U Kiry...kapitola 57.

15. ledna 2012 v 13:53 | Johanka |  Smaragdový příběh
"Helen má zas hlad," otočila se Kira po své dcerušce. "Dáš si kafe? Mám udělaný bílý."
"Já si naleju, klidně jdi."
Byl to jeden z těch dlouhých dnů, kdy Kellyovi stále ještě vystupovali a já s Kirou trávila spoustu času. Většinu jsme proseděly u ní a jakmile si na nošení Helen pořídila šátek, často jsme se procházely k majáku na pobřeží. Milovala jsem to místo a pokaždé doufala, že najdu dveře odemčené, vyšplhám nahoru po stařičkých rozpraskaných schodech ze dřeva a tam se posadím na zaprášenou podlahu, odkud budu pozorovat bezostyšné nálety racků a modro pod i nad sebou. Majáky....co jen na nich lidi od nepaměti přitahuje? Tenhle už byl prý celé roky mimo provoz a jak mi Kira vyprávěla, lodě v jeho blízkosti stále houkaly.
Někdy jsme šly taky na zámek, což byl Gabrielův název pro East Grove. Na poli vlevo za ním se dali pouštět draci a zámeckého prince Gabriela to naprosto fascinovalo.
Taky to obvykle byla jedna z nás, která se starala o Dossii. Díky té jsme se i sblížily. Dopoledne jsem až na výjimky zůstávala v práci, ale Kira byla doma, takže Dossii měla ona. Já jí cestou domů vyzvedla a druhý den zase vrátila Kiře. Nejdřív jsme spolu prohodily jen pár slov, ale postupně jsme přišly na spoustu společných zájmů a názorů, takže mě Kira začala doprovázet domů, a pak pokračovala s dětmi na procházku. Většinou jsme se ale natolik zapovídaly, že jsem procházku absolvovala taky a nakonec jsem vyprovázela já jí. A několikrát ani potom, jsme se nemohly odtrhnout, takže jsem zašla na kávu, pohrála si s Gabrielem zatímco ona koupala Helen, přehrabovala jsem se v Angelových cédéčkách a nasávala atmosféru domova, kterou Kira uměla vykouzlit.
Taky jsem prolistovala alba s fotografiemi ve snaze najít nějakou příšernost, kterou bych mohla bořit Paddyho ego. Nic takového. Byl roztomilý už od kolíbky.


Zato jsme s Kirou objevily stařičké fotky Barbary Ann - matky Paddyho a Angela. Vypadala tak křehce…slovy z jedné básně - jako list, co utkví na okamžik ve větru. Barby, Paddyho starší sestra, se jí podobala snad vším, co jsem v ní doposud poznala. Nejen, že měla stejné jméno a tvář, ale tak jako její maminka, o které už jsem za ten rok od Kellyů slyšela mnoho, byla tichá, uzavřená, nádherně tančila, malovala a jen tak někoho k sobě nepustila. Přesto jsme já i Kira měly to štěstí poznat Barby "celou". Ne každému to dovolila. Její zdrženlivost ke světu a úporný boj o vlastní soukromí a na druhé straně pak neochvějná jistota sama sebou, to mě na Barby ohromovalo nejvíc.


Kira se posadila do houpacího křesla a pětiměsíční Helen se k ní přisála tak horlivě, že bolestí zasyčela.
"To je moje malá tyranka, viď?" pohladila jí po zrůžovělé tvářičce.
"Dvě hodinky venku a je klid," kývla jsem na spícího Gabriela.
"Už jsem ho potřebovala. Ještě čtyři dny…snad to zvládnu."
"Zítra můžu vzít Gabriela ven, jestli chceš. Měla bych skončit kolem třetí."
"Jsi můj zachránce!"
"Proč si někoho nenajmeš? Nějakou starší paní, co by ti trochu pomohla, když Angelo odjede."
"Nechci, aby se o děti staral někdo cizí."
"Vždyť nemusí. Ona by se postarala o úklid, uvařila a ty bys měla víc času pro děti i sebe."
"Ne," razantně vrtěla hlavou. "Přece to dělá spousta lidí, tak to zvládnu taky. Chůvy si platí jen bohatý paničky."
"Ale to ty seš, ne?"
"Jo, ale do důchodu daleko a kdo ví, co bude…" plácla jen tak do větru.
Kdyby chtěla, mohla by ona i další tři generace po ní jen ležet a žít si jako císařská rodina.
"Dneska mi volal Paddy."
"To jsi říkala i včera."
"Protože včera taky volal…"
Kira se rozesmála.
"Myslím, že předevčírem jsi říkala to samý."
"Ale předevčírem jsme spolu mluvili jen pár minut."
"Že ses vůbec zmiňovala," vrtěla hlavou, až se Helen zakuckala. "Promiň, zlatíčko…no a dneska? Zase vám to Cora utla?"
"Ne, už je v Belfastu. Dnes něco kolem hodiny, už nevím."
"O čem si pořád povídáte?"
"To už taky nevím.."
"No tak nějak přibližně…to přeci není normální, abyste hodinu vkuse den co den jen tak žvanili, když se ani nevidíte."
"On mi vypráví, co dělal, já jemu taky. Říkáme si vtipy, dává mi poslouchat ulice v cizích městech, někdy mi čte slova k nový písničce, někdy mi tu písničku zahraje..pokaždý připluje spousta věcí, o kterých si chceme říct."
"Vy jste teda dvojka."
" Cora se vrací zpátky."
"Já vím. Netrap se tím. Nech to na Paddym."
"Jistě, o něm nepochybuju. To jen o sobě. Už teď většina rozhovorů končí: Jde Cora, tak zase zítra."
"No jo, má to těžký."
"Cora?"
"Myslela jsem Paddyho, ale když o tom tak dumám, Cora taky. A samozřejmě, ty taky tak."
"Mrzí mě, že se k tomu takhle postavila."
"A divíš se?"
"Ne. Jenže…nevím.. Mám se cítit provinile?"
"Ani náhodou," pohotově zvedla hlavu od Helen. "Vždyť o nic nejde. Cora takový kapky potřebuje. Když nic jinýho, prověří se tím jejich vztah. Pořád tak divně balancujou. Silnější vyhrává, to je zákon přírody."
"Já ale nesoutěžím."
"Chceš z toho vyváznout moc lacino, Johanko. Já tě znám. Já vim, že vidíš všechno jinak…V tom je tvoje kouzlo a zároveň prokletí. Nepochybuju o tom, že jste kamarádi v tom nejkrásnějším slova smyslu. A Paddy je v tomhle myšlení jako tvý dvojče. On se v tobě prostě našel. Jenže Cora je takzvaně normální. Může dělat cokoli a nikdy ho úplně nepochopí."
"A ty? Ty Paddyho chápeš?"
"Já tak napůl. Žiju s Angelinem a ten je s ním spřízněný duší i krví. Takže víceméně tuším, co se odehrává za scénou, jestli rozumíš. Cora je podle mého názoru holka, co Paddyho drží při zemi. To ho svým způsobem jistí a svým taky svazuje. Na druhý straně, k čemu země, když na ní k nikomu nemá tak blízko, jako k tobě?"
"Není z toho cesta ven."
"Rozhodně ne taková, která by jednomu z vás neublížila."


Za okny pomalu, ale jistě ubývalo dne.
"Už půjdu domů, těším se do postele."
"Dobře, tak zase zítra. Trefíš sama, viď?" kývla k Helen.
"Jo, zamkni se. Čaučau," ještě jsem na ní mávla.

Cork se hemžil jako jedno obrovské mraveniště. Nechtěla jsem se domů vracet po Silver Street, protože to znamenalo vrážet do nespočetného množství lidí spěchajících opačným směrem - k centru. Jenže už jsem byla natolik unavená, že svojí oblíbenou cestu od Kiry přes park, která byla zároveň taky o dobrou čtvrthodinu delší, jsem zavrhla okamžitě. Že by Boží znamení skoncovat s tím pitomým strachem z davu? Nejsem specialista na rozbory božích zásahů.
Paddy mě na jedné procházce protahoval každým hloučkem lidí, aby mi dokázal, že to není tak příšerné. Pravda, nebylo - prodírali jsme se tam totiž dva. Chytil mě za ruku a povídal:
"Podívej. Polovina z těch lidí má stejný pocity jako ty."
'O co jde?' zavrtěla jsem hlavou nad svým přemítáním a vykročila na Silver. Víte, co jsou fóbie? Kvůli téhle jsem v Praze docházela ke kinezioložce.
Při prvních dvaceti metrech chůze mi na rukou naskočila husí kůže. Říkala jsem si: Čím to je? Vždyť mám lidi ráda…ráda se procházím…a osvětlené město vypadalo jako z pohádky. Zastavila jsem na okamžik a dívala se do tváří, co mě míjely. Byly úplně normální. Povídaly si mezi sebou, jeden člověk si ve spěchu zapaloval cigaretu, další telefonoval a většina z nich se prostě dívala neurčitě před sebe…nic, co bych neznala. Všichni byli zkrátka úplně, úplně normální. Šla jsem dál, o něco pomaleji a přestala být ve střehu. Prohlížela jsem si výlohy, četla nápisy na reklamních štítech, poslouchala útržky rozhovorů, co ke mně doléhaly ze všech stran a ztrácely se v hluku motorů aut. A světe, div se - došla jsem domů…

 


Komentáře

1 Radka Radka | 15. ledna 2012 v 14:00 | Reagovat

..noo, dejme tomu, že jsou na půli cestě... :-D ..jedem dál?..kdypak?

2 Johanka Johanka | 15. ledna 2012 v 14:06 | Reagovat

Tohle už je kapitola,kterou jsem psala někdy v...devatenácti? Takže mezera dopsaná, příště navazuju tím, co už mám, než zase bude další mezera.Mám tak dvě kapitoly, hudlani. Dám je sem nějak rozumně. Dospěle. Logicky. :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. ledna 2012 v 14:17 | Reagovat

[2]: Hudlani se budou těšit.

4 Radka Radka | 15. ledna 2012 v 14:29 | Reagovat

..počkej, tím "logicky" myslíš, co.. :D ...ok...od 19ti?..no, já  mít to na papíře, tak už to asi žloutne :-D (stářím :-D )....ale pěknéé..a těším se ...počkám i týden.. ;-)  :-D

5 Johanka Johanka | 15. ledna 2012 v 14:44 | Reagovat

Tak jsem to počítala a už mi muselo být víc. Jen jsem chtěla zamatlat ten styl psaní, no :). Dnes už zase píšu krapet jinak.
Já nevím, co tím myslím. Ono to tak vypydlo...samo. Myslím, že bych tím mohla myslet, že zas chvíli pojedu podle kalendáře, co mi visí na zdi, ne toho, co mám v hlavě. :)

6 Johanka Johanka | 15. ledna 2012 v 14:44 | Reagovat

*vypadlo

7 Johanka Johanka | 15. ledna 2012 v 19:33 | Reagovat

Tak...já sice chápu, že po tak dlouhé době odmlky tu se mnou nepromluví ani klika od dveří, ale co třeba napsat: "přečteno"? Nebo "škubni si, stojí to za prd"? :-)

8 Myška Myška | 15. ledna 2012 v 19:54 | Reagovat

Tak dobře ...jak chceš.... přečteno :-!

9 Myška Myška | 15. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

Né ...ja to tak nemyslela ale koledovala sis o ten koment.... už se těšíme na další...doufám že to nebude zase za "páreček" měsíců.. :-D  :-D Johanka je úžasná... fak se mi po ní už mocinky stýskalo... :-)  :-(

10 Johanka Johanka | 15. ledna 2012 v 22:19 | Reagovat

Děsím se použít slovo "týden", ale během toho příštího bude další kapitola. Už je hotová.

11 pax pax | 16. ledna 2012 v 3:50 | Reagovat

[7]:.................přečteno:-D !!!

12 Radka Radka | 16. ledna 2012 v 12:46 | Reagovat

[10]: ..počkej, jakou kiiku u dveří. :-D  :-P ..my co ti tu klikáme, už málem od minulýho tejdne levačkou.. :-D ..ale hodná..a těšíme se...

13 Petra Petra | 16. ledna 2012 v 14:56 | Reagovat

Přečteno :-)

14 Johanka Johanka | 16. ledna 2012 v 17:55 | Reagovat

Postavení Luny v konjunkci s Marsem mi dává tušit, že ve čtvrtek bude ten správný den.

15 Radka Radka | 16. ledna 2012 v 19:17 | Reagovat

..nekeceej, znamenám si do diáře.. :-D  ;-)

16 LM LM | 16. ledna 2012 v 20:03 | Reagovat

no vidíš, zrovna jsem chtěla nahlásit, že přečteno a zeptat se, kdy bude další :-)

17 Ujtree Ujtree | 16. ledna 2012 v 21:57 | Reagovat

Hezké, hezké jako vždy :-)

18 Miska Miska | 17. ledna 2012 v 20:46 | Reagovat

supeeeer, moc sa mi to paci a uz som zacala mat abstaky :D len tak dalej :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama