Zrcadlení...kapitola 44.

9. července 2009 v 9:07 | Johanka |  Smaragdový příběh
Podepřel si bradu a čekal na odpověď. Johanka začala na prstech vypočítávat:
"Až budeš chodit po ulici a nevšimne si tě nikdo z kolemjdoucích, až všechny bulváry a paparazziové zapomenou tvoje jméno, až počet tvých ctitelek klesne pod pět set, až složíš písničku, co se stane naprostým propadákem, pak si tě, Paddy, vezmu."
Kývla a usmála se.
"Kolik budeme mít dětí?"
"Šest, přeci."
"Hmmm. A co jména?"
"Já je vymyslím holkám a ty klukům. Napadají tě nějaká?"
"William."
"Jako Shakespeare?"
"Ne, jako Willy Fog." (dopoledne spolu koukali na animovanou Cestu kolem světa za 80 dní)

"Původ jeho jména mu ale vysvětlíš sám. Nehledě na to, že ten původní od Verna se jmenoval Phileas... za mě Agnes."
"Daniel."
"Talita."
"To je řecky 'rozkvetlá."
"Skutečně?" masírovala si krouživě spánky. "Četla jsem ve spisech o inkvizici, jak v 16. století na území Španělska soudili čarodějnice. Mezi nimi taky čtrnáctiletou Talitu, kterou udaly její sestry. Byla tehdy jako jedna z mála upálená. Uvízlo mi v paměti její jméno."
"O těch čarodějnických procesech jsem taky četl. Ve Španělsku vypukly v Pamploně. Tam se narodil Angelo. Čarodějky zatýkali, protože dvě děti tvrdily, že je rozeznají pohledem do jednoho oka. Mám pravdu? Do levého?"
"Vzpomínám si na ten příběh. Je neskutečný, že i tohle jsme četli oba. Šlo o dvě holky, že jo? Většina podezřelých vyvázla se zbičováním...ale řekla bych, že do pravého..."
"Nejhorší procesy ve Španělsku měl na svědomí Torqemado, to bylo až na začátku dalšího století...a fakt myslím, že to bylo levý oko."
"Určitě pravý, vždyť to byli pravověrci."
"Jenže ty procesy byly pěkná levárna."
"Máš pravdu, byla to pravá levárna."
"Jožka," ušklíbl se Paddy. "My jsme tááák chytrý!"
"Tááák vzdělaní a sečtělí!!!"
Chvíli si gratulovali a znova tiše žasli nad tím, že si oba pamatují stejný, v širším měřítku téměř bezvýznamný příběh, o počátku španělského honu na čarodějnice.

"Líbí se ti Merry?"
"Hezoučký, ale v plánu jsem měla Rose. A ty?"
"Joshua."
"Ááá…víš co? Můžeš mít Merry, když Joshuu vyměníme za Sebastiana."
Paddy se zamračil a pak důležitě pokýval hlavou.
"Dobře, Sebastian za Rose."
"Ještě Erevka. Budeme muset rozšířit počet dětí na sedm."
"Erevka? Co to je?" zašklebil se.
"Hebrejský jméno. Líbí se mi to. Mám dojem, že znamená večer."
"Mně ne. Raději bych dětem pořídil psa."
"Bože můj, já se snažím o trochu romantiky a on by raději živil psa než dítě."
"Jestli chceš tu Fidorku, nebo jak jsi to říkala, trvám na Joshovi."
"Erevku. A jestli trváš na Joshovi, já trvám na tom, že seženeš čápa, co ti ho přinese, protože osm je víc než dní v týdnu, do toho nepůjdu. Sedm je ve Vesmíru mnohem důležitější číslo, sedm je hlavních čaker, Tibeťanů, …"
Zacpal jí pusu. Pak se zamyslel a řekl:
"Tak je pojmenujeme od pondělí do neděle a nemusíme se hádat."
"Nebo je očíslujeme, viď? Chudák Cora, čekají jí hezký věci…pominu-li, že mě žádáš o ruku už podruhé během dvou dnů."
"Tak to kecáš. V sobotu jsi klečela ty přede mnou."
"Donutil jsi mě."
"To se dá přičíst únavě po dlouhé cestě z Německa."
"Mám tě citovat? Řekls: 'Dostaneš večeři, jen když si klekneš a požádáš mě o ruku' !"
"To byla legrace!"
"I to, jak jsem musela na zrcadlo napsat svatební oznámení, abys mě pustil ze záchodu?"
"Počkej!" poškrábal se na hlavě. "Já řekl, na všechny zrcadla v domě, jinak, že tě zase zamknu."

"Ty pošuku pošahanej," vyletěla jsem jako střela ze dveří, když po mě bleskurychle skočil. Utíkala jsem dolů po schodech. Hned vyběhl za mnou. Chvíli jsme kličkovali kolem židlí v jídelně a jen co se mi podařilo dostat ke dveřím do haly, vypadalo to, že mám vyhráno. Proběhla jsem dlouhou knihovnou do strašidelného loveckého sálu. Jenže kroky za mnou utichly. Tahle obrovská místnost byla nepříjemná za denního světla. Dovedete si představit, jak děsivě vypadaly skleněné oči na vykuchaných hlavách za tmy?


"Uááááááááá!!!!" rozlehlo se sálem.
Zpoza křesla vyskočil Paddy s dekou přes hlavu.
"Nenávidím tě," vypískla jsem a uháněla na druhou stranu.
Hned mě ale dohnal a popadl do náruče.
"Pane Bože," vykřikla jsem znovu, jen jsem se na něj podívala.
Začernil si obličej sazemi z krbu a vlasy si rozcuchal jako šílený masový vrah. Bušila jsem do něj, protože mě rozčilovalo, jakou má radost, že se mu povedlo vyděsit mě.
"Teď můžeš zpívat o andělích!"
Namísto odpovědi o mě s ďábelským smíchem začal otírat svůj obličej. Musela jsem Paddyho chytit okolo krku, abych se udržela.
"Co to děláš? Já jsem se před hodinou koupala!! Paddyyy!!" smála jsem se.
"Koukni na ďáblíka," natočil se k obrovskému zrcadlu za námi.

V té tmě šlo sotva poznat, jak se jeden díváme na odraz toho druhého. Stalo se ale něco, na co do smrti nezapomenu. Najednou jsem v zrcadle zřetelně, na vteřinu, uviděla dva jiné lidi. Nebyli a byli to dva jiní lidé…bezpečně jsem cítila, že odraz pořád patří Paddymu a mně.
"Můj Bože," polkla jsem.
"Co se děje?"
"My se opravdu musíme znát celé věky…" pořád jsem nemohla spustit oči od zrcadla.
Už na něm nebylo nic zvláštního, ale co jsem viděla, jako by už zůstalo součástí té místnosti. Bude se to zdát hloupé, ale událost, kterou jsem zahlédla, sál kde jsme stáli, změnila.

"Cos viděla?" klidně jsem se zeptal.
Byla zkrátka hodně vnímavá, senzitivní k místům, zvukům…A já byl zas senzitivní k Johance. Přísahal bych na vlastní život, že se právě stalo cosi, čemu moc nerozuměla.
"No, něco jsem viděla," zadrhla se. "Nás jsem viděla," mluvila s očima pořád upřenýma před sebe.
"Víš co? Neříkej nic," sledoval jsem její oči.
Dívala se skrz sklo, ne na jeho odraz.
"Až přijde čas, tak mi to třeba povíš."
Položil jsem jí na zem a ona konečně vydechla a otočila hlavu ke mně.
"Paddy,…"
Dal jsem jí prst na pusu, ani nevím proč. Pozoroval jsem jí a děkoval Bohu za Johanku, za život, který mi přinesla a za život, který jsem dával já jí. Cítil jsem to. Našel jsem svou druhou polovinu. Mlčky jsem jí vzal za ruku a vedl zpátky nahoru do pokoje. Zvláštní, jak z nás každým schodem ten pocit čehosi vyprchával.

Světlo, Dossiino zakňučení z psího snění, závan čerstvého vzduchu, to všechno jako by vymazalo předchozí událost a naše mlčení se zvolna proměnilo ve veselé štěbetání.

 


Anketa

Jaký ze svých smyslů bys nedokázal-a postrádat?

zrak
chuť
čich
hmat
sluch
šestý smysl
smysl pro humor

Komentáře

1 Šotek Šotek | 9. července 2009 v 14:16 | Reagovat

Doporučíš mi literaturu o honu na čarodějnice ve Španělsku?  :-D

2 terr terr | 9. července 2009 v 15:27 | Reagovat

Krátký,ale hezký.Děkuji. :-)

3 Lenka Marie Lenka Marie | 9. července 2009 v 19:50 | Reagovat

"pošuk pošahanej" se mi líbí :-D
kde se tady Johanko bereš?

4 Lenka Marie Lenka Marie | 9. července 2009 v 19:52 | Reagovat

jo jinak moc hezký, jako vždy

5 Lenka Marie Lenka Marie | 9. července 2009 v 19:53 | Reagovat

jo a ještě se mi líbí nápad očíslovat děti :-) to doma asi zavedu :-)

6 Anelys Anelys | Web | 10. července 2009 v 2:02 | Reagovat

To by mě zajímalo co přesně vtom zrcadle viděla:-)

7 Be_BečkO Be_BečkO | Web | 10. července 2009 v 10:52 | Reagovat

http://lucinqua7.blog.cz/0907/finaale-sonh-x#komentare

Dej plsky hlásek Terushka.. díky ;-)

8 Johanka Johanka | 10. července 2009 v 19:37 | Reagovat

Tak jsem zase tady a nevěřili byste, kolik má člověk najednou času, když mu nefunguje připojení.

[1]: Jasně, dám ti seznam doporučené literatury :D

[2]: Krátký,jojo, to je daný evolucí  ;-)

[3]: Já se tu nebrala, dá se nastavit čas, kdy zveřejním článek. Takže, dnes bych mohla třeba nastavit další díl na 17.7.2009 v 17:07.  :-P

[4]: děkuji  :-)

[5]: nevím, jestli to má smysl v tak malém počtu  :-D

[6]:  :-x

9 Lenka Marie Lenka Marie | 10. července 2009 v 20:26 | Reagovat

aha
a kdo říká, že už je konec?
;-)

10 Lenka Marie Lenka Marie | 10. července 2009 v 20:29 | Reagovat

[6]: co tam asi tak mohla vidět? je mi to upa jasný  :-D

11 Johanka Johanka | 10. července 2009 v 21:19 | Reagovat

[9]: tak to potom jo...já netušila, že to není konečný stav :-)

[10]:a že není...

12 terr terr | 10. července 2009 v 21:25 | Reagovat

Já bych to tipla na to,že tam viděla jak má Kiruše nějákou autonehodu,nebo jí a toho pošuka pošahanýho jak se vezmou!?Přihoříva? :-D

13 Johanka Johanka | 10. července 2009 v 21:32 | Reagovat

ona ale neviděla budoucnost

14 terr terr | 10. července 2009 v 21:39 | Reagovat

Aha já to něják nepochopila.Četla jsem to s malym na klíně a ten furt chtěl pustit Pata a Mata.Jdu si to prostudovat pořádně :-D

15 Lenka Marie Lenka Marie | 10. července 2009 v 23:22 | Reagovat

johanka přece nevidí do budoucnosti, jen do minulosti, no ale v tomto případě by to mohlo být totožné ne?

16 Šotek Šotek | 11. července 2009 v 12:51 | Reagovat

[8]: ok, čekám  :-P může to bejt i povinná četba  :-)

17 terr terr | 12. července 2009 v 0:39 | Reagovat

Tak mi to stále nedocvaklo.No nic,počkam na další díl,ono se mi to snad něják rozjede (myslim v hlavě) :-D  :-)

18 Anelys Anelys | Web | 12. července 2009 v 17:14 | Reagovat

[10]: Mě připadá, že je mi to taky jasný, ale potřebovala bych si to ověřit, páč si tady šustruju svou dedukci :-D

19 Johanka Johanka | 12. července 2009 v 18:00 | Reagovat

[16]:  :-)
O tom, jak probíhaly hony na čarodějnice po celé Evropě se dočteš v Honu na čarodějnice od Bedřicha Šindeláře, ale o tom, co se dělo ve Španělsku za Torqemada napsal dost obsáhle Siegfried Obermeier. Jmenuje se to Inkvizitor - Symbol strachu a hrůzy. Jinak jsem se jednu dobu zajímala spíš o procesy v Čechách, kolem Velkých Losin, kam jsem se kvůli nim i jela podívat (a byla trochu zklamaná, protože se tam o nich člověk nic moc nedozví, co by jinde nevyčetl). A o těch napsal Kaplický Kladivo na čarodějnice, co bylo i zfilmovaný. A myslím, že perfektně.

20 Johanka Johanka | 12. července 2009 v 18:41 | Reagovat

Boha, píšu jako profesor...ale jinak jsem normální, fakt.

21 Johanka Johanka | 12. července 2009 v 18:46 | Reagovat

No schválně, co by tak v tom zrcadle mohla vidět? Zrcadlo mágové používali ke všemu možnému, fungovat může jako křišťálová koule, jako brána do duše, která si pamatuje svoje minulé životy, odraz v něm může být za určitých okolností pravdivější, než vy sami. Záleží jen, jak se díváte. Nemusíte si říkat mág, ale magické schopnosti máme všichni, jen jsou víc nebo míň skryté pod slupkami našich představ, co o sobě máme.

22 kellys kellys | 12. července 2009 v 20:32 | Reagovat

konečne sa mi podarilo dočítať tento dlhý príbeh a musím povedať, že sa mi veeeeeeľmi páči, neviem sa dočkať ďalšej časti

23 Šotek Šotek | 12. července 2009 v 21:30 | Reagovat

[19]: aha, díky! to jsou celkem známý knížky, jen já negramot jsem se k nim zatím neprokousala, tak to napravím  :-) docela mě totiž zostudilo, že je zná i tamten z Kelly Family, co dochodil maximálně základku  8-O  :-?

24 terr terr | 12. července 2009 v 23:21 | Reagovat

[23]: Ha Ha Ha!   8-O

[21]: Děkuji za priblížení,ale necham to na další díl nebo díly až to prozradí tomu pošukovi pošahanýmu :-D

25 Johanka Johanka | 13. července 2009 v 0:26 | Reagovat

ale on to svým způsobem ví, proto možná vůbec nedojde k velkému odhalení  ;-)

26 Johanka Johanka | 13. července 2009 v 0:32 | Reagovat

[23]: sice vychodil jen základku, teď už ale, počítám, mluví plynně hebrejsky a řecky, aramejský otčenáš vyprdí pozpátku a morseovkou a dějiny katechismu by sám mohl vykládat coby profesor

27 Lenka Marie Lenka Marie | 13. července 2009 v 0:57 | Reagovat

jestli už chudák nezapomněl anglicky ;-)

28 terr terr | 13. července 2009 v 1:59 | Reagovat

Tak já to zrcadlo možná vypustim uplně!!! :-D  :-D  :-D

29 Johanka Johanka | 13. července 2009 v 10:56 | Reagovat

[22]: To mě velmi těší :-)

[28]: opravdu to neřeš, psala sem ten příběh kdysi jen tak, pro radost a pro sebe a vůbec netušila, že ho kdy pošlu do éteru. Takových nepochpitelných věcí se možná ještě pár objeví.  :-D

30 Šotek Šotek | 13. července 2009 v 13:54 | Reagovat

[26]: ale jo, to do něj ale natlačili až v klášteře pod pohrůžkou, že když se přeřekne, nedostane najíst
:-D

31 terr terr | 13. července 2009 v 14:13 | Reagovat

[30]: To nevadí jak,ale umí to!!! :-D

32 Šotek Šotek | 13. července 2009 v 14:41 | Reagovat

[31]: tím chci říct, že v posteli s Johnakou to ještě neuměl  :-D  ;-)

33 Lenka Marie Lenka Marie | 13. července 2009 v 18:41 | Reagovat

v posteli s Johankou ještě asi neuměl věcí  :-D  :-D

34 Lenka Marie Lenka Marie | 13. července 2009 v 18:41 | Reagovat

jo a proto je asi teda tak vyhublej chudáček  :-(

35 twiiity twiiity | E-mail | Web | 13. července 2009 v 20:44 | Reagovat

vtipné a romantikuš :-) super ;-)

36 Johanka Johanka | 24. února 2010 v 12:58 | Reagovat

to je něco úžasnýho, číst si ty komentáře s odstupem...dusím se smíchy :-D

37 Monciina Monciina | E-mail | 3. dubna 2010 v 1:01 | Reagovat

Johanko tohle mi nedělej :-!
Jsem tu sama s dětma co sladce spinkaji, blíží se jedna hodina noční... Když jsem dočetla k lidem cos viděla v zrcadle, vstaly mi vlasy, objala mě husina a mráz mi hladil záda sem a tam... Já je snad i viděla s Tebou. Vidim tu potemnělou místnost, veliký starý zrcadlo v nádherným rámu a v něm ONI kdysi O_O

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama