Hledáte své jméno?

11. října 2009 v 16:54 | Johanka |  Za myšLenky
Když se ohlédnu po stopách svého nedlouhého života, vždy jsem si vybrala nějaké
jméno, které mě provázelo. Měla jsem hlavní jména, kterými jsem bezmyšlenkovitě obsáhla jádro svojí osobnosti, a pak taky náladová jména, co se ke mně přitiskla třeba na den, na podzim, během návštěvy u kamarádky v nemocnici, nebo taky na chvilku, než dohrála moje oblíbená písnička.

Asi v deseti jsem se jmenovala Jitka, kolem patnácti Agnes a teď, jak možná tušíte, jsem se stala Johankou. Nemyslím, že tohle všechno má předepsanou dějovou linii a že je v rámci nějakého završení osobnosti důležité dojít ke svému civilnímu nebo křestnímu jménu. Koneckonců, aby byl člověk sám sebou, jméno, které si sám nevybral, mu v tom asi moc nepomůže. Rodiče mi navlékli jméno z písmenek barevných jak korálky a na matrice mi tyhle korálky na krku svázali úhledným uzlíkem. Nikoho tehdy nenapadlo, jestli mi jejich ozdoba bude slušet i za dvacet let, jestli někde neškrtí, jaké mám ráda barvy a tvary korálků, nebo jestli dám přednost sklu před dřevem, dřevu před kamínky...

Možná někteří z vás mají rodiče natolik senzitivní, že se vám "tam zezhora" podařilo jim své "skutečné" jméno vnuknout. Mně ne...i když kdo ví, jak na to budu koukat za třicet, čtyřicet let.
Indiáni si moc dobře uvědomovali důležitost jména, jeho vibrace. Věděli, že každé jméno k sobě přitahuje určitou energii a události, stává se součástí charakteru člověka, nebo možná líp-jeho shrnutím. Proto si taky svá jména i několikrát během života měnili. Tím víc mě těší, že jsem k tomuto poznání došla i bez indiánských rodičů a kultury. Přece jen snad tam někde hluboko mám tyhle informace zakořeněné.

Uznejte sami, že z Reného Lafka asi rocker nevyroste a Božena Křidýlková skončí pravděpodobněji jako poštovní doručovatelka, než jako ředitelka IKEMu. Na druhé straně, spisovatel Clive Barker nemohl dělat výhybkáře a obrovské charisma skrývající se ve jménu Karla Kryla daleko líp vyniklo s kytarou, než by vynikalo v taláru u soudu.
Když má někdo obyčejné jméno a objeví svůj neobyčejný potenciál, obvykle si jméno změní. Řádové sestry a bratři, zpěváci, umělci, spisovatelé-zkrátka lidé senzitivní, kteří vnímají důležitost, kterou jméno má.
Vzpomínám na královnu z Nekonečného příběhu. I ona potřebovala nové jméno. Mělo moc zachránit celou říši Fantasie.
Každé jméno, které jsem někdy uvnitř přijala, ve mně zůstalo. A Johanka teď z plných plic křičí:
JDI DÁL!

A co vy? Znáte své pravé jméno?
 


Komentáře

1 zdenek zdenek | Web | 11. října 2009 v 21:33 | Reagovat

přemýšlel jsem zda jsem někdy hledal svoje pravé jméno, ale nic mi nenapadá...jmén je miliony a je hodně těžké mezinima najít to, které by opravdu sedělo...ale na druhou stranu jelikož je jmén tolik mělo by být jednoducehé si některé mezinima vybrat? Pokud jde o indiánské jména, patří mezi nejzajímavější...sám nevím jestli moji osobu moje jméno vystihuje, ale je možné, že ano - když jsem zřejmě nikdy jiné nehledal...ale přijmení mám třeba na mém blogu pozměněné, možná z mezinárodněný, možná poangličtěný  :-)

2 Lenka Marie Lenka Marie | 12. října 2009 v 1:16 | Reagovat

vidíš....zrovna nedavno jsem si vymýšlela indiánský jméno a povídaly jsme si doma, jak jsou krásná, že bychom takové taky chtěly O_O

3 Johanka Johanka | 12. října 2009 v 13:12 | Reagovat

[2]: a jak to dopadlo? našly?

4 Lenka Marie Lenka Marie | 13. října 2009 v 22:38 | Reagovat

nenašly....

5 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 15. října 2009 v 19:36 | Reagovat

Juu...no tos me prinutila premejslet Johi...No já ted momentalne ziju v ere Cathleen a Andrea...zalezi na tom,kde se pohybuju....rozhodne nemam rada svoje jmeno(to od tech desne senzitivnich rodicu)Katerina...nelibi se mi(ne u mne)i kdyz moje babicka vzdycky tvrdi ze je cest jmenovat se jako kralovna a ze je to jmeno honosne...bohuzel moje odpoved(v duchu nebo jen septem) zni vetsinou"spis hnusne" xD uvidim co budu rikat za deset let  :-)

6 Lenka Marie Lenka Marie | 16. října 2009 v 8:18 | Reagovat

jméno se dá změnit.....

7 Johanka Johanka | 16. října 2009 v 15:48 | Reagovat

[5]: Kateřina mi zní jako červená květina, která je nad všemi květinami královnou :-)
Ale asi jen mě, tvoje pocity chápu. Zvlášť, pokud se Kateřina mrší na Káťu a Katku...to se nelíbí mě. Je to stejná škoda, jako říkat Gabriele Gábino.
Éru Cathleen měla i moje kamarádka Lada, když jí bylo kolem třinácti.
Ještě mě napadlo, že kdyby Červená karkulka v lese ztratila občanku, určitě by v ní stálo Kateřina ...  :-)

8 Ká | Web | 17. října 2009 v 13:20 | Reagovat

Já proti svému jménu nic nemám, asi jsou byla jedním z "těch nahoře", i když mi je to dost nepříjemná představa. Kam bych šla "potom", když už bych tam jednou byla? Je to jako s ní, královou Fantazie, jak říkáš. Taky ji mohli vidět jen jednou.
Jméno Karolína nějak moc neobdivuju, ale většinu jeho variací mám ráda. :) Kája :)

9 dandelion meadow dandelion meadow | Web | 17. října 2009 v 14:20 | Reagovat

Článek mě bavil. Píšeš moc hezky a zajímavě. Já své křestní jméno moc ráda nemám, podle mě je moc složité. Ale komolím si ho na tvar, který se mi líbí a oslovuje mě tak skoro každý, takže jsem spokojená :)

10 corly corly | Web | 17. října 2009 v 17:20 | Reagovat

Ahoj Johanko,taky jsem si pěkně a zajímavě početla...takže,když Johanka teď křičí,Jdi dál,tak už máš vyhlídnuté nějaké jiné?Možná by bylo hezký,kdyby jsme ty jména dostávali jenom ,,prozatím",a postupem času,až si najdeme to své,tak by jsme si je mohli měnit,nebo případně přidávat k tomu vybranému. ;-) Taky jsem měla od dětství už spoustu jmen..nebo přezdívek,a ke každému se váže nějaké hezké období,takže je pořád v nás... ;-)

11 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 18. října 2009 v 17:13 | Reagovat

[7]: Jojo...květina to by byl fajneee...ale to jinačení jmen na Katku atd je fakt děs...některejm jmenům to sedí ale něktrejm fakt neee...Jinka ta Cathleeen neni od pravdy zas tak daleko, je to poangličtělá verze irského překladu pro moje jméno...  :-)

12 pavel pavel | Web | 18. října 2009 v 20:52 | Reagovat

Johana z dlouhýma nohama, zpívali jsem jako kluci ve škole... snad se neurazíš, ale Johanka se mi líbí, hrdinka a jako čarodějnice upálená :-)
můj strýc se  jmenuje To-máš Dlouhý... a mně dali rodiče jména dvě, tak si mohu aspoň vybrat  :-D
jinak upřímně řečeno, na jméně čehokoli, myslím si, nezáleží, ví květina nebo strom, nebo hora... jak se jmenuje?  :-D

13 Johanka Johanka | 18. října 2009 v 22:15 | Reagovat

[12]: Květiny a hory mají proti lidem zúžené vědomí a samy sebe promítají pomocí vůní, tvarů, barev a díky nim mají také lidé možnost vnímat jejich konkrétní vlastnosti...
My lidé máme vibrace jemnohmotnější a co se týká smyslového vyzařování (tvarů, barev, vůně...), jsme si proto podobní. To, co pomáhá nám promítat sebe do prostoru, je energie, kterou tvoříme. Jméno nám dává usměrnění téhle energie.
Jednou ti budu vyprávět, jak jsem se stala Johankou. Jsou i jiné malé hrdinky, než ta z Arku.    ;-)

14 Johanka Johanka | 18. října 2009 v 22:16 | Reagovat

[12]: ...a má to dlouhý?  8-)

15 Šárka Šárka | Web | 20. října 2009 v 22:35 | Reagovat

Ahoj, moc hezky jsi to napsala. A nekonečným příběhem jsi u mě ohromně zabodovala - miluju ten film :-) To, co píšeš, mi trochu připomíná jednu knihu - Poselství od protinožců. Nečetla jsi to náhodou? Tam právě o tomhle psali. Zní to velmi logicky. Člověk se prostě vyvíjí a mění a jméno je součástí jeho já. Proto se také musí svým způsobem měnit. Já jsem docela spokojená se svým jménem, občas i na mě dobře pasuje, alespoň co se přiměřeného feminismu týče :-).  

16 Johanka Johanka | 20. října 2009 v 23:06 | Reagovat

Podle pověsti je Šárka feministka,ale jinak mi zní něžně...rozhodně, ale něžně :-)
Poselství od protinožců sice neslyším poprvé, ale nečetla jsem. Tak je to zas dobrá inspirace....

17 Šárka Šárka | Web | 21. října 2009 v 13:32 | Reagovat

[16]: Je to hezká knížka, o tom, jak se jedna paní vydala do Austrálie mezi aboriginals. Ale vzpomněla jsem si, že jsem se vlastně jako malá hrozně moc chtěla jmenovat Ariela nebo Isabela :-)

18 z_troskoTANEC z_troskoTANEC | 28. října 2009 v 20:38 | Reagovat

...i růže zvána jinak voněla by stejně...

19 Johanka Johanka | 28. října 2009 v 21:19 | Reagovat

[18]: ...však kdyby zvána byla plevelem, ne ušlechtilým kvítím, byl by i její osud ušlechtilý?

20 Syfi Syfi | 29. října 2009 v 15:34 | Reagovat

Mě oficiální tvar mýho jména připadá moc tvrdej "EVA". . "EVIČKA" potom přehnaně dětinskej a měkkej. .(ačkoli, nebo možná proto taková někdy sem  :-D )"Evča" a "Evik" radši ani nekomentuju. . Takže jediný, pro mě přijatelný oslovení, je "Evi". Myslim, že jméno člověka hodně ovlivní a ne každej se od něj dokáže úplně odpoutat tak aby našel to správný. . Já kdybych si ho mohla libovolně měnit, tak se asi každej den jmenuju jinak  :-|

21 Lůca Lůca | 22. února 2010 v 15:38 | Reagovat

Já se nikdy nechtěla jmenovat Lucie,protože se tak jmenovaly všechny. Takže jsem si vybírala jiná jména,až teď jsem zjistila,že když ho poangličtím,zní mi líp :-). A nesnášim,když mě někdo nazve Lucinou.Brr. Je zajímavé, o čem všem Johanka přemýšlí.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama