Metoda SRT

1. listopadu 2009 v 11:02 | Johanka |  Úplně všechno


Spiritual Response Therapy je laicky řečeno technika, kterou může člověk pracovat se svými problémy, energetickými bloky, vlastními programy, které se mu nedaří odstranit a mnoha dalšími aspekty své bytosti, které se vynořují a mizí. O metodě samotné se můžete dočíst například zde. Já můžu přidat jen vlastní zkušenosti, zkušenosti nejbližších přátel a také svůj názor.

Především si myslím, že SRT není samospásná metoda a jako u všeho ji radím použít jako nakopnutí sebe sama k vlastní práci. Kurz si můžete udělat sami, nebo vyhledat někoho, kdo už ho absolvoval a pak zjistit svůj vlastní pocit, který z takového člověka máte. Vždy je dobré poslouchat intuici a spolehnout se na to, co ten člověk vyzařuje. Také si myslím, že duchovní práce v žádném případě není byznys, takže o člověku vám hodně napoví i částka, kterou si za pomoc řekne. Já třeba občas zajdu k takové světýlkové bytosti, která si pomoc nikterak neúčtuje.
Samotný kurz není právě z nejlevnějších a pokud chcete práci zvládnout, vyžaduje to jako všechno následný čas, neboť nejdřív musíte pomoci sobě a pak teprv nabídnout pomoc ostatním. Někomu může takový proces trvat půl roku, někomu celý život.

A jak to vypadá v praxi? Zazvoním na paní světýlkovou, posadíme se do její příjemné kuchyně k nádhernému dubovému stolu, srkáme čajík a paní světýlková se připraví k akci :-). Používá očíslované tabulky a kyvadlo. Je důležité, aby na moje otázky neodpovídalo její ego, proto než cokoliv začne, napojí se na své Vyšší Já a zkontroluje, jestli je vůbec možné něco dělat. Další komunikace probíhá jako příjemný rozhovor, jehož je ona prostředníkem.
Povím vám jednu příhodu, která se zdá trochu legrační, ale i to se běžně stává. Je to jen důkaz toho, jak hluboce se podepíšou naše minulé životy v paměti duše a jak si je otrocky vláčíme sebou.

Když jsem se vrátila z Irska, asi půl roku na to přišel smutek. Byl to ale tak hluboký smutek, jako by mě někdo uvěznil za mříže, pocit že nejsem tam, kde mám být a že je všechno špatně. Věděla jsem, že jestli se do Irska nevrátím, tak se zblázním a jestli se vrátím, tak už nebudu moc zpět. Ale to nešlo, můj život byl tady. Cítila jsem, že musím a nesmím odjet i zůstat. Byl to stesk nejen po Irsku, ale hlavně po zvláštní svobodě, kterou jsem tam cítila.
Byla to situace, kdy jsem pochopila, že je potřeba se pohnout z místa. Šla jsem k paní světýlkové a všechno jí pověděla. A pak povídala ona a já se jen plácala do čela, protože říkala ty věci, co vlastně hluboko víte.
V jednom z minulých životů jsem v Irsku žila, ale byla jsem blázen (toliko k extatické svobodě). Dokonce jsem byla muž. Myslím, že moje rodinka musela být dost povedená, jelikož i můj tatík byl šílený. Asi to byl dobrák a věřil všemu, co mu kdo pověděl. Jednou se totiž vrátil domů s údajným lékem na šílenství (proto odhaduju, že se to událo někdy ve středověku). A táta mi ve své dobré vůli tenhle lék dal a otrávil mě. Následně si ho vzal taky a dopadl stejně. U nás doma asi musela být sranda, nemyslíte? :-D
Pravdou je, že se mi nesmírně ulevilo, když to vyslovila. Vyčistila můj stesk po dřívějším životě a poprosila mojí duši o pochopení a poučení. To je hodně důležitý okamžik, jelikož dochází k uvolnění karmy, ale ne k jejímu vymazání nebo pochybnému odčarování někým jiným. Zkrátka duše pochopí, co se děje a zbytek může odžít třeba ve snu, nebo tím, že příše knihy, případně příběhy (ehmehm).
Ptala jsem se, jestli se mám do Irska vrátit a zůstat tam. Odpověděla, že je to pro mě totéž jako zůstat tady, protože Irsko je krajinou mojí duše a budu ho mít vždy v sobě.
Hezký konec, že? Jenže on to vůbec není konec...
Tohle vše je spjaté ještě s jednou osobou. Existuje bytost, která se mým životem prolíná, stále se vrací a i když jí pustím, znovu se objeví. Ptala jsem se, co to znamená a proč v jistém smyslu cítím odpovědnost za její život. I na to jsem dostala odpověď. Kdysi dávno jsem byla andělem téhle bytosti a způsobila její duchovní smrt. Nebylo to mojí vinou, protože coby anděl jsem jí našeptávala, že způsobem kterým jde po svojí cestě, si tu cestu zkomplikuje. Přesto mě moje bytost nevyslyšela a přiklonila se ke světskému životu. Bohužel zevnitř vyhořela a musela se narodit znovu a znovu zopakovat svá rozhodnutí, aby pochopila kam chce jít.
Během našeho sezení v kuchyni se dostavovaly různé pocity. Zima, návaly smutku, pláč, třesení, obrazy, vůně i zápachy, vzpomínky... každý to má jinak. Za někoho vše cítí, vidí a slyší člověk, který s SRT pracuje, někdy ale vidí oba totéž. Na konci jsem byla fyzicky vyčerpaná, ale uvnitř mě bylo všechno srovnané jako po jarním úklidu.
Cítila jsem se lehká, vyrovnaná a znovu svoje.

Věřte-nevěřte, napsala jsem jen, co jsem sama prožila. A o tom, co prožili mí přátelé, o tom třeba příště.
 


Komentáře

1 Lenka Marie Lenka Marie | 1. listopadu 2009 v 19:52 | Reagovat

nádherný........chtěla bych to zkusit...

2 corly corly | Web | 1. listopadu 2009 v 20:33 | Reagovat

Já ti to věřím milá Johanko,plně to chápu,protože něco podobného znám moc dobře....U světýlek jsem teda ještě nebyla,ale mě podöbně pomohl pan léčitel...A možná bych se nebránila ani tomuhle...působí to tak mile.. ;-)

3 Šárka Šárka | Web | 1. listopadu 2009 v 21:58 | Reagovat

Na jednom skupinovém sezení jsem se dostala do mého minulého života a bylo to dost drsný. Potřebovala jsem znát: proč. Byla jsem nešťastná a to, co jsem viděla a cítila, bych si rozhodně nemohla vymyslet. Bylo to tak děsné, že jsem chtěla jsem odtamtud utéct, nešlo vydržet se na to dívat. Ale musela jsem tam zůstat. A pochopila jsem. Bohužel se ale nic pozitivního díky tomu nestalo, jenom prostě chápu.

4 Johanka Johanka | 1. listopadu 2009 v 22:59 | Reagovat

[3]: Právě proto je hodně důležité vědět, proč do toho člověk jde. Myslím, že minulé životy nejsou důležité, důležité je jen co se děje teď. Bohužel nás ve škole učili samé nepoužitelnosti, takže si umíme spočítat daně, ale nevíme co s vlastními naučenými programy. No a pak právě nezbývá, než se vydat pro pochopení do dřívějšího bytí...

5 Lenka Marie Lenka Marie | 2. listopadu 2009 v 10:03 | Reagovat

to je ale ošklivá dýně :-)

6 Johanka Johanka | 2. listopadu 2009 v 10:19 | Reagovat

[5]: :-D Zlá potvora je to,viď? Třeba tu malou chce schovat :-D

7 Lenka Marie Lenka Marie | 2. listopadu 2009 v 23:46 | Reagovat

myslíš???? O_O

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 22:41 | Reagovat

Ahoj Johanko, má kamarádka na metodě SRT úplně ulítla. Kývá si kyvadélkem už úplně na vše. Byla několikrát u Tary. ta jí vše naučila. Čištění sebe, dcery, manžela. Ivana čistí tedy vše. Nikdo už podle ní není v pořádku. Dělí svět na vyčištěné a nevyčištěné. Manžel čistí po nocích bez jeho dovolení. Kyvadélko jí ukázalo, že je těhotná. Test ale vyšel že ne. Ona teď dává vinu za to, že dítě zmizelo, protože její manžel je nevyčištěný a dítě podle ní nechtěl. Manžel mluví, že chtěl. Ona to neslyší. Šílené. Je to metoda nebezpečná nebo se to přihodilo jen mé kamarádce? Máš zkušenost, že by někdo z toho takhle šílel už přes půl roku? A porušoval i základní pravidla duchovní cesty: odsuzování druhých a čištění proti jejich vůli?

9 Johanka Johanka | Web | 23. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

Ulítnout se dá na všem. Ale abych ti mohla odpovědět nějak zainteresovaně, to bohužel nedokážu. Z toho co vím, se před začátkem každého sezení čistí především člověk, který má kyvadlo v ruce. Neexistuje možnost dělat něco "pro něčí dobro" ale pro nejvyšší dobro. Proto je nutné mít ke všemu zasvěcení-člověk si prožije a pochopí to, k čemu získává klíč. Pokud jí to jen někdo "učil", zřejmě zná postup, ale jinak ví a cítí prd. A ano, vím i o případě, který si kyvadlem zjišťoval, na jaký program se má dívat v televizi. Jde o záměr a ten je v případě tvojí kámošky jasný. Ale víš jak...každý má svojí cestu.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama