Zpátky na Zemi...kapitola 58.

19. ledna 2012 v 19:01 | Johanka |  Smaragdový příběh
"Ahój pusino!" na tvář mi přiletělo mlasknutí. Příšerně jsem se lekla, strhla si z uší sluchátka, ale když jsem si uvědomila, komu ten známý hlas patří, zahořelo celé mé srdce štěstím.
"Ahoj," rozzářila jsem se a otočila za sebe.

V ruce jsem ještě svíral klíče, v myšlenkách už Johanku.

Po lokty ve dřezu, s prsty olepenými hrudkami soli, jsem v mžiku opláchla čajovou konvičku a aniž bych se obtěžovala utíráním, ve vteřině mu skočila kolem krku.
"Už jsi doma!?" tiskla jsem nos na jeho krk. "Já myslela, že to tu bez tebe nepřečkám."
Pevně mě objal. Až teď mi došel význam mého ´nepřečkám´. Jak jsem mohla celý měsíc vydržet bez jeho objetí?
"Jsem tady inkognito, Cora pořád jančí."
"Teď-pořád, nebo pořád od vždycky?"
(´Necháš toho!?´okřikla jsem tu protivnou)
"Jen jsem se zmínil o nás dvou v Carriglas Manor a byl oheň na střeše…a na stěnách, na podlaze…všude," smál se s takovou láskyplnou shovívavostí ke Cořiným nedostatkům, až to bylo dojemné.



Hlavou mi proběhlo, že bych asi měla dát najevo rozčarování nad tím, jak se ke mně vplížil, ale tolik jsem se na chvíli, až budeme smět být spolu těšila, že rozčarovaná myšlenka zmizela ještě rychleji, než se objevila.

Paddy přehodil sako přes židli a hupsl na postel.
"Jak ses měla? Já byl v jednom kuse na nohách. A Cora dala mojí fanynce facku!" s čertovským smíchem se mlátil do kolen. Vypadalo to, že facka byla Paddyho očima tak zajímavá, jako by si holky střihly pět kol boje v blátě.
"Já mám asi 1000 novinek." Položila jsem se vedle něho a na prstech začala vypočítávat: "Měli jsme tu mejdan s Kirou a s dětma z toho ústavu, jak jsi v něm hrál. Bylo to tak krásný, že ti o tom vlastně vůbec nic neřeknu, protože do slov to chtě nechtě nasypat nedokážu," omluvně jsem zvedla obočí. "Mám za sebou poslední zasvěcení do Reiki, tak ti můžu léčit krk od rána do večera. Jo…a Brian mě miluje."
"Cože? No páni! Tys ale vůbec nezahálela. Kdy jsi byla na posledním zasvěcení? U koho? A cos provedla Brianovi?"
"Nejdřív ty. Proč Cora fackuje fanynky?"
"Zkus hádat: Co asi Coru donutí někoho praštit?" kysele se usmál.
"Řekni, že vás přistihla inflagranti a přísahám, že se počůrám smíchy."
(jistě, že by Paddyho nic takového ani nenapadlo...ale ta myšlenka......byla zkrátka tolik zábavná...)
"Ne, ale klidně jí to tak mohlo připadat. No...upřímně, kdyby to neudělala ona, musel bych já. Ta holka nějak vlezla do šatny…teď už dokonce víme jak…" drmolil strašně rychle "…a vyrazili jsme kvůli tomu jednoho z bodyguardů, tak si to domysly."
"Kolik jí bylo?" překvapeně jsem zvedla obočí.
"Šestnáct, naštěstí. Byl by to pěkný průšvih, kdyby byla mladší…ale dál. Počkala, než přijdu a začala se tam svlíkat! Já na ní zíral s otevřenou pusou - no a v tu chvíli tam vlítla Cora. Málem jsem jí chytil taky."
"To ne!" zajíkala jsem se smíchy. "Chudák holka."
"Cora jí vystrčila za dveře jen tak v prádle a pak vyváděla, jako bych si jí tam sám pozval." Krátce se zamyslel a dodal: "Jednou z toho žárlení vážně onemocní."
"Paddy, nechci ti brát iluze, ale ona už nemocná je."
Oba jsme se hihňali, ale když nás smích přešel, Paddy natáhl ruku a zaprosil:
"Pojď ke mně."
"Co za to?" klekla jsem si provokativně proti němu.
(flirtování není svádění!!)
"Na něco jsem přišel," stáhl mě bez řečí na sebe.
(a beztak si toho nevšimnul)
"No?" podepřela jsem si bradu a naklonila se nad něj.
"Nejdřív ty a Brian. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to mezi vámi jiskří!"
"Jiskřil skoro jako prskavka, to se mu musí nechat. Ale já to vůbec nezvládla. Pozval mě na večeři a všechno se zdálo být normální. Těšila jsem se. I tu kytku mezi dveřmi jsem rozdýchala…"
Při zmínce o kytce Paddymu lehce cuknul koutek, ale bleskurychle nasadil vážnou tvář a poslouchal, co přijde dalšího.
"Já pořád čekala, že bude chtít něco na oplátku. Třeba, abych mu umyla okna, nebo tak. Vždyť…je to Brian, rozumíš-Brian-Kocour ze Shreka a Kocour z Červeného trpaslíka v jednom," znovu jsem zatřásla hlavou, abych se ujistila, že ona večeře skutečně proběhla. "Ale po večeři mě ještě pozval na víno…a pak to začalo. Pořád mlel, že mám nádherný úsměv a taky, že jsem ho očarovala svým pohledem. Samý takový blbiny, bylo to děsně strojený. Přísahám, že jsem se snažila nesmát. Ale já to prostě nevydržela. Vybuchla jsem jako papiňák."
(tak, tuším, že mé přátelství s Brianem právě vzalo za své)
"Proboha!" představil jsem si Briana. "A on?"
"No co, urazil se. Že jsem jako dítě, říkal."
"Buď jako dítě. Hlavně už nikdy neočarovávej svým pohledem!" chechtal jsem se a objal jí.
"Jen se směj," trochu vyčítavě se na mě podívala. "Od té doby ho jako na potvoru potkávám skoro denně a on na mě kulí ty svý ukřivděný oči a…á.. tobě je to k smíchu?"
Snažil jsem se nasadit kamennou tvář, ale Brian a Johanka…
"Neeeee…" vyprsknul jsem znova v nezadržitelné řehtání a kroutil hlavou, až to rozesmálo i jí.

Tak to by bylo to veselejší a teď mě čeká horší část.
"Vyprávěl jsem o tobě novinářům.."
A jéje…už vidím ten výraz…hlavně mluvit, mluvit, nepustit jí ke slovu…kam zmizel její úsměv? No nic, přitlačíme, ať to je za mnou…
"Nemůžeš pořád vystupovat jako šedá eminence. Cora pak šílí, když to navenek vypadá, že jí s tebou podvádím. A už je vážně únavný číst ty dohady o nás. Tak se nezlob, neřekl jsem jim slovíčko o tvém soukromí, ale něco už jsem fakt říct musel."
Jasně, tvrdě a neústupně. (jestlipak má Johanka taky takovou ránu, jako má milá?)
"Doufám, žes jim taky řekl, že spolu spíme, když tu Cora není," vesele odpověděla.
Že bych se přeslechl? Nebo to Johance ještě nedošlo??? Chvilku jsem čekal, ale nic. Zdá se, že jí to snad opravdu nevadí.
"A ty náhodou nejsi zamilovaná?" s údivem jsem se zeptal - čistě pro kontrolu. Alespoň by se tím vysvětlilo její chování.
"Znáš mě, já jsem pořád zamilovaná," protáhla se.
Takže není.
"A cos jim teda vykládal?"
"Těm novinářům? Kup si Popcorn a uvidíš."
"To se mám na co těšit, že jo?" odtušila, cvrnkla mě do brady a jemně se dotkla mojí ruky, až mi naskočila husí kůže. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem na turné zažil den, který bych na ní v jednom kuse nemyslel. I díky tomu měsíci bez Johanky, jsem si konečně ujasnil, co vlastně chci. Jestli je její štěstí tohle, jsem za něj rád. Konec srdcervoucích dramat, věčně se táhnoucích debat na téma vztahy a především konec toho všudypřítomného pocitu provinění.

Zazvonil mi mobil.
"To je Kira," oznámila jsem Paddymu.
"Ahoj."
"Nazdárek. Je u tebe můj švagříček?"
"Jestli myslíš Paddyho, tak je."
Paddy tázavě zvedl obočí, ale Kira pokračovala:
"Má vypnutý telefon a Cora ho tu hledala. Asi jede k tobě."
"Jo, tak dík. Řeknu mu to."
"Papa."

Položila jsem mobil, zadívala se na něho a zeptala se:
"Tys Coře řekl, že jedeš k Angelovi, že?"
"Trochu," provinile přiznal. Ale hned dodal: "Taky jsem u něj byl. Kira mi naložila talíř bramboračky, že jsem se jim hodinu staral o potomky a pak jsem jel za tebou," zatvářil se jako ďáblík.
"Cora sem taky jede," vystřelila jsem bez váhání.
"Ale nééé.."
"Všechno zapřu," rezignovaně jsem zvedla ruce.
"A co kdybys zapřela mě?"
"To ani náhodou. Teď, když vím že se ráda pere… Nezlob se. Mimo to, právě máš prostor jí konečně vysvětlit způsobem, který jsi ještě nevyzkoušel a ona ho třeba pochopí, že jsme kamarádi a budeme dál kamarádi, i když znovu bydlí v Corku. Je přeci pod tvojí úroveň lhát," píchla jsem ho ukazováčkem mezi oči.
"Jediná otázka: Co mám teď dělat?"
Jemu tohle přijde legrační?
"A neřekla jsem to zrovna? Nějak hezky jí hned zpočátku říct, že se tvůj život sice točí hlavně kolem ní, ale trochu míň taky kolem zbytku světa."
I já jsem měla nejasné tušení, že s návratem Cory se vše vyjasní v Paddym, ve mně...
(…a hlavně to konečně začíná vypadat na pořádnou prču!)
"Johanko, udělám teď něco fakt nedůstojného, ba přímo opovrženíhodného. Musím zmizet."
No, neříkala jsem to?
"Ty seš ale srab. A co jí mám vykládat?"
"Že jsme se minuli. Jen jsem tě byl pozvat na koncert."
"Cože?" zírala jsem na něho.
"Jo, zapomněl jsem. Od půl osmý budu hrát v Oidche Mhat Leibh. (čti aichiválí). To snad ne, tvoje nejblbější vlastnost a já se jí nakazím," křikl ještě na schodech.
Myslel tím zapomínání podstatných věcí. A na co přišel, jsem se stejně nedozvěděla.
 


Komentáře

1 miska miska | 19. ledna 2012 v 21:43 | Reagovat

Paraaaaaada, úžasný dielik a šup šup ďalší som zvedavá a takéto pridavanie dielikov (myslím časový horizont) sa mi páči :) máš obrovskú pochvalu :)

2 Myška Myška | 19. ledna 2012 v 22:05 | Reagovat

Krása... holka ty dokážeš člověka dycinky tak potěšit... a rozesmát...
moc moc moc díííkyyyy :-)  :-D

3 Petra Petra | 20. ledna 2012 v 13:21 | Reagovat

opět chválím  :-)   kdy bude další :-D

4 Radka Radka | 20. ledna 2012 v 17:40 | Reagovat

..ty jedeš, tetaa ;-)  :-D ..taktéž chválíme, tak doufám,že máš ještě něco v záloze ;-)

5 LM LM | 20. ledna 2012 v 23:20 | Reagovat

přečteno :-P

6 LM LM | 21. ledna 2012 v 23:41 | Reagovat

tak zase za týden? :-)

7 Radka Radka | 22. ledna 2012 v 18:22 | Reagovat

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama