Bubnování na Andělské Hoře

4. června 2009 v 2:13 | Johanka |  Cesty tam a zase zpátky
Abyste věděli, co povětšinou vyvádím a proč celé dny a noci neopravuju příběh :-) , rozhodla jsem se vám ukázat jedno místo, kde s přáteli občas pořádáme nějaké akce. To místo se jmenuje Andělská Hora.
Hrad, ze kterého jsou dnes patrné jen tajemně vzhlížející ruiny, vznikl někdy na přelomu 14. a 15. století. O jeho historii toho zas až tak moc známo není, což mu na mystičnosti jen přidává. Vážou se k němu pověsti o loupežnících, pravděpodobně se zde určitou dobu nacházela také alchymistická laboratoř (patláma patláma paprťála). Ať je to jak chce, výhled z Andělské Hory je ohromující a příroda (pomineme-li malou část panoramatu, které okupuje Karlovarská skládka), je kouzelná a dechberoucí. Celý hrad stojí na skále a patří mezi ta místa v ČR, která nejsilněji vyzařují pozitivní energii. Senzitivní lidé její působení pociťují zejména na skále, která se napojuje na jednu ze zdí na vrcholu hory (mám to odzkoušené, a to i bez flašky slivovice). Na vrcholu, přímo uprostřed hradu, je umístěn...a teď nevím odborný název...takový ten stožár, co bliká na letadla. Ale budete-li si namlouvat, že to je pozůstatek renesančního lustru, celkem brzy si na tohle podivné dílo zvyknete.



Panoráma se skládkou v dáli :-)









A nakonec ještě nádherná pověst, která se k Andělské hoře váže:

Ursinus

Není to jen pověst o Andělském hradě. Je to zároveň příběh lidského srdce, které tak často bývá nespokojené, nestálé, tvrdé i zrádné.
V zemi za mořem žil Tristan, potomek slavného krále Artuše. Když se mu narodila dcera Alvina, vyšel si do lesů naloviti zvěře na křestní hostinu.
Jak se tak lesem plíží, zaslechne pojednou v dáli dětský pláč. Pustil se tím směrem - a tu vidí, jak veliký medvěd drží v prackách malého hocha a pohrává si s ním jako s vlastním mládětem. Nemeškal, napřáhl kopí, proklál zvíře dobře mířenou ranou. Přiběhl k dítěti a s úžasem zpozoroval, že opodál leží rozsápaná mrtvola ženy. Byla to matka, která byvši přepadena medvědem, obětovala život, aby zachránila své dítě.
Tristan se ujal sirotka a přijal ho za vlastního. Jeho manželka věnovala mu péči jako vlastnímu dítěti.
Protože bych hoch zachráněn z drápů medvěda (latinsky ursus), nazvali ho Ursinus. Když Ursinus dospěl, zatoužil po královské hodnosti. Aby toho dosáhl, obloudil srdce královy dcery Alviny, jež zatím vyrostla v krásnou pannu.
Protože král nedal svolení k nerovnému sňatku, rozhodl se Ursinus, že královskou dceru unese.
Srdce Alvinovo bojovalo těžký boj. Láska k otci ji držela pevným poutem k domovu, avšak milencova hrozba, že se před jejíma očima probodne dýkou, nebude-li mu po vůli, ji donutila, že se s ním vydala v dálnou cizinu.
Přeplavili se přes moře, spěli přes hory doly dále a dále k východu, aby jich královi poslové nedostihli. Tak se dostali až do údolí řeky Ohře. Vystoupili spolu na horu, s jejíhož temene se naskytal široširý rozhled. Rozhodli se, že tu zůstanou. Ursinus zde vystavěl pevný hrad, z hradu dal kopati tajnou chodbu až k úpatí hory, aby tudy mohl prchnouti, kdyby král Tristan přilehl k hradu. Protože mu byla krásná Alvina trpělivou společnicí, nazval jej hradem Andělským.
Ačkoliv se brzy ozýval hradem dětský pláč i smích, nezněl tu dlouho tlukot manželských srdcí v ladném souzvuku. Sotvaže přešlo několik roků, odcizili se oba uprchlíci sobě docela. Ursinus myslel na to, jak se usilováním o královskou dceru připravil o tolik různých radovánek, o veselé šarvátky, turnaje a pitky, Alvina zas vzpomínala na domov, na otce, proti němuž se provinila, na život v nádheře a v královském bohatství, který je navždy ztracen. Když pak časem i hrubá slova sklouzla se rtů mužových, tu jeho choť, pobledlá žalem, hledala útěchu v tom, že jak jenom mohla, pomáhala nešťastným lidem, kteří přišli na hrad prositi. I chovali ji lidé v úctě a lásce, nazývajíce ji andělem.
Neméně soužil se pro ztrátu dcery Alvinin otec Tristan. Vyslal posly po širém okrsku země, aby vyhledali ztracenou. Marně však po dvacet let pátral po jejím sídle. Tu v zoufalosti povolal k sobě mudrce, aby vyčetli z hvězd osud jeho dcery.
Přišel věštec Arab. Zapálil hromádku kouzelných bylin, provedl v jejich kouři podivné kejkle a pak vztáhl svou pravici věštecky k východní straně.
"Vidím daleko za mořem zemi, podobnou růži. Od jejích hranic se sklánějí hory, čím blíže středu stále menší a nižší jako plátky růže. Tam, kde na jejím pokraji ze země tryská vřelá voda, zvedá se nad krajem mocná hora, na jejím temeni čnějí hradby hradu. Tam dlí a truchlí pro svou vlast a pro svého otce tvá ztracená dcera!"
Král se ihned vypravil na cestu s četným průvodem vojska, přeplavil se na korábech přes moře na břehy protější země a táhl odtud stále k východu, až přišel do země, podobné růži, do neznámé mu země České. Našel horký pramen, uzřel horu s hradem na temeni. Poručil svému vojsku, aby se skrylo v údolí řeky, sám se oblékl v šat chudého poutníka a zamířil k hradu. Lid, mezi nějž se nepoznán vtrousil, mu prozradil, že tam žije paní andělsky laskavá a milosrdná, kterou sem poslal Bůh z daleké zámořské země.
S tlukoucím srdcem stanul král před hradní branou.
"Kdo jsi a co žádáš?" zeptala se ho paní hradu, nepoznavši, že tu stojí otec v přestrojení.
"Jsem poutník ze zámořské země," řekl král rozechvělým, sklíčeným hlasem.
Tu se k bráně přiblížil Ursinus. Zaslechl starcova slova i ulekl se velice, není-li to snad zvěd krále Tristana. Poručil Alvině, aby dala zavříti bránu a starce od hradu odehnala. Nerada, s těžkým srdcem tak učinila, bojíc se mužova hněvu.
Nešťastný otec se vracel k svému táboru, maje srdce zkrušeno žalem. Štván smutnými myšlenkami šel tak dlouho, až cestou únavou padl. Našli ho lidé z okolí a dovedli ho do tábora. Když se jim svěřil, co ho zarmoutilo, ujistili ho, že ho paní hradu odbyla na rozkaz svého muže, jehož rozmary velice trpí.
Otec se zaradoval, že se dceřino srdce nezatvrdilo. Rozhodl se, že se zmocní hradu útokem a svoji dceru si odvede domů.
Ursinus zvěděl o příchodu krále Tristana a o jeho vojsku, tábořícím v lesích u říčky Teplé. Tušil, co se proti němu chystá. Rozhodl se, že uprchne tajnou chodbou z hradu, avšak dříve ještě vykoná svou pomstu - otráví Alvinu, by ji otec živou neodvezl.
Vyjasnil čelo a s úsměvem na lících, které bývali jen posupně zamračené, vešel do síně k Alvině. Mluvil k ní laskavě, sliboval jí, že jí nahradí všechno utrpení. Alvina šťastna, že našla opět mužovu lásku, byla ochotna vypíti s ním na usmířenou číši vína. Netušila, že se pod pláštíkem laskavosti skrývá had úkladů o její život, že Ursinus do její číše tajně nasypal jedu.
Vtom se ozval na hradbách křik a hradem zahlaholily polnice. Ursinus uchopil číši, vypil ji rázem a pobídl ženu, aby i ona tak učinila, když i lid nyní jásá z radosti nad jejich smířením. Napila se a Ursinus, déle nemeškaje, vyřítil se ze síně a spěchal k tajnému východu z hradu.
Tu již vojsko Tristanovo vniklo do hradu a Tristan sám vkročil do síně, kde stála jeho dcera, ztrnulá překvapením.
Rozpřáhl proti ní náruč.
"Jdu si pro tebe, Alvino, vysvobodil jsem tě z moci krutého, nevděčného muže," řekl, očekávaje, že se mu dcera vrhne na šíji.
Alvina smutně zavrtěla hlavou.
"Miluji tě, otče, avšak odejíti s tebou nemohu, neboť právě před chvílí jsem se s mužem usmířila a znovu k němu pocítila lásku."
Sotvaže dořekla, přispěchali královi dvořané se zprávou, že našli Ursina mrtvého ve sklepení, z něhož vede vchod do tajné chodby z hradu.
Nedošel, neunikl ruce spravedlnosti. Dříve, nežli dostihl chodby, byl sklán k zemi jedem, který chystal své trpící ženě - a jejž ve spěchu vypil místo ní.
Alvina se přesvědčila o mužově zradě, pohřbila květ lásky, klamem v srdci zkvetlý. Ráda pak odešla s otcem a dítkami do daleké, zámořské vlasti. Hrad, který jí přinesl tolik utrpení, zůstal opuštěn a ponechán na pospas zhoubným, ničivým živlům.

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků Zdroj pověsti
 


Komentáře

1 Lenka Marie Lenka Marie | 4. června 2009 v 9:27 | Reagovat

hezká pověst
jinak mě tak napadá, zda jsou ty bubny z kůže.....

2 Johanka Johanka | 4. června 2009 v 9:46 | Reagovat

Jsou, ale ty velký si většinou majitelé objednali od lidí, keří smýšlejí "jemněji", tj, že zvíře nebylo zabité za účelem pořízení kůže na buben. Často se na takovou kůži čeká hodně dlouho a jsou i takoví bubeníci, kteří si to jdou s tím svým zvířátkem nejdřív vyříkat. Funguje to jako u indiánů, kteří se taky nejdřív vnitřně omlouvají, že pro jejich nasycení je potřeba smrti zvířete. Prosí jeho duši a děkují za oběť, kterou zvíře přineslo. Nevím sice, jestli ti, kdo zvíře jedí, mu děkují za svoje nasycení, ale já za kůži poděkovala. I se svýma pohorkama jsem měla dlouhou diskuzi a věřte nebo ne, až třetí, kterých jsem se zeptala, my řekly, že se mnou chtějí do Irska a že máme srovnané účty. U těch bubínků je to ještě tak, že zvířátka vyrůstají (pokud si necháváš dělat buben na zakázku) většinou v domácím prostředí a dá se s výrobcem domluvit. Bývají to velice vstřícní lidé, jako ostatně drtivá většina těch, kdo dělají řemeslo rukama a s láskou.
Teď jsi mě ale přivedla na myšlenku, že bubínky, co jsem chtěla objednat na kroužek, co vedu pro děti, objednám úplně jinak, než jsem zamýšlela. Díky...vždycky všechno přichází v ten správný čas :-)

3 Lenka Marie Lenka Marie | 4. června 2009 v 11:00 | Reagovat

ty jsi neuvěřitelná :-)
ty jsi tam taky na těch fotkách?
a tací lidé existují iv CR?

4 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 4. června 2009 v 18:34 | Reagovat

Typuju ze si ta v oranzovem triku s ruzovym navrch...s tim veeelkym bubnem :o)
Na tu zriceninu se musim jet nekdy podivat vypada to krasne

5 Lenka Marie Lenka Marie | 4. června 2009 v 18:52 | Reagovat

jo to jo fotky krásný

6 Johanka Johanka | 4. června 2009 v 19:00 | Reagovat

Já jsem fotografer, ne modelka :-). Ta s tím veelkým bubnem je moje kamarádka Klárka.

7 Ľudka Ľudka | Web | 5. června 2009 v 11:47 | Reagovat

tak to závidím... musí to byť krásne

8 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 6. června 2009 v 20:57 | Reagovat

aha...tak nic....(opet mam smulu a nepoznavam tu slavnou....) jeste jsem te vlastne asi nefidela :D ae Klarka vypada taky prijemne

9 Nikitka Nikitka | Web | 20. července 2009 v 17:00 | Reagovat

Supr místo, tam to musí být na takové jamování fakt dobré. A koukám, že tam máte i nějaké didgerida, to je ještě lepší! :))

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama