Bonnie a Clyde...kapitola 63.

20. února 2012 v 11:25 | Johanka |  Smaragdový příběh
Chvilku byl slyšet jen motor auta.
"Vzpomeň si, jaký to bylo dřív, když jsme se poznali, když jsme se spolu poprvé milovali…" pohladila Cora Paddyho něžně po dlani.
"Bylo to krásný," chytil jí se stejnou něhou za ruku. "Jsem to pořád já. A dívám se na tebe stejnýma očima." Paddy se zhluboka nadechl. "Nenechal bych jí tam samotnou tehdy a teď to taky neudělám. Bydlí na druhém konci Corku a co jí znám, taxíka si vzala jen jednou. Odvezu jí a pak si můžeme povídat až do rána."
"Je mi líto, ale jestli se vrátíš do toho klubu, mě už doma nenajdeš," odtáhla se od něho.
"Věřím, že najdu, protože se vrátit musím." zastavil před East Grove.
Mlčela.
"Otevřu víno, promluvíme si," opatrně pokračoval.
"To můžeš. A vypij si ho s tím svým andílkem!"
Cora vystoupila a třískla dveřmi.
"Tohle je konec!" zakřičela ještě, aniž by se na Paddyho otočila.
Sledoval jí, jak odemyká a rázně pochoduje k domu. Věděl, že si to nerozmyslí. Ale on už se taky rozhodnul.



Byla skoro půlnoc. Potrvá tak čtvrt hodiny, než dojede k Oidche Mhat Leibh, možná půl, pokud ve městě bude velký provoz. Věděl, že Johanka zůstává málokdy někde po půlnoci, zejména když jde další den do práce. A tak zamířil rovnou k ní s tím, že jí snad po cestě potká. A nemýlil se.

Měla jsem za sebou asi třetinu cesty. Hned jsem podle zvuku poznala jeho auto. Překvapilo mě, že se přes všechno to divadlo vrátil. Celý večer jsem přemýšlela, jak tohle může dopadnout a jako jedno z nejmožnějších řešení viděla, že se Paddy s Corou odstěhuje do Belfastu, ona nastoupí na nové místo a bude vymalováno.
V klubu jsem se cítila jako na trní, pila jsem víc než obvykle a vůbec se ve mně míchaly všechny možné pocity. Především jeden, který stál nad všemi ostatními - stísněnost. Z toho, že bych o Paddyho přišla.
Takhle.

"To jsem rád, že jsi celá. Nastup si," otevřel mi dveře. "Jsi pěkně promrzlá."
"Ale ne, to ten vítr od moře," bála jsem se mu podívat do očí.
Chvíli se díval před sebe a hned potom potichu, ale zřetelně vyslovil všeříkající:
"Promiň."
Roztřásly se mi ruce.
"Co se stalo? Kde je Cora?"
"Asi si teď balí věci."
Chtěl nastartovat, ale místo toho sklonil hlavu.
"Rozešli jste se?"
Proč byla jeho stísněnost nesnesitelnější, než moje?
Najednou mu to došlo.
"Asi jo…"
A já si uvědomila, že jeho skloněná hlava neznačí nic jiného, než tíhu slz, co se mu najednou draly z očí.
"Tak jí zastav," pohladila jsem ho. "Ještě to stihneš."
"Nechci jí zastavit," zašeptal potichu, ale rozhodně.
"Paddy," objala jsem ho. "To přejde, ššš."
Kolíbala jsem ho v náručí a bylo mi smutno. Všechno se ve mně svíralo, když se mu třásly ramena a já nemohla pomoc ničím, co bych řekla nebo udělala.

"Necháme si udělat piercing?" vypadlo ze mě najednou.
"Coo?" překvapeně vyhrkl.
"Zrovna jsem dostala náladu nechat do sebe píchat jehlou."
"Ty jsi tak krásně pitomá," smál se mezi slzami on.
"Vím, kde mají otevřeno přes noc. Ale nejdřív se pořádně opijeme, jo?"
Položil si dlaň na čelo.
"Odpověď závisí na tvojí teplotě?"
Položil ruku zpátky na volant a se zvednutým obočím se na mě otočil:
"Fajn. Nechám auto tady."
To už jsem oběhla auto a tahala ho za ruku:
"Tak na co čekáš? Pojď ven! Skočím támhle pro dvakrát dvě promile do krve," ukázala jsem k benzínce.

Koupila jsem teqilu, citrón i sůl (jodidovanou alpskou). Potom jsme se rušnějšími ulicemi propletli až na malé ztichlé náměstíčko poblíž studia, které bylo vyhlášeným místem v Corku, kde pracovní doba začínala i končila o půlnoci. Utábořili jsme se na okraji kašny uprostřed náměstí. A tam teprve začala párty!

Ždímali jsme citrón jeden druhému přímo do pusy a sůl si sypali na zápěstí tak dlouho, až jsme je měli rozpraskaná. Honili jsme se kolem kašny, tahali se o láhev a cákali na sebe vodu. Oba jsme načichli alkoholem a žabincem. Byli jsme nehorázně opilí a řehtali se na celé kolo jako dva blázni. Pak nás zas z ničeho nic popadla zpívací vášeň a oba jsme spustili Yellow ledbetter od Pearl Jam, přičemž refrén se ozvěnou lámal dva bloky daleko, jak jsme ječeli. Ukázalo se ale, že kdosi neměl pro naše umění pochopení - jen tak tak jsme zmizeli před policejní hlídkou do kamenného průchodu.

Prudce jsme oddychovali, zatímco kolem nás se míhala světla dvou baterek. Jeden druhému jsme zakrývali pusu, aby nebyl slyšet náš smích.

"Nejvyšší čas na piercing!" šeptala jsem Paddymu ve chvilce, kdy se k nám soudě podle hlasu, blížil jeden z policistů. Na nic jsem nečekala a vlekla ho přes křižovatku ke spoře osvětlenému doupěti počmáranému ze všech stran graffiti.
Jakmile jsme vešli, spatřila jsem dva MuDr. Pankáče právě dokončující tetování podobnému šílenci.
"Prosila bych jeden kroužek sem," na nic jsem nečekala a odhalila usměvavému tvoru před sebou bříško.
"Na pupík? A jste si jistá? Jen abyste se ráno neprobudila a nepřišla na mě s brokovnicí."
"Buďte bez obav, nevlastním žádné střelné zbraně. A rozhodla jsem se, ještě než jsme se takhle zřídili."
"Tak jo. Vaše přání je mi rozkazem. A vy?" otočil se k Paddymu.
"To samý," položil se Paddy na lehátko.
"Vyberete si? Nebo máte vlastní?" ukázal mi ten druhý asi pět set třpytivých i netřpytivých ozdůbek všech možných tvarů a provedení, zatímco jeho barevnější kolega vytáhl z jedné zásuvky jehly a z další rukavice. Ukázala jsem na malý zelený kamínek, který mi padl do oka jako první.
"A nemohl bych na ucho?" podíval se na mě Paddy, když mu do očí blýskla ostrá ocel.
"Zrádče. Půjdu první."
"Takhle se na to musí," zatřepal se jednomu z pankáčů kohout na hlavě, když jsem si lehla místo Paddyho.
Ten si přisunul židli blíž, aby na mě dosáhl.

´Hlavně mlč!´poručila jsem sadistickým tónem k smrti vyděšené Johaně, která mě právě z náměstí doběhla.
"Budu tě držet," popadl mě za ruku, když zaznamenal můj úzkostlivý pohled jeho směrem.
Zmáčkla jsem mu dlaň, až mu zapraskaly klouby a podívala se na něho. V jednu chvíli, nevím kdy, jsem křečovitě zavřela oči a až když jsem uslyšela: "hotovo", odvážila jsem se je otevřít.
´Aúúúúú!!!´ skučela všechna má já jako černošský sbor při nedělním gospelu.

"Líbí se mi," dotkl se Paddy jemně mého břicha.
"Jsi na řadě," špitla jsem ohromená vlastní odvahou a úlevou, že je to za mnou.
"Tak kam to bude?" zamával barevnější z chirurgů malou kovovou peckou, kterou si vybral Paddy.
"No jo…" lehl si odevzdaně na lehátko a vyhrnul košili. Dělal u toho děsné grimasy, jak bylo jeho zvykem a nakonec zakvílel:
"Jáááu."
"A je to. Vypadáte jako Bonnie a Clyde," zasmála se tvář pod třepetajícím se kohoutem. Chlapík zašmátral na poličce každému z nás podal lahvičku dezinfekce s sebou.
"Jenom to po cestě nevypijte," zvedl ten druhý se smíchem oči od časopisu.

"Zpečetili jsme své přátelství vlastní krví," usmál se Paddy, když přede mnou otevíral dveře.
"A co teď?" pokrčila jsem ramena.
"Jsi ta nejúžasnější bytost na týhle planetě. Myslíš, že nevím, jakou hrůzu máš z jehel?"
Dal mi ruku kolem ramen a potom dodal:
"Když už jsme se spolu takhle opili, rád bych s tebou taky vystřízlivěl."
"Bude půl čtvrtý. Můžeme se projít a přespat u mě."
"To zní výborně."

Mlčeli jsme a kolem nás se pomalu probouzelo město. Rozpršelo se a my šli pořád dál, jako by se nic nedělo. Tmavá zákoutí zšedla. Někdo v prvním patře cihlového domu si k rannímu vstávání pouštěl Dido. Paddy se zastavil.
"Zatancuješ si se mnou?"
Přitiskli jsme se k sobě. Věděla jsem, že kapky na Paddyho tváři nejsou jen dešťové. Hladila jsem jeho mokré vlasy a i přes podivné prázdno to všechno bylo krásné.
Pak jsme došli až ke mně, svlékli ze sebe mokré oblečení, zabalili se do dek a usnuli v mojí posteli. V noci jsem se několikrát probudila a přitiskla se k Paddymu, který mi dal ruku kolem pasu, nebo mě něžně pohladil po tváři. Když jsem se šla napít, všimla jsem si, jak se ze sna usmívá.

"Ahoj," přivítala mě Johanka, která už seděla u stolu a snídala, když jsem já teprve vstával.
"Ahoj. Jsi zase mokrá," zavadil jsem pohledem o místo, kde stála ten den, co jsem za ní poprvé přišel a ona právě vylezla z vany. Vůbec se nezměnila, jako by se to stalo dnes.
"Sprchovala jsem se. Byl tady domovník a říkal, že nepoteče teplá voda, tak bys měl koupelnu navštívit co nejdřív."
Díval jsem se, jak uždibuje kousky chleba a dává si je do pusy. Měla nádherné, drobné prsty a já na ní mohl oči nechat.
"Půjdeš?" zarazila se, když si všimla, jak jsem se zasekl.
"Když ty umíš tak krásně papat…" rozesmál jsem se. Hodila po mě plyšovým přívěskem na klíče, co se jí na stole válel už půl roku.
"Děkuju za včerejšek," zvedl jsem nebohé kuře a vrátil jí ho.
"Já tobě taky. Vzala jsem si den volna, v práci bych dnes byla nepoužitelná. Co dělá hlava?"
"Jde to. Kdybys něco potřebovala, najdeš mě v koupelně."
Johanka se vrátila k ulamování chleba a já vyšel obřadně vstříc životu bez Cory.

 


Komentáře

1 Petra Petra | 20. února 2012 v 11:55 | Reagovat

jsem první :-D

2 Lucka Lucka | 20. února 2012 v 12:02 | Reagovat

V anketě myslíš toho medového Brumíka, co se tváří drsně mile, ale uvnitř nic není? Děti ho nemají rády.
Já navrhuji píseň: We will rock you! 8-)

3 Radka Radka | 20. února 2012 v 14:48 | Reagovat

ta anketa..Johanko, z tebe nebudu :D , já nevím, zeptám se batolete, až se dokulí od rozkrámovaný skříně :-D ...výborná kapitola..my tu zíráme s nepřítomným usměvem.. :-D ..fakt dobrá...-)))

4 pax pax | 20. února 2012 v 16:38 | Reagovat

[1]:heej :-P  :-D

5 pax pax | 20. února 2012 v 16:39 | Reagovat

[2]: :-D  :-D  :-D

6 pax pax | 20. února 2012 v 16:39 | Reagovat

jj, je to ok! ;-)

7 Lenka Lenka | 20. února 2012 v 19:29 | Reagovat

Další skvělá kapitola. Děkuji :-) A opět se těším na další. Jde vidět, že na tebe sedla inspirace ;-). Jen tak dále.

8 Myška Myška | 20. února 2012 v 20:58 | Reagovat

supeeer..... :-D  :-D

9 Johanka Johanka | 20. února 2012 v 21:05 | Reagovat

Mám hotové asi čtyři další kapitoly, tak se průběžně můžete těšit.

10 LM LM | 20. února 2012 v 23:10 | Reagovat

super, jsi geniální :-x

11 Johanka Johanka | 21. února 2012 v 6:35 | Reagovat

Chtěla jsem ti udělat radost ;-)

12 LM LM | 21. února 2012 v 9:50 | Reagovat

btw, tys byla na East Grove v noci? To jako beze mě??

13 Johanka Johanka | Web | 21. února 2012 v 10:16 | Reagovat

[2]: Jo, to je on! Ochutnala jsem ho právě proto, že mým dětem nechutnal :D
A jinak, děvčata...zkuste si ho dát u Once in a while, protože to chutná líp než kafe a cigárko.

14 Radka Radka | 21. února 2012 v 13:26 | Reagovat

Brumík teda jen z nouze...i mě u toho bolí zuby..samej cukr..a zásadně proti všem biopravidlům tuším.. :-D

15 Johanka Johanka | Web | 21. února 2012 v 14:14 | Reagovat

Bez Once in a while leda po-b(l)io :)

16 Radka Radka | 22. února 2012 v 10:14 | Reagovat

[15]: :-D , ok, tak příště to zkusím s CD Over the hump..

17 Lůca Lůca | 23. února 2012 v 22:22 | Reagovat

Kdysi byla jedna taková kašna má velká kámoška. :D
A třeba v Pelhřimově mají v kašně zázračnou vodu. Viděla jsem v noci partu kluků, co do ní nejprve naplivali a pak si tam namočili vlasy. :D
Příjemný díl. Pobavili mě týpci s náušnicemi. :D

18 Johanka Johanka | Web | 27. února 2012 v 10:53 | Reagovat

Tak to měli umyto i nagelováno :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama