jsem ho.
"Zůstala jsi v Irsku proto, žes chtěla být se mnou, ne?"
Přitáhla jsem Paddyho k sobě a zavřela oči.
"Máš pravdu."

Jednu ruku zasunul pod její hlavu a druhou jí hladil po vlasech. Chyběly mu tyhle chvíle. Minulý týden hráli v Německu a týden předtím zas Johanka v práci zastupovala nemocnou Darlu. Domů se vracela pozdě a unavená.
"Spíš?" zašeptala po několika minutách.
"Ne," odpověděl a dál ležel.
Dotýkal se něžně jejího holého ramena a tu a tam po něm přejel prstem. Přimhouřila oči. Po Nerovi a Agrippině ani nevzdychla.
"Mám chuť udělat něco velkého..", uvolněně se zasnila a rukou ho hladila po zádech. Zvedl hlavu a vážně se na ní podíval.
"Tak si uděláme miminko," rozřehtal se.
"Magore," štípla ho jemně.
"Vezmeš si mě?" pohladil jí fouknutím po rtech.
 


Komentáře

1 Míša Míša | 25. června 2009 v 23:02 | Reagovat

krásný jako vždy :) vždycky, když čtu novou kapitolu tak jen s úsměvem na rtech...a to až do konce :)
děkuju za zpříjemnění dne :)

2 Lenka Marie Lenka Marie | 26. června 2009 v 1:05 | Reagovat

hezkyy..... O_O

3 Lenka Marie Lenka Marie | 26. června 2009 v 1:06 | Reagovat

to je zas ňáká kamufláž co? :D

4 terr terr | E-mail | 26. června 2009 v 1:39 | Reagovat

Si píš,že je to kamufláž!To budou prstýnky z trávy a spojej svoje přátelství ;-)  :-D Jinak krásný jako vžddyyy 8-)

5 terr terr | E-mail | 26. června 2009 v 1:42 | Reagovat

Jinak Johanko já odlítam na dovolenou začátkem září.Tak doufam že už to bude něják vyřešený,nehodlam v Egyptě na pláži přemýšlet nad tím co se děje ve smaragdovym světě :-)  :-D  

6 Lenka Marie Lenka Marie | 26. června 2009 v 8:29 | Reagovat

[4]: LOL :-D  :-D

7 twiiity twiiity | E-mail | Web | 26. června 2009 v 9:40 | Reagovat

pekné pekné :-) len si nie som celkom istá, či to ich "kamarátstvo" už dávno hranice kamarátstva neprekročilo ;-) ale nevadí mi to, veeeľmi sa mi to páči :-)

8 Lenka Marie Lenka Marie | 26. června 2009 v 15:27 | Reagovat

[7]: mě už to taky napadlo :-)
ale to neva každý může mít jiný názor že, stejně je to hezký

9 Johanka Johanka | 26. června 2009 v 19:57 | Reagovat

:-D  :-D  :-D nemám slov

10 terr terr | E-mail | 26. června 2009 v 22:13 | Reagovat

[9]: Na co nemáš slov? :-) Je krásný letní bouřkový večer,akorád na čtení KAPITOLY 44!!!??? 8-)  :-D

11 Lenka Marie Lenka Marie | 27. června 2009 v 1:02 | Reagovat

za týden jsem tu jak na koni a budu zvědavá na další  ;-)

12 Syfi Syfi | 28. června 2009 v 2:27 | Reagovat

Noo, představa, že muj přítel by měl takovejhle vztah s kamarádkou tak už jsou oba mrtví a já hledám nejbližší větev  :-D z mého pohledu je to mnohem horší, než milenka. .  :-D

13 Johanka Johanka | 28. června 2009 v 9:41 | Reagovat

[12]: Viděla jsem to stejně jako ty. Někde pak ale nastal zlom a já si říkala, jaký je láska podvod a že to na sebe vlastně jen tak hrajeme. Láska by neměla dávat podmínky a řekni sama: co může být větším cílem lásky, než chtít, aby byla ten milovaný člověk šťastný? Jakmile tomu člověku dáš omezení a předpokládáš, že jediná bytost, se kterou kdy může být šťastný, jsi ty, tak si lžeš do kapsy. Dobrá půlka z vás tu řekla, jak by si přála něco takového prožít...ale nedovolí si to. To, čemu říkáme láska, láska vlastně není. Myslím, že láska by měla dávat svobodu a ne svazovat. Neříkám, že to mám v hlavě srovnané tak, že bych to sama dokázala. Ale vážně přemýšlím, proč jsme si pravou lásku takhle zkomolili. Došla jsem zatím jen k tomu, že příčina, proč neumíme tomu druhému dát svobodu je v tom, že si nevěříme a pořád se s někým srovnáváme. Ten druhý nám jen nastavuje zrcadlo, abychom se na sebe podívali. A taky mám dojem, že svobodu nebudeme moc dát tomu druhému do té doby, než přijmeme a budeme mít rádi sebe. Pak totiž přestaneme být na jeho zrcadlení závislí a lásku už nebudeme s touhle závislostí zaměňovat.

Toť malé zamyšlení :-D

14 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 28. června 2009 v 22:43 | Reagovat

[13]: Každý má hranici mezi "láskou" a "přátelstvím" jinde....Mě osobně by to asi nevadilo, kdybch veděla pravdu, já sama mám takovejhle podobnej vztah s kámošem....taky to nikdo nechápe a když přejdu po městě a on mě zrovna čapne za ruku,pak se mě všichni ptaj s kým že to teda chodím.... :-? A taky s ním nic nemám  :-D Je to zvláštní,ale každej co em psal koment měl vlastně pravdu... :-|

15 Šotek Šotek | 29. června 2009 v 20:12 | Reagovat

No jo, jenže chlapi jsou paka a nakonec se zamilujou do kamarákdy, jen to fikne...obzvlášť když je ta kamarádka hladí květinou...a přítelkyně dostane kopačky a může ho milovat jak chce, prostě má pech.

16 Johanka Johanka | 30. června 2009 v 8:40 | Reagovat

[15]: ... i nee :-D

17 Anelys Anelys | Web | 30. června 2009 v 11:24 | Reagovat

nádhera..A i kdryž k tomu není důvod přemohla mě melancholie..

18 terr terr | E-mail | 2. července 2009 v 0:56 | Reagovat

Co se děje,je tady něják mrtvo :-( Asi by to chtělo další kapitolku,aby se rozvířila diskuse :-D Kdy?kdy?kdy? :-)  :-D

19 Šotek Šotek | 2. července 2009 v 13:57 | Reagovat

A co kdybys tu, Johanko, založila rubriku týkající se knížek? Určitě máš spoustu tipů, mohli bychom si doporučovat navzájem  :-)

20 Johanka Johanka | 2. července 2009 v 14:34 | Reagovat

Knížky O_O ? Nejsou to ty studený kuličky, co chutnají jako arašídy v jogurtu?  

21 Šotek Šotek | 2. července 2009 v 15:27 | Reagovat

ne, vím co myslíš, ale to o čem mluvíš, to je politika...mně se to dřív taky pořád pletlo, ale udělala jsem si mnemotechnický pomůcky  :-)

22 Johanka Johanka | 2. července 2009 v 20:04 | Reagovat

Tak jsem si ten knihu našla ve wikipedii a doufám, že s knihem, co o něm píšu, budete spokojení.

23 Šotek Šotek | 2. července 2009 v 21:43 | Reagovat

joo jo, wiki je dobrá, tam taky vždycky najdu výrazy, kerý používaj mý intoušácký kámošy  :-P

24 Johanka Johanka | 2. července 2009 v 23:18 | Reagovat

No dyg mňe o tý wiki řek jeden gážo. Já mislela že to má bejt nějaká ruzská pani sociálka co je jí mám zeptat.Já se na všecko raději ptám pani socyálky.

25 terr terr | E-mail | 5. července 2009 v 13:05 | Reagovat

Ahoj,prozradíš nám prosím kdy bude další díl?Můžeš nám to dát klidně v nějáké křížovce. :-D

26 Johanka Johanka | 6. července 2009 v 15:49 | Reagovat

[25]: jistě, takže datum bude červencové (hurá!) a den lichý. Číslo bude vypadat naprosto číselně a nebude v něm jednička, dvojka, trojka, čtyřka, ani pětka :-). No, jak vidíte, dnes nemám zrovna hádankový den...tak zapojte intuici :-D

27 terr terr | E-mail | 6. července 2009 v 19:14 | Reagovat

[26]: že by 9?

28 Syfi Syfi | 7. července 2009 v 3:38 | Reagovat

ještě by to mohla bejt sedmička. . .

29 terr terr | 7. července 2009 v 15:33 | Reagovat

Máš pravdu,já měla za to že sedmýho bylo včera tak to jsem vynechala. 8-)

30 terr terr | 7. července 2009 v 15:34 | Reagovat

Tak Johanko,jak zní správná odpověd??? :-)  ;-)

31 terr terr | 7. července 2009 v 23:37 | Reagovat

Tak sedmička už to asi nebude :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama