na Blog.cz

Zdravím. To myslíš naprosto vážně? Už se ti to někdy opravdu podařilo? Jak konkrétně to vypadá?

Asi jako jakákoliv jiná konkrétní meditace
Jsou zážitky, které i kdybych chtěla, jsou slovy nepřenosné. Takové věci fungují jen prostřednictvím zážitku a ten může být pro každého úplně jiný. Na odkazu si můžeš tuhle řízenou meditaci poslechnout, při troše improvizace zdaleka nemusí být jen pro ženy.

Dobrá, já nejsem nepřítelem duchovních prožitků, naopak. A jsem si také vědom, že jsou špatně přenosné. Na druhou stranu přivolávat "dušičku" ještě nenarozeného dítěte, manipulovat svým dítětem, pokud si s ním lidsky zrovna nerozumím apod. se mi nezdá úplně košer.

Nerozumějte mi špatně, já na Tebe nijak nechci být zlý. Ale rozhodně bych Tě chtěl důrazně varovat před podobnými praktikami. V duchovním světě se většina "západních" lidí vůbec nevyzná a tak zkouší ledasco. Spousta lidí zkouší podobná duchovní spojení, astrální cestování a podobné věci a pak se hrozně diví, když se jim to podaří - ovšem trochu jinak, než si představovali. Buď opatrná.

Chybou je už způsob, jakým na to celé nahlížíš. Zejména, duchovní prožitek je celý život. Neumím oddělit meditaci a žehlení, nebo meditaci a běhání. Jediné, v čem se liší tyhle činnosti, je záměr-jedno děláš, abys neměl zmačkané prádlo, druhé, abys uklidnil mysl a našel odpovědi, třetí, abys měl dobrou kondici. Cokoliv, co člověk dělá vědomě, se může stát meditací.Pokud vědomě medituješ proto, abys manipuloval duší dítěte, energie jako při meditaci se vůbec neaktivují. Z meditace se stává pouze podřadná magie, jež se stejně obrátí proti tobě. Při meditaci se to stát nemůže, protože v ní odkládáš tu svou část, která něco chce. Můžeš dostat jen odpovědi, se kterými máš možnost nějak naložit, ale fakticky se nestane nic. Chceš-li to vědecko-laicky, meditací (či modlitbou) se mění elektromagnetické impulsy v mozku. Meditací tedy neměníš svět, ale sebe. Dostáváš se do hladin, kdy mizí rozdíl mezi já, ty nebo on, ale dochází k propojení. Dá se tedy říci, že ten s kým v meditaci komunikuješ, není jiná duše, než tvá samotná. Měj prosím na paměti, že co se tu snažím kostrbatě přiblížit, je velmi, velmi stručné, zkreslené vlastní zkušeností, ale taky slovy. Jestli jsi mezi řádky vyčetl alespoň část toho, co se snažím sdělit, teď už víš, že opatrnost je v tomto ohledu pojem úplně mimo mísu. Nebo...a pak bych s tím tvrzením beze zbytku souhlasila, by člověk musel být opatrný ve všem, co dělá-v myšlení, mluvení, v očekávání...a pak se kruh uzavírá, jelikož se vracíme k vědomému vykonávání všech činností-tedy k meditaci.

Opatrnost podle mého na místě je, protože meditace není ve skutečnosti nic jiného než vyprázdnění sebe sama a brána do duchovního světa - člověk jaksi otevře dveře do sebe a kdo zrovna bude mít chuť vstoupit, je otázka jiná. Nejde o žádné "energie", ale ryze o duchovní záležitost. Meditace opravdu není nic jiného než magie. Je mi jasné, že máš vlastní názor na věc, ale opatrnost bych ti radil.

Rozhovor s někým a zvlášť na úrovni jiného vědomí není manipulace. Rozhovor je vždy rozhovorem. Pokud nelze z jakéhokoliv důvodu s někým komunikovat v normálním lidském vědomém světě, ať už proto, že s dotyčným máme spory a on naslouchat nechce, je někde daleko a podobně, rozhovory vnitřní jsou neskutečnou pomocí pro oba aktéry. Mnohdy pomohou zlepšit narušené vztahy - mám to sama vyzkoušené a nemanipulovla jsem s nikým. A rozhovor s ještě nenarozeným dítětem, které jako maminka nosím pod svým srdcem je něčím nádherným a neopakovatelným. Se svým dnes už dávněji narozeným synem máme moc krásný vztah a mrzí mně, že jsem o takovýchto metodách nevěděla u syna prvního. Děkuji Johanko za meditaci

[7]: A jak to pomáhá tobě?