Z hlubin říjnových odpovědí

13. října 2010 v 21:15 | Johanka |  Za myšLenky
Krásné podzimní melancholično protkané paprsky slunce mě vylákalo přímo pod nejkrásnější déšť, jaký jsem kdy poznala-ten barevný, šustivý, který uklidní jako bzučení včel, nebo mlíko s medem, co vám máma donese k posteli, když jste nemocní. Hned, jak jsem přestala litovat, že s sebou v lese nemám foťák, přelilo se mé vědomí do stavu: "Bože, takhle krásný je svět bez foťáku?" Asi to znáte...
A kde se vzala, tu se vzala...
...příznačné by bylo napsat teď  'divoženka', ale nejsem přeci blázen! Stačí, že mi na půdě bydlí skřítek a do Bečova nad Teplou si jezdím povídat s jeřabinovou vílou. Na divoženky ale opravdu nevěřím :-P A kdo že se to tedy kde vzal? Johanka!

Byla špičatá, studená a prošpikovaná skobami :-D

Místo volání policie jsem ale otevřela zápisník, co tu nechali horolezci. Pachatelé byli tedy zřejmí okamžitě. Jejich čin mě nezastrašil, naopak mě až zvrhle potěšil. Odvedli totiž  skvělou práci. Díky té se vyvrcholení s Johankou může účastnit každý, kdo má dostatečně dlouhé vybavení (někdo tomu říká lano). Množství horolezců, kteří na ní funí, ji zřejmě příliš netrápí. Beztak byla studená už nějakých pár set let před opícháním lezeckými skobami.

Jak jistě víte, neobjevila jsem v lese ani bandu nekrofilních horolezců, ani zhrzenou kostru homo sapiens, ale skálu.  Pominu-li předchozí odstavec, zvláštní (pro mě) je, že tuhle skálu znám jako "Hadí". Proč ji tvůrci lezeckých cest po ní vedoucích pojmenovali právě Johanka? Proč jsem ji měla objevit právě v ten listím propršený podzimní den? Spousta nenechavých kdo, proč a jakto se mi honí hlavou, ale nemá smysl snažit se je neohrabaně přibližovat. Johanka je zkrátka má životní etapa definovaná spoustou důležitých titěrností, jež jí zformovaly a jsou důležitými jen pro mě. Johanka je pojmenování všeho, v čem jsem sama sebou.
Ráda bych se s vámi o tohle čarokrásně těžké období podělila! Jenže tenká vlákna, které ho tvoří, už dávno splývají v celé mozaiky a obrazce, jež jsou sice na pohled zajímavé, ale posluchačům ani divákům už nedají prožitek autorovy tvorby.

Ale jak už to bývá, podobné události, když jsou důležité, mívají neméně důležitá pokračování. Proto se přesuneme do druhého dne po lesní procházce, do města jménem Kadaň. Nádherné místo, nádherné náměstí, duhou orámovaná kašna, sbírání kaštanů a meditační cigárko na břehu Ohře (a opět bez foťáku :-) ) A přestože už jsem si z včerejšího setkání s Johankou odnesla tolik důležitých odpovědí, našla si mě znova.
Když už jsem si po včerejšku byla jistá, že mám být pevná a neústupná (jako skála), že mám nechat ty, kteří chtějí, aby se mým prostřednictvím dostali až k vrcholu (a tentokrát bez dvojsmyslu ,-) ), že je zbytečné bát se, že můj postoj vše kolem ruší, ale naopak se radovat, jak skýtá nové možnosti pro každého, kdo je uvidí. Tohle všechno jsem z té skály pro sebe vyčetla.
Jenže asi to bylo málo, jelikož kde se vzala, tu se vzala, v postranní uličce u náměstí, se vynořila kavárna U Johanky. Uvnitř byla členitá, podzimní a pohodlná, světlá a útulná, trochu tajemná a trochu noblesní, překvapivá, pomalá, domácí i cizí, ale poctivá. A to vám ty odpovědi najednou lítají...
...že nevíte, čí jste...
...nebo vlastně víte...

...
 


Komentáře

1 Lůca Lůca | 15. října 2010 v 10:25 | Reagovat

Jak jsi objevila skřítka na půdě? Má jméno a je to ten kuliferda schovávací,rachtací nebo jinak milý? ;) Máme totiž taky jednoho,ale zatím se nás nejspíš bojí - bydlíme s ním rok a půl a už nám přemístil pár drobností a mám dojem, že se mi stará o kytky. Jinak nevíš něco o dopadu obrázků z puzzlí na lidskou psychiku? Dostala jsem radu, abych si je nevystavovala na zeď, protože jsou negativním zdrojem energie. Jsou to motivy starých domů,zahrad,můstků a vody, podle mě žádné kýče, pokud puzzle samy o sobě nejsou kýče. :D

2 Johanka Johanka | 15. října 2010 v 12:10 | Reagovat

Skřítka mi donesla moje kamarádka Janička. Nejdřív tu bydlel s námi a pak se odstěhoval na půdu, protože skřítka, který až do té doby bydlel na naší půdě, jsem darovala kamarádce k narozeninám, aby nebyla sama. Prostě se uvolnil kvartýr a skřítek toho využil. Někteří mají rádi samotu :-) Občas jsme ho zahlédli koutkem oka, ale byl to stydlín. Podle drobností jsme ale vždycky poznali, kde se pohyboval a že svým způsobem chce, abychom věděli o jeho přítomnosti s námi.
S puzzle se přiznám, že nevím. Já bych si asi puzzle na zeď dala jen v případě, že by se k němu vázaly nějaké krásné situace z jeho skládání, kdyby vzbuzoval každý pohled na něho příjemný pocit-něco, co je ještě "za" obrázkem. Osobně si myslím, že záleží na každém člověku zvlášť. Ta rada, kterou jsi dostala, může být od někoho, kdo se zabývá feng shuei (netuším, jak se to píše). Vzpomínám si, že mi kamarádka (jé a paradoxně to byla ta, která mi darovala skřítka :-) ) říkala, že třeba není dobré mít zrcadlo z víc kusů, protože když se do něho podíváš, tak podvědomě dělí tvojí duši. Možná by se to podobně dalo převést i na puzzle. Moje rada je: řiď se tím, jak působí na tebe, na lidi, kteří se v bytě s tebou pohybují a vyber místo, které společně s tím obrázkem zakřičí: "Tady, tady je moje místo!" Když nezakřičí, daruj puclíky dál, ať se někdo těší z jejich opětovného skládání, a je to. ;-)

3 Lůca Lůca | 18. října 2010 v 10:36 | Reagovat

Děkuju Johanko. Netušila jsem, že se skřítek může i darovat. :) Měla jsem za to, že si domov vybírá sám. Tak jsem zase o něco chytřejší. A s puzzle vyzkouším. Plánovala jsem s nima rozsvítit šedou chodbu v domě, tak uvidím, zda-li si své místo najdou a jak na ně budou reagovat naše podvědomí. Při skládaní mám vždycky radost, jak se mi obraz objevuje před očima i když to někdy trvá déle než měsíc. A pak se k nim vracím a vždycky mě něčím překvapí, jako by život na nich nezkončil tím okamžikem, ale trval dál. Proto je mám asi ráda. :D

4 Johanka Johanka | 18. října 2010 v 11:44 | Reagovat

Já ani nevím, jestli se může darovat. Když mi ho Janička donesla, skoro to vypadalo, že se jí narodil v dlaních pro mě, jak ho vypouštěla. Tak asi může, když s tím souhlasí. Jestli cítíš puzzle, určitě i skřítkův názor :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama