Veselé Vánoce...kapitola 47.

22. října 2009 v 19:40 | Johanka |  Smaragdový příběh
Ano ano, mohla to být vskutku válečná vřava-kdyby dorazivší Angelino netrval na tom, že si v ní střihne roli židovského misionáře z Vietnamu a nejal se k tomuto účelu hledat vhodnou kipu na hlavu. Pominu-li fakt, že Kira s sebou přivedla obě své děti a Maite, já a posléze i osvobozená Barby, jsme si na nich vybíjely své mateřské pudy, na dešti, jež se spustil, se už moc pominout nedalo. Vše nasvědčovalo tomu, že je po bitvě.

Když Paddy rozdělal oheň v krbu a po schodišti přikvačil židovský misionář Angelo, který jako kipu použil cedník na čaj, zmizel v nenávratnu i poslední kousek mé indiánské osobnosti.
Pochechtávali jsme se u ohně, broukali si koledy a spokojeně se ze svých křesel dívali na průtrž mračen za velkými okny. Zanedlouho se z ložnice vrátila Kira (kojení jejím bujným trojkám ubralo dobrou jednu velikost), žďuchla do Angelova cedníku a po židovském misionáři byla veta.
Za nějakou dobu přijela Carmen (stejně jako já občas žila v jiném, nebo žádném časovém pásmu), takže jsem rychle dopila čaj a pospíchala s ní do baletní školy na předposlední hodinu před Vánoci.

Vánoce…chcete o nich slyšet? Je to už sedm let zpátky a pocit, který jsem tehdy zažila, když jsem o tři dny později vystoupila z letadla…
Za mnou leželo deset měsíců života v Irsku, toho nového, toho samostatného…toho, za který jsem na sebe mohla být opravdu hrdá. Najednou jsem se vynořila na maličké Ruzyni a připadalo mi, že jsem se ocitla v úplně jiné knížce, než kterou jsem tu nechala rozepsanou. Cítila jsem, že tuhle novou knížku píšu já, ale deset irských měsíců, jako bych v ní lidem zapomenutým tady doma, nedokázala vysvětlit. Ve chvíli mi došlo, jak hodně jsem tehdy potřebovala pryč. Bez Štěpána jsem byla někdo jiný, s ním jsem se stala svými poslepovanýmy zlomky. A teď jsem tu stála…celá.

Iveta s Pavlem, sví sourozenci a mí přátelé, už čekali na terminálu.
Pavel se nezměnil ani o píď, zatímco Iveta měla opět jiný účes, než na fotce z týden starého e-mailu, a elegantně slazený model á la paní manažerka.
Jen jsme se navzájem přiblížili nadoslech, protnul se proud vzájemně obdivného či zvýdavého:
"Tobě to sluší! Jak se máš? Ty boty jsou dokonalý! Kde máš vlasy? Jsem tak ráda, že tě vidím!"
Stihli jsme se všichni s neskrývaným povykem obejmout a u toho všeho směs hlasů pokračovala až na parkoviště:
"Ty už nekouříš? Vezmu ti kufr. Jé, sníh! Mám novýho mazlíka. Nejsi unavená? Musíš mi všechno vyprávět! A co ten Paddy? Co se děje u vás? Budu se ženit! Ty snad nakupuješ v butiku!...."

V podstatě jsme se všichni shodli na tom, že se máme skvěle a že nám to sluší. Iveta s Pavlíkem se zas rozhodli, že musím být unavená a Pavlík sám za sebe, že kufr mi přeci jen vezme a rozhodně mu musím na tu svatbu přijet.
Iveta sekla s kouřením, s prací a v zápětí taky rozsekala auto, načež si pořídila nového mazlíka a rázně nás požádala o oklepání sněhu z bot, než jsme do něj nasedli. Trochu jí sklamalo, že můj kabát je ze sekáče a ne z butiku, jak typovala, ale dokonalými botkami jsem si to vyžehlila. (Zejména proto, že měly na podrážce nesekáčovou značku)
Ivetiny vlasy byly pod parukou a ten Paddy, který mě před třemi hodinami na letišti políbil pod jmelím…tak po tom se mi opravdu stýskalo.

Přijela jsem domů a mamušku s tetou našla, kterak bojují s rozmontovanýmy díly postele. Ano, té, jež měla nahradit maminčin žebřiňák.
Vplížila jsem se do ložnice a chvilku je jen pozorovala. Vonělo to tu vánočně a teta právě řvala "kurvadoprdele", protože jí čelo postele přiskříplo prsty.
"Doufala jsem, že se irská pošta zpozdí a stihnu ti jí pod stromeček smontovat sama, mamuško jedna zvědavá!"
"Joohanko!" vyskočila, načež tetu opět přibouchlo čelo postele ke zdi. "Ty seš hubená," tiskla mě k sobě.
"Mamuško moje," vyhrkly mi slzy.
"Prosimtě, to muselo stát majlant!" symbolicky mě pleskla po hlavě.
Jo jo, bezpochyby jsem byla zpátky doma.

Na Štědrý den ráno mě probudila vůně teplých vanilkových rohlíčků a pro změnu výkřik "kurvadoprdele" naší sousedky, která rozbila štamprle od vaječného likéru. Za uplynulé dny jsem poznala, že kurvadoprdele tu nabralo až folklórní význam, jelikož lítalo napříč domem, nehledělo plotů, silnic ani lesů a znělo i z pootevřených dveří místní samoobsluhy.

"Johanko", ozvalo se tiché zaklepání…
"Už nespím, mami."
"Volá ti nějakej pán."
"Juhůůů", vylítla jsem z postele.
"Mysly na to, že má každou chvíli telefonovat táta."
Samým těšením na pána od letištního jmelí jsem ani nezapřemýšlela, jestli to znamená mluvit hodně dlouho, nebo hodně krátce.
"Však on počká," mrkla na mě teta.
Myslela tím tátu...

"Ahooooj!"
"Ahooooooj!"
"Krásný Vánoce, Johanko."
" I tobě,Paddy. Jak se máš?"
"Bezvadně, nakonec se nám podařilo sejít všem, je tu celá rodina, taky rodiče Cory, přijela i Louise a je tu moc hezky."
(Už jsem říkala, že Louise je Kiřina maminka?)
"Mám takovou radost, že jste všichni!" Moc dobře jsem věděla, jak si Paddy rodinných okamžiků váží. "Tady je taky krásně, všude leží spousta sněhu, předevčírem jsem byla v Praze u přátel a kamkoliv tam přijdeš, slyšíš koledy a cinkání…takhle vánočně mi naposledy bylo v pěti letech."
"Slyším, jak jsi šťastná."
"Jo, chyběla mi máma a teta. Úplně jsem zapomněla, jaký je tu klid," smála jsem se. "Povídej, co zrovna děláte?"
"No, děti sedí v kuchyni a pomáhají vařit pudink, Kira se stará o pravou vánoční atmosféru…"
Za jeho zády jsem uslyšela Kiřin smích a Helenino výskání. Rozesmála jsem se, protože mi došlo, že Kira Helen přebaluje, a ta že do plínky zhmotnila vánoční atmosféru jak se sluší a patří.
"Pozdravuj jí od nás!" ozvalo se znovu z dálky.
"Mám tě pozdravovat, slyšelas?"
"Taky všechny pozdravuj."
"POOOZDRRAAAAVUUUJEEEE VÁÁÁS JOOOHAANKAAA!" křičel Paddy do všech stran a já se zase jen smála.
"A co dál? Máte stromeček?"
"Jasně, ještě ho trochu dolazujeme," ohlédl se na Tanyu, kterak zápolí se šňůrou světýlek, "ale už stojí... Patricia křičí, že tě mám taky pozdravovat...A co teta, vyrazila ráno na lup?" vzpomněl si na Johančino dublinské vyprávění o Štědrém dni.
"Jasně, ještě za tmy. Myslím, že tentokrát to odnesl smrček z obory."
Cítila jsem jeho úsměv.
"Barby taky zdraví... Jo a máš tu mobil, víš to?...a Kathy taky pozdravuje, i Sean."
"Vím, aspoň jsem tu jen pro mámu. Poslyš, mamuška je trochu nervózní, protože má volat táta, co kdybychom se domluvili na večer?"
"Tak jo, zavolám ti v jedenáct, půjde to?"
"To víš, že jo. Moc se těším..."
"Adam tě taky pozdravuje..."
"Díky za všechna vyřízení," smála jsem se a představovala si mumraj na East Grove. "A Paddy?"
"No?"
"Je to ve skříni v ložnici."

Rychle jsem zavěsila. Nemohla jsem se dočkat, až otevře dvířka a tisíckrát si představovala jeho nostalgický úsměv přerůstající v neutišitelný smích. Vzpomněla jsem se smíchem na Paddyho výraz při přebírání dárku k nedávným narozeninám. Doufala jsem, že dárek vánoční to všechno ještě stokrát předčí. Ó, škoda jen, že to neuvidím!

Ani jsem nestačila dojít do koupelny a rozdrnčel se telefon. Zvonil tak rozvážně, jak jen to dokázal, když na jeho druhém konci čekal můj divnojaký táta. Bylo mi jasné, že bude chtít prohodit pár slov s mamuškou, takže jsem směle pokračovala dál.

"Táta by ti chtěl popřát hezké svátky," oznámila mi maminka o deset minut později na opačné straně dveří.
Nu což, když jsou ty Vánoce, dopřeju mamince trochu radosti.
"Jojo, hned jsem tam," ...a pokračovala jsem v čištění zubů.
Mamuščino tetelení se blahem po mém několikaminutovém zpoždění, bylo takřka hmatatelné. Někdy jí vážně nerozumím.

"Ahoj tati, byla jsem v koupelně."
"To nic, jak se vede? Máma říkala, že teď žiješ v Irsku. Odjela jsi za prací? Myslel jsem si, že jsi na tom finančně slušně."
"Neodjela jsem kvůli penězům."
"Máš tam přitele?"
"Ne, žiju sama, ale nic mi nechybí."
Něco je jinak, došlo mi hned po tátově úvodní řeči.
"To je dobře. Máma mi nic moc neřekla, jen že se scházíš s nějakým zpěvákem."
"To scházím," nehodlala jsem ho seznamovat s podrobnostmi vztahu mezi mnou a oním zpěvákem, kterého jsem prozatím ponechala v mlze tajemné anonymity. Jestli mu o mně mamuška nic neřekla, nechápu, proč právě tohle ano.
"Já měl v horách nehodu," přerušil rázně moje úvahy. "Budu teď dobrých šest měsíců doma. Napadlo mě, že kdybys chtěla přijet za mnou, rád bych tě poznal."
Spolkla jsem kousavé "co tak najednou?" a odpověděla: "Taky bych tě ráda viděla."
"Zaplatím ti letenku."
"To opravdu není nutný. Víš co? Dám ti číslo na mobil, do Irska se vracím 6. ledna. Jestli si to nerozmyslíš, tak mi pak zavolej."
"Dobře, to by bylo fajn. Jinak ti přeju veselý Vánoce, tobě i mámě a tetě. Poslal jsem ti na účet nějakou kačku navíc, než obvykle. Už jsi velká holka, tak kdybys měla v Irsku nějaký plány, ať máš něco do začátku."
"To je od tebe milý, díky. Doufám, že se brzy uvidíme. Taky ti přeju krásný svátky."
"Mám z tebe radost, Johano. Ahoj. "
"Ahoj."

V kuchyni se zrovna hromadně ronily slzy nad Malou mořskou vílou, takže jsem si v pyžamu sedla do křesla a k snídani se nacpala vanilkovými rohlíčky (snad si toho zlaté prasátko nevšimlo). Když jsem ve čtvrtině Popelky usoudila, že je na čase se obléknout, teta zvenku dovlekla stromeček a společně se sousedkou ho začaly zdobit. Popelka je zjevně nedojímala tolik jako mořská víla, jelikož ji nemilosrdně vypnuly chvilku po tom, co macecha panu Menšíkovi nadiktovala seznam na nákup.
Téma chlapi se tentokrát dostavilo nehorázně brzy a s ním přišlo i téma chlapi a Johana. To naštěstí zastínila sousedka s oznámením, že byla s Vladimírem, co prodává v kulturáku, v kině a je k němu pozvaná taky na Silvestra. A pak ještě naznačovala, že v tom kině prováděli nějaký techtle, třebaže na mechtle úplně nedošlo. Nakonec to nevydržela a prozradila nám, že jí Vladimír šahal na prsa, ale že už to asi dost dlouho nedělal, protože si u toho připadala trochu jako sedlákova kráva…načež se tetin vaječňák z pusy přeskupil o dva metry dál na koberec.

Tahle vánoční sešlost fungovala jako draní peří…člověk žvanil a žvanil, ani už nevěděl co. Takže jsem, obměkčena sousedčinou upřímností, vyklopila všechno o Ranovi, o několika schůzkách, na které jsem se nedostavila a o několika málo těch, kam jsem se přijít odvážila, ale poměr vzájemné náklonnosti byl dost nevyvážený. Kdo ale každého zajímal nejvíc, byl přirozeně Paddy. Upřímně, do telefonu jsem opěvovala zejména jeho a každé další jméno bylo prostě jen jméno, zatímco za Paddym každý viděl TOHO Paddyho.

"Holka, tady po nich blázní každá puberťačka," sdělovala mi sousedka a přilila si do nové štamprlinky. "Kdyby puberťačka, i Vrábovic Kamila a ta má dvě děti," kroutila znova hlavou. "To by byl gól, kdyby se ty slepice dozvěděly, že naše Johanka s ním spí v jedný posteli!"
"Mami?!!" otočila jsem se překvapeně.
To je tak, když se ve slabé chvilce svěříte své stařičké mamušce, která se ve své slabé chvilce svěří kdekomu dalšímu…
"Je na tebe hodnej?" opatrně vyzvídala máma. Pochopitelně jí nijak neznepokojilo, že právě prasklo porušení slibu, který mi dala. "Doufám, že si tě váží víc, než to trdlo Štěpán."
(Ale co to? Že by rodinný miláček upadl v nemilost?)
"Je to můj kamarád a kamarádi jsou vždycky hodní."
"To jo," uznaly svorně obě.
"Víc než Štěpán si mě váží kdekdo," zasmála jsem se vlastní hlouposti.
"Jak dlouho ho znáš? Nemluvila jsi o něm hned, jak jsi tam odletěla?"
"Přes půl roku, tak nějak."
Věděla jsem, že na maminčiny otázky se musí odpovídat věcně, neboť s filozofováním typu 'Mám dojem, že odjakživa', bych moc nepochodila.
"Hodně mi pomáhá, můžu se na něj kdykoliv spolehnout…Vlastně si nepamatuju, že by mě kdy nějakej chlápek znal líp, než on…"
Teta zvedla oči od rozkrájeného pomeranče a žďuchla loktem mámu: "Kam hledíš, lotosový květe?" rozchechtala se.
"Kam asi! Vzpomíná na KAMARÁDA!" významně se zazubila i sousedka. "Nebuď hloupá a drž se ho. S takovým chlapem jsi za vodou kamarád nekamarád," radila znalecky.
"Ale prdlajs," smála jsem se taky.

Nazdobily jsme stromeček, ukuchtily salát-tentokrát bez vegetariánského kázání-a oblékly se na naší pouť zasněženým štědrým dnem. Uvařila jsem svařák a stihla si opařit ruku. Celou cestu k rybníku jsem v ní žmoulala sníh, ale stejně pálila jako čert.
A dál už všechno probíhalo tak vesele, jak jen se na vánoční svátky každému přeje. Bruslily jsme na rybníku, klouzaly se z kopce na igelitkách z Hypernovy a domů se vydaly právě včas, aby teta stihla usmažit kapra a já zase svůj salám bez masa, kterému nevím proč se říká salám, s plátky sýra a ředkvičkami.
Navonily jsme se a ustrojily tak krásně, že se chudák smrček ozdobený dřevěnými figurkami, lýkem a kolečky ovoce, musel cítit nepatřičně. Nicméně jsme po večeři sedly právě pod jeho voňavé větvičky a na usmířenou mu zazpívaly koledy.
Při házení střevícem opět geopatogenní zóna mezi dveřmi způsobila, že se moje stará teniska otočila přesně mezi 'dovnitř a ven' a z mého odlitého olova ty tři věštkyně usoudily, že si v Irsku vezmu starého hrbatého právníka se slabostí pro ořezávání hnědých pastelek. Však už taky došel vaječný koňak i svařák…
 


Komentáře

1 Lettie Lettie | 22. října 2009 v 22:19 | Reagovat

Johanko, to je paráda :-D...už jsem se nemohla dočkat, kdy si přečtu další pokračování a konečně jsem se dočkala. Doufám, že nás brzy potěšíš pokračováním;-) Tvůj příběh je jedinečný - moc dobře se čte, máš talent na psaní. Přeji brzké uzdravení.

2 terr terr | 23. října 2009 v 1:15 | Reagovat

Johanko super.Jako vždy.Už se těšim na další kapitolku,ale doufám,že ne za tak dlouho.To kurvadoprdele znám moc dobře :-D  :-D

3 já | 23. října 2009 v 10:44 | Reagovat

páni..už jsem skoro přestávala doufat..chodila sem jen ze zvyku..a pak..jednoho deštivého rána...další díl!..dekuji :-)

4 Johanka Johanka | 23. října 2009 v 17:14 | Reagovat

[3]: Vždyť tu je i spousta jiných zajímavých článků   :-D

5 corly corly | Web | 23. října 2009 v 21:11 | Reagovat

Včera jsem to načala...a dnes dočetla..ö...snové.... ;-)

6 terr terr | 23. října 2009 v 21:15 | Reagovat

To máš pravdu,ale mi potřebujeme ty dalšííí kapitolky.!!!No hold závislost.Já sem taky chodim každý den a dofam :-D  :-D  :-D

7 Johanka Johanka | 23. října 2009 v 21:38 | Reagovat

[5]: Máš na mysli kapitolu  :-? nebo celý příběh?  O_O

8 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 24. října 2009 v 13:08 | Reagovat

Super...ja uz nevim co mam pokezde psat :) snad jen to co ostatni, ze dychtim po dalsim dile... :D jo a brzy se uzdrav :)

9 Johanka Johanka | 24. října 2009 v 20:22 | Reagovat

[8]: Hihi, jasně...tak pořád nepiš, že je to super, ale mě by třeba hodně zajímalo, co se vám konkrétě líbilo, co ne...co vás rozesmálo, co by rozesmálo, kdyby to bylo napsaný jinak...nebo třeba, jak podle vás bude pokračovat další díl, či jak to celé dopadne s Paddym, Johankou, Corou...jestli Paddy a Johanka zrealizují svoje plány se studováním vysokých škol, nebo jestli Paddy skončí v klášteře a Johanka s aktivistou z Greenpeace...
Znova to říkám, ale i kdybyste za každou kapitolou napsali jen slůvko "přečteno", inspiruje mě to pohnout s příběhem dál.  :-)

10 terr terr | 24. října 2009 v 22:42 | Reagovat

Mě se to líbí asi tak jak to píšeš ty. 8-)

11 Míša Míša | 25. října 2009 v 11:38 | Reagovat

Miluju to 8-)

12 Šárka Šárka | Web | 25. října 2009 v 20:29 | Reagovat

Přečteno :-) Je to moc hezký, můžu porovnat vánoční atmosféru u jiných lidí. A co mě rozesmálo? Asi nejvíc sáňkování na igelitce z hypernovy ;-D

13 Lenka Marie Lenka Marie | 26. října 2009 v 1:12 | Reagovat

přečteno  :-P

14 Lenka Marie Lenka Marie | 26. října 2009 v 1:14 | Reagovat

koment mě se to líbí jak to píšeš ty, to je fakt dobrý  :-D mám stejný názor :-) ba ne, já mám pocit, že už jsem z obliga když už nejsem anonym   :-!

15 Johanka Johanka | 26. října 2009 v 7:33 | Reagovat

:-D  :-D  :-D ... jako, že už nemůžeš psát, co si myslíš??  :-P

16 Lenka Marie Lenka Marie | 26. října 2009 v 9:29 | Reagovat

abys mi třeba nezakázala sem přístup pak  :-?

17 Johanka Johanka | 26. října 2009 v 17:54 | Reagovat

...hmmm, to chceš moje myšky myšlenky asi hodně kritizovat, viď  :D ? Ale...
...tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát...
Však ty víš, co tím chci říct  ;-) . A i při mé nejlepší vůli prostě jinak napsat nejde.

18 twiiity twiiity | E-mail | Web | 26. října 2009 v 19:01 | Reagovat

Johanka, toto bol fakt nádherný diel, a dlhýýý, to sa mi veľmi páčilo :-)
A čo by som chcela ďalej?? Ja sa už neviem dočkať, kedy Paddy Coru pošle do teplých krajín a konečne sa Johanka s Paddym ropzhýbu - čo sa týka ich vzťahu. A vzťah už nebude len kamarátsky...

19 Lenka Marie Lenka Marie | 27. října 2009 v 8:45 | Reagovat

[17]: ale to já přece vím :-) je mi to upa jasný, vidím ti až do žaludku :-) (bohužel)  ;-)

20 Johanka Johanka | 27. října 2009 v 14:17 | Reagovat

Já mám žaludek v pořádku, tak jakýpak bohužel?  :-P

21 Johanka Johanka | 27. října 2009 v 14:18 | Reagovat

[18]: ...a vážně myslíš, že se chtějí někam hýbat?  :-x

22 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 27. října 2009 v 17:34 | Reagovat

Tak jooo....mmmm myslim ze Johi stejne sknci s Paddym, alespon na nejakou dobu...no jenze pak mu cvakne v bedne a pujde do klastera....xD no a dal nevim...xD...a rozesmiva me skoro vse...no a myslim ze mas fakt osobitej styl psani....takovej peknej,uprimnej...to se mi na tobe a tvejch pribezich libi :)

23 terr terr | 29. října 2009 v 14:28 | Reagovat

Já bych Paddyho odchod do kláštera neuskutečňovala,to stačí už v realitě,ne? ;-)  :-D

24 Syfi Syfi | 29. října 2009 v 15:10 | Reagovat

Moc krásná kapitola. . "kurvadoprdele" mě mooc pobavilo. . dokonale to oživilo děj. je to vskutku aktuální sousloví. . a představa 10ti měsíců mimo ČR, to pak ty česky zařvaný sprostý slova musej znít jako rajská hudba  :-D

25 Anelys Anelys | Web | 5. listopadu 2009 v 17:35 | Reagovat

[9]: Nádherné pokračování..
Opravdu nejlepší část pro mě tvořili pouhé tři věty:
"A Paddy?"
"No?"
"Je to ve skříni v ložnici."
..Nevím proč, ale podivně to na mě zapůsobilo..:-)
Tajemnou částí je pro mě však Johančin rozhovor s tátou. Vzbudila jsi ve mě nutkání vědět o nich dvou víc..

Tvůj příběh je natolik jiný než ostatní (v tom nejlepším slova smyslu).. Stále častěji mi na mysli vytane myšlenka toho, že by to Paddy a Johanka nemuseli vůbec dávat dohromady..Připadá mi, že ta láska už mezi nimi je, a to pevně zapletená spolu s jejich přátelstvím..Pro mě to jsou životní partneři, kteří nemusí být "spolu jako spolu"(:-P ), ale přesto budou spojeni neidentifikovatelným poutem..

:-)

26 lily lily | 17. listopadu 2009 v 14:23 | Reagovat

kedy bude pokračovanie? včera som sa prvýkrát pustila do čítania a nemohla som sa prekonať ísŤ do postele, tak som to zhltla za jednu noc...milujem tvoj spôsob písania a tvoje nápady...napíš pokračovanie čo najskôr, prosííííím  ;-)

27 Johanka Johanka | 18. listopadu 2009 v 13:02 | Reagovat

[25]: Hurááááá!  :-D

28 Já | 15. prosince 2009 v 22:43 | Reagovat

můžu si přát k vánocům další díl?...ježíšku prosííím :-)

29 Johanka Johanka | 16. prosince 2009 v 17:35 | Reagovat

Ježíšek se bude hodně moc snažit...přísahá.

30 Já | 19. ledna 2010 v 13:22 | Reagovat

Ježíšek neexituje..a já mu naivně věřila..zase... :-(

31 Johanka Johanka | 21. ledna 2010 v 20:54 | Reagovat

viď? mně zas nepřinesl...mmm...vlastně kecám...všechno mi přinesl  :-P

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama