Interview...kapitola 59.

29. ledna 2012 v 23:13 | Johanka |  Smaragdový příběh
Ani ne za deset minut po jeho útěku se ozval zvonek. Během chvilky stála Cora ve dveřích a zatímco se nakláněla, aby přese mě mohla nakouknout dovnitř, kousavě vyjela:
"Nemysli si, že jsem pitomá. Co bys ráda?"
(neměla bych se na tohle ptát já?)
"Já bych ráda horkou čokoládu z kavárny na Újezdě, když to musíš vědět. A ty?" uhnula jsem jí ve výhledu.
"Dobře vím, jaký máš plány," klesla ze špiček zpátky na zem.
(no hurá! tak snad aspoň někdo...)
Byla jsem si jistá, že ať řeknu co řeknu, stejně uslyší jen co jí bude vhod.
"Vítej zpět, Coro. Taky tě ráda vidím. Paddy už odešel."
"No jasně, že tu byl!"
"Jasně, že ano. Jsme přátelé...pořád," culila jsem se jako sluníčko. "A ty jsi žárlivý maniak...zdá se...taky pořád," procedila jsem mezi zuby s úšklebkem tak, aby mě neslyšela.
"Kam odjel?"
"Domů? Řekla bych...Jen mě pozval na koncert. Myslím, že se tam ještě potkáme. Tak kdybys neměla nic proti..." přivírala jsem milimetr po milimetru dveře s myšlenkou na Cořinu novou zálibu fackovat domělé sokyně.
"Měj se hezky," zamávala jsem. (tentokrát upřímně)
"To snad ne!" vyštěkla. (a můj pohled sjel bleskurychle k její pravačce)
Snad ne co?
"A ty tam samozřejmě nepůjdeš, že?"
"Samozřejmě půjdu. Vadí ti to?"
"Co je to za otázku?"
(pravda...co je to za otázku...?)
Cora byla roztěkaná, úplný uzlíček nervů. Až jsem soucítila s tím jejím zmatkem.Proč jsem ho vlastně přesvědčovala, aby s ní zůstával? Co tohle může přinést dobrého?
"Vlastně nepůjdu," rezignovala jsem.
"Tak se teda měj," sjela mě od hlavy k patě odměřeným pohledem a já vyčerpaně zabouchla dveře.
Brrr. Jako by mě vysál upír.



Prababiččiny kukačky ukazovaly za deset pět.
"To ještě stihnu," zabrblala jsem si sama pro sebe, natáhla kabát a pospíchala k nejbližší trafice pro Popcorn. Na rozhovor s Kellyovými jsem byla zvědavá, pakliže tedy Paddy neměl na mysli nějakou španělskou či polskou verzi, která se v Irsku neobjeví.
Ale neměl. Ještě na schodech jsem nalistovala třístránkové povídání s Kellyovými a všimla si Paddyho výrazu na jedné z fotek. Na pódiu byl doma, naplněný hudbou a sám sebou. Atmosféra, kterou při hraní Kellyům vytvářely tisíce fanoušků, byla pro Paddyho žití cosi jako pátý element. Šlo o jeho dialog s obrovským davem lidí. Stačilo tam být a cítili byste, jak se ve všech něco neuchopitelného hýbe.
Na dalších fotkách, většinou z koncertů v Rakousku, byl ještě několikrát. Jednou s Angelinem na ramenou, pak v pozadí za tančící Maite a ještě na malé společné fotce, kde se Kellyovi loučili s publikem.
Byla jsem ale nedočkavá, co se dočtu, takže jsem se zachumlala do deky, usrkla čaj z Vilcacory a přešla hned k první otázce:

Jak jste spokojení s dnešním koncertem a potažmo s průběhem celého turné?
Klasika. Zas nějaký tvůrčí redaktor se smyslem pro originalitu.

Jimmy: Koncert byl pro nás náročný, protáhl se téměř o hodinu a všichni
jsme dost unavení. Celý tento týden máme pohotovost, protože
řešíme nejrůznější problémy s technikou, ale snad už nás všechno
zlé potkalo a druhá polovina turné proběhne bez větších potíží.

Kathy: Musím dodat, že koncert i přes veškeré zrady techniky považuju za
jeden z nejpovedenějších. Přišla taková spousta lidí! To nás velmi
mile překvapilo, vzhledem k tomu, že jsme několikrát změnili termín
jeho konání.

Možná je přilákali nové písně, které jste se rozhodli během turné představit…

Angelo: To bezpochyby. Některé z nich jsme hráli podruhé, potřetí a fanoušci
už znají zpaměti jejich texty. To nás vždy hodně potěší a motivuje
k další práci.

Která z nových skladeb vzbudila zatím u publika největší ohlas?

Patricia: Řekla bych, že Babylon, protože při ní se všichni pořádně vyblbneme a fanoušci mají rádi show. Pochopitelně také Paddyho balada Don't Be So Unhappy a přesto, že se neobjeví na CD, zařadili jsme do playlistu song Three Mounts, který také vzbuzuje velký ohlas, protože vypráví o jednom vzácném přátelství.
Když už jsme to načali, není těžké uhádnout, čí přátelství hraje v písni hlavní roli, vzhledem ke skutečnosti, že ji složil Paddy…
Tak kreativita redaktora narazila na zlatou žílu…

Paddy: Já z toho taky nedělám tajemství (smích). Ale mnohem důležitější je,
že téhle písni daly vzniknout dopisy, co jsme si s Johankou napsali
asi před půl rokem. Takže není pravda, že bych jí složil sám. I na hudbě
se významně podílela. Základní melodii jsem pochytil, když si něco
broukala při čtení knížky. (všichni se smějí)

Jimmy: Od chvíle, co se kolem Paddyho motají dvě ženské, funguje jako
továrna na hity. (všichni se opět rozesmějí, zatímco Paddy skromně
krčí rameny)
Pěkně ´děkuju´, Jimbo!


Tak se nám rozhovor pořád točí kolem soukromí. Otevřeme tedy žhavé téma, kterým je Johanka. Fanoušci se dokola ptají, co s ní tedy Paddy vlastně má?
A kdo je to?

Paddy: Johanka není ani obyčejná kamarádka, ani milenka, ani jsem se s ní
tajně neoženil, jak jsem si přečetl v jednom bulvárním plátku.
Rozhodně je ale člověk, který by bez pocitu naprosté svobody
zemřel. S dějem našeho veřejného života nijak nesouvisí, takže
naprosto respektujeme její přání zůstat tajemnou dámou.
Znamená pro mě hodně, protože přátelství, jaké prožívám s ní, jsem
nikdy nepoznal. Je mi stejně blízká, jako moje sestry, trávíme
pohromadě volný čas, ale nechodíme spolu.
Stále mám svou přítelkyni Coru, se kterou jsem velmi šťastný.

Angelo: A krade cédéčka, to tam taky napište. Jožule, Sisters of Mercy už máš rok! (smích)
Komu jen jsem to cédéčko půjčila? A co si vymýšlí? Před rokem jsem ještě bydlela v Praze!

Kolik koncertů máte ještě před sebou? A čím to, že na turné vyrazila také Kathy?

Kathy: Je pravda, že už se v dění kapely přibližně tři roky nepohybuji, ale stále
jsem společně s Paddym produkční a podílím se na právních organizačních
záležitostech kapely.
Koncertů nás ještě čeká…
(počítá a přemýšlí…přemýšlí a počítá…)
Hóóódně. (čímž rozesměje všechny sourozence)

Zdá se, že mezi Kellyovými se natrvalo usadila pohoda.

Takže ani Kathy a ani Barby nebo John nevylučují, že bude možné je zahlédnout na některém z připravovaných koncertů, nebo zaslechnout na dalších albech?

Patricia: Samozřejmě, že ne. Letního turné jsme se zůčastnili
všichni a na aktuálním albu můžete zaslechnout i Barbyiny vokály.
Taková spolupráce je ale spíše výjimkou. I o tom, kdo se zúčastní
jednotlivých vystoupení, se často rozhoduje až na poslední chvíli.

Na vaše nové CD už čekají fanoušci delší dobu a jsou velmi napnutí. Čím je tentokrát překvapíte?

Joey: Naše hudba se během času hodně změnila. Je dynamičtější, dýchá a
dává nám větší možnosti pro improvizaci. Dali jsme si tentokrát víc
než kdy předtím záležet na zvuku. Hráli jsme si s ním, dokud jsme ho
nepřivedli k dokonalosti. Každý přinesl albu svojí osobnost a nebylo
lehké vše sladit dohromady. Myslím si ale, že zcela jistě vyniká nad
předešlými deskami naprostou nezávislostí a kvalitou.

Předpokládám, že už máte představu, kdy CD vyjde…

Patricia: Vše záleží na tom, jak rychle bude postupovat práce v nahrávacím
studiu. Jestli ovšem nezasáhne vyšší moc, do konce léta se objeví na
pultech.

Vypadá to, že Kelly Family, tak jak jsme ji znávali, se nápadně mění počínaje improvizací a lehkostí, jaká se uvolňuje během koncertů, přes konkrétnost a hloubku, nebo naopak naprostou potřeštěnost textů, až po show dostávající, jak dokazuje probíhající turné, mnohem víc rozměrů. Přesto Kelly Family stále zní nezaměnitelně a nezapře své irské kořeny. Řekněte, jak tuto změnu vnímáte vy? Co jí předcházelo a jak se k ní staví vaši fanoušci v různých zemích světa?

Jimmy: Snad jsme konečně dospěli. Naše představy o životě jsou
konkrétnější, většina z nás založila vlastní rodinu nebo žije
s dlouholetým partnerem. Jsme zkušenější…
To nám přestavělo dosavadní žebříčky hodnot. Naučili jsme se znovu, jaké je hrát si jen
tak pro radost, takže se nebojíme té zmíněné improvizace. Nejsme
pod tlakem kritiků, zkrátka nás hudba začala opět skutečně bavit.

Patricia: Je to tak. Zabýváme se pro nás podstatnými věcmi a to další, co si
přidají média, kritika, bulvár… necháváme plavat. Vybředli jsme ze
zajetého stereotypu, který měl sice obrovské kouzlo, ale časem jsme
si všichni uvědomili, že to co děláme, už nejde skutečně z nás.

Paddy: Je to naprosto přirozené. Zkrátka se měníme a s tím i všechno, co se
odehrává na pódiu. Mění se i lidé, co naší hudbu poslouchají, bez
ohledu na to, ze kterého koutu světa pocházejí. Rozhodně se mění to,
nad čím přemýšlíme. Stejně jako jsme byli jiní v dobách, kdy nás
nikdo neznal a my hráli na ulici, tak jsme se přesunuli jinam po
úspěchu Over the Hump, podobně se všechno promítá až k dnešku.
Nemůžeme dělat pořád to samé. Nebavilo by to nás ani fanoušky.

Angelo: Tohle zkrátka přišlo samo. Vždyť se na mě podívej. Copak se ještě
podobám tomu roztomilému andílkovi, co vříská: "Sometimes, I wish
I were an Angel…" (Angelo tak dokonale imituje sám sebe, až se
ostatní neubrání smíchu)

Takže už neplatí, že by sis někdy přál být andělem?

Angelo: Na to se zeptej Paddyho, to jsou jeho výplody...(Paddy po Angelovi
hodí praženou kukuřicí -Popcornem- jak příhodné…)

Paddy: Samozřejmě, že bych si přál být andělem. Ale nemyslím, že bych mohl někdy mít
tak zásadní vliv na lidi jako mají skuteční lidští andělé, které jsem poznal.

Například?

Paddy: Takových lidí je spousta. Třeba Matka Tereza, Angelova dcerka Helen,
jedna zdravotní sestra v Mass, naše maminka, China Keitetsi, Johanka,
princezna Diana, paní Robinsonová z Corku, nebo Maite, když zrovna
nežvaní…

Jejda, zapomněl na Coru, bude výprask.

(Na dobře mířenou narážku se Maite probere z letargie a oznámí nám: "Já už jdu spát," a hlasitým zívnutím celý rozhovor ukončí.)

A tak nezbývá, než unaveným Kellyům popřát dobrou noc, aby se nám do růžova vyspali na zítřejší koncert a předvedli další famózní show.
Pro ty, kdo nesehnali lístky na některý z koncertů současného turné Kelly Family, máme informaci, která do redakce dorazila těsně před uzávěrkou: Irská rodinka v listopadu chystá samostatné turné po Německu se speciální světelnou show a přibližně za dva týdny je můžeme vidět živě v pořadu Thomase Gottschalka. Přehled dalších akcí, které K.F. chystají včetně předprodeje vstupenek na ně naleznete na www.kellyfamily.com


Jen jsem dočetla, našla jsem mobil, abych zavolala Paddymu a poděkovala za ta milá slůvka. Ale jeho telefon zvedla Cora:
"Co chceš? Nenapadlo tě, že můžeš rušit?"
"Dáš mi Paddyho?" nenechala jsem se vyvést z míry.
"Teď je ve vaně."
"Coro?!" donutila mě se usmát. "Udělej dva kroky, otevři dveře do koupelny, natáhni ruku, podej mu telefon a pak u něho klidně počkej, aby se náš rozhovor neprotáhl přes limit mezinárodních směrnic svazu všech přítelkyň. Nebude tě to obtěžovat?"
I přes tu dálku jsem cítila, jak je vzteklá. (a zabijte mě, dělalo mi to tak dobře, až jsem se styděla)

"Ahoj," ozval se milionkrát příjemnější hlas.
"Ahoj. Tak už jsem přečetla Popcorn. Chtěla jsem ti jenom poděkovat. Je milý, žes na mě ve výčtu andělů pamatoval ještě před lady Dianou."
Paddy se rozesmál.
"To já děkuju tobě. Uvidíme se večer, jo?"
"Stojí u tebe stráž?" došlo mi.
"Hmm," ozvalo se.
"No... neuvidíme. Vysvětlím to pak."
"To mě mrzí. Zatím ahoj," podal Paddy Coře mobil a nezapomněl jí důrazně poděkovat.
 


Komentáře

1 Johanka Johanka | 30. ledna 2012 v 0:15 | Reagovat

...jedna taková odlehčovací, abyste se po odmlkách trochu vrátily (i) do obrazu, co se děje mimo ty dva. Další během týdne.

2 pax pax | E-mail | 30. ledna 2012 v 4:31 | Reagovat

jj ;-) ...piš,..

3 Petra Petra | 30. ledna 2012 v 8:06 | Reagovat

přečteno :-)

4 Radka Radka | 30. ledna 2012 v 8:27 | Reagovat

supr..a jak se rozjela, teta..jj..pokračuj a rozjížděj :-D ..těším se..a .....přečteno :-D

5 Miska Miska | 30. ledna 2012 v 14:10 | Reagovat

johanka, zasa raz uzasneee!!! len malinkata otazocka.... bude mat ten tyzden, maximalne 7 dni? :-D ok uz mlcim ... :*

6 LM LM | 30. ledna 2012 v 17:14 | Reagovat

přečteno. prozrad kolik to má kapitol.... a nebo radši ne :-D

7 Jehane Jehane | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 17:32 | Reagovat

Opět naprosto úžasná kapitola! To je ale žůžo počteníčko :-)

8 Myška Myška | 30. ledna 2012 v 22:23 | Reagovat

kterýho týdne? :-D  :-D  :-D
Jsi si jistá že tohoto??? nebo jinýho...
Už se těším.... ;-)

9 Johanka Johanka | 31. ledna 2012 v 8:47 | Reagovat

No normální týden...jak jste zvyklí...u lidí, ne u ufonů. :-)
LM: Nevím, kolik má kapitol...upřímně. Dost na to, aby se dal rozdělit do dvou knížek, málo na to, aby z něj vzniknul svazek typu Ottům slovník naučný. Konec už je napsaný, jen chybí části mezi tím.

10 Johanka Johanka | 31. ledna 2012 v 8:48 | Reagovat

*ách jo, ráno...Ottův, ne Ottům a zvyklé, ne zvyklí, když teda předpokládám, že to žádný chlap nečte

11 pax pax | E-mail | 1. února 2012 v 0:56 | Reagovat

[10]: :-D  :-D  :-D

12 Johanka Johanka | Web | 1. února 2012 v 8:35 | Reagovat

Už jsem dlouho nepoužila matematických úloh k tomu, abych potrápila svoje mozkové buňky...takže zde je úloha k výpočtu dne a času, kdy přidám další kapitolu: Když sečtete součin činitelů tvořených ze dne a měsíce a hodiny a minuty, vyjde vám dvacet. :-) Já vím, horší zadání, než jak vytáhnout ježka z klece, ale jsem zvědavá na typy ;-)

13 LM LM | 1. února 2012 v 10:29 | Reagovat

až přijdou holky ze školy, zeptám se jich co je činitel :-)

14 Radka Radka | 1. února 2012 v 10:34 | Reagovat

..taktéž bych si ráda oprášila své vědomosti..ano, počkáme na holky.. :D

15 Johanka Johanka | Web | 1. února 2012 v 11:01 | Reagovat

Já si to našla na internetu...abych mohla dělat, jak jsem inteligentní.

16 LM LM | 1. února 2012 v 11:15 | Reagovat

a není to blbost? když udělám z těch čísel součin tak s čím ho mám ale sečíst? O_O

17 Ujtree Ujtree | 1. února 2012 v 12:28 | Reagovat

Tak já dávám typ : 2. 2. 14:02 :D :-D  :-D  :-?

18 Johanka Johanka | 1. února 2012 v 16:27 | Reagovat

LM: rejpale :D, bylo mi jasný, že ty se ozveš! Součin dne a měsíce a součin hodiny a minuty. Takže něco krát něco plus něco krát něco a násobení má přednost před sčítáním.

19 Johanka Johanka | 1. února 2012 v 16:41 | Reagovat

Takže příklad na Ujtree: 2x2+14x2 je...emmm...32? Takže nééé :-) No...a zapoměla jsem napsat, že činitelé v každé dvojici jsou stejní. kxv+kxv :)

20 Ujtree Ujtree | 1. února 2012 v 17:07 | Reagovat

No jo já to sčítala :-D

21 LM LM | 1. února 2012 v 20:10 | Reagovat

ježiš to je na mě moc :-) ale děkuji za vysvětlení, tak to jsem to nepochopila :-) tak moment......

22 LM LM | 1. února 2012 v 20:12 | Reagovat

takže 5.2. v 5.02

23 Radka Radka | 1. února 2012 v 20:13 | Reagovat

4.2. 6:02 a stálo mě to 20minut :D , ale uvítala bych dárek k narozeninám.. :-D  :D  :-D

24 Radka Radka | 1. února 2012 v 20:15 | Reagovat

[22]: áááá

25 Radka Radka | 1. února 2012 v 20:16 | Reagovat

[23]: no tak já tam mám aspoň dvě dvojky :-D

26 Radka Radka | 1. února 2012 v 20:17 | Reagovat

..ale klidně to můžeš hodit o den dřív.. O_O  :-D

27 Johanka Johanka | Web | 1. února 2012 v 21:28 | Reagovat

Lenka to trefila, ještě že má ty školou povinné děti, co? :D
Kdy máš narozeniny, Raduš? Čtvrtého?

28 LM LM | 1. února 2012 v 21:51 | Reagovat

to já sama!!!!!!!!!!! :-P

29 LM LM | 1. února 2012 v 21:51 | Reagovat

ale pochybuju, že budu vstávat :-)

30 Johanka Johanka | Web | 2. února 2012 v 9:24 | Reagovat

Ne??? Sakra! :D

31 Radka Radka | 2. února 2012 v 10:13 | Reagovat

[27]: jj..čtvrtého.....ale teoreticky by to mohlo bejt taky 2.5 2:05..což bych si teda nepřála.. :D  :D ..ale ok, takže týden sedmidenní..takže já se těším:-*

32 Myška Myška | 5. února 2012 v 1:47 | Reagovat

už jen 3 hodky a 15 minut... už se těším... :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama