A húš tu byli zase, prevíti třepotaví...kapitola 51.

1. června 2011 v 15:25 | Johanka |  Smaragdový příběh
Vrátit se do Irska bylo, jako bych jen popojela dvacet kilometrů od mamuščina domku, mlsné sousedky i Vitýskova pražského bytu. Připadalo mi, že Irsko i Česko jsou jen dvěma maloměsty, které znamenají stejné doma.

V Paddyho bunkru bylo sladce útulno, zato v mém bytě se hromadily stohy knih, oblečení a prachu. Měla jsem čím dál menší nutkání v něm přebývat, protože když jsem zakřičela do koupelny, nikdo nezačal horlivě kloktat pepermintovou ústní vodu, aby odvrátil pozornost od toho, že zkoumal v zrcadle, jestli nemá šedivý vlas.
Když jsem popaměti sáhla do knihovny pro knížku, většinou jsem stejně zjistila, že jsem jí zapomněla na East Grove.
Když jsem potřebovala obejmout, tlapy plyšového Morlora od Carmen už zdaleka neposkytovaly takové bezpečí, jako tlapy Paddyho Kelly, který uměl k objímání tak krásně broukat irské odrhovačky.


kap51


Monotónní vrčení lednice nahradilo ticho, protože jsem jí v rámci ekologie kvůli rajčeti, mrkvovému salátu a dvěma hruškám, stejně odmítala zapnout. Hned po jejich přesunutí na parapet za oknem jsem si uvědomila, jak se vonnými tyčinkami nasáklým zdem pomalu navrací původní pach starého domu. Jen místy ho protrhávala slabá vůně benzínu z ulice. Můj byt se ukřivděně mračil a dával mi všemožně najevo, že teskní po společném vaření sebevražedně nalazených můr, lovu skřítků, i nekonečném žvatlání všech přátel.

Když jsem se pak asi po týdnu doma zastavila pro pár drobností, jevil už známky pokročilé deprese.
Kolopejka, která v mé tropické péči celých osm měsíců bez újmy vydržela jak dlouhodobé období dešťů, tak ještě dlouhodobější období sucha, vypadala už po týdnu bez vody jako šnitlík.
V ložnici přestaly vrzat parkety (znáte to rčení, že s vámi nemluví ani klika u dveří? -tak parkety jsou horší!!!).
V zákopech za pohovkou, kde jsme jednoho večera s Paddym umírali, ležel uprostřed velkého bílého polštáře (ještě větší) černý pavouk. Pomrkával na mě třemi z osmi očí a s vědomím vlastní převahy nereagoval ani na: "kšááá", ani na sypání drobků s informací, že jde o "papu", stejně jako na: "no tak, udělám ti pelíšek na chodbě" a posléze ani na zoufalé: "kuš ty bestie!"
Můj sladký domov věděl moc dobře, že s navazováním přátelství s každým, kdo má víc než čtyři nohy a dvě oči, mívám problém. Po celou dobu mého bydlení mě také podobných setkání ušetřil. Pavouk na polštáři byl od něj čirou zlomyslností.
A ne jedinou...
Když jsem chtěla z parapetu sundat svoje uskladněné jídlo, bouchly dveře, já se lekla a rajče, mrkvový salát, i dvě hrušky…
"Do p..del.. k..rva ne…š do..a koš t.. kr…o?" ozvalo se pod oknem.
Nevím jak, vy, ale já si to i ve čtvrtém patře domyslela velmi přesně. Rychle se vzdalující čepice s bambulí přežila bez újmy, za to na chodníku to vypadalo, jako by někomu nesedl závodní oběd.
Ve chvíli, kdy mi ze skříně na hlavu spadnula keramická soška Buddhy, jemuž jsme s Kate udrátkovaly přilbu (Bob a Marley mu pak říkali Buddha Hannibal), jsem odtušila, že jestli se z továrny na čaj nepřestěhuju zpět, můj byt začne mít sebevražedné sklony stejně jako nebožka Cecilka.

Přesto, když Johanka sbíhala schody, ve druhém podlaží se zastavila. Udělala ještě pár kroků dopředu, pak se otočila, vrátila, odemknula dveře a od nich do prázdného bytu zavolala:
"Vždyť víš, že tě mám ráda!" A na adresu pavouka k zákopům dodala: "Já to tak nemyslela, to je přece jasný, že jsi ušlechtilej a krásnej!"
Teprve potom schody seběhla s lehkostí a úsměvem.

Po jejím návratu z Čech s Paddym plynule navázali na společné probouzení se pod pruhovanou peřinou i pohodové večery u večerníčků. Cora se přestala ptát, protože nechtěla dostávat odpovědi, které by jí mrzely. Belfast byl její odvykací kůrou působící blahodárně na všechny zúčastněné. Johanka s Paddym, ač se jejich hluboká láska s veškerým jiskřením, blýskáním a motýlím chvěním rozpínala jako nově vznikající vesmír, nechali vše být s důvěrou ve své přátelství a respektem k těm částem svých životů, které nežili společně.
Ty zbylé části je ovšem po okraj naplňovaly esencí, která jim do životů přinášela víru ve smysl všeho bytí.

Když se v English Market na Patrick Street konaly farmářské trhy, Johanka objevila spoustu pokladů. Zatímco se v davu snažila plynule dýchat a nevnímat příliš mravenčení, které jí tepalo v konečcích prstů a posléze se přelívalo do celých rukou, podařilo se jí nakoupit organické mléko, několik sýrů, pečivo, křížaly, i ručně vyráběný papír. Každý krok uvnitř vlnícího se hemžení jí stál mnoho sil. Ale touha ponořit dlaň do ošatky s fazolemi, kterou vystřídala hebkost bílého ovčího rouna a vzápětí rosa na sklenici plné černého piva nějakého domácího pivovaru z Roundstone...jí vystřelila nad hlavy všech milých corčanů, corčanek i corčat a ukotvila v bezpečném prostoru mimo všechen mumraj. Největším pokladem, který si z tržiště odnášela, byl proutěný košík plný biosemínek. S úsměvem kličkovala po Princes Street, zastavila se v knihkupecví Liama Ruiseala a pomalu se blížila na parkoviště podél Morrison´s Quay, kde jí měl čekat Paddy. Ač semínka po cestě rozdávala všem přátelům, jež potkala a jež svým nadšením navnadila k jejich vypěstování, v košíku jich i tak k Paddyho Toyotě donesla spoustu.

"Ahoj hvězdičko," dala mu do pusy do zlatova opraženou mandli.
"Ahoj reportérko," dal jí mandlovou pusu na tvář.
Posadila se na sedadlo vedle něj a láskyplně pozorovala obřad zaťukání na kontrolku (proč jí pořád nedal spravit?), pohled do zpětného zrcátka a ledabylé klepnutí do blinkru (tuhle část měla nejraději).
"Byla jsi v English Market?"
"Ano," odpověděla zadumaně, s nosem nakrčeným nad pytlíkem semínek.

Tak trochu mi nedošlo, že nemám ponětí, jak se řekne anglicky řeřicha, rukola, nebo vojtěška. Nakupovala jsem podle obrázků a jediné, čím jsem si byla jistá, se z celého košíku ve finále stala ředkvička.

Johanka špulila pusu tak, že se nešlo nesmát.
"Cos provedla?"

No jo, ale vysvětlete Paddymu, že potřebujete vysvětlit, jestli jste koupili co si myslíte, že jste koupili, když nevíte, jak se to řekne v jeho jazyce! Jak byste popsali vojtěšku nebo diviznu? Co když se v Irsku vojtěška jmenuje po Alison a divizna se tu nediví, ale kupříkladu hněvá? (nemáte tušení, jak moc jsem si přála, aby ty bobulky na obrázku ze semínek, které jsem věnovala Paddyho sestře Kathy jako rakytník, nebyly okrasné jeřabiny)
"Co..co je to?" vykoktala jsem mírně nervózně směrem k Paddymu a ukázala jako paní učitelka na oranžové bobule.
Paddy nahlas přečetl nápis na pytlíku a dál se věnoval řízení, což mi příliš nepomohlo, jelikož to jsem jaksi taky ovládala.
"Děkuju," pohladila jsem ho po ruce.
(Tak jinak.)
"Je to k jídlu?" (zdá se mi to, nebo se snaží nesmát?) "Tak je?" nevydržela jsem pohled na jeho klepající se bradu a přeskočil mi hlas.

"Ano," nevydržel jsem a rozesmál se.
Byla nádherná, když mi před nosem zamávala sevřenou pěstí.

Bylo mi jasný, co si myslí. Taky mě napadlo, že jedovaté bobule by tam asi nikdo neprodával...ale...
Přesto jsem pro jistotu zvolila taktiku jinou, leč o nic víc účinnější. Napadlo mě, že by si anglický a český název mohly být podobné, takže jsem brala semínka do rukou a slabikovala:
"Ru-ko-la."
Nic.
"Ra-kyt-ník."
Nic.
"Ře-ři-cha."
"Cooooooo?" rozchechtal se na celé kolo a plácal rukama do volantu.
"Řeřicha ty jelito," řekla jsem česky a rozchechtala se taky.
Co na tom, že jestli Kathy nerozezná jeřabinu od rakytníku, bude mít Paddy o synovce míň.
Nezbylo mi, než doufat, že si vzpomenu na dohledání všech názvů ve slovníku dřív, než se mým nejbližším z vojtěšek a rukol vyklubou plazivé břečťany či kytky na balkón.
Mezitím jsme projeli branou k East Grove.

Paddy vystoupil a šel zkontrolovat přední kolo. Byl v servisu a pořád se mu zdálo, že táhne vpravo. Johanka se samozřejmostí otevřela zadní dveře, aby pustila Dos na zahradu a jako vždy začala prohledávat kapsy batohu, ve kterém nosila klíče. Paddy, aniž by spustil pohled od kola, k ní natáhl ruku s tím svým, ale Johanka si klekla k němu.
"Tkanička," položila batoh i košík na zem a uvázala mu na botě úhlednou kličku.
"Půjdeme na pláž?" zvedla hlavu k Paddymu a ten, přestože opět začalo mrholit, přestože měl vyřídit odhadem deset tisíc záležitostí a přestože ho ještě čekala večeře s pěti výherci soutěže, kterou před časem vyhlásil Popcorn, odpověděl:
"To bychom rozhodně měli."
Schovali všechny tajemné zárodky semen a na cestu si vzali Johančin batoh s mlíkem, sýrem a chlebem. Johanka se vzápětí přistihla, jak zrakem bloudí po etiketě za na skleněné láhvi, aby se ujistila, že mlíko je skutečně mlíko. Zamávali ještě na druhý břeh zálivu několika fanouškům s dalekohledy (kterých se sem začalo sjíždět čím dál víc) a prošli domem k zadní bráně, kam se jejich všetečné pohledy neprodraly.

Finta s vybudováním další brány byl nápad Joeyho. Pro fanoušky se tak Kellyovi naoko ztratili v domě, zatímco mohli nepozorovaně proklouznout ven jednou z bočních cest. To jen na vysvětlenou, já před narůstajícím počtem človíčků kolem East Grove i úměrným nárůstem všech bezpečnostních opatření zavřela oči. Netýkalo se mě to (protože mi to nahánělo hrůzu).

"Dostala jsem od Štěpána mail," pobaveně jsem se otočila k Paddymu, když už se na pláži shýbal pro jeden z vyplavených klacků. Napřáhnul se a hodil ho daleko do vody, kam se za ním vrhnula Dossie.
"Po tvém novoročním útěku ti ještě píše dopisy?" smál se.
"Kdyby jen dopisy, rozhodl se, že za mnou přijede."
"Buď nemá hrdost, nebo je do tebe blázen," významně mrknul.
"A co mi radíš?"
"To záleží na tom, kolik hrdosti máš v sobě ty, Johanko."
"Tolik, že mu dovolím přijet, budu milá, ale ne tak, jak by si přál on."
"Jestli ti jde o to, aby pochopil, že se k němu nechceš vrátit, tak to jsi mu podle mě dala jasně najevo už v Praze."
"Asi nedala."
"Johanko, jen to zkouší. Kdyby tě měl opravdu rád, už by tu byl."
"Jauvajs," spadly mi ramena o půl metru níž a do čela jsem si stáhla kapuci.

Zastavil se. Položil Johance ruku na rameno. Otočila se k Paddymu a kapucu si držela, aby jí nebylo vidět do očí. Nesnažil se jí v tom bránit, ale řekl:
"Vážně myslíš, že mu musíš něco dokazovat? Jsi úžasná žena, která se sebrala a odjela sama do cizí země, do města, kde nikoho neznala. Našla sis skvělou práci, skvělé přátele, byt. Sama! Štěpána tu nepotřebuješ. Nebo jsi do něj pořád zamilovaná?"
"Ne," pípla a odhrnula si cíp kapuci, aby na Paddyho viděla.
"Hurá!" stáhl jí kapucu a dal pusu na čelo.

A húš tu byli zase, prevíti třepotaví.

"No...tak...asi půjdeme?" zaujatě se pohledem proplétala mezi švy jeho saka a očividně se rozhodla dělat, že se jí jejich blízkost netýká (protože jí to nahánělo hrůzu).

Jenže on mlčel! Cítila jsem na sobě ty jeho modré oči a věděla přesně, jak se teď dívá. Něžně, klidně, pronikavě...a tím spíš se na něj nedokázala podívat stejně.
Místo toho jsem se pohledem přesunula ke špičce Paddyho levé boty a všimla si, že na té pravé se mu zase brzy rozváže tkanička.
Tak už něco, cokoliv! Hrom, blesk, telefon, tsunami...
Nic.
Sakra! Ten má ale nervy!

Srdce jí tlouklo a snad by bylo prasklo, kdyby si na útesu nevšimla několika cácorek s transparentem. Ve chvíli, kdy se odvážila Paddymu podívat do očí, aby mu o nich řekla, pochopila z jeho klidu, že o jejich přítomnosti ví.
"Tobě to...nevadí?"
"Že jsou všude, nebo že pořád utíkáš?"
Držela jsem zuby u sebe těsněji, než při školní prohlídce krku dřívkem doktorky Klikarové.

Ale pohledem už uhnout nedokázala.
Jediné, co se jí dralo do pusy, bylo: ´Cora!´ Ano, Cora a myšlenka na ni, jež zachránila nejednu podobnou situaci. Ale za obrazem Cory v její hlavě se tentokrát objevila Maite: ´Kdyby věděl, že se pak týdny nebudeš topit v pocitu viny, co žes provedla Coře za hrůznou hrůzu, nebyl by pořád tolik opatrnej, stejně jako s tou pokojskou.´
(Huš mi z hlavy! Obě!)

"Johanko?" ozvalo se medově jemným hlasem u jejího ucha.
A pak přišla ta úplně jednoduchá a něžná otázka: "Mohl bych tě pozvat na rande?"
 


Komentáře

1 LM LM | 1. června 2011 v 18:12 | Reagovat

jejda že by.....?
no ale jestli to be pokračovat současnou rychlostí..... :-x

2 Johanka Johanka | Web | 1. června 2011 v 18:23 | Reagovat

Jedna kapitola ročně se ti zdá málo? :-)

3 Lůca Lůca | 1. června 2011 v 19:14 | Reagovat

No mně konkrétně ano. :D Zvlášť kvůli posledním slovíčkům. Úžasné, kouzelné, stálo za to počkat si, ale zas to nemusíme opakovat často :-D. Děkuju, já se tak těšila!!! naplnilas mi hrudník něčím těžkým,mrazivým,ale pěkným. Mám teď zcela jinší den.

4 Johanka Johanka | Web | 1. června 2011 v 20:27 | Reagovat

Ještě jedna poznámka, kdyby to nebylo zřejmé-nahradila jsem poslední kapitolu touhle. Přesto se s událostmi z té předchozí kapitoly ještě setkáte, jelikož hrajou důležitou roli.

5 Radka Radka | 1. června 2011 v 20:46 | Reagovat

nekeceej, nevěřím svých zrakům..jsem to radši projela třikrát nahoru a dolů..a fakt..nekecáá :-D ..díky za zpříjemnění zbytku večera,krásný čtení...výborný..těším se na pokračování

6 Terr Terr | 2. června 2011 v 0:24 | Reagovat

Aaaaaaaaa jéééééééé já mam radost :-D Děkuji Johanko :-D Že by nová inspirace z Paříže a Kosova? 8-) Těšim se na pokráčko,pa ;-)

7 Myška Myška | E-mail | 2. června 2011 v 7:51 | Reagovat

uáá... srdíčko mi skáče po pokoji.. :-P  :-P  díky díky moc za vrácení zpět do světa snů...už se teším na příští rok na další díl... :-D  :-D  )nebudeš nás Johanko tak moc trápit...že ne? :-(

8 Petra Petra | 3. června 2011 v 15:46 | Reagovat

Díky Johanko zpřijemnila si mi den :-)  těším se na další  doufám že nás nebudeš trápit :-)

9 Johanka Johanka | Web | 3. června 2011 v 20:05 | Reagovat

Vím, že se to zdá téměř neskutečné :-), ale 52. kapitola už je napsaná. Chápu, že se nikdo neodvážil zeptat na datum dalšího dílu, přesto jestli máte rádi hádanky, jsem schopná nějakou s konkrétním číslem vymyslet už teď O_O

10 LM LM | 3. června 2011 v 20:36 | Reagovat

tak to sem rovnou šoupni :-) jsem sama doma a nemám co dělat :-( hádanku vymyslíš příště :-)

11 Myška Myška | E-mail | 3. června 2011 v 21:24 | Reagovat

já jsem pro...hádanku... (protože vím že s tím dalším dílem nás určitě budeš napínat nějaký ten čásek... :-)  :-(

12 Johanka Johanka | Web | 3. června 2011 v 22:22 | Reagovat

Dobrá, ať se ty, co jsou doma samy nenudí :-P, tady je detektivní úkol pro vás. Najděte na facebooku Štěpána, se kterým se Johanka rozešla. Nápověda je tady: http://www.facebook.com/reduta Až najdete jeho profil, zjistěte, kde v současnosti bydlí. Potom klikněte přímo na to město a sečtěte první čtyři číslice počtu jeho fanoušků. To je datum, kdy sem dám další kapitolu. Jen doufám, že fanoušků nebude přibývat :-)

13 Terr Terr | 4. června 2011 v 1:08 | Reagovat

Že by to bylo 14tého? :-(

14 pax pax | 4. června 2011 v 2:48 | Reagovat

hezké čtení :-)

15 Lůca Lůca | 4. června 2011 v 9:36 | Reagovat

[12]: .... 11. ???? :-)

16 Radka Radka | 4. června 2011 v 9:41 | Reagovat

.já tě miluju :D ..

17 Radka Radka | 4. června 2011 v 9:41 | Reagovat

ok, tak přes poledne, jestli zbyde minutka :-D  8-O

18 Johanka Johanka | Web | 4. června 2011 v 10:10 | Reagovat

:-D Tak od včerejška narostl počet fanoušků toho města o 1000. To bude zajímavý :D  :D  :D

19 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 7. června 2011 v 19:56 | Reagovat

Stálo
i letělo to za to.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama