Fík, indiáni a bledé ochechule...kapitola 45.

17. července 2009 v 17:07 | Johanka |  Smaragdový příběh
"Když už jsme dnešek strávili u televize, cos přinesla od Michaela?" zavolal Paddy ze sprchy.
"Mám skvost české kinematografie. Ale asi si ho pustím, až zítra odjedeš na nákup, za to jak mě tu ustavičně šikanuješ."
"Mmmm, no tak…necítil bych se jako pán domu, kdybych tě občas nevylekal. A vylekat tě je strašně jednoduchý, přej mi trošku štěstí…"
"Štěstí? Můj strach je tvoje štěstí? No Paddy?" tiše jsem se uculovala a představovala si, jak se tváří za stěnou v koupelně.

Tak, to nezabralo…

Skočil na postel a z nosu mu kapala voda.
"Nu dobrá, tedy. Čím mohu svou troufalost odčinit, sličná děvčico?"
"Jestli to pustím, budeš mě celou dobu hladit po zádech."
"A to je za trest?" zamrkal.
"Tak co jsi donesla?"
"Maxipsa Fíka."
"To je něco jako Krzmilek a Uochomurka?" zazářili mu oči.

"Jako Krzmilek a Uochomurka, jo," usmála jsem se a přepadla mě touha dát mu pusu.

"Jaká jsem?"
"Mojééé," rozevřel náruč.
Lehla jsem si na břicho vedle něho a Paddy vklouznul rukou pod moje tílko.
Oba jsme se na nekonečnou řadu večerníčků těšili, jako by to mělo být nové pokračování Hvězdných válek.

"Vždyť on vypadá přesně, jako náš koberec," zvolal nadšeně Paddy, jen co Fíka uviděl.
Vzápětí mi z ruky vyklouzl hrníček s čajem a křest koberce tak byl završen…
"Ty náš čokle chundelatej…," natáhl Paddy ruku k podlaze a koberec přátelsky poplácal po zádech.
Dossie se urazila a nevrle odvrátila čumák na opačnou stranu.
"Nech to být," stáhl mě zpátky, když jsem chtěla dojít pro hadr, a hodil na mokrou skvrnu noviny . Obličej Stevena Spielberga pomalu tmavnul, jak se promáčely.
"Ty seš čuně."
"Nasáknou víc, než látka," zachrochtal a zase položil ruku na moje záda.


Usnula jsem asi u pátého dílu, Paddy možná o něco dýl. Probouzela jsem se ale pokaždé stejně - s hlavou položenou na jeho hrudníku.
Chvíli jsem poslouchala jeho srdce a chvíli šumění moře.
Chvíli mě v nose lechtala vůně tyčinek položených v koutě ve velkém květináči, chvíli včelí vosk na parketách a další vůně černobíle pruhovaného povlečení.
Prohlížela jsem si vlahou krajinu za oknem, vzor na zácloně před ním a rýhy v Paddyho dlani položené na mém rameni.
Dnes nejdu do práce, uvědomila jsem si a ukolíbaná pocitem naprostého bezpečí, jsem znova usnula.

Podruhé mě probudila Dossie, která mi olízla ruku a čumákem mi strkala do brady, dokud jsem neotevřela oči.
"Necháš toho!" tiše jí okřikl Paddy, jenž se zrovna objevil ve dveřích proti mně. "Promiň… Jak ses vyspala?"
"Hmm," protáhla jsem se.
"Předpokládám, že odlet opět přesuneme na další den."
"Hmm," znovu jsem zavřela oči. "Zařídíš to?"
"Už se stalo. Máš zabookovanou letenku na zítra i na pozítří, kdyby sis to náhodou zase rozmyslela.
"Děkuju ti ty moje slavná hvězdičko," zívla jsem.

Letmým pohledem jsem zkontrolovala kufr. Stál poslušně sbalený pořád tam, kde už týden a koukal se vyčítavě jako moje maminka. Od Paddyho se mi ani trochu nechtělo. Zvlášť, když jsem si uvědomila, za jak dlouho ho potom uvidím.

"Máš ještě ten dlouhatánský kabát s puntíkama? Ten, co máš na videu z Essenu?"
"Já nevím, asi někde bude."
"A dáš mi ho?"
"No joo," klekl si ke mně.
"A půjdeš ke mně?"
"Ty zase provokuješ, Jožule…"
"No joo. Půjdeš?" zvedla jsem peřinu.
"Jooooooo," skočil pod ní a přetáhl jí přes nás.
"Tak jdeme na to mimčo?" zachrochtal a sápal se po mně.
"Až mi dáš kabát."
"Dyť jo, dám."
"Na milování si ale musíš vzít ten klobouk, cos měl na předávání cen za Over The Hump."
"Jakej klobouk, zase? Já nevím, co jsem měl za klobouk! Už na ty starý videa nekoukej!!"
"Tak se svlíkni…" rvala jsem z něho košili.
"A co předehra?"
"Tu si nech na turné."

Maite právě procházela kolem Paddyho dveří a zarazilo jí tlumené chichotání.
"Mám taky čínský kimono!" zaslechla.
"A rajcovní spoďáry z války ve Vietnamu ne?"
"Pojď sem," mávla tiše na Barby, co právě vycházela z šatny.
Holky se přitiskly ke dveřím, až to v nich zapraskalo.
"Slyšelas to?" položil mi Paddy prst na pusu.
"Slyšela. Co to bylo? Třeba se po břečťanech venku sápou do oken paparazzi.
"Kdepak paparazzi," šeptal. "Vsadím se, že nás šmíruje Maite."
Potichu se vyplížil z pod peřiny a po špičkách došel ke dveřím.
"Vždyť se tam nic neděje," tlumeně povídal jeden hlásek.
"Počkej," odbyl ho druhý.
A zase ticho.
Paddy znakovou řečí ukázal: VODU.
A tak jsem se pomalu vyplížila do koupelny, cestou si oblékla tričko a do hrnku na čaj napustila studenou.
Tři, dva…ukazoval na prstech…jedna…

"TEĎ!" zakřičel a prudce otevřel dveře.
V tu ránu se Maite s Barby skácely na podlahu k našim nohám a v jedné ze setin sekundy jejich pádu jsem na obě dvě stihla vylít obsah hrníčku.
"Vy ste blbíííí," utírala si Maite oči.
Barby pod ní zatím lapala po dechu:
"Slééz…"
Když jsme se pak na sebe všichni dívali, přemohl nás záchvat smíchu.
"Já to řeknu Cóóřéé!" hulákala Maite a utíkala dolů po schodech.
"Coo?" Paddy na nic nečekal a s indiánským pokřikem pádil za ní.
"Uauauauauaua!"
"Pžž! Pžž! Zemřeš rudochu!" doléhala k nám Maitina střelba odkudsi z kuchyně.
"Ještě jsem nesnídala, bledá tváři. Mám si usmažit tebe, nebo zamířit na bitevní pole?" obrátila jsem se k Barby.
"Na bitevním poli právě Ten, který láme srdce trhá skalp mé sestře. Mimochodem bitevní lednici vykradli Navahové."
"Tak to máš spočítáno, bledá dámo!!!" vyskočila jsem z křesla.
Barby na nic nečekala a s pištěním se rozběhla do bitevní zóny.
"Máááitééé!!!" vřeštěla.
Běžela jsem za ní, ale dole se ztratila, jako by se po ní slehla zem.
"Ssst," ozvalo se za mnou. Byl to Paddy. "Neviděla jsi Maite?"
"Ne. Taky se vypařila?" mluvila jsem šeptem, zatímco jsem couvala k němu a rozhlížela se kolem.

"Vrátíme se do náčelnického stanu," rozhodnul Paddy a mrknul na mě. "Musíme si vyřezat víc šípů."
"Převleču se do válečných šatů," se zubním kartáčkem v puse jsem lovila ve skříni nějakou indiánskou róbu.
Rozevlátá batikovaná tunika s výšivkami by zřejmě Rybanu moc nenadchla, já jsem ale byla naprosto spokojená. Po tom, co dělá dívčí obleček v Paddyho skříni, jsem raději nepátrala…. Vklouzla jsem do světle hnědých manžestráků a v zrcadle zahlédla pomalovanou tvář svého rudého bratra. (Uaaau!)
Aniž bych chtěla (!), moje oči se na setinu setiny sekundy zastavily na jeho zadku. MĚL TOTIŽ STRAŠNĚ HEZKÝ KAPSY VZADU NA KALHOTÁCH!!! (aby bylo jasno)

Z vázy na skříni jsem sebrala všechno peří a podala Paddymu šátek.
"Uvážeš mi to?"
Když ho stáhnul, zastrkal mi za něj polovinu pírek. Pak zavázal šátek sobě. (prostě byl šikovnější, no)
Beze slov namočil dva prsty do divadelních barev a pod pravým okem mi namaloval šikmo dvě dlouhé černožluté čáry. To samé udělal i na levé tváři. Ticho působilo obřadně a honosně. Měla jsem pocit, jako by všechno bylo součástí skutečného rituálu - jako když poprvé vkročíte do obrovské katedrály a její atmosféra vás prostoupí prostorem a velkolepostí. Mezi obočí, přes nos, rty, až k bradě mi Paddy pečlivě kreslil červené tečky. (a hlavou se mi prohnala kratičká, kraťoulinká, sotva uchopitelná myšlenka, jestli boj s bělochy raději nevzdat a nezůstat jen u tečkování)
"Právě jsme vykopali válečnou sekyru, má indiánská bojovnice," usmál se. "Jdeme ven. Vsadím se, že se schovaly tam. Máš jedinečnou šanci vzít si svůj nový kabát."

Sešli jsme do šatny (v celém domě byly tři!!) v suterénu a Paddy mi podal puntíkovaný poklad z Essenu. Sám si do sychravého rána oblékl chlupaté pončo z ovčí vlny.
Opatrně jsme otevřeli dveře. Jenže tam už stály ty bledé ochechule a spustily palbu mechem a obřími piniovými šiškami. Paddy okamžitě zabouchl a z venku se ozvalo Maitino pobavené:
"Do rezervace s váma, rudoši!!"
V zápětí jsme přes sklo viděli, jak utíkají někam za dům. To byla naše chvíle. Zaběhli jsme na druhou stranu, za stráň hustého křoví a holých větví stromů, co nám poskytnuly azyl. Měli jsme přehled o tom, co se děje před rezidencí a za jejím levým křídlem, zatímco sami jsme byli téměř neviditelní.

 


Komentáře

1 kellys kellys | 17. července 2009 v 18:18 | Reagovat

no nič iné, ako supeeeeeeeer, nepoviem:))))))))
kedy bude ďalšia??????

2 rybka rybka | 17. července 2009 v 21:40 | Reagovat

Johu, ze ty jsi se u nas vyskytovala pri silvestrovskych oslavach :)) Taky takhle blbneme a pak jde pulka bledych a rudych tvari kontrolovat deticky v postylkach :-D

Jinak komenty uz ani nepisu, bo jako obycejne uplne super
:-D

3 Terr Terr | 18. července 2009 v 1:38 | Reagovat

Johanko jako vždy super,těšim se jak to s rudochama dopadne a ne jen v této bitvě :-)  :-D

4 twiiity twiiity | E-mail | Web | 19. července 2009 v 14:01 | Reagovat

:-D

5 já? já? | 19. července 2009 v 18:47 | Reagovat

jo..jo..jo!..tohle je přesně to co mi chybělo..žádná romantika,zato krásný humor který mi nezbývá než závidět..nasmála jsem se..díky Johanko, díky ti za ten další kousek krásného příběhu :-)

6 Míša Míša | 23. července 2009 v 14:50 | Reagovat

hmm asi se budu (zase) opakovat, ale fakt paráda 8-)

7 Johanka Johanka | 25. července 2009 v 23:12 | Reagovat

Děkuju za všechny ohlasy. Datum dalšího dílu je prozatím ve hvězdách, ale jistě se ho za čas zase dočkáte. Blog zabere dost času, jak někteří z vás ví, a já chci svůj čas směřovat víc do života reálného, než do toho virtuálního. Tak snad na mě po tomhle prohlášení nezanevřete ;-) . Kromě dalších kapitol sem určitě dám reportáž z Lourdes a tak nějak vůbec z naší nečekaně hluboké výpravy do Francie. Něco sdělitelné je, něco není...však víte, jak to chodí. O to sdělitelné se ale ráda podělím a doufám, že mi LM s výčtem všech zázračných událostí, co nás potkaly, pomůže.

8 Zdenek Zdenek | Web | 27. července 2009 v 16:23 | Reagovat

Bonjour Johanko. Koukám, že už si z jistě krásného výletu zpátky v Čechách. Jestli si vzpomínáš na naší diskusi ohledně seznamu latinských či chemických názvů složení vegetariánských výrobků, nedalo mě to a pátral jsem, ptal jsem se... Seznam jsem opravdu žádný nenašel, nicméně jsem se díval na web. stránky vegetarian society, kde je spoustu užitečností, mimojiné vegetarian society uděluje uznávaný certifikát pro vegetariánské výrobky tzv. "Vegetarian Certified". Stránky najdeš zde http://www.vegsoc.org/ Další užitečné odkazy najdeš zde http://www.gocrueltyfree.org/companies.php?cat=46 ...snad se bude hodit, O_O jinak pěkný návrat do reality...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama