„Ano! Ano, ano!!!“...kapitola 64.

21. února 2012 v 21:02 | Johanka |  Smaragdový příběh
Po chvíli jsem uslyšela bubnování kapek znějící napříč koupelnou. Kukačky odbíjely poledne a krátce po nich se rozduněly zvony nedalekého kostela. Postavila jsem vodu na čaj, zapálila vonnou tyčinku a chvilku ještě listovala starším National Geographic. Potom jsem vyměnila Paddyho župan za džíny a tričko a šla zalovit do skříně, abych i jemu donesla něco na převlečení.
Voda už netekla, a tak jsem zaklepala na dveře koupelny. Ale neozval se. Po otevření se mi naskytl jedinečný pohled. Paddy se právě fackoval před zrcadlem.
Řekla bych, že o jeho fackovacím rituálu jsem ještě nepsala, že?
Ale zas...nemusíte vědět všechno. :-)

"Myslím, že když budeš pokračovat, přivodíš si otřes mozku."
"Ale hlava už nebolí."
"Vzhledem k tomu cos prováděl, těžko uvěřit…Tady máš něco na sebe."
"Jé, co jsem se jich nahledal!" všimnul si Levisek, které sotva držely pohromadě.
"Moc nekecej, říkala jsem ti o nich, když jsi volal z Prahy."
Když byl Paddy polonahý, z Johany se stávala drsná žena.
(s knedlíkem v krku a cukáním levého spánku)
"Tak děkuju."
"Udělala jsem čaj. Jo a ten tvůj rozžvejkanej kartáček na zuby spadl do koše. Jestli chceš nový, je tam v té skříni," ukázala jsem vedle umyvadla.
"Už jsem ho objevil," zazubil se na mě a zvedl pravou ruku i s kartáčkem.
"Jako doma," mávla jsem rukou. "Neslyšel jsi štěkání?" zaměřila jsem pozornost na chodbu.
Dva roky, třetí mobil, stále stejný vyzváněcí tón.
"Zvedneš to?"
"Hmm," zmizela jsem za rohem.
V kapse jeho bundy jsem objevila nejlepšího kovového přítele člověka, ale po prvním letmém pohledu na displej, jsem pospíchala za Paddym.
"To je Cora."
"Cora?" natáhl ruku.


"Ahoj."
"Jestli teď řekneš, že jsi u ní, je konec."
"A kde jsi ty?"
"Čekám na taxíka. Spala jsem v hotelu, pro případ, že by ses vrátil. Takže, kde jsi?"
Její pronikavý hlas dolehl až ke mně.

"Ne, ne, neříkej to!" šeptem jsem se ho snažila odradit.

"Jsem u ní," podíval se na Johanku.
Ta se odlepila od rámu dveří a zlomeně odešla.
"A je mi líto, že tohle ti nikdy nevysvětlím."
"Sketa seš teda neskutečná, ale aspoň nejsi srab," jízlivě odsekla.
"Coro, jen mi odpověz. Chceš se vážně rozejít?"
"Spal jsi s ní?"
"Co si o mně myslíš?"
"No pověz, spal?"
"Ne, jistě že ne."
"Tak proč ses nevrátil domů?"
"Vždyť jsi byla v hotelu."
"No a co? Nestálo ti za to, snažit se?"
"Řekla jsi, že odcházíš. Nestálo ti za to, počkat?"
"To teda odcházím. Chtěla jsem se rozloučit."
Cora nervózně bubnovala do stolu.
"V jakém jsi hotelu? Přijedu za tebou."
"Nedělej si zbytečný starosti a nemysli, že nemám kam jít. Jen mi ještě dej tu svojí povedenou kamarádku. Ráda bych jí gratulovala k vítězství."
Nemysli, že nemám kam jít? Slečno, kdo jste a co jste provedla té, kterou jsem znal?
"To asi nebude nutný."
"Chci se jenom omluvit, sakra. Tak dáš mi ji?" netrpělivě si stoupla, aby viděla z okna.
Paddy došel k Johance a podal jí telefon. Tázavě se na něho podívala.
"Ano?"
"Ty jedna zasraná děvko, přeju ti dlouhou a bolestivou smrt."

Zhluboka jsem se nadechla a vypnula telefon.
"Co je?" ptal se Paddy, když jsem mu ho štítivě držíc mezi špičkami prstů, podávala.
"Ale nic. Je to koza."
"Cože?" rozesmál se. "Co říkala?"
"Že jsem děvka. Vlastně bych měla sklopit hlavu a pokorně kývnout."
"Děláš si legraci? Něco ti řeknu hned, ať máme jasno."
"Drž si ten ručník," skočila jsem mu do řeči. "Kdyby ti spadnul, pozbyl by tenhle rozhovor dramatičnosti."
"Já se snažím být vážný!" chytil mě a oba jsme spadli na gauč.
"Ten ručník!" smála jsem se a zakrývala si oči.
Ale ručník držel dobře a Paddy si ke mně kleknul.
"Ty nejsi příčina našeho rozchodu. Cora to řekla přesně s tou setrvačností. Bydlet spolu už byl jenom poslední pokus, jak něco zachránit. Vadilo jí, že se všechno neděje, jak si vysnila."
"To jí nemůžeš mít za zlý."
"Taky nemám. Ale ani jednomu z nás už tenhle vztah nic nedával. Mluvila o svatbě a dětech…a přitom jsme oba věděli, že to ani trochu nezapadá do toho, kde právě jsme."
"A kde bereš tu jistotu? Nechceš se aspoň pokusit to zachránit?"
"Ne," rozhodně zavrtěl hlavou. "Včera to bylo úžasný. Nemusel jsem myslet na to, že zavolá a bude chtít důkazy o tom s kým a kde jsem. Chci si žít po svém a ona teď bude mít prostor taky se to naučit."
"Paddy, mně nic nevysvětluj. Co říkáš, jsou jen argumenty, aby sis váš rozchod nevyčítal."
"Teď se mýlíš."
Zvedl se a potlačil zívnutí.
Protáhl se a usmál.
"A to je všechno? Kam zmizely včerejší slzy?"
"Cora není žena, za kterou jsem jí měl. Nemám pro koho truchlit. Ty slzy tekly pro představu Cory, ne pro Coru."

Až známý pocit horka v hrudníku mi připoměl, že je čas se nadechnout. Pohledem jsem těkala z drobků na stole k ptačím pírkům ve váze a zpátky. Nakonec jsem do dlaní popadla malovaný hrníček s ještě teplým čajem a zadívala se do sluncem zalitého okna.
"A co teď?" napadala mě jediná otázka.
"Nevím," pomalu si zapínal knoflíky u košile. "Asi se nastěhuju k tobě, co říkáš?" zmizel zas v koupelně.

"O.K., nastěhuj se ke mně," vynořila se najednou ve dveřích.
Zadíval jsem se jí do očí.
"Fakt?"
"No jo. Vždyť víš, jak nenávidím samotu."
Bydlet s Johankou???
"A nebylo by to lepší obráceně? Měli bychom víc místa."
Opřela se znova o rám dveří a složila ruce na prsou.
"Nastěhuj se ty ke mně," přišel jsem k ní.
"Dobře," bez hnutí odpověděla.
"Vážně?"
Jako bych měl v hrudníku nášlapnou minu.
Natáhla se pro tričko na šňůru.
"Ale já mám víc krámů, než Cora," skládala prádlo do proutěného košíku.

Zastavil jí.
"Uvědomuješ si, o čem se bavíme?" děsně příšerně vážně se na ní podíval.
"Mmmm…asi ano," na okamžik se zamyslela. "Je to trochu zvláštní, když jste se právě rozešli a vůbec po našich…společných zmatcích," všiml si, jak její tváře lehce zčervenaly. Jak křehká a nádherná byla. Jak si mohl dovolit chtít to nevidět?
"Máme na sebe ale zatraceně málo času…tímhle se to vyřeší. Posloucháš mě?" zamávala mu dlaní před nosem a on ucítil tu hluboko zašantročenou potřebu pevně ji obejmout a políbit do vlasů.
"Není to zvláštní, je to přímo zavrženíhodný," kýval s lehkým úšklebkem, zahleděný kamsi do kouta koupelny.
"Jsou zavrženíhodnější věci. Třeba vraždění tuleňů, levný margarín…"
"…čínská politika, úplatky, veřejný záchody na nádraží v Tel Avivu…"
"…a rostlinná šlehačka ve spreji…jo, to je taky hnus…" zadumaně pokračovala.
Stoupl si těsně k ní a rukou se opřel o zeď za jejími zády.
"Zase jsme se připravili o rok života, viď?"
Polkla a podívala se mu do očí.
Kolem se prohnalo hejno motýlů. Oba se rozesmáli síle, se kterou je ovanula jejich křídla. A Johanka vyklouzla z Paddyho sevření. Vypadalo to, že její potřeba být Paddymu nablízku je zašantročená ještě hlouběji a snaha nevidět ji kolísá jako rtuť teploměru nad ránem.

"A budeš mi vařit?"
"Neee," zasmála jsem se.
"Aspoň občas," škemral.
"Mmmm…možná," ustoupila jsem o další krok teplu sálajícímu z jeho kůže. Těsně před tím, než jsem ucítila mravenčení v čele, které obvykle následovalo přiopilé podlomení kolen a neschopnost dalšího pohybu, myšlenky, nebo sebemenšího projevu vlastní vůle.
"Kdy to uděláme?"
"Teď."
"Cooo?" se smíchem jsem pokrčila ramena.
"Když už jsme se rozhodli, tak na co čekat?"
Potajmu jsem se štípla na předloktí.
"Au!?" skoro vyčítavě jsem se obořila na svojí druhou ruku.

Paddy se snažil udržet kamenný výraz.
"No jasně, že teď!" rozesmála se. "Zašel bys pro krabice?"
Na mojí tvář přiletěl horký polibek, který následovalo Paddyho hbité sundání klíčů od sklepa z háčku vedle snového obrázku majáku. Než jsem se vzpamatovala, jeho kroky už doznívaly na chodbě pod schody.

Vyskočila jsem štěstím bez sebe a přidušeně vykřikla:
"Ano!!"
A ještě jednou:"Ano! Ano, ano!!!"
Pustila jsem cédéčko a jedním pohybem smetla ze stolu noviny i časopisy. Pootvírala jsem všechny skříně a šuplíky a než se Paddy vrátil, první zásuvka byla vyklizená.
"Páni," vydechl, jakmile otevřel dveře.
Hned, co jsem ho uslyšela, vystřelila jsem jako šíp a skočila mu kolem krku. Popadl mě a zvednul tak, že jsem omotala nohy kolem jeho boků.
"Tolik jsi mi chyběl, Paddy! Strašně se těším!"
"Budeme spolu bydleeet!!!" zatočil se se mnou na místě.

 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. února 2012 v 21:24 | Reagovat

Jasněže mňoukání.
I mňoukáním se dá vyjádřit obdiv nad tím, jak píšeš.

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. února 2012 v 21:52 | Reagovat

Tý bláho! To se dobře čte!

3 pax pax | 21. února 2012 v 22:39 | Reagovat

............hezkééé- mnaaaau ;-)

4 Ujtree Ujtree | 21. února 2012 v 23:19 | Reagovat

Zase hezké ! :) jak ty to děláš ? :-)  :-) :D

5 LM LM | 21. února 2012 v 23:35 | Reagovat

děkuju, skvělý a super a úžasný, jen jsem nepochopila proč se připravili o půl roku života :-?

6 Terr Terr | 22. února 2012 v 2:53 | Reagovat

Noční hlídka se hlasý!Jednim slovem užasny :-)

7 Radka Radka | 22. února 2012 v 10:12 | Reagovat

[6]: :-D
...už jsem myslela, že mám den na ..pytlíka....ale tohle mi zvedlo náladu.. :-D ..paráda, tuto léčbu bych prosila klidně i dvakrát denně :-D

8 pavel pavel | Web | 22. února 2012 v 10:16 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyl. Je to ze života? Tedy z tvého pestrého života?
Zrovna včera jsem četl, že není dobré hned společně bydlet, že tím se zkazí už na samém počátku každá láska. Svoboda a těšení se na sebe je prostě fuč. :-D

9 Johanka Johanka | 22. února 2012 v 10:24 | Reagovat

Většina fikce je ze života a skutečně prožitý život se jiným často může jevit jako fikce :-)
A tihle dva objevili trochu jiný, než vžitý způsob vztahu. Takový, který se jiným často může jevit jako fikce :-)
Ale konkrétně z mého života je tu spousta okamžiků, jen sestavených značně nelineárně...

10 Johanka Johanka | 22. února 2012 v 15:44 | Reagovat

Lenka: To proto, že se snažil lepit vztah s Corou, místo žití přátelství s Johankou. Příště dám vysvětlivky pod čarou :D ... občas mi nedochází, že to neprožíváte jako já :-x

11 Johanka Johanka | 22. února 2012 v 15:45 | Reagovat

Jinak všem mňoukalům, nočním můrám a ostatním živočichům velmi děkuji za milé ohlasy :-)

12 miska miska | 22. února 2012 v 22:25 | Reagovat

Musím sa priznať....od štvrtku som nebola na blogu...hanbím sa....:( ale ked som včera pozrela a zbadala 4 nové kapitoly, mocná to potešilo...sice som od únavy ledva videla ale musela som prečítať vsetky :) johanka obrovská pochvala!!!! Je to úžasné!!!MILUJEM TENTO PRÍBEH!!!!!

13 LM LM | 22. února 2012 v 22:41 | Reagovat

Aha, to jsem si nějak nespojila :-)

14 Zuzka Zuzka | Web | 23. února 2012 v 15:41 | Reagovat

úplně parádní příběh .. krásně se se to čte.. ;o)

15 pax pax | 23. února 2012 v 18:11 | Reagovat

[11]: :-D  ;-)

16 Terr Terr | 23. února 2012 v 21:29 | Reagovat
17 Nikk Nikk | 24. února 2012 v 17:32 | Reagovat

Nevím přesně proč mě to zajímá, ale jakou barvu vlasů má Johanka? Pořád si jí neumím úplně představit. Napadla mě zrzavá nebo blond.. Nevím, nevím :) Každopádně příběh je skvělý jako vždy :)

18 Johanka Johanka | 24. února 2012 v 22:11 | Reagovat

Ta skutečná hnědou. Ale ta tvoje může mít klidně tyrkysovou, pokud jí tak vidíš ;-)
Cora je zrzka. I když, občas jí vídávám jako blondýnu :-)

19 Terr Terr | 25. února 2012 v 1:33 | Reagovat

[18]:ta blondýna mi taky tam sedí :-x Johanku vidím na světle hnědou asi 8-)

20 Nikk Nikk | 25. února 2012 v 9:03 | Reagovat

[18]: To já vždycky Coru viděla na černovlásku :)) No, Johanka z příběhu bude medová blondýnka :))

21 Jehane Jehane | Web | 25. února 2012 v 10:25 | Reagovat

Áááááááááááááách!!!!!!!!!!!!

22 Terr Terr | 25. února 2012 v 13:14 | Reagovat

[21]:Ta medová blondýna taky nebude špatná ? :-)  :-?

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama