Jak jsem se stala Johankou

14. března 2010 v 15:19 | Johanka |  Za myšLenky
V noci se mi zdál sen. Nebyl to snový sen. V těch se obvykle stěhuju z těla do těla, z místa na místo, létám, umím změnit barvy prostoru kolem sebe, můžu si přivonět ke kameni a vpít se do něj. Zrovna nedávno jsme s jedním kamarádem narazili na otázku, jestli může dřevo vyvonět. Já myslím, že nemůže. Jen my ho můžeme přestat cítit. S kamenem to bude dost podobné, nenaučili jsme náš nos cítit jeho vůně, tak je zkrátka nepozná. Mám ráda tyhle sny, kdy i můj západoevropský nevycvičený nos ucítí vůni ohně, létání, vůni přátelství nebo babiččiných kukaček na půdě. Mám ráda tyhle sny, kdy se z mého západoevropského nosu může stát třeba španělsko-latinský slovník saturnského náčelníka zubatých rychlovarných konvic s vůní psího žrádla pro bullteriéra a zvukem deště stékajícího okapem, protože to zkrátka v nočním světě bez hranic jde.

Ale jak už jsem napsala, nebyl to snový sen, který se mi zdál. Byl to vzpomínkový sen. Párkrát se mi už do takového podařilo probudit. Nemohla jsem se sice moc pohybovat, ale zážitek probuzení se do sna úplně stačil. Vnímala jsem jinde svoje tělo, jestli se to tak dá nazvat, protože vlastně nikde nebylo, a jinde sebe. Špatně jsem držela rovnováhu, ale nebála se, že spadnu. Nebyla jsem šťastná, smutná...spíš jakoby zamilovaná, klidná :-) Zamilovaná a lehká...moc hezký zážitek.

Tak takový to byl sen. Neuvědomila jsem si sice protentokrát, že sním, ale chvílemi jsem si uvědomila, že už se mi tohle jednou stalo. Před mnoha lety.
A po těch mnoha letech se mi ve spánku vybavilo, jak jsem jednou vystoupila na Florenci z autobusu a stál tam chlapík, co prodával Nový Prostor. Možná znáte ten časopis, prodávají ho většinou bezdomovci, či jinak sociálně nepřijatí pánové. Tenhle Florencový byl celkem milý a taky celkem promrzlý. Tak mě napadlo, že ho pozvu na oběd. A on, kupodivu, že půjde. Zapadli jsme do průměrné putiky za rohem a on si poručil svíčkovou. Aspoň v mém snu tedy. Tuším, že tehdy, když jsme tam skutečně seděli, si dal guláš. Povídali jsme si málo. Řekla bych, že moc nechápal, proč mu vlastně platím jídlo a tak se snažil ho co nejrychleji zblajznout, abych si to třeba nerozmyslela.
Říkal jen, že kdysi jezdil do Frýdku-Místku, kde se stavěla nějaká velká strojírenská hala a taky na stavby po Praze, ale pak měl úraz hlavy, tak už na stavbách pracovat nemůže, protože má špatnou rovnováhu.
Tehdy v Praze mě to nenapadlo, ale teď ve snu ano-že asi není nejlehčí pro chlápka, co se motá, aniž by byl opilý a vypadá trochu jako bubák, sehnat si práci jinou, než je prodej časopisů.
Oběd snědl bleskovou rychlostí a když už se zvedal, do restaurace vtrhl můj kamarád, za kterým jsem tehdy do Prahy přijela. Byl to moc hezký pohled-Karel stojící ve dveřích, rozhodující se, jestli udělat krok dovnitř či ven a naprosto klidný, mírně zašlý a dosyta napapaný chlap, co se se mnou loučí: "Tak já du zas prodávat" a vrávoravou chůzí prochází kolem Karla na ulici. Až ve snu jsem si uvědomila, jak ta situace byla legrační a smíchy jsem se probudila.

Je to dar, když si můžete prožít dvakrát stejnou situaci, vidíte jí jinak a vidíte věci, které jste předtím vidět nemohli. Zvláštní nebylo jen to, že si prodavač Nového Prostoru objednal jiné jídlo, ale i můj kamarád. Tehdy jsem se v Praze totiž setkala s někým jiným, než o kom se mi zdálo. A lišilo se i několik dalších detailů. A jak to celé souvisí s Johankou?

Když si ke mně tehdy Libor (skutečný člověk, za kterým jsem přijela) sednul, řekl mi: "Ty jsi jak ta...ta s tím spasitelským komplexem...Johanka z Arku."

:-)


...
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | 16. března 2010 v 10:22 | Reagovat

Celý život je vlastně o vůních a paších.

2 Johanka Johanka | 16. března 2010 v 12:48 | Reagovat

Tak si ten článek po sobě asi počtvrté čtu a pořád mu nerozumím. Vy ano???

3 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 16. března 2010 v 19:33 | Reagovat

Mě stačá, že rozumím pravému zrození Johanky a jejího světa :)....

4 Terr Terr | 16. března 2010 v 20:35 | Reagovat

Ne,ale mi už jsme si zvykli :-D Tak co už si dopsala tu pohádku?Já jenom,že tady už bude jaro a tam se ještě ani nerozbalovaly dárky?? 8-O  :-D

5 Johanka Johanka | 17. března 2010 v 13:02 | Reagovat

Pohádka dopsaná není, jelikož mám ďouru v mozku...nemyslí to, necítí to...nejde to... s příběhem je to podobné. Snad už dalším dílem spojím ty dva rozepsané kusance a pak se zas do příštího nedopsaného kusu dočkáte jakés pravidelnosti.

6 LM LM | 17. března 2010 v 16:00 | Reagovat

co tu ďouru způsobilo? :-) mozkožrout? :-)

7 Johanka Johanka | 17. března 2010 v 16:20 | Reagovat

nee, já si vystačím sama :-D

8 Terr Terr | 17. března 2010 v 23:28 | Reagovat

[7]: Tak to bude super :-D

9 Johanka Johanka | 22. března 2010 v 21:01 | Reagovat

Prosimvás, pište taky komentáře, nebo to bude vypadat, že si ty hvězdičky klikám sama :D

10 Jája Jája | Web | 24. března 2010 v 0:01 | Reagovat

Dyk si klidně klikej :-D Dyk jsi doma :-D

11 Terr Terr | 24. března 2010 v 20:28 | Reagovat

Tak sem přidej další kapitolu a uvidíš ty komentáře! :-D  :-D

12 Johanka Johanka | 25. března 2010 v 7:43 | Reagovat

Něco s tím provedu.

13 Jája Jája | Web | 11. dubna 2010 v 15:39 | Reagovat

Nebo předoď dalšího dredaře chlapa, to bude hvězdiček a komentů :-D :-D :-D

14 pax pax | E-mail | 3. září 2011 v 0:38 | Reagovat

[2]:j,j. chápu............skvěly blog,to jméno se sem hodí......je tu iný svět. Take občas žiji v iném světě.....ale na rozdil od tvého uměleckého jména se já s tím svým-neobvyklim sživam cely život ;-)  :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama