Tuhle báseň složila v pěti letech bytost malá vzrůstem a obrovská srdcem. Nenapadá mě lepší zakončení roku 2010 na tomto blogu, než právě jejími slovy.
Co děláš co děláš
Je to osmnáct let dvanáct pkracovat
Pokracovat je ta básnicka
Já sem zíkal osmnáct let jedna jedna
Jako zmrzlá voda je například let
No ale nemusíme si psát stejný básně to si jako
nemysli
Básnicko
Nic sem nenapsal
Nic us to us je všechno
Takže to půjde jenom když budeme drzet ten horní
čudlík
Proto tam je
Tati tous tam nemusís tous je všechno
To všechno se děje kvůli vám
Obviňujete nás
Né neobviňujeme
Tak už ten blbej krám
Ze je ta pokladna blbá
Hele můzu napsat sám
Co tam mám zmácknout
Hhhhbg zgtkvghuzuzužhhhmmmmm
To je co takováhle sranda
Mhhmuuuuuuuž texyy mh
Jestě něco
Muzes me je to jedno
Já zvonky bych rrrráááád slysel
Oo vánoce sou snezený sněhem vánočním
A tomhle krásnym sněhu santa dává dárky a o santově
Máme se nám nesnívááááááááá sněhem vánočním
Mámo táto kdy ten santa psijde
Vánoční stomek takovýhle deti má rád
Maminko mám tě moc rád
Ujtree | 31. prosince 2010 v 14:44 | 
Mhhmuuuuuuuž je skvěléééééééééééé!