Proradná běloška...kapitola 46.

2. srpna 2009 v 23:07 | Johanka |  Smaragdový příběh
Chechtali jsme se.
"Co teď?"
"Musíme se rozdělit," rozhodl Paddy. "Ty půjdeš zadem. U bazénu si naplň co nejvíc sáčků vodou," sáhl do kapsy a podal mi asi dvacet mikroténových pytlíků (vždy připraven!) "a já jdu doprava. Vezmu Dos a seberu mech, co nechaly za tím harampádím."
"Dobře."
"Jsou určitě někde u věže. Tak hodně štěstí," prodral se křovím ven.
Ještě se otočil a zeptal:
"Náboje máš?"
Vážně jsem kývla a ukázala i svojí zbraň - VX ráže 50, mírně uschlou, ale právě nalezenou pod mohutným kaštanem.

Proběhla jsem odkrytým prostranstvím před domem, kde by mě při troše šikovnosti mohla některá bledá ochechulka od ruin věže spatřit. Podařilo se mi dům oběhnout a dostat se až k bazénu, u kterého jsem bleskově naplnila asi polovinu sáčků. Málem jsem na břehu nechala pušku, takže jsem se pro ni s tlukoucím srdcem musela asi deset metrů vracet. Bylo to dost nebezpečných deset metrů. Stačilo by, aby hlídka bledých tváří nakoukla za roh a můj život by rázem skončil. Jen jsem se přiblížila k obávanému rohu, uslyšela jsem hlasy nepřátel. Přemýtali právě, kde může být naše hlavní stanoviště. Dedukcí jednoduše přišli na to, že náš úkryt musí ležet poblíž brány, která přinášela výhodu otevřené země na východ s množstvím útesů a únikových stezek, které jsme dobře znali. Jejich pozornosti ale neunikl štěkot vlčice Dos, posvátné ochránkyně našeho kmene.
"Ty seš houby lovec!" vyběhl Ten, co láme srdce zpoza protilehlého rohu.
Na nic jsem nečekala a ve snaze maximálně využít moment překvapení, jsem neprodleně zaútočila. Útok byl bledými tvářemi, soudě podle jejich jekotu, nepředvídaný. O to větší však byla verva, s jakou se postavily na odpor. Celý náš indiánský kmen se neúnavně vrhnul do lítého boje za zachování soukromí v lovištích horní plošiny East Grove. Ovšem organické střelivo docházelo. Museli jsme sáhnout po zbraních tvrdšího kalibru, tedy po puškách. Ukázalo se však, že i bledé tváře mají dostatečnou zásobu střelných zbraní. Maite, zmáčená zásahy mých vodních děl, popadla svou BZ 18, nejnovější model jabloňové bazuky a použila ji proti mně jako jakousi šavli (?!).

Než jsem se stačila vzpamatovat, už tu byl neohrožený náčelník kmene, se svou chrabrou vlčicí. Jenže vlčice nepochopila význam tohoto boje a zakousla se do mojí VX padesátky, o kterou se se mnou začala přetahovat. Ten, který láme srdce, ale odhodlaně převzal zápas na život a na smrt s bledou tváří Maite a já se mezitím pokoušela chrabrou Dossii odlákat jakousi zapomenutou zbraní jiných bojovníků, o kterou jsem beztak pořád zakopávala. Když jsem jí odhodila, Dossie nechala mou pušku na pokoji a zuřivě se rozběhla pronásledovat svého vlastního nepřítele. Barby, snad v tom bledém tvoru byla trocha cti, vyčkávala se smíchem, až budu schopná bojovat dál. V okamžiku, kdy jsem se zbavila Dos, ale na nic nečekala a podle se na mě vrhnula, třebaže jsem k ní stála zády.
Bledým tvářím se tedy skutečně nedá věřit!!!

"Tak se ukaž, udatná bojovnice!" šermovala jsem proti Barby s takovým nasazením, že jsem jí brzy vytlačila až tam, kam jsem potřebovala.
Paddy to pochopil a jen co zahlédl Barby s patami už téměř v louži, podrazil jí jemně kolena. Barby zamávala na rozloučenou a rozplácla se v blátě. Na nic jsem nečekala a ruce jí svázala svým páskem.
"Skvěle! A máme prvního zajatce!" radoval se Paddy.
Promrzlá Maite dál neotálela a jakmile z ní na vteřinu spustil oči, rozběhla se a zmizela pryč.
"Odveď jí, ať velký Manittou rozhodne o jejím dalším osudu."
Popadla jsem Barby za překřížená zápěstí a táhla jí do naší indiánské osady.

"Velký Manitou nechce, abys zemřela na chřipajznu. Dovolí ti, aby ses v chatrči převlékla."
"Ó, Manitou je milostivý. Uvažuji, že přestoupím na vaši víru."
"Necháš toho, běloško proradná? Jinak tě přivážu ke kůlu."
Přes důležitost a vážnost situace, jsme se obě strašně smály. Táhla jsem jí po schodech a ona se naschvál zapřela celou vahou, takže jsem funěla jako mezek a než jsme vylezly nahoru, byla jsem rozcuchaná, rozmazaná, připomínající daleko víc zajatce, než zajímajícího.
"Ke kůlu pudeš, skalp ti ufiknu, možná i s hlavou, to si ještě rozmyslim…" vztekala jsem se, když jsem jí táhla za sebou, zatímco Barby se zajíkala v křečovitých stazích smíchu.
"Převlíknout, usušit a hlásit se u mě!" zabouchla jsem za sebou dveře jejího pokoje.

Poopravila jsem svou indiánskou image a neopomněla sledovat protější dveře přes chodbu.

BĚLOCHůM SE TOTIŽ NEDÁ VĚŘIT!!!

Proto mě dost překvapilo, že po několika minutách Barby poslušně vešla a způsobně se usadila na křeslo. Ale v tu ránu jsem z okna zahlédla Maite převlečenou do suchého teplého oblečení, s mobilem v ruce, která po uši zabalená ve svetru a šále zuřivě prohledává svůj telefonní seznam.
"Takže tys mě takhle podrazila, jo?" zalapala jsem po dechu.
Došlo mi, že Barby hodila Maite telefon z okna a můj plán, že Maite lapíme u jedné ze dvou šaten, protože nebude chtít riskovat nachlazení, byl taky pasé. Bůhví, co ty dvě vymyslely. Mobilní tamtam Toho, který láme srdce, ležel na stole, takže jsem ho ani nemohla varovat.
"Budeš mít, cos chtěla…" podle jsem se usmála a ze zásuvky vyndala lýko, které Paddy obvykle používal k balení dárků.
Na schodech se ozvaly kroky. Obě jsme se otočily v naději, že nahoru míří protivník té druhé.
"Ufff," vydechla jsem s úlevou, když jsem poznala Paddyho zakašlání.
"Zdravím, rudý bratříčku. Pomůžeš mi spoutat svou bílou sestřičku?"
"Bude mi potěšením…" vzal si ode mě lýko.
Na Barby se obrátil a zeptal se:
"Copak jsi provedla?"
Ale Barby se vítězně chichotala.
"Chceš povědět, jak nás doběhly? Hodila Maite z okna telefon."
"Ale…" utáhl v tu ránu Paddy lýko tak, že se Barby nemohla ani nadechnout.
"A copak mají bledé tváře v úmyslu?"
"Vážně bys to chtěl vědět?" kousavě se ho přeptala.
Paddy jí prsty pošimral pod bradou.
"Ňo to si píš," pravil vysokým hlasem, jako by žbrblal na batole.
Barby se ale nenechala vyvést z míry.
"Být vámi, čekala bych hojnou invazi na váš kmen."
"Zavřít do koupelny," zavelel.

Odvlekli jsme Barby do koupelny a koupelnu zamkli. Klíč jsme provokativně strčili pod dveře-měla totiž ruce svázané za zády, takže by si bez cizí pomoci stejně neodemknula.
"O čem to mluvila?" nechápala jsem.
"Myslíš, o kterém z mých zbývajících sourozenců?"
"Aháá," kývla jsem. "Tak snad doufejme, že o Angelovi, ne? Kira se totiž určitě přidá k nám. Navíc máme zajatce. Kdo další z tvé rodiny je dostatečně cáklý na to, aby nám pomohl?"
"Mmmm…možná Patricia…počkej, ta je pryč…Joey běhá…já už nevím…co někdo z tvých známých?"
"Vydrž, pošlu kouřový signál do Prahy," zvolala jsem.
"Budeme se muset obejít bez pomoci cizích kmenů."
"Asi nám nic jiného nezbude."
"Dnes máš balet. Přijede pro tebe Carmen, ne?"
"Carmen?" zvedla jsem obočí. "No jo, ta má indiánské krve asi tolik, co ty sadistických choutek."
 


Komentáře

1 Anelys Anelys | Web | 3. srpna 2009 v 12:58 | Reagovat

Ahoj Johanko:-) Opět pokračování, které mě pobavilo:-) A co tvá Francie, jak to dopadlo?:-)

2 Johanka Johanka | 4. srpna 2009 v 11:13 | Reagovat

Francie dopadla úžasně, jen se nějak nemůžu odhodlat k rozhodnutí, jakým způsobem vám sdělím nesdělitelné. Ale už jsem dala pár fotek na facebook, tak počítám, že se mi ty podivuhodné události nějak slijou v soustavný příběh a sepíšu je sem.

3 syfi syfi | 4. srpna 2009 v 12:43 | Reagovat

noo. . jak to tak čtu, tak bych si taky docela zahrála  :-D

4 Anelys Anelys | Web | 4. srpna 2009 v 19:55 | Reagovat

[2]: Tak přeju inspirativní nápad, který by ti pomohl ve vymýšlení jak to sepsat:-) Těším se na to, když se tam nepodívám, tak aspoň takhle přes tebe:-)

5 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 5. srpna 2009 v 19:57 | Reagovat

Ahoj, promiň že jsem tu dlouho neotravovala, ale měla sem děěěěsně důležitou funkci na jednom(vlastně dvouch) táborech :D celej měsíc sem chrápala v polorozpadlím stanu a byla zmazaná od červenice :D Ani nevíš, jak sem se těšila až si na chvíli kecnu a počtu o co jsem přišla za tu dobu co jsem byla fuč  ;-) Skvělý:o)

6 hanik hanik | 6. srpna 2009 v 21:52 | Reagovat

Tak teda klobouk dolů.Náhodou jsem zabrousila na tvé stránky a musím uznat úžasný příběh.Zvládla jsem všech 46 kapitol během jednoho dne.A to nerada čtu takže to je co říct.ž se taky moc těším na pokračování.rychle sem s ním. :-)

7 twiiity twiiity | E-mail | Web | 9. srpna 2009 v 10:04 | Reagovat

Johanka, tiež som na to Francúzsko zvedavá, nech sa darí pri písaní, už sa teším :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama