Školy života II.

20. února 2011 v 1:26 | Johanka |  Za myšLenky
Probuzená prvačka s třídní důtkou na krku, úspěšně absolvovaných opravných zkouškách z klofání na stroji a nabídkou místa redaktora ve školním časopise, to jsem byla já v den svých šestnáctin. Co čert nechtěl, potkala jsem Michala. Michal pil pivo, kouřil mariánku experimentálně máčenou ve všech možných chemikáliích a poslouchal něco v tomto duchu: https://www.youtube.com/watch?v=VDke1Gvmr3s&list=PL4033C6D21D7D28AC

A když se opil, tak čůral do vany.
Jenže taky psal nádherné básně, nikdy mě nenechal jít samotnou na vlak a na podzim se mnou rád skákal do hromad listí. Znal Poa, Hraběte i Alighieriho a neměl dojem, že když se spolu občas chytneme za ruku, musíme pak nutně trénovat reprodukci. Moje citové dilema se tentokrát nerozdělilo mezi dvě osoby, ale mezi dvě části člověka jednoho. Tu čůrací pivovou jsem tak nějak tolerovala, zatímco tu povídací hlubokou, jsem beznadějně milovala. Byl prvním člověkem, který mi rozuměl beze slov a prvním v mém okolí, který přemýšlel nad životem, ale...
...prostě čůral do vany, no :-)

Beztak mi "pouhé" přátelství s ním přineslo víc, než všemožné lásky. Až na elfku Kateřinu z druhé lavice, to byl jediný tvor, se kterým jsem si v té době mohla říct jen "ahoj" a vyčetla desítky dalších sdělení. Tenhle kluk mi ukázal, že před realitou skočit mezi knížky, není přesně to, po čem vlastně toužím.

Ani nevím, jestli se zmiňovat o svém dalším zkoumání světa. Příštím hlasitým obdobím na střední, bylo totiž to satanské. Jo. :-)
Četla jsem Satanskou bibli, nosila obrácený pentagram, obličej zasypávala asi tunou bílého pudru a všechny děti se mě bály. Ale byla jsem neškodný pacifista a už tehdy vegetarián. Jediné živé oběti, které jsem vydala všanc satanským rituálům, byly moje játro a můj smích.
Satanisti, mezi které jsem se hlásila, pili pivo a kořalku a souložili a smáli se jen těm co nepili pivo a kořalku, a nesouložili. Já pila pivo a kořalku, aby nebylo poznat, že nesouložím a nesmála jsem se nikdy nikomu, protože mi pudr stahoval póry na obličeji stejně, jako botoxová injekce.

Naštěstí mi stačilo pár facek (to byste koukali, jak taková tuna pudru práší) a byl klid. K fackám jsem se musela dopracovat po svých, rodiče mi v tomto směru pomohli právě tím, že mě nechali mému světazkoumání napospas. Muselo je to stát mnoho sil a mnoho šedin, ale bez procházky tímhle demonstrativním temnem, bych zřejmě nikdy nedokázala dohledat světlo.
Finální facka, kterou jsem si uštědřila, pocházela z mé bytostné touhy pronikat do hloubky. Pátrala jsem po smyslu svého počínání a snažila se vždy vidět alespoň centimetr nad sebe samotnou. V partičce pivních satanistů, jsem si dovolila přečíst nejen povinnou četbu-bibli satanskou, ale i četbu zakázanou-prostě Bibli. A dobrý!

Až na to, že touto nevítanou zvídavostí, jsem byla odsunuta z řad dosavadních přátel a opět zůstala sama. Pravověrní pivní satanisté vlastní názor netolerovali. A mně ten bílý ksicht ták slušel!

Nu což-Alighieri, Poe a Hrabě to jistili. Přizvali si k sobě pana Dalajlámu, Džibrána a paní Dickinsonovou, kteří mě doprovázeli na vlak, poslouchali se mnou Kelly Family a Beethovenovu Měsíční sonátu, učili se francouzštinu a nadávali na profesorku matematiky.

V té době jsem potkala bytost jménem Soňa. Narozdíl od mých rodičů se nerozpakovala na mě přes celý autobus zakřičet "debile", když jsem provedla nějakou zhovadilost. Mohla jsem odhodit svou satanskou masku a zas být hodná holka. Naše přátelství bylo hluboké (a trvá dodnes) asi proto, že jsme se k sobě přiblížily v době, kdy zemřela její maminka. I tohle byla obrovská škola. Poprvé v životě jsem cítila, že moje úloha je pevně stát na zemi a jen být, protože přesně tak to někdo druhý potřebuje. Zkušenost užitečnosti, nezištnosti, zodpovědnosti...
Darem za ní mi pak byl ponechán prostor vrátit se do svých výšin a přitom neztratit spojení se zemí. Já si poletovala v éteru a Soňa mě ze země jistila na špagátu, abych neodplachtila příliš vysoko.

Takhle jsem si doplachtila až k podání přihlášky na Karlovu Univerzitu, obor Religionistika. Proplachtila jsem si to skrz maturák coby premiant čtvrťáku na střední a úspěšnou dráhu redaktora školního časopisu, až k výsledku těhotenského testu.

Pokračování příště.


 


Komentáře

1 matanov matanov | Web | 20. února 2011 v 1:42 | Reagovat

Páni, pěkná dráha...
"Tenhle kluk mi ukázal, že před realitou skočit mezi knížky, není přesně to, po čem vlastně toužím." - to bych taky asi potřebovala.
Myslím, že se sem vrátím, nejen abych si přečetla první část (dneska je už pozdě...), ale i další věci ;-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. února 2011 v 12:00 | Reagovat

Období experimentů jsou krásná (neplést s krasna.cz) včetně čůrání do umyvadel.
A knihy (včetně těch zmiňovaných) mi dávaly směr. Je ještě hodně knih, které jsem nepřelouskal.

Báječný článek, čtením jsem se vrátil do svých gympločasů.

3 adaluter adaluter | Web | 20. února 2011 v 13:19 | Reagovat

Tvoje vzpomínání, na mě mělo hned dvojí účinek, moc jsem se pobavila a zavzpomínala na dobu, tak plnou zmatků a zvratů, jak jen dospívání může být a přitom tak nádherně bezstarostnou, měřeno metrem dnešní čtyřicátnice. No a pak jsem si po dlouhé době pustila Kelly Family a taky dobrý. :-D

4 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 20. února 2011 v 14:17 | Reagovat

[2]: ...ve kterých malé stvoření ještě je.
Jinak ale zcela souhlasím s nostalgickou poetikou.

Hraje mi tu jazzový, smutný skvost a já se tak letmo pozastavuji a učím se z tvého vyprávění. Protože já jsem malé stvoření, které se naučí nejvíc, když nejde do školy a někde bloumá nebo ve škole nedává pozor...
Jaký to paradox! :-D

5 Lenka Lenka | Web | 20. února 2011 v 14:58 | Reagovat

Opět krásně napsané a opět si mě rozesmála. Děkuji :-) Jsi spolehlivý lék na splíny - cítila jsem se malinko pod psa, ani se mi ten PC nechtěl zapínat. Kouknu na tvůj blog a hle další zábavné počteníčko. A teď už taky chápu, proč jsi mi tak přirostla k srdci. Až doteď jsem nepotkala člověka, který by mi přiznal, že sice kráčí nohama po pevné zemi, ale hlavou lítá v oblacích (jak já tohle moc dobře znám :-)). Už se těším na další pokračování.

6 Johanka Johanka | Web | 20. února 2011 v 18:54 | Reagovat

[1]: Já jsem knížky četla dál, jen jsem kromě toho dělala i další věci :-D

[2]: To zní skoro nostalgicky. Jak jsi vlastně stár či mlád?

[3]: Kelly Family budou vždycky dobrý! (pro některé z nás stejně jako ta Bible :-D )

[4]: Nejvíc jsem se naučila díky zevlování při fyzice a nejvíc básní napsala během němčiny. Zatímco z ošklivé němčiny si pamatuju jen ošklivého Hunta, v šuplíku mi leží spousta krásných slov vyrojivších se v hlavě během vzduchoprázdna, jež v ní každá hodina NJ vyvolala. Osobně jsem  raději za ten šuplík, než za znalost pro mě naprosto nelibozvučného jazyka.

7 Johanka Johanka | Web | 20. února 2011 v 18:55 | Reagovat

[5]: No vidíš-a já to lítání považuji za jednu ze svých největších předností! :-)

8 Čerf Čerf | Web | 21. února 2011 v 18:00 | Reagovat

Moc zajímavý vývoj a i upoutávka na pokračování mnohé slibuje. Moje vylomeniny sice směřovaly do jiných oblastí, ale aspoň mám srovnání :-)

9 signoraa signoraa | E-mail | Web | 22. února 2011 v 22:40 | Reagovat

Krásné počtení, které mě vrátilo do doby už hodně vzdálené. Má středoškolská studia byla obdobím hledání, lásek, průšvihů a hlavně pocitu volnosti, umocněné pobytem na intru, bez bdělého rodičovského dohledu. :-D
Těším se na další pokračování. :-)

10 Albert Pes Albert Pes | Web | 23. února 2011 v 17:03 | Reagovat

Jsem zvědavý na pokračování. Studovat religionistiku je jedna ze spolehlivých cest, jak ztratit víru v cokoliv. Navíc se nám religionisti roztahujou na tý černý kožený sedačce před knihovnou a stejně každej ví, že území v první řadě patří filosofům. Máme to tam očuraný a okouřený.

11 LM LM | 23. února 2011 v 20:12 | Reagovat

i ve francouzštině jsi byla premiant :-x

12 LM LM | 23. února 2011 v 20:13 | Reagovat

to měla být otázka, já tam zabudla přidělat otazníky :-)

13 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | 23. února 2011 v 22:10 | Reagovat

Ty jsi čím dál tím více sympatičtější, milá Johanko :-) Chrochtskému jazyku též neholduji a též u něj plodím! Zevlovat na fyzice je u nás přísně zakázáno, paní soudružka vyžaduje aktivní studentské trosky, které se biflují vzorce od rána do brzkých ranních hodin, aby ji pak oslnily svým úsměvem a krátkými vlasy. Úplně jí slyším jak si o malém stvoření šušká "mánička pitomá svobodná, já bych je pendrekem..." Hned bych si zazvonilo klíčemi.
A také nesmírně rádo létám.

Třeba s Led Zeppelínem nebo na Jefferson Airplaine...

14 Johanka Johanka | Web | 23. února 2011 v 23:33 | Reagovat

[8]: Docela bych si story o těch tvých oblastech někdy přečetla ;-)

[9]: ...ano...hlavně ta volnost...jaktože si jí člověk tak brzy zakáže dovolit?

[10]: Já Ti věřím :-P

[11]: Byla. Maturitní komisi předsedala francouzštinářka odjinud a byla nadšená z mého žvatlání o Paříži. Kdybych si vytáhla nakupování, byla bych v řiti. Ono tak nějak záleží na tématu, o kterém se má hovořit. A pokud vlezeš cizí večeřící rodině do obýváku s tím, že hledáš kamaráda mnicha...no...to dojde řeč i otrlejším :-D  :-D  :-D

[13]: S Led Zeppelínem létám v jednom kuse! Popíjím k němu Velvety Undergroundy & Nico a vzpomínám na své první dredy :-)

15 LM LM | 24. února 2011 v 8:43 | Reagovat

[14]: 11 - to bych tady radši nerozebírala :-)

16 Johanka Johanka | Web | 24. února 2011 v 9:29 | Reagovat

:-D Já myslím, že by se u toho všichni váleli smíchy.

17 Janinka Janinka | Web | 24. února 2011 v 14:30 | Reagovat

Tak na pokračování si opravdu počkám, jsem napjatá jako struna! :-D

18 Albert Pes Albert Pes | Web | 25. února 2011 v 12:50 | Reagovat

[14]: To možná neděláš dobře...

19 Johanka Johanka | Web | 25. února 2011 v 13:19 | Reagovat

[18]: Ne? Ale na očůrávání a okuřování první řady před knihovnou přec není co zpochybnit?!? :D

20 uajiii uajiii | Web | 25. února 2011 v 14:03 | Reagovat

Takhle postupně a po letech dává nakonec všechno smysl, že? Taky mi přijde, že někteří lidé, které člověk potká, jsou "osudoví" v tom smyslu, že  nás pošoupnou zas trochu dál...

21 Lucerna Lucerna | Web | 28. února 2011 v 12:58 | Reagovat

tak to bol vskutku zivot plny experimentu, ked som citala o tom satanizme tak mi to k tebe nejak neslo.. tento blog na mna skor posobi milo a snilsky :-D spomenula som si na obdobie ked som neuveritelne zrala gotic a podobne veci :-D

22 Johanka Johanka | Web | 28. února 2011 v 17:32 | Reagovat

[21]: Já byla milý a zasněný satanista :-D :-D :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama