Stonehenge

3. července 2009 v 12:51 | Johanka |  Cesty tam a zase zpátky
Stonehenge, nejznámější megalitická památka na světě. Vědci i nevědci se dodnes dohadují o tom, jak bylo možné Stonehenge postavit, k čemu má sloužit, nebo jak dlouho tu vlastně stojí.

O Stonegenge nevíme nic a to je možná důvod, proč nás přitahuje. Osobně si myslím, že městečka Amesbury a Salisbury, poblíž kterých se na jihu Anglie nachází, se dřív používaly jako odkladiště tzv. mutantíků a nepříliš symetrických tvorů, kteří se sem tam narodili a tehdejší společnost nebyla schopná je přijmout jinde, než v cirkusech. Mezi těmito lidmi žili i obři. Ti se časem začali párovat a pářit a tak vznikla generace obrovských lidí, kterým se rodily obrovské děti a obrovské děti si stavěli domečky z kamínků. A tak vzniklo Stonehenge. Prosté.
Nevím, proč s tím tolik nadělají.
Dobře, žádní přerostlí mutanti...
Archeologové díky metodě radiokarbonového určování stáří (hlavně se mě neptejte, co to je) datují postupnou konstrukci Stonehenge do let 3100 až 1900 př. n. l. Tuto a další informace se dočtete například zde, ale počítám, že čísla vás tolik nezajímají. Já o nich stejně moc nevím a když jsem Stonehenge navštívila, bylo to opravdu to poslední, po čem jsem pátrala.
Jak vidíte na horní fotce, během sezóny je to tu s prominutím k poblití. Japonci, Francouzi, Madagaskařani, Uzbekystánci, Trinidad-Tobagoďané, domorodci z kmene Omo, Američani, Neptuňani, Plejáďani....zkrátka tisíce a tisíce lidí. Ale...
Po zaplacení vstupného, které teď dělá 6.60 pro dospělé, si můžete půjčit magnetofon do ruky, se kterým se pohybujete po stanovištích značených trochu jako vražedné stopy z Majora Zemana a dovídáte se, co jste nevěděli. K dispozici je výklad v několika jazycích, v Češtině ne.
Lístky se prodávají naproti tomuto multikulturnímu Stonegengeskému fast-foodu. Po jejich zakoupení se vydáte na cestu, která trochu připomíná brněnské podchody. V levo na spodní fotce můžete vidět, jak vypadá magnetofon, který po zaplacení lístku vyfasujete.
Jakmile spatříte světlo na konci tunelu, čeká vás několik obrazů podél cesty, které mají nastínit, jak asi probíhala stavba Stonehenge a taky ukazují jeho původní podobu. To už se blížíte vytouženému cíli...
Vlastně, první pohled vypadá spíš jako obrázek číslo 2, ale tahle fotka působí mnohem majestátněji. A teď, abych vás od Stonegenge neodradila, přichází můj příběh. Jeden kamarád mi řekl: "Stonehenge? Tam je to už úplně vycucaný. Všechny ty slunovraty, na který se sjedou desetitisíce lidí, návaly turistů...tam už prostě nic není, jenom halda obrovských šutrů." A měl i neměl pravdu...
Ke kamenům se díky zábranám a výstrahám "nevstupovat" nedostanete. Trasa kolem nich začíná asfaltkou a postupně se mění ze štěrku až na trávu. Asi od poloviny postupně zaniká, až vyústí v louku. Kolem dokola se rozkládá dost velký prostor na to, aby se všichni rozptýlili a vy najednou zjistíte, že i když je všude spousta lidí, jste tu vlastně sami.
Jdete si svým tempem, pozorujete ty človíčky a rovnáte si v hlavě, co se tu vlastě děje. Chete přijít na to, čím je Stonehenge tak zvláštní. Zjišťujete, že většina lidí proběhne závodním tempem kolem dokola, nafotí si fotky, aby měli důkaz, že byli u STONEHENGE, naskáčou do aut a autobusů a odfrčí zase dál. Zjišťujete, že to, co je na Stonehenge zvláštní, je vaše přítomnost tady. A tu svou přítomnost za 6.60 možná většina z návštěvníků ani nezaznamená.
Dala jsem si jedno rallye dokola, kdy jsem si nacvakala fotografie a pak jsem podala foťák kamarádce, která už odcházela. (část fotek, které udělala Iveta, si mimo jiné právě prohlížíte a abych nikoho neopoměla, část fotek je zase pohled Štefanův)
Zula jsem si boty a druhé kolo se kolem Stonegenge procházela se vší úctou, která mu náleží. Podařilo se mi, myslím, něco, co nezažil ani jeden z tisíce turistů, kteří mě míjeli.
Zaznamenala jsem, jak se po mě několik z nich otáčí, přece jen jsem tam byla jediný člověk, co si při dvanácti nad nulou držel boty v ruce. Ale někteří z nich zvolnili chůzi a možná si díky tomu uvědomili, že tohle nemusí být jen jedna z mnoha památek, které navštíví, ale může to být ta jedna výjimečná.
Až při té druhé cestě jsem si všímala detailů, které člověku za hledáčkem foťáku lehce uniknou. Tráva byla po ránu orosená, rostly v ní barevné kytky a nad Stonehenge létala spousta ptáků. Vypadali jako havrani a byli asi jediní, kdo vytrvale ignoroval všechny cedulky "nevstupovat" a "nesahat". Každý kámen, kterého se vítr dotknul, zněl jinak. Na kopretině vedle krtince se usadil čmelák. Vrána zprostřed kruhu protrhla jeho bzučení hlasitou připomínkou skutečnosti, kdo je tu doma a kdo na návštěvě. Uvědomila jsem si prostor kolem sebe a co rozhodně můžu říct je, že Stonehenge není vycucaný, Lukáši ;-) .
Chtěla jsem si odvézt kamínek, ale nějaký alespoň trochu původní, který utkvěl v zemi a ne v navážce zasypávající část cest. Bohužel se mi nepodařilo žádný najít. Ale jak víte, když si něco opravdu přejete, celý vesmír se spojí, abyste toho dosáhli. Gita, jedna paní, byla o něco praktičtější a pro můj kamínek se vrhla přímo do krtince. Takže, jako sladký bonus jsem si odvezla i ten a Gitě za to patří můj velký dík.
Přelidněný Stonehenge mě paradoxně naplnil prázdnotou a ani dálnice opodál...
...ani tahle pěstnaokující cesta vedoucí odsud, mě o tu prázdnotu a ticho nemohla připravit. Obula jsem si boty a odnesla si nádherný zážitek, který místo na fotkách, zůstává vyfocený úplně jinde.
Nakonec několik obrázků, které asi běžný návštěvník těžo vyfotí, ale za podívání rozhodně stojí. Našla jsem je přímo na webu Stonehenge.

 


Komentáře

1 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 3. července 2009 v 14:06 | Reagovat

Sem bych se taky nekdy chtela podivat...mista opredeny povestma tak jsou nejlepsi... :-?  :-D

2 Alien Alien | E-mail | Web | 4. července 2009 v 11:35 | Reagovat

Stonehenge , taková záhada , měli jsme o tom článek v učebnici na Angličtinu..., ale to byli spíš takový blbosti.. :-D prej jestli to bylo využíváno k nějakým rituálům a tak , prý to je jen otázkou a tak...takže z toho chytrá taky zrovna dvakrát nejsem  :-D

3 Šárka Šárka | Web | 27. srpna 2009 v 10:29 | Reagovat

To je moc hezky napsané. Nejlepší bylo, jak sis zula boty a vychutnávala si to místo všemi smysly. To se mi moc líbí. Já bys se asi nechala inspirovat a opičila bych se po tobě ;-)

4 staja staja | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 11:50 | Reagovat

Proboha, že mě to nenapadlo... Taky z toho udělali atrakci pro blbce... A určitě tam chodí nějaký člověk, co prodává hopíky v různých barvách, ve kterých vidíte Stonehenge, těžítka s menhiry. kvokající slepice, trička s nápisem I srdíčko Stonehenge... A když tam úůjdu ve tři ráno, narazím na plot. Hrůza!

5 Táňa Táňa | E-mail | 20. března 2011 v 20:58 | Reagovat

Moc vtipně a mile napsané :-)
Za měsíc tam letím, Děkuji za ispiraci...

6 Johanka Johanka | Web | 10. července 2011 v 13:52 | Reagovat

[4]: Kdepak, nic takového :-) Snad jen ten plot...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama