Jaroslav Dušek a Mnislav Zelený Atapana

22. února 2012 v 22:32 | Johanka |  Cesty tam a zase zpátky
Jak už jsem psala (třikrát), 9. 10. 2011 jsem pořádala besedu improvizátora, baviče, spolutvůrce divadelního představení Čtyři dohody, cestovatele, vlastníka kompostovacího záchodu a hliněného domu, herce, moderátora
...Jaroslava Duška
a antropologa, etnologa, publicisty, bývalého velvyslance, autora několika knih, adoptivního syna kmene Jawalapitiů
...Mnislava Zeleného Atapany.

A slavnostně přísahám, že jestli se mi tenhle článek ještě jednou vymaže, tak po čtvrté v zájmu zachování své psychické rovnováhy, zajdu za psychiatrem, psychologem, či jinou finančně nákladnou osobou a nechám si proplatit paragon za sezení tím šotkem, který má v mazání článků prsty!!!

Tak...jdeme na to. Mejk láf, jak se mezi pozitivními človíčky s otevřeným srdíčkem říká. :-)
Celá beseda se točila kolem tématu Čas. Konečně tedy přináším fotoreportáž z neformálního povídání, ať si můžete trochu díry v časoprostoru taky užít.



Úderem páté to vypuklo. Jen bez Jaroslava Duška. Umíte si představit lepší začátek besedy na téma Čas jinak, než s hodinovým zpožděním jednoho ze dvou účinkujících? Tomu říkám interakce :-)


Jak jsem vyslechla, nejen můj čas, když šlape, tak prostě šlape a když běží, prostě běží. A někdy si dá běh indiánský, nebo ho zaujme housenka na hlávce zelí, vůně rozmrzající hlíny...to se najednou taky umí houpat, vrhat, stát, nebo dokonce vracet, lítat a přeskakovat.
Můj čas je dokonalým adeptem na všechny olympijské disciplíny a co mezitím vyvádějí ručičky hodin, ho nijak zásadně netrápí.

Ani Jaroslava netrápilo, protože když dorazil, byl naboso, usmíval se od ucha k uchu a s omluvou posluchačům se hned zapojil do diskuze.


...vlastně, nejdřív jsme si zazpívali a zabroukali, jak kdo cítil a snesl.
Od Atapany jsme shltli výklad, jak čas pojímají indiáni a s nimi řada starověkých kultur. Mnislav Zelený se snažil ve slovech zachytit rozdílné vnímání času v cyklech a času lineárního.
Jaroslav Dušek mu sekundoval s výkladem pojmů chronos a kairos.
A já vám o tom nenapíšu vůbec nic, protože narozdíl od obou milých besedníků neoplývám tak širokou slovní zásobou.


...nicméně na malé shrnutí si troufnu. V kostce jde o to, že vžité vnímání času, kterým se řídíme, je lineární. Je tu zkrátka daná jednotka jeho plynutí a šlus. V sedm se vstává, v osm začíná škola, z práce chodím ve čtyři, v neděli se jede k babičce, zítra bude k obědu špenát, za dva roky si pořídím byt a za šest let, až na to našetřím, si pořídím byt větší. To je typický chronos. Čas lineární. Na tom většina z nás frčí, sjíždíme se tou představou tak dlouho, že jsme na ní závislí.


Oproti tomu kairos je čas, pro který není tak důležité kolikátého právě je, nebo jestli zrovna na náměstí odbilo poledne. Kairos je individuální doba pro okamžik nebo situaci, jak ho cítí ten, kdo ho prožívá. To znamená, že když cítíte, že TEĎ je ta správná chvíle zavolat člověku, na kterého myslíte, tak to zkrátka uděláte. Když jste unavení, spíte, když máte hlad, jíte. A jestli oběd připadne na sedmou večerní? Budiž... Jestli se vaše dítě místo vstávání do školy potřebuje vyspat? Jestli vás cesta zavede úplně jinam, než byl původní cíl? Kdybychom ještě navíc zvládli svůj rytmus sladit s rytmem planety, s cykly Vesmíru, kdybychom je znovu vnímali, zjistíme, že ta kulatá věc na stěně je hloupost, klec, tiktaktiktak...jen stroj, který má taky svůj individuální rytmus vnímání času.

"Žehnám vám..." :-) Ba ne, myslím, že tady se mluvilo o amygdale, nebo o tom, jak dcera Jaroslava Duška jako malá skákala ze střechy, možná o přechodu z chronosu do kairosu, který čím dál víc vnímáme. Nechce se mi zmiňovat mediálně zprzněný mayský kalendář, ale ano, o toltécích, mayské kultuře a dalších žhavých tématech roku 2012, se povídalo právě v těchto souvislostech.

Jak už to bývá, největší grády měla beseda až ve chvíli, kdy se do ní zapojily dotazy lidu z davu. To se pak pořešila i tak ožehavá témata, jako zapeklitá otázka, kterou se zabývali vědci ve Vatikánu-kolik andělů, že se vejde na špičku jehly. Pro úplnost si můžete zkusit typnout v anketě pod článkem nebo do komentářů.


 


Komentáře

1 pax pax | 23. února 2012 v 2:45 | Reagovat

.........zajimavé- ;-)

2 uajiii uajiii | Web | 23. února 2012 v 9:21 | Reagovat

Hlasoval jsem pro poslední možnost.Jestli víš odpověď, tak neváhej a odtajni ji! JJ, čas je prevít a těžko se s ním ještě teď dokážu zžít. Mám moc rád náramkové hodinky, ale vždycky je během prvního roku života rozbiju...to už o něčem svdčí:)

3 Johanka Johanka | 23. února 2012 v 19:23 | Reagovat

uajiii: neruš přece, počítám... ;-)

4 Čerf Čerf | Web | 24. února 2012 v 16:03 | Reagovat

Řekl bych, že anděl, coby těleso duchovní, nemá ani hmotnost ani fyzický rozměr, jeho kolmým průmětem je tedy (a to ještě v tom lepším případě) pouhý bod, který zabírá oproti jehle, jakožto předmětu sice špičatému, ale přece jen rozměrnému, nekonečněkráte menší plochu, z čehož bych laicky usuzoval, že andělů se vejde na špičku jehly právě nekonečně mnoho, a to si ani nemusí sedět na ramenou; ono by to ostatně při splnění výše uvedených předpokladů ani nešlo :-). Pozn.: Pilnější čtenáři mohou provést u uvedeného souvětí větný rozbor :-).

5 Johanka Johanka | 24. února 2012 v 22:19 | Reagovat

Odpověď zní: Špička jehly je naprosto zavádějící určení bodu-ve smyslu, kerý popsal Čerf. Proto se kloním k předpokladu, že co člověk, to anděl...co bytost, to anděl. Buďme všichni anděly všem ostatním...nebo alespoň jednomu dalšímu. A to i v případě, že vůbec nevíme, o koho jde.

6 Čerf Čerf | Web | 25. února 2012 v 8:18 | Reagovat

[5]: Přesunuto ze souřadnic částečně fyzikálních do souřadnic výsostně duchovních a společenských máš samozřejmě pravdu. Ještěže špička jehly je tak proměnným prostorem, že všem rozličným úhlům pohledu vyjde vstříc :-)

8 petruš. petruš. | E-mail | 14. března 2014 v 14:32 | Reagovat

Moc pěkné, škoda jen, že to čtu až teď s takovým zpožděním, bez možnosti se takové určitě skvělé akce zúčastnit, ale je super, že tohle děláš a ještě to tady zprostředkováváš ;-) palec nahoru .))

9 Ivana Ivana | E-mail | 6. května 2016 v 20:54 | Reagovat

velice zajjímavé. Mnohokrát děkuji.
Velice ráda bych získala e-mailový kontakt na pana Mnislava Zeleného.
Předem mnohokrát děkuji.
Ivana

10 Jan Šlesinger Jan Šlesinger | E-mail | 27. září 2016 v 15:24 | Reagovat

Dobrý den, jsem lékař a zvěrolékař. Rád bych se pokusil o založení pracoviště tradiční indiánské medicíny v Brně, kterou by praktikoval patřičně kvalifikovaný indiánský léčitel. Českým "odborníkům" na indiánské lékařství zatím příliš nevěřím. Smím poprosit o kontakt na pana p.t. Zeleného, s nímž bych věc probral?

MUDr. MVDr. Jan Šlesinger
Osteocentrum Brno
M.603 218 901

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama