Rybníky od píky

25. dubna 2010 v 14:12 | Johanka |  Cesty tam a zase zpátky
Po dlouhé době jsem se zase vypravila k rybníkům za město. Jsou moc zvláštní, každý jiný a všechny krásné. Pokaždé, když se tam vypravím, je to jako poprvé. Vážně, mívám občas dojem, že i stromy se tam stěhují z místa na místo, že i to sluníčko zapadá pokaždé jinde a dokonce, že i ta cesta, kde jsem našla černou díru a strávila v ní asi sto let, najednou zmizela. A černou díru vzala s sebou. Nebo v ní možná pořád jsem...těžko říct :)

Nejzajímavější věc se ale stala právě s jedním stromem. Objevila jsem ho brzy ráno, když jsem po kapku prohýřené noci, šla vyměnit cyrkulující pivo v žilách za trochu kyslíku. Moje smysly rozhodně nebyly ochromené o nic víc, než jsou ochromené běžně a vnímání chladný vzduch, co s sebou pátá ranní přinesla, naopak rozprostřel na maximum pro pátou ranní nejmožnější.
Najednou vidím strom. Byl velký a jeho kůra připomínala obličej, větvě ruce a kořeny zase nohy. Koukám na něho, on na mě...a říkám si: "Koho ty mi připomínáš?" A po chvíli mi to došlo. Pamatujete na bublifuky, co vypadaly jako ptáčci se skořápkou na hlavě? Kaliméro. Buď se jim tak říkalo, nebo jsem jim tak jako malá říkala já, to už netuším. A ten strom, to byl právě celý Kaliméro.
Stojíme tam-já a on, sami dva o páté ranní-a kdo by to byl řekl, že to je naše poslední shledání.
Týden na to jsem se vrátila. Ale nebyl tam. Zkrátka jsem ho nenašla, nebo nalezen být nechtěl. Už nikdy...a to jsem se tam od té doby potloukala ještě mockrát, pokaždé ho hledala a pátrala, kam jen se ten záhadný bukoduboliptan mohl podít. Už je to dobrých pět let zpátky a Kaliméro z mého času zmizel stejně, jako se v něm objevil.
Ani teď jsem ho nenašla. Je ale jasné, že příště ho budu zase hledat od píky :)
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 25. dubna 2010 v 21:30 | Reagovat

třeba byl jen v tvé představě :-)
taky rád vysedávám někde u vody... tam byl vždycky takový můj domov...

2 Johanka Johanka | 25. dubna 2010 v 22:42 | Reagovat

To nebyl, cítila jsem jeho kůru a na kořenech seděla. A taky jsem ho objímala, to já stromům tropím často :)
Ale prostě tam není, nebo už nemá tvář, nebo jsem to ráno prošla do paralelní dimenze, kde stál...je to krásná záhada. Možná udělal to, co ten šibal v záhlaví blogu :D

3 LM LM | 26. dubna 2010 v 10:03 | Reagovat

já jsem pro paralelní dimenzi :-)

4 Radka Radka | E-mail | 26. dubna 2010 v 11:50 | Reagovat

..já už neobjímám..při mým štěstí se vždycky do něčeho nalepím :-D ..Johanko, nějak hledám tu vaši skupinu na fb..a jsem nějak lost, někam zmizla O_O

5 Johanka Johanka | 26. dubna 2010 v 14:57 | Reagovat

[3]: taky se mi ta představa líbí :)...třeba to byla ona dimenze, která se mi promítá do příběhu...hezká představa. Joo, tak mě napadá, že Kaliméro je teď někde v Irsku a baví se :)

[4]: Ráďo, skupina se jmenuje Neformální sdružení Taši Delé a stránky jen Taši Delé. 8-)

6 Radka Radka | E-mail | 27. dubna 2010 v 11:39 | Reagovat

[5]: tak já šla najisto, zafixováno "Dalé"..a ono nič:-)...děkuju, mrknu tam...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama