Glastonbury a Avalon

18. října 2010 v 11:40 | Johanka |  Cesty tam a zase zpátky
Městečko ležící na jihu Anglie je prastaré a posvátné. Pro Kelty bylo legendárním Západním ostrovem mrtvých, pro novodobé hledače Pravdy dokonce srdeční čakrou Země, ale vy ho patrně budete znát z legend o Artušovi, případně z příběhů týkajících se Svatého Grálu.
Věž Glastonbury Tor ležící kousek od města, je nejtajemnějším místem vůbec. Právě zde se podle legend o králi Artušovi, kouzelníku Merlinovi, rytíři Lancelotovi a krásné Ginevře, nachází vstupní brána k Avalonu, pokud tedy kopec není Avalon sám. Avalon je mýtické místo. Podle některých sídlo těch, kteří přežili zkázu Atlantidy, podle jiných brána do jiného světa. V jeho blízkosti by měl ležet slavný Kamelot.
Keltové věřili, že právě sem lidé přicházejí zemřít, transformovat se a znovu narodit. Podle nich byl tento Ostrov Smrti vstupem do podsvětí, kam se duše odebírají očekávat své znovuzrození.
Možná vás napadne, proč ostrov? Kdysi totiž toto místo obklopovala velká přílivová jezera. I dnes, když silně zaprší, okolní vody se zvednou a zaplaví pastviny. Moře se tak navrátí do své původní pozice a kopec obklopí voda. Západní Ostrov Mrtvých je opět viditelný.

Než se ke Glastonbury Tor dostanete, čeká vás ale velmi zajímavá cesta. Vzhledem k tomu, že v 70. letech se díky jednomu z nejdůležitějších festivalů na světě stalo Glastonbury sídlem hippies, nečekejte hradby, kamenné mohyly, ani nic podobného. Uvítá vás spousta čajoven, ethno krámků, buddhistická jeskyně s jezírkem plným plovoucích svíček a růžových květů, meditační centrum, nebo tibetské modlitební mlýnky před ním. Přesto vám připadá, že to sem tak nějak patří.


Výhled na město přitom působí zcela obyčejným dojmem.


Jakmile se ale vydáte na cestu k věži, atmosféra se zvolna mění. Ač jde o používanou turistickou pěšinu, připomíná spíš překážkovou dráhu, nebo cestu, kterou vám připravil nějaký vtipálek. Tu je potřeba přelézt zídku, tu proběhnout stádem krav, kousek dál zdolat podivnou branku, jejíž otevírací mechanismus je hotovým hlavolamem...


Na samém vrcholu vás něco zamrazí, obejme a je patrné, že nejste sami, kdo tu sílu cítí.
A víte, co se na Avalonu líbilo mně? Tráva. Byla taková podivně rozfoukaná, jako by zpívala. I když byl kopec plný lidí, ticho, ve kterém zněla jen její stébla, bylo hmatatelné všemi smysly.


Výhled z vrchu dojímal a topil mysl do představ, jak to asi všechno vypadalo za dob krále Artuše a jestli tohle není právě to místo, kde Merlin rozmlouval s elfy.


Další příběh praví, že toto místo navštívil ve svém mládí Ježíš a později se stalo sídlem jeho dvanácti učedníků a Josefa z Arimatie, kteří sem přinesli Svatý Grál a založili jedno z prvních křesťanských sídel.
Tím se dostáváme k dalšímu místu v Glastonbury, kterým je opatství. A není to opatství ledajaké. Podle zdejších pověstí bylo postaveno tam, kde stával kostel z roku 37, jenž nechal postavit právě Josef z Arimatie, Ježíšův strýc. Legenda říká, že když se chtěl pomodlit, zapíchl do země svou poutnickou hůl. Ta ovšem pustila kořeny a vyrostl z ní strom - tzv. Glastnonbury Thorn, jenž má původ v Josefově holi a dodnes v opatství roste. Podle některých údajů byl stržen, podle jiných je to právě tenhle trnovník:
(svojí fotografii jsem někam zašantročila, tato je opět vypůjčená.)


Při stavbě opatství se prý nalezl velký olověný kříž s latinským nápisem: "Hic iacet sepultus inclitus rex arturius in insula avalonia". V překladu to znamená: "Zde na ostrově Avalonu leží pochován slavný král Artuš. Domnívat se, že vrcholek Glastonbury Tor, byl skutečně slavným ostrovem jménem Avalon, tedy vůbec není od věci.
Na fotografii má být Artušův hrob v prostorách Glastonbury Abbey. Mniši zde měli nalézt ostatky krále Artuše i jeho ženy Ginevry někdy po roce 1000 našeho letopočtu a uložit je na výše vyfoceném místě.


Z opatství je dnes rozlehlý park. K dispozici tu mají i stručného průvodce v češtině. Pomocí mapky vás provede po 28 místech, která v areálu stojí za to vidět.

Jak katedrála vypadala v roce 1539:
A jak vypadá dnes:

Glastonbury je také jméno nejznámějšího, největšího a nejstaršího festivalu hudby a umění na světě. Koná se 6 mil odsud, ve vesničce Pilton. V roce 2005 se tu odehrálo přes 385 živých vystoupení od technoparty, cirkusu, divadla, přes kabaret ale především koncerty největších světových hudebníků. Festival funguje od roku 1970, kdy ho navštívilo 1500 lidí. Návštěvnost v roce 2007 přesáhla 177 000 a počet představení stoupl na 700, přičemž bylo postaveno 80 pódí. Během prvních 90 minut předprodeje na tento festival se údajně prodalo 137 tisíc lístků. Na mě už bohužel lístky nezbyly, takže fotografie odsud nemám :-)






Vstup na Glastonbury Tor je zdarma, aktuální ceník pro vstup do opatství je tady (staženo z oficiálních stránek):

Adults
£5.50 each
Over 60's
£5.00 each
Students (with card)
£5.00 each
Children 5-15 Years
£3.50 each
Children Under 5 Years
Free
Parties of Adults (10 or more)
£5.00 each
Children 5-15 Years in adult parties
£3.50 each
Families (2 Adults & 2 Children)
£16.00 each

Season Ticket Pricing
(a calendar year's free entry)
Adults
£22.00
Over 60's
£15.50
Children (5-15 inclusive)
£15.50
 


Komentáře

1 siarra-web siarra-web | Web | 18. října 2010 v 14:31 | Reagovat

krasny clanok :) je to velmi zaujimave, avalon, legenda o artusovi, merlonovi :) aj fotky su pekne... tiez by som sa tam rada pozrela :)

2 helena-b helena-b | Web | 18. října 2010 v 22:36 | Reagovat

Díky za krásnou reportáž. Anglii jsem letos také navštívila, můžu říci, že mi učarovala. :-)

3 Shariony Shariony | Web | 19. října 2010 v 12:24 | Reagovat

Páááni, tam to muselo být dříve, za dávných časů, nádherný. A ta síla, která z toho místa určitě sálá...Je moc fajn, žes ta místa navštívila a my se tam tak díky tohě můžeme také podívat :-)

4 Shariony Shariony | Web | 19. října 2010 v 12:25 | Reagovat

[3]: * tobě, pardon :-)

5 Johanka Johanka | Web | 19. října 2010 v 14:00 | Reagovat

Bohužel jsem na to měla jediný den. Bylo to místo, kde bych ráda strávila mnohem víc času.

6 corly corly | Web | 22. října 2010 v 21:40 | Reagovat

Krása,krásná zelená pohádka...a tak mocná,úplně tu sílu cítím až ke mně! ;-)

7 Johanka Johanka | 23. října 2010 v 9:22 | Reagovat

Zelenou pohádkou jsi mi připoměla moje kloučky. Když se jich večer ptám, jakou pohádku chtějí vyprávět, nebo písničku zpívat, říkají obvykle: "červenou...žlutou...zelenou..." Nejlepší je, když chce jeden červenou a druhý modrou, to pak člověk při vyprávění cítí jako duha.

8 Vasek Vasek | E-mail | Web | 19. května 2016 v 20:05 | Reagovat

Vazne pekny clanek, vyborne zpracovany. Dobre jsem si pocetl :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama