Čtenářský občasník: Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody

28. února 2010 v 11:38 | Johanka |  Úplně všechno
Možná znáte veleúspěšnou hru Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška, nebo jste knížku právě od J. Duška slyšeli namluvenou na CD. Jde stále o to samé, toltécké učení, které nás přivází k nám-bytostem propojeným s celým vesmírem.

Don Miguel Ruiz je člověk, který má v očích něco, co všichni hledáme. Všichni víme, že to
dohody
v nás je, nebo snad lépe, že my jsme tím...ale nevíme, jak si to uvědomit, jak žít ve vědomí, že jsme vlastně někým jiným, než nám ostatní říkají, nebo dokonce, než si sami myslíme a říkáme.
Don Miguel Ruiz vás dovede od stavu "myslím si" do stavu "vím". Možná budete sami překvapení, jak rozdílné je to, co si myslíte a to, co hluboko v sobě víte.

Učení naguala Miguela Ruize vychází z lásky. Mnoho lidí píše o tomtéž, ale mnoho z nich často zápolí se zdlouhavým opisováním zkušeností, které opsat nejdou. Knihy pak v člověku budí pocit, že dosáhnout osvícení, pochopit ego, najít v sobě Boha, vidět Boha všude...že jde zkrátka o něco těžkého, pro ně nedosažitelného.Mají pocit, že jsou na nižším "levelu", než ostatní hledající a proto se raději do dalšího sebepoznávání nehrnou.

Miguel Ruiz píše jednoduše a když čtete jeho knihy, není to odhalování nových informací, které buďto můžete nebo nemusíte přijmout. Jeho knihy jsou jako odhalování vlastních vzpomínek. Při čtení si uvědomíte, že tohle všechno je vám známé, známější než cokoliv jiného, že to všechno vlastně víte. Jen jste zapoměli...

Každý den uzavíráme "dohody". Dokonce i naše řeč, písmo, pojmy špatný a dobrý, všechno jsou jen dohody. Dohodli jsme se na určité symbolice, abychom se dorozuměli. Časem se ale ze symboliky stala klec. Výchova našich dětí spočívá v ochočování. Ochočujeme je, aby se zapojily do společnosti, rodiny, školy...dáváme jim hodnoty, k nimž kdysi ochočili nás a neptáme se, jestli jim věří. Dokonce ani my si nepoložíme otázku, jestli věříme tomu, co předáváme druhým jako fakt. Stejným procesem ochočování jsme prošli my, naši rodiče, prarodiče...celý systém, v němž je lidstvo uvězněno-ta pomyslná klec-je v Ruizových knihách nazývaný "sen planety, sen lidstva". Všichni sníme. A mnoho z nás si začíná svůj nesmyslný sen uvědomovat. Je založený na strachu, pozicích soudce a oběti, ochočování pak na odměňování a trestu. Sen planety se nám nelíbí, začínáme se z něho probouzet.
Proto se dnes odkrývají dříve tajná učení-tak jako toltécká moudrost, jíž učí nagual Don Miguel Ruiz. Lidé začínají být připravení na nový sen, který bude založený na lásce, ne na strachu.
Datum 21.12. 2012 není dnem, kdy skončí svět-ten ani skončit nemůže...může se jedině změnit. A co se může změnit, je sen planety.

Čtyři dohody, které mnoha lidem pomáhají dojít k tomu, kým skutečně jsou, zní velmi prostě:
NEHŘEŠTE SLOVEM: Říkejte jen to, co si skutečně myslíte. Nepoužívejte svá slova proti sobě ani k pomlouvání druhých. Sílu slova používejte ve jménu pravdy a lásky.

NEBERTE SI NIC OSOBNĚ: Každý žije svůj vlastní sen, nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají, je jen projevem jich samých, vás se to netýká. Budete-li imunní vůči názorům druhých, vyhnete se zbytečnému utrpení.

NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY: Neustále se ptejte a vyjadřujte, co chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jen dovedete. Zdá se to podivné, ale i pro jedno zdánlivě jasné slovo, může mít každý člověk jiný význam. Pokud budete jasně komunikovat, vyhnete se nedorozuměním, smutku a dramatům. Tato jediná dohoda má moc zcela změnit váš život.

DĚLEJTE VŠE, JAK NEJLÉPE DOVEDETE: Když vždy budete dělat vše nejlépe, jak vám dovolují vaše současné možnosti, vyhnete se vlastním soudům a lítosti. Je třeba mít na paměti, že měřítko "nejlépe" je jen vaším měřítkem. Nesrovnávejte, co znamená "nejlépe" pro někoho jiného. Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku a bude vypadat jinak, když jste nemocní, než zdraví, jinak když jste unavení, než odpočatí.

Knihu Čtyři dohody si můžete celou přečíst zde.

Je velmi zvláštní, jak člověk vnímá knihu při prvním, druhém, třetím....čtení. Je totiž pokaždé jiná, protože i mysl člověka se stává jinou a hlubší.

Tento měsíc vyšla kniha s názvem Pátá dohoda, která člověka vede opět dál, v závislosti na jeho současném vnímání.
 


Komentáře

1 !vňulka !vňulka | Web | 28. února 2010 v 13:48 | Reagovat

pěknýý blog:o)

2 Johanka Johanka | 28. února 2010 v 21:23 | Reagovat

Žádný komentář??? Neříkejte, že Čtyři dohody nikdo neznáte?! A co představení? Byl někdo? Dost by mě zajímaly vaše názory  :-)

3 corly corly | 28. února 2010 v 21:50 | Reagovat

Já jsem to doteď neznala tak moc zblízka... ;-) Určitě si to přečtu.
Ale ty čtyři vypsané...ó jé,jak by se mě lehčeji žilo,tohle se naučit!!!!!A nejjednodušší na tom je,že je to vlastně holá pravda....jenom moc těžké se tím řídit...pro mně...zatím.... ;-)

4 corly corly | 28. února 2010 v 21:50 | Reagovat

Ale určitě si to někam napíšu!!!!!Zatím na papír,pak do hlavy....:-)))

5 Lůca Lůca | 1. března 2010 v 15:15 | Reagovat

Já už sem psala,ale zas nic k zobrazení, chjo,tak znovu.8-)
Určitě si to přečtu,až bude dlouhá chvíle. Zajímalo by mě to ohledně dětí,jak se dají vychovávat jinak? Aby je pak ostatní neměli za exoty nebo že by vzor britských rodin typu "všechno je dovoleno?" Nemáme je učit,že kytka voní,že tráva je zelená?  
A i já bych měla problémy s jasnou komunikací,protože se zadrhávám,koktám a neříkám lidem své názory,protože je nechci radit nebo jim je nutit. Je fajn změnit sebe,ale co pak s tebou bude,když okolí tě nepochopí,když si jede ve stále stejném vlaku? Teorie skvělá,praxe konkrétně v mém okolí špatně řešitelná. Ale za zkoušku nic nedám ... %-)

6 Lůca Lůca | 1. března 2010 v 15:20 | Reagovat

Teď jsem si to přečetla znova, fakt na tom něco je, pěkný, už se těším na svou dlouhou chvíli.:-)
Jo a ranit, ne radit :-D.

7 Lůca Lůca | 4. března 2010 v 3:52 | Reagovat

Všechny 4 dohody jsou vlastně velká,protože všechno souvisí se vším.Mám z toho radost,tohle už tam uvnitř kdysi bylo,sice né úplně dokonalý puntík,ale bylo.Potřebovala jsem to jen připomenout,nakopnout se.
Děkuju ti Johanko za hluboké čtení.

8 Johanka Johanka | 4. března 2010 v 9:40 | Reagovat

Není zač, to jsou tvoje "vzpomínky" a tvoje reakce na "nakopnutí" :-)
Je vážně zajímavé, že každý o kom vím, že si je přečetl, tak má tenhle zážitek-že už to vlastně dávno věděl, jen zapomněl. Pak ovšem přichází druhá fáze...naučit se opět žít tím, co si člověk připomenul.

A s těma dětma-nevím, jak máš staré, ale jde to. Nejtěžší je překonat, že opravdu děti nejdřív musíš "ochočit", aby poznaly sen téhle společnosti a pak jim jen nastavovat, že to tak být nemusí. Je to taky o tom, že když poznají tenhle sen, sami svobodně můžou dojít k tomu, že ho snít nechtějí. A můžu ti říct-věř jim a neboj se, dnes už jsou dětičky na takovém levelu, že si život naprogramovat nenechají. Naopak, člověk se může lecos o sobě naučit právě od nich, protože to jsou naše nejvěrnější zrcadla. Pak už je na nás, jak s tím naložíme  ;-)

9 Johanka Johanka | 4. března 2010 v 9:45 | Reagovat

Ještě jsem ti chtěla napsat, že málokteré dítě se dnes spokojí s oznámením, že je tráva zelená. Ale hned následuje otázka:"a proč je tráva zelená?" A jsi tam, u odrážení světla od všeho co vidíme a taky u oprašování fyziky a spektra barev...a převedení těhle vědečtin do dětšitiny :)
A třeba s tou kytkou-nemusíš přeci říkat, že voní, ale zeptat se dítěte, jestli mu voní a jak...
a tohle se dá převést na všechno, jen je to právě o změně našeho nahlížení na svět

10 Lůca Lůca | 4. března 2010 v 15:16 | Reagovat

Stejně ti patří můj dík,třeba bych se k té knize nikdy nedostala.
Mám dvouletého syna a nesnažím se mu něco přikazovat,jen doporučovat.Já chci mít doma pořádek,ne on,takže uklidím,na něm je,jestli se přidá. S kytkou je to fajn. Psala jsem to ještě před tím,než jsem četla,než pochopila.Jen mě děsí představa,ze ja taham za nitky jeho ja,ja jsem pro nej zatim vzor,zotročovatelka a mam strach,ze to je pro jednoho velka zodpovednost dovest nekoho,kdo si me nevybral do toho velkeho sveta.

11 LM LM | 5. března 2010 v 8:57 | Reagovat

[10]: vybral...

12 Johanka Johanka | 5. března 2010 v 9:24 | Reagovat

LM: hezkyyyy :)

13 Lůca Lůca | 5. března 2010 v 13:17 | Reagovat

Vybral? Zas mi něco uniklo  :-x

14 LM LM | 5. března 2010 v 22:53 | Reagovat

[13]: dovést někoho, kdo si mě nevybral - tak já říkám, že vybral :-)

15 Johanka Johanka | 5. března 2010 v 23:18 | Reagovat

a já říkám, že naprosto souhlasím

16 Lůca Lůca | 6. března 2010 v 9:32 | Reagovat

A já vám rozumím, jen o tom nic nevím. Takže buď vysvětlit nebo doporučit čtivo :-D Hned mě totiž napadá spousta v tuto chvíli možná hloupých otázek,jako proč si děti vybírají i matky,které je nechtějí.

17 Šárka Šárka | Web | 6. března 2010 v 15:23 | Reagovat

Knihu čtyři dohody mám už asi dva roky doma. Strašně jsem si ji přála. Když jsem ji ale začala číst, tak jsem si sice říkala, ano, je to pravda, ale stejně se tak nikdo nechová a stejně to nikdy nebude tak ideální, jak on píše. Prostě už jsem byla ve všem, v lidech, hodně zklamaná. Samozřejmě je to všechno v nás a je jen na nás, abychom se změnili a abychom změnili i náš pohled na svět. A pak to bude jednoduché. Samotné čtyři dohody se mi ale líbí a je asi pravda, že kdyby se k sobě takhle chovali všichni, bylo by tu hned veseleji :-) Ale samozřejmě musím začít nejdřív u sebe. :-) Na Duškovi jsem jinak byla a moc se mi to líbilo. A taky se mi moc líbí, jak tu o té knize píšeš. Mám chuť se k ní vrátit a začít si ji znovu číst :-)

18 Šárka Šárka | Web | 6. března 2010 v 15:39 | Reagovat

[16]: Já taky říkám, že vybral.:-) Ale každý to může chápat jinak. Podle toho, čemu věří. Pokud například věříš, že je duše nesmrtelná a že už nějaké životy prožila. Předtím, než se duše dostane do tohoto světa, vybere si, u koho chce vyrůstat. To je hodně důležité. Záleží na tom, co už prožila a jak se zachovala. Výběr může mít potom spoustu důvodů. Třeba v minulém životě vycházela se svojí rodinou špatně, nezvládla to a teď je tu od toho, aby se to pokusila zvládnout, pomoci tam, kde nepomohla, byla silnější a moudřejší. Proto se rodí i do "špatných" rodin, aby měla další šanci stát se hodnou, poctivou, i když na to nejsou "vhodné" podmínky. Záleží to na ní. Nebo když se dostane do hodné rodiny, kde je spousta lásky, může to být proto, že už si vytrpěla dost, nebo proto, že je znala a že k nim cítí pevné pouto, že s nimi chce být. Je pak jen na ní, jak se s tím vším vypořádá, jaké získá další zkušenosti a zda to zvládne. Hodná rodina může být také zkouškou - aby duše nezpychla, nebyla rozmazlená apod. Důvodů může být obrovské množství. Takhle to aspoň cítím já. Možná se mýlím, ostatní si o tom můžou myslet něco úplně jiného. ;-)

19 Šárka Šárka | Web | 6. března 2010 v 15:45 | Reagovat

[16]: Jo a ještě proč si třeba vyberou matky, které je nechtějí. Takové situace jsou oboustrannou zkouškou, pro matku i dítě. Třeba se v minulosti duše dítěte sama vzdala miminka a teď má poznat, jaké to je. Nebo když vyrůstala bez rodiny, dělala špatné věci. A teď má šanci se zlepšit. Tuhle šanci musí dostat, jinak by se nedostala dál. Může mezitím prožít jiné životy, ale k téhle "zkoušce" se jednou musí vrátit...(můj pohled na věc, možná to ostatním přijde jako kravina. tak mě za to prosím nekamenujte :-D)

20 LM LM | 7. března 2010 v 16:32 | Reagovat

přesně tak.....nemám co dodat :-)

21 Lůca Lůca | 8. března 2010 v 1:04 | Reagovat

Děkuju za hezký a podrobný výklad. Já věřím v nesmrtelnost duší, že si s sebou nesou určité životní situace. Znala jsem dívku, která v minulém životě zemřela hlady a nyní strašně jedla. Jen mi bylo vysvětleno, že si dušičky samy nic nevybírají,že jsou jim místo a rodiče přiděleny,aby na Zemi vykonaly nějaký úkol nebo jak píšeš prožily lepší život,něco napravily a tak. Taky se prý v životě potkáváme s určitými dušemi stále dokola, jako že moje mamča mohla být má sestra apod. To je pravda? Opravdu si vážím vaší ochoty, moc mě tohle všechno zajímá a ráda se dozvím něco nového takhle od vás,protože když už si seženu knihu,stane se mi,že spoustu věcí nepochopím. Na mě se musí s lopatou :-D. Dobrou noc.

22 Johanka Johanka | 8. března 2010 v 1:32 | Reagovat

Nesnaž se nic pochopit, co potřebuješ vědět, máš dávno v sobě. Možná je někdy lepší poslouchat sebe, než se ptát druhých. Zvlášť, když jsi taková nepopsaná kniha...prostě se ptej: Opravdu je to tak? Věřím tomu?
A co říkají ostatní, na to se raději nesoustřeď...co člověk, to jiný vesmír :-)

23 Lůca Lůca | 9. března 2010 v 0:29 | Reagovat

Líbí se mi přirovnání "nepopsaná kniha". Snažím se hledat odpovědi sama v sobě,ale je tu přece tolik zavřených dveří,které mohou skrývat užitečné informace,tajemství nebo poznání po kterém toužím. Neříkám, že bezhlavě věřím všemu, co mi kdo nakuká, ale dost odpovědí v sobě prostě nenajdu. Třeba vůbec netuším co je kvantová fyzika a těžko si sama odpovím. Potřebuju se o myšlence dozvědět víc,rozvíjet ji, pak si udělám vlastní představu,vlastní názor, ptám se sebe,jestli tomu věřím. Přirovnala bych svůj život ke kuchařce, do které leta píšu vlastní recepty. Pak si jí někdo přečte a něco vylepší nebo já zatoužím po novém jídle,tak otvírám kuchařku jiných. Co mě zaujme,to uvařím a když mi chutná,připíšu si nový recept na další list. Můžu si to jídlo sama vymyslet,jen nedosáhnu té top chuti,kterou mi malou špetkou koření mohou ostatní doporučit. Jinak s tebou souhlasím,co člověk,to jiný vesmír,jen ten můj je stále otevřený,může se prolínat s jinými,protože věřím,že nejsem jediná.

24 Lůca Lůca | 9. března 2010 v 0:43 | Reagovat

I když je pravda,že si často příjdu sama (s kuchařkou:-)) ve svém vesmíru,že žiju jinde,než ostatní okolo,teď jen jestli je to dobře nebo špatně. Asi ho tak otevřený nemám  8-O  :-)

25 Roman Roman | E-mail | 16. července 2010 v 2:32 | Reagovat

Lidi, vzbuďte se, vy si myslíte, že žijete v pekle? Že jste ochočení? Hledal jsem názory na tuto knihu. Pokud rodiče jsou inteligentní, vyroste s dítěte dobrý člověk. Tyto dohody můžou využívat lidi, kteří prožili v dětství obrovské trauma a nesou si ho životem. Sami bohužel nenašli včas pomoc, nebo nebyli natolik silní, postavit se vlastnímu osudu.Znám člověka, který takto utekl z reality. Když jsem se po dlouhé době dostal k jádru jeho "poznání", přečetl jsem si to - hodně mi na tom člověku záleží. Upřímě řečeno jsem z této knihy zděšen. Pokud podle těchto pravidel budete žít, co Vám zbyde? Uvnitř? Láska. Super. Islám je taky o víře. Pokud ale někdo začne dodržovat Islám do extrému, máme tady teroristy. Katolictví - jo, věřit je dobré. Extrémní výklad katolictví - hon na čarodějnice, křížové výpravy, vybíjení pohanů, atd. Všeho s rozumem. Pokud by jste věděli, jak mi pomoci od extrémních dohod pomoci, budu rád. Můj názor: u všeho je potřeba používat zdravý rozum. Skalním příznivcům se omlouvám, ale asi jste neviděli, kam to někoho může dověst.

26 Johanka Johanka | 29. července 2010 v 20:24 | Reagovat

Romane, jestliže jsi měl potřebu hledat názory jiných na tuto knihu, nejsem si jistá, jestli to co píšeš, je skutečně názor tvůj, nebo souhrn zmíněných názorů, které jsi (zřejmě) našel.
Definice toho, kdo je dobrým člověkem je sporná, jelikož každý vidí dobro v něčem jiném.
Asi nerozumím tomu, jak chápeš svá tvrzení, že čtyři dohody jsou sice kniha, ze které jsi byl zděšen, ale zároveň by mohly být užitečné lidem, kteří prožili v dětství trauma.
Snažím se zachytit tvůj skok od lásky k islámu a teroristům, ale souvislost mi uniká. Tak kdybys to blíž vysvětlil, můžeme si povídat. Takhle vlastně nevím, co tím chceš vyjádřit.
K té poznámce o katolictví-osobně si nemyslím, že věřit je dobré. Vlastně, věřit je zbytečné. Když je něco pravdivé, tak to prostě je a bude to, i když tomu věřit nebudeme. Zatímco když je něco lež, bez naší víry to zmizí. Chci říct, že jediné, co dává lži život, je naše víra v ní. Skutečnost víru nepotřebuje, bude dál i bez ní.
Je nesporné, že u všeho je třeba používat vlastní rozum. Přesto bych si dovolila doplnit tě-rozum bez lásky je studenou kalkulací. Obyčejně se projevuje jako fanatismus. Láska je skutečně to, co pojí, drží...Láska je prvotní stav bytí.
A konečně, od extrémních dohod ti nikdo nepomůže, jen ty sám.

27 petruš. petruš. | E-mail | 14. března 2014 v 14:14 | Reagovat

Ahoj, škoda, že už tu dlouho nidkdo nepřispíval :) ale i tak je tu plno užitečných a zajímavých příspěvků. Třeba to, co psala Šárka o duši a zkoušce, které se nevyhne, s tím taky naprosto souhlasím. A taky nad tou výchovou dětí jsem přemýšlela a nedošla jsem k výsledku. Ten názor, že je nejdříve musíme naučit sen společnosti - ochočit je a pak jim dát na výběr, zda ho budou chtít žít, či nikoli, je podle mě, hodně poučné :) Tak co vy ostatní nebo vy, co jste sem už psali, jestli se sem ještě vracíte? Psali jste sem před třemi lety, zajímalo by mě, jak jste na tom teď, jestli jste se snažili praktikovat čtyři dohody a jestli se vám život nějak změnil? :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama