
Setkání se streptokočkou
14. listopadu 2010 v 20:14 | Johanka | Za myšLenky
Komentáře
koukám, že streptokočky jsou jak taková epidemie. každý jednu chytil.
[2]: máš pravdu, jsou jak blechy... je to už druhý blog kde ji nacházím... zdá se že je jich nějak najednou moc, plné město... aspoň myšky zalezou.
Musím si pořídit šálu. Aby si mne lidé pletli s malým princem... ale já jsem přece jiné, že? Originální, že? Doufám.
Příběh tvojí streptokočky je stejně skvělý, jako ty ostatní Streptokočky kolem sebe totiž šíří krom puchu ještě něco zajímavého, nějakou pozitivní energii...
Už jsem chtěla jednu adoptovat včera, ale odhodlala jsem se až když jsem našla jednu i u tebe :) Sice mám 3 u Čarodějky a dalších 5 v práci a jedna jménem Hanička pořád bydlí u mých rodičů, ale stejně se mi stýská po nějaké, která by byla jenom moje, a která by vrněla, když ji pohladím...
Tyhle chvíle naprostého šíleného štěstí znám. Běhá mi z Tebe husina po těle, jak si vevnitř stejná. I když tu streptokočku ti závidím. Zatím jsem neměla příležitost...
A Hrabě?
A Malý princ?
Jéééé... nejhezčí dárek před počinem, kterýmu lidi říkají usínání. Tak dík.
Malý princ má skvělou majitelku! Věřím,že bude tvým nejlepším blogovým přítelem a ochráncem:)
Já děkuju za skvělý nápad. Pro streptokočkomily doporučuji navštívit web pod osmým komentářem.
Krásná urban fantasy. Kdybys jednou vydala knihu povidek, koupila bych si ji. Máš opravdu dar fantazie.
Tak jsem se zase zasnila...a už je konec!!!Johanko,příště trošku delší...i když,takhle to má to největší kouzlo...
A pohlaď za mě strepkočičku!
Nový komentář
Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.
Úplňky zamumlané třikrát pozpátku jsou čarovné.