Životní láska a čtyřikrát Fernet...kapitola 48.

17. února 2010 v 12:50 | Johanka |  Smaragdový příběh
Je mi jasné, že laskavému čtenáři, který soudil, že mě má dávno přečtenou, spadne při následujících řádcích čelist, ale Silvestra jsem oslavila tak mohutně, že se mi z něj vybavují pouhé úlomky.
Nejkrásnější příchod nového roku, na který pamatuju, jsem ztrávila ve vaně. Bylo mi tenkrát (taky vám slovo 'tenkrát' zní jako 'před dvaceti lety'?) tak šestnáct a do vody jsem obřadně hodila himalájskou sůl a hrst levandule ze zahrádky. Ponořila jsem se do nejhlubších hlubin, jaké jen naše vana skýtala a počítala do 365. Smyla jsem tak ze sebe všechno, co na mě v minulém roce ulpělo a na čem jsem ulpěla já. (Asi tušíte, že napřed jsem si z kalendáře musela opsat, kolik má rok dní, jelikož má mozková databáze, příliš čísel nezahrnuje.)
Podtrženo sečteno, nejsem zastáncem silvestrovské zábavy na povel.
…ale tentokrát byl povel ták mohutný…

Z malebné vesničky se pozvolna přeneseme do tajemné Prahy. A na tom tajemné trvám, jelikož v Praze se dějí věci, nad kterými rozum zůstává stát. Často si stačí sednout a čekat, protože ono se vždycky něco stane. A i když máte pocit, že se nic nestalo, stejně se to stalo. Taková je Praha. A byla i tentokrát, samozřejmě.

Jakmile rozrazil dveře…Bum! Au! Realita mě přívítala s otevřenou náručí…
Ano ano, hádáte správně. Štěpán.
Do očí si ten prevít namrkal o půl nebe víc, než kolik ho tam měl naposledy a jeho už tak světácký úsměv získal nádech něčeho neznámého, plyšového a jiskřivého…zkrátka něčeho, co mě dohánělo k šílenství.
Vitýsek mi chápavě podal panáka, kterého jsem do sebe otočila, aniž bych si uvědomila, jak hodně mi Fernet nechutná. Zacukaly mi všechny svaly i nesvaly v těle, což mě konečně donutilo otočit se ke dveřím zády. Snad si mě ještě nevšimnul, kroužilo mi hlavou. Zároveň jsem se nenápadně, s maximální snahou minimálního otočení hlavy, začala rozhlížet po únikovém východu. Dokud byl čas…
Věděla jsem, že silvestrovské sešlosti u Vitýska jsou záležitostí téměř masochistickou.
Ale…
...znáte tohle ale… bzučí vám hlavou a vy děláte, že ho nevidíte, dokud se před vámi neobjeví v celé své kráse. A tohle ale bylo sakra krásné, vždyť mě s ním pojily čtyři roky života.
Pochopila jsem velmi rychle, že to se ctí neustojím. Abyste věděli, když je hodně zle, tak mi to i myslí.
Po špičkách jsem se elegantně přesouvala k balkónu, který se tvářil jako dočasné útočiště. Nicméně mé baletní pas couru mi bylo prd platné…

"To je Johanka?"

Jeho zaburácení na slyšitelnou vteřinu ochromilo dění ve švitořící místnosti. Chyběl mi krok, abych se schovala za závěs. Jenže místo spásného úniku jsem zády k burácivému "To je" a (tak sladkému) "Johanka" zamrzla.
Cítila jsem, že se ke mně blíží a v duchu znovu uviděla, jak v té svojí bohémské šále stojí mezi dveřmi Vitýskova bytu. Položil mi ruku na rameno, (čímž bylo oficiálně zaděláno na průšvih) a neodtrhnul se po zbytek večera.

Možná jsem se nezmínila, že Fernet nemám ráda zejména díky chemické reakci, kterou ve mně vyvolává už jeho malé množství. Malým množstvím by se daly nazvat dva, snad ještě tři panáky…
Prvního jsem dostala hned při příchodu, druhého od soucitného Vitýska před mým baletním vystoupením směrem k balkónu, další abych Štěpánovi (a opravdu se mě neptejte proč) dokázala, jak jsem tvrdá holka a poslední prostě proto, že stál na stole zrovna ve chvíli, kdy na něm nestálo nic jiného, čím bych si zacpala pusu před náhlým útokem Štěpánova plánu nacpat mi do ní jazyk.
Počítáte dobře, limit 'dvou, snad ještě tří', byl překročen. Já zvládla čtyři.
Zvládla?


Povídání se Štěpánem bylo plné legrace, dvojsmyslných řečí, vzpomínání, vyprávění…
Břišní tanečnici, o kterou se na podzim tolik zajímal, podle očekávání sbalil…na osm hodin…taky podle očekávání. Dostal práci v nahrávacím studiu, vážné vztahy nepěstoval a pořídil si chameleona. Ptal se na mamušku i tetu, vyptával se na Paddyho a jeho rodinu, protože to byla doba, kdy znal v České Republice Kelly Family opravdu každý, ohromně ho zajímala moje práce, jak vypadá můj byt, noví přátelé…zkrátka první hodina našeho setkání byla dokonalá.
Z druhé mám podobný dojem, slov ubývalo, doteků přibývalo…
Ze třetí si pamatuju balkón, promrzlé prsty a hlasitý smích. Těsnalo se nás na něm asi tisíc a blízkost Štěpána byla vším, na čem mi záleželo.

Někdy mezi třetím a čtvrtým panákem se dostavil krátký pocit střízlivění a uvědomování si času. S klesající hladinou alkoholu v krvi se zvýšil můj zájem o kamarády, které jsem dlouho neviděla. Nevím ani jak, ale Štěpán se vytratil z mého zorného pole a já se bavila bavením s ostatními. S každým jsem prohodila pár slov, poctivě pila ananasový džus a uvědomila si blížící se půlnoc.

Když jsem se opět setkala se Štěpánem, venku už práskaly petardy a po Vitýskově bytě pobíhalo asi dvacet veselých člověků a člověčic se šampaňským v jedné a mobilem v druhé ruce.

(Pozor, chvíle, od níž mě dělí vypití čtvrtého panáka, se blíží.)

Prodrali jsme se ruku v ruce do kuchyně, protože celý obývák nasákl venkovní zápach petard a ohňostrojů. Tak jak celou dobu plynul čas rychle, teď se zabrzdil.
Štěpán si do prázdné sklenice nalil vodu.
Světácky se usmál, pak se loktem opřel o linku a beze slova se na mě díval. Srdce se mi rozbíhalo do všech světových stran, než konečně promluvil:
"Johanko, ty stejně zůstaneš moje životní láska."

Tak nevím, co byste na to řekli vy? Já netuším, co se má v takovou chvíli říkat, nebo dělat. Štěpán si ale pravděpodobně myslel, že to vím. A nejspíš si taky myslel, že to vím tak dobře, že mlčím a čekám, že udělá, co udělal. A udělal přesně to, co jsem věděla, že udělá, ale nevěděla jsem, jestli chci aby to udělal. Jenže jsem nevěděla ani to, co mám dělat, aby to on neudělal.
Takže jsem tam ve výsledku stála a nechala svoje srdce bušit, jeho se přibližovat…

'Je tak krásnej…'
'Je tak něžnej…'
'Je tak chytrej…'
'Je tak svůj…'
'Je tak blízko…'
'Je tak blízko!!!'
'Fernet, sklenička…'

Popadla jsem skleničku, obsah kopla do sebe a řekla:

"Tak čáu…"
A zdrhla.
Sbíhala jsem schody, nezadržitelně se smála, bylo mi báječně! Vyhrála jsem! Poprvé v životě jsem nad sebou vyhrála! Úžasný pocit…
A poučení? Dnes už vím, co dělat, když mi někdo na Silvestra ve Vitýskově bytě řekne, že jsem jeho životní láska.
Hurá domů, hurá domů za mámou, zahradou plnou zasněžené levandule, bláznivou tetou a zapomenutým mobilem plným zmeškaných volání.
A hurá domů do Irska, za Paddym, za Paddym, za Paddym.
A za sebou, zas o něco silnější.

...
 


Komentáře

1 evelyna evelyna | 17. února 2010 v 13:59 | Reagovat

krasne :) nahodou som sem zavitala a co tu necakalo :) dalsia cast :) krasne napisane, milujem tvoj styl pisania  :-)

2 Šárka Šárka | Web | 17. února 2010 v 17:03 | Reagovat

To bylo krásně napsané..:-) Skoro jsem si přála, aby to dopadlo jinak, ale takhle to bylo asi rozumější, jestli nepěstuje dlouhodobé vztahy...

3 Johanka Johanka | 17. února 2010 v 17:41 | Reagovat

Nooo, to si musíš přečíst od začátku :-D

4 Johanka Johanka | 18. února 2010 v 0:30 | Reagovat

[1]: velmi děkuji...

5 Já | 18. února 2010 v 10:05 | Reagovat

páni...vždycky když už ztratím naději, když ani nedoufám že by se tu mohl oběvit další díl, když už sem skoro přestávám chodit najednou hle, najednou je tu. Přečteno jedním dechem a....zase 4 měsíce čekání?

6 Johanka Johanka | 18. února 2010 v 12:17 | Reagovat

Kdepak, zítra uvidím Paddyho v Olomouci, takže bude inspirace habaďůra :D

7 Johanka Johanka | 18. února 2010 v 12:17 | Reagovat

hernajs porád...JPM teda  :-D  :-D

8 Já | 18. února 2010 v 19:36 | Reagovat

kdo kde kdy bude v Olomouci? Já že tam taky sem, tak abych něco neprošvihla  :-D  :-D

9 Johanka Johanka | 18. února 2010 v 19:58 | Reagovat

:-) ten onen...ale bude se provádět mše svatá, modlitba růžence... a vůbec všechno, co se tak v kostele děje. jen do toho JPM občas něco broukne společně s tou moravskou skupinou Paprsky. Můžeme se třeba někde setkat.

10 Já | 18. února 2010 v 21:31 | Reagovat

Tak už jsem to taky zijistila:-)...a když půjdu, musím se taky modlit provádět všechno co budou provádět oni? :-) Nebo můžu jen sedět a v tichosti přihlížet..někde vzádu ;-)
Nevím, do kostela běžně nechodím :-)

11 pavel pavel | Web | 18. února 2010 v 23:22 | Reagovat

tak to jsi mne zklamala... finále se nekonalo a mělo takovej krásnej průběh  :-(

12 mishaya mishaya | E-mail | 19. února 2010 v 17:12 | Reagovat

Teda Johanko, klobouk dolů  O_O  Příběh fakt nádherný, stíhám sice jen tak tři kapitoly týdně, ale o to víc se pak těším na pokračování  :-) Krom blokových pokut a účtů za telefon jsem toho za svůj život moc nepřečetla, tak tě asi chvála typu "nejlepší čtivo co znám" něpotěší, ale to, že jsem to přelouskala až do "konce" a eště se těším na další díly, tož tomu říkám úspěch :-D  :-D  :-D

13 Terr Terr | 19. února 2010 v 21:39 | Reagovat

Děkuji,děkuji,děkuji.Toho JPM si tam natoč,vyfot´,očuchej,otři se o něj at máš inspiraci(tiše závidim,že ho uvidíš) a můžeš psát ten tvůj smeragdák častěji.Tak ty pro inspiraci do Olomouce a já ti nabízela jen gigola z Práglu,stydim se :-D

14 Terr Terr | 19. února 2010 v 22:21 | Reagovat

Tak Johanko,jaký to bylo v Olomouci?Neříkej mi,že tam gdáká ještě ted? :-D

15 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 20. února 2010 v 13:49 | Reagovat

Suprovka, takže čekání se opravdu vyplatilo :)

16 corly corly | 21. února 2010 v 20:30 | Reagovat

No teda...taky jsem nejdřív nevěděla,jestli mám z toho konce být ráda nebo ne...,ale asi jo,přece ses jenom rozhodla podle sebe a víš,že ses rozhodla správně,tak to jsem tedy ráda....-))I když.....-))
A Johanko!!!!!Příště,když zas třeba Olomouc náhodou klapne,nebo kdekoliv vlastně....tak dej určitě vědět!Jdu s tebou!!!!!

17 twiiity twiiity | E-mail | 25. února 2010 v 17:00 | Reagovat

krásne, teším sa na ďalšiu časť :-)

18 Zuzka Zuzka | Web | 26. února 2010 v 19:04 | Reagovat

Konečně další díl,už jsem se nemohla dočkat.Už teď se těším na další.

19 Lůca Lůca | 9. března 2010 v 1:03 | Reagovat

Co takhle zaokrouhlit kapitoly na 50ku? Nebo alespóň na 49,99?  :-D  :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama