Znouzecnost

4. února 2011 v 10:27 | Johanka |  Informační teleportál
Asi v devítce jsem měla období, kdy i při čtení jakéhokoliv písmenka před třídou, jsem se zadrhávala, koktala, slintala jako bernardýn, podivně chrčela a vůbec se moje tělo chovalo nevyzpytatelně. Člověk by řekl, že to přejde, ...ále houby...

Na střední škole moje neschopnost mluvit na veřejnosti vygradovala tak, že jakmile se rozdávaly referáty- Mlha přede mnou, mlha za mnou. A pokud jsem přece jen nějaký referát chytila, se vší hrdostí jsem musela přistoupit k plánu Bé.
Napsala jsem ho a po nějaké spolužačce "horlivě" poslala do školy, zatímco já jsem ležela doma s obrovskou a dost možná nevyléčitelnou nemocí, zlomeným okem, vyvrknutou hlavou, zkornatělou eustachovou trubicí, teplotou 154, 2, nebo nosohltanovou encefalitidou.
Paníčelka byla celá rozplynutá, jak jsem horlivé ďouče a referát pošlu i přesto, že jsem nemocná. Ani ve snu by jí nenapadlo, že to moje povídací fóbie mě donutila raději zůstat doma, než předstoupit před zrak celé třídy a tam přednést své dílo. Navíc jsem se tak sichrovala, že po mém návratu do vzdělávacího procesu, nebudu nucená referát přečíst sama.

No a to jsem ještě ve školce tancovala na MDŽ před narvaným kulturákem lambádu. Věřili byste tomu?

Dnes už jsem přijala, že mám jaksi větší dar na písmenka, než na jejich cedění přes krk.

Jenže já debílek strčím krk přímo do oprátky.

Založili jsme sdružení Taši Dele, se kterým pořádáme všemožné i všenemožné akce. Na Den pro Tibet už začali jezdit i z České televize a Českého rozhlasu a na většinu ostatních akcí pravidelně zabloudí alespoň kabelovka. Jakožto jednomu ze dvou výkonných členů sdružení mi nezbívá, než při sebemenším náznaku pohybu kamery v mém okolí, či nedejbože mikrofonu v mém okolí, podle a zbaběle utéct, schovat se, splynout z davem, (prostě zalézt pod lavici, jako na střední).

Co se ale nestalo. Dnes v pět pořádáme vernisáž k výstavě S(věty). A druhý výkonný člen se po letech rozhodnul, že taky vezme do zaječích. Prý mu nevadí na vernisáži zpívat, ale mluvit?: "Háháhá!"
"Nenenenenenenenene," já na to. A v krku knedlík rozhlohy obou Amerik, přičemž Kuba mi drhla přímo o ohryzek.
Z toho šíleného nervového vypětí, které mě zachvátilo při pomyšlení, že bych měla předstoupit před hosty výstavy, vysvětlit její téma, představit fotografy, povídat něco o Taši Dele a nebýt u toho tragická, dost možná vydolovat nějaký ftípek...uffff....

A CO KDYŽ PŘIJDE KABELOVKA??? O_O

... přišlo Boží vnuknutí...

"Co takhle skloubit moje písmenka a Martinovu ochotu zpívat před lidmi?"

Chachachá

Z toho nervária (bohužel všechny vlašáky jsou zapadané pod sněhem), jsem během dvou hodin složila text i hudbu, coby úvodní slovo výstavy a vymyslela všemožné další alternativy toho, jak bez mluvení sdělit vše potřebné. Takže, zděs je text k písni, která vysvětlí právě téma S(věty):

S(věty)

Můj domov je Vesmír
kterým jak raketa
letím si světem
ještě dál do světa

Dívám se svýma očima
hledám kde končím
a hledám kde začínám

Já jsem svá vlastní planeta
když ráno vstávám,
když čtu si, i když padám
Já jsem svá vlastní planeta
když miluju, sním,
i když svou cestou odlétám

Když kroužím po orbitu
se Sluncem v týlu
tak jako každý
vymetu nejednu červí díru

Když kroužím po orbitu
se Sluncem v čele
a s Vesmírem v celém
svém širém těle

Mé světy jsou květy
a já širá louka
ležím si na zádech
tiše jim broukám
že
mé světy jsou květy
a já širá louka
ležím si na zádech
tiše jim broukám
že
mé světy jsou květy
 a já širá louka
ležím jim na zádech
tiše si broukám...


A držte mi palce, ať mě nechytí kameraman :-o
 


Komentáře

1 Daisy >>(^_^)<< Daisy >>(^_^)<< | Web | 4. února 2011 v 10:48 | Reagovat

hezká báseň :)

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 4. února 2011 v 11:19 | Reagovat

Ta píseň je opravdu pěkná a já si myslím, že bude vernisáž zahájena naprosto originílně.
Já jsem na tom podobně, jako dítě exhibicionista, dokonce jsem účinkovala v amatérském dívadle ještě na střední škole a pak nastal zlom. Když mám mluvit před více lidmi tak blekotám a pípám a každou chvíli mám pocit, že omdlím, nebo že se budu muset zahrabat někam pod zem. A to jsem přitom na normálních okolností docela ukecaná.
Musím se přiznat, že taky raději píšu. :-)

3 Janinka Janinka | Web | 4. února 2011 v 12:46 | Reagovat

Právě jsem si poplivala klávesnici. Páni, to jsou nemoci, o kterých jsem v životě neslyšela. Tedy až na tu vyvrknutou hlavu, to znám docela dobře :-). Hodně štěstí s vernisáží...

4 Ujtree Ujtree | 4. února 2011 v 13:35 | Reagovat

Tak hodně štěstíí....a chtělo by to třeba zveřejnit akordy když je to písnička :D :)

5 Johanka Johanka | Web | 4. února 2011 v 13:54 | Reagovat

Akordy tam jsou, jenže já nevím, jak se jmenujou :-)

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. února 2011 v 14:43 | Reagovat

" Náá pódzíím když kvéétou jíířinýý " ....

" Oblíbená píseň Otto Perziny " !
... znechuceno celé okolí !
" co si někdo dneska dovolí,
takto řváti v pokročilém věku ?
rozvrátí tak celou diskotéku  !

...nyní ještě víc se rozječel " !
stoletý muž násilím byl odvlečen !

7 Vlček Ondřej Vlček Ondřej | E-mail | Web | 4. února 2011 v 15:18 | Reagovat

Jsem tu podruhé a dnes se značně bavím :D Ve storce z devítky a následně střední jako bych se viděl.
Anketa je taky bezvadná 8-) jen tak dááál

8 adaluter adaluter | Web | 4. února 2011 v 15:51 | Reagovat

Vítej v klubu trémistů, jako bych to neznala. Já, ve škole, když bylo třeba přednést báseň, byla schopna tohoto aktu, pouze uvedena sama sebou do stavu určitého transu, zírajíc pevně a neochvějně, na jediný bod na zadní zdi třídy, vysoko nad hlavami sedících spolužáků. Celá produkce pak pravidelně končila tím, že já odříkávala poslední sloku, zatím co celá třída byla ke mně otočena zády a marně hledala na zdi to něco, na co já tak fascinovaně hledím. A to všechno přes to, že přednes byl moje silná stránka a jednička byla jediná známka, kterou jsem za něj kdy byla ohodnocena. To však jen zvyšovalo můj pocit zodpovědnosti a tím i trému. Mluvený projev je od té doby jeden z mých největších strašáků a úplně stačí jeden cizí posluchač - například při pohovoru na nové místo, zírat při něm na zeď, už jaksi není to pravé ořechové. :-D Tvoje schopnost stvořit tak narychlo, něco tak pěkného, jen dokazuje, jak nezvladatelná míra stresu může kreativní osobnost nakopnout k nečekaným a originálním výkonům.

9 P. Bloody P. Bloody | Web | 4. února 2011 v 16:19 | Reagovat

Ty verše jsou moc pěkné a rytmcké, jako písnička se to bude zpívat samo, o tom nepochybuju... Ale mám nutkání nepochybovat zároveň o tom, že bys i to mluvené slovo zvládla.. jde o to, dostat se do toho - a čím dřív to bude, tím líp! Já vím, mně se to kecá, já mám (nebo spíš budu mít) mluvený projev ´v popisu práce. Nutno podotknout, že číst svá díla před třídou na prvním stupni ZŠ pro mě také byl boj. Všechno se musí trénovat, to je celý ;)

10 Radka Radka | 4. února 2011 v 19:56 | Reagovat

no vidíš a parádní veršíky..smekám....a klidně směle můžu říct, že bych si neškrtla:-)).....a v tom tě moc obdivuju, že tobě se to takhle krásně "line" ;-) ..a co se týče mého vyřejného projevu..tak ten skončil tuším ve 4. třídě nad knihou Lenina... :-D , celá besídka čekala...zato mě přešly hlasivky, zraky.....nevím..ale..prostě jedinej výsledek toho všeho..paráádní hrobový ticho.. :D no.....takže.......taky radši píšeme..:-)))

11 Terr Terr | 4. února 2011 v 21:06 | Reagovat

Johanko to je v pohodě,mě učitelé i zkoušeli v kabinetu,protože jsem nebyla před ostatníma schopná nic říct :-?  :-D Přeju hodně uspěchu s vernisáží 8-)

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 4. února 2011 v 21:06 | Reagovat

Hodně štěstí!! Byla jsem před kamerou dvakrát. Nešla bych už nikdy. To sjem Ti nepomohla, viď :-D Říká se, že se tréma zmenší, když člověk ví, do čeho jde. U mě je to naopak. Takže pevné nervy. Asi bych se namazala levandulí. Decentně :-) A vzala si nějaká homeopatika na trému nebo na šok :-)

13 LM LM | 4. února 2011 v 21:11 | Reagovat

na co všechno ček nepříde žejo? :-) to ani normálně nevypadá, že to je s tebou tak vážný :-) to bych do tebe neřekla :-) o sobě mluvit nemusím že ne? :-P

14 Johanka Johanka | Web | 4. února 2011 v 23:36 | Reagovat

Lidi, já to zvládla!!!!!!!!!!! Juhuuuuuu!!!!!! Uvedla, představila autory, pozvala všechny na fejsbuk dokonce povědíla něco o svých fotkách. A mně nakonec bylo v záři reflektorů i báječně! Co se to událo? Nevím a děkuju za to vyšším mocnostem. Překousnuto, odžito. Jaáááá háááá! Dnes usínám o dva metry vyšší, přísámbůh :-D

15 Ujtree Ujtree | 5. února 2011 v 5:03 | Reagovat

paráda gratuluji :)

16 Lenka Lenka | 5. února 2011 v 8:36 | Reagovat

Gratuluji Johanko! Jsi šikulka ;-)

17 Radka Radka | 5. února 2011 v 11:33 | Reagovat

no, šikovná...parádní...jsem to říkala.. ;-)  :-)

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. února 2011 v 12:27 | Reagovat

[14]: ... aneb zrodila se nová mediální hvězda! vítej v novém světě!

19 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 5. února 2011 v 22:26 | Reagovat

[14]: :-D
[18]: :-D

Nelze než se usmát! Skvělostně světácká písnička zapůsobila na křenící se křeny?

20 Shariony Shariony | Web | 7. února 2011 v 10:29 | Reagovat

[14]: Gratuluji! :-)

21 Johanka Johanka | Web | 7. února 2011 v 19:28 | Reagovat

Díky za kondolence i pozdější gratulace :D
Bylo to moc fajn, až budou fotky z vernisáže, přinesu i reportáž.

22 pavel pavel | Web | 7. února 2011 v 20:50 | Reagovat

Tleskám. Ale přesto bychom měli založit klub trémistů, protože jsem byl a jsem na tom podobně. Odmítám taky přednášky, přestože v malé společnosti nikoho nepustím k řeči. Naštěstí máme tady tu klávesnici a tak se to můžeme i před větším okruhem lidí vykecat. Jedu do Prahy koncem příštího týdne a těším se. :-)

23 Johanka Johanka | Web | 7. února 2011 v 21:18 | Reagovat

Do Prahy je cesta dloooouhá...a co do K. Varů taky jednou? :-)

24 okurkovykrem okurkovykrem | Web | 11. února 2011 v 15:46 | Reagovat

My ve škole provozujeme mluvní cvičení, člověk neví, kdy bude vybrán, protože učitelka losuje.
To je potom stres, když ještě ani nevíš, na které ze tří témat tě vytáhne. Jedním z nich je např. ,,Jsou pohádky stále důležité?" A mluv o tom ve formě zamyšlení nejméně dvě minuty..

25 otavinka otavinka | Web | 21. února 2011 v 1:39 | Reagovat

Super !
Zrovna jsem Ti chtěla napsat, že to se zvládne a ejhle už je to tady ! Gratuluji !!! :-)

26 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 27. března 2011 v 17:41 | Reagovat

S nervozitou mám taky problémy... Proto nemám ráda i normální zkoušení u tabule. A mluvit na nějaké akci? To ani náhodou. Obdivuju tvoje kreativní řešení=)

27 Lucerna Lucerna | Web | 15. dubna 2011 v 7:26 | Reagovat

gratulujem, piesen je suprova :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama