Tma. Ticho. Šumění pěny. ...kapitola 65.

26. února 2012 v 20:20 | Johanka |  Smaragdový příběh
Byla už dlouho tma a navzdory všem předsevzetím, že si v Paddyho autě zajedu pro zbytek svých věcí, mě vůbec nelákala představa prázdného bytu. Navíc, tak krásně se nám povídalo. Po dvou sklenkách sladkého vína by mě Paddy stejně jet nenechal.
Leželi jsme na zemi, pod oknem se zelenými závěsy, jako už tolikrát-já s nohama na krabici, on na kulatém gymnastickém míči-a mleli jeden přes druhého. Babiččiny kukačky odkudsi z hromady neroztříděných kousků mého bytu oznamovaly půlnoc.
"Snažím se poskládat si dohromady uplynulé dny, ale všechno je to…"
"…až příliš hezký," dokončil mojí větu.
Kroky Maite, která se už po několikáté prohnala po chodbě, jsme vnímali jen jako důkaz, že tam venku čas stále běží. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se naše pozornost stočila do smyčky nedosahující dál, než za světlo petrolejky a vytvořila vlastní planetu uprostřed našich prolínajících se vesmírů.

"Měla by sis něco přát."
"Proč?" usrkla jsem ze skleničky.
(a polila se...jak jinak)
Paddy mi se smíchem utřel pusu vlastním rukávem.

"Dělá se to tak, když spíš poprvé v novém domově, nebo ne?"
Chvilku jsem mlčela, na tváři mi naskočil úsměv. Strčila jsem do něj:
"Řekni to ještě jednou."
"V novém domově," vydechl a já si uvědomila, jak samozřejmě to zní.
"Ještě," zašeptala jsem a zavřela oči.
"V novém domově," blížil se ke mně jeho tichý hlas. "V novém domově," zalechtal mě jeho dech na uchu. "Doma," ucítila jsem teplo těsně nad svými rty.
Srdce mi tlouklo tak zběsile, až jsem si byla jistá, že ho Paddy musí slyšet. Vychutnávala jsem si představu těsné blízkosti jeho tváře, až se zdálo, že prostor mezi námi dělí jen pár milimetrů. Na holém krku mě zastudil jeho přívěsek a já už se nesnažila skrývat svůj zrychlený dech.

Její rty se jemně chvěly a při každém nádechu jsem ucítil dotek Johančiných ramen na svém hrudníku. Jak jen jsem mohl kvůli iluzi štěstí s Corou přehlížet všechno, co s sebou přinášela tahle nádherná bytost?

"Paddy?" zalapala jsem po dechu.
Ou…proč jen to znělo tak…roztouženě…?
"Chtěla bych se jít vykoupat."

Kdyby byli ve filmu, jehla na gramofonové desce Billie Holiday, by se právě se skřípotem rozběhla po vinylu a strhla s sebou všechno napětí k oranžovému středu s nápisem vydavatele.
"Ne…" rozesmála se nad vlastními rozpaky. "Chtěla jsem to říct jinak."

Otevřela oči a dívala se přímo do těch jeho. A deska Billie Holiday směle pokračovala v měkkém hlazení rozechvělého vzduchu kolem nich.
"Jsem z tebe nervózní," pomalu pověděla. "A chtěla jsem to říct takhle: Půjdeme se vykoupat?"
"Myslíš spolu?" zvedl s úsměvem obočí.

"Hmmm," laškovně jsem zavrněla. "Ráda bych pokračovala v našem předchozím rozhvoru, když už to po dvou hodinách konečně začalo vypadat, že se dobereme závěru…či alespoň pointy…"
"Výroba sirek a její inovace je vskutku ožehavé téma," pokýval hlavou. "Ale čistě teoreticky," hihňal se, "nejsi ... třeba ... opilá?"
"Jistě, že jsem," smála jsem se. "Oba jsme. Tak půjdeš?"
Vstala jsem a hodila mu na hlavu svůj šátek. Bez váhání se zvednul a dokonce stačil popadnout naše skleničky i nedopitou láhev vína.

Vanu jsme napustili až po okraj a do ní nalili spoustu pomerančové pěny. Čím dál víc jsem si přes svojí opilost uvědomovala, co se chystám udělat. Jsem opravdu v takovém emočním rozpoložení, abych ustála koupel s Paddym?
Zmocnila se mě nervozita. Chci být nahá ve vaně s člověkem, do kterého jsem po uši zamilovaná a se kterým mám snad nejčistější vztah, jakého je lidská bytost mého druhu schopna.
Stáli jsme naproti sobě a on se zakřenil:
"Nějak ti došla slova, reportérko."
"Já se asi stydím," pronesla jsem přiškrceně.
"Co?" vyprskl. "Ty se přede mnou stydíš?"
"No a?" uraženě jsem složila ruce na hrudníku.
"Co se mě týká, já se nemůžu dočkat…"
Náramně se bavil, jak jinak.
"Tak zhasneme světlo nooo," smířlivě zakoulel očima.
Foukla jsem na něj bublinu z lahve od šampónu.

Tma. Ticho. Šumění pěny…
Myslíte, že jste někdy zažili tmu, co se dala krájet? To ne. Ne, pokud jste nestáli necelý metr od někoho, kdo pro vás byl vším a měli jste se svléknout. Metr od člověka, který o vás věděl všechno a každý jeho dotek měl moc vás roztavit.
Aniž by to mělo význam, zavřela jsem oči a s nádechem si začala rozepínat knoflíky košile-jeden po druhém. Nechala jsem jí sklouznout na zem a na nahém rameni opět ucítila Paddyho dech. Pomalu jsem si rozepínala knoflíky i na džínách a když jsem je svlékala, jemně, sotva znatelně, jsem se dotkla Paddyho holé paže. Jakoby mnou projel elektrický proud a čas se zastavil. Věděla jsem, že on už musí být téměř nahý. Ale čekal. Posledních kousků oblečení jsem se zbavila, jako bych dosud nevěřila, že to dělám. Byla jsem si jistá, že se usmívá.

Sedli jsme si proti sobě a já spíš odtušila, než viděla, že něco hledá. Po chvíli škrtnul sirkou a zapálil knot olejové lampy.
"Teda, to vypadá,…"
"…jako bych to celou dobu plánoval, co?"
"Ano."
"Taky, že plánoval. Už tři měsíce. Původní nápad vzešel z období, kdy jsem tě chtěl zabít. Pro peníze, pochopitelně. Vypadalo to nadějně: dokonale zinscenovaná sebevražda, v záloze jsem měl i nešťastnou náhodu - každý ví, jak miluješ jízdu autem. Ale včera jsem všechno převymýšlel."
"Hehe," ušklíbla jsem se, vděčná, že mi nenechá čas na rozpaky.
"Chceš nalít?"
"Hmm."
Podal mi skleničku a labužnicky se natáhl.
"Chybí nám něco?" slastně si opřel hlavu o ručník za svými zády.
Chvilku jsem mlčela, ale pak jsem se zajíkla smíchy a vyprskla odpověď, která se přímo nabízela:
"Kondomy!"

Paddy se rozchechtal, až začal kašlat. Půlku vína jsem vycmrndala do vody jen tím, jak jsem se snažila položit skleničku na kraj vany. Ale smích neustával. Do očí se mi hrnuly slzy. A protože naše vzájemná telepatie opět jela na plné obrátky, ve chvíli, kdy jsem jen pomyslela na sedm puntíků, z Paddyho vypadlo:
"Beruš-kaaaa!"
Ani to nedořekl a div jsme se neutopili. Nemohla jsem ze sebe vypravit jediné slovo, popadla jsem se za břicho a řehtala se na celé kolo. Paddy smíchy plácal do vody, až cákala na zem.

Ne, tentokrát to netrvalo hodinu, i pět minut nezadržitelného smíchu ale vydalo za intenzivní posilovnu.
"Bože, tohle mě zabije," vyčerpaně jsem se hihňala a snažila se z hlavy vypudit berušku i kondomy.
Natáhla jsem ruku se skleničkou a on mi beze slov dolil víno.
"Mimochodem, měla by sis oholit nohy."
"No dovol!" cákla jsem mu špičkou vodu do obličeje. "Nohy jsem si holila ráno."
A demonstrativně jsem jednu zvedla, aby viděl důkaz. Polkl.
"Neblázni, Jožule. Jsem jen člověk!"
Z jeho nakřáplého hlasu mi přejel mráz po zádech. Položil na mojí nohu svou dlaň a stáhl jí pod vodu..A tu ruku už nesundal…

Během chvíle ze mě všechny rozpaky spadly-dál jsme pili a bavili se, smáli a cákali po sobě. Až už jsme míň mluvili a víc přemýšleli. Jenže v onom relativním klidu jsem si uvědomila, že mě Paddy jemně hladí těsně nad kolenem. Zatočila se mi hlava. Najednou jsem už nedokázala ani přemýšlet. Celá já uvnitř jsem křičela. Byl to příliv-jako by se drobný horský pramen ve vteřině proměnil v burácející Viktoriiny vodopády.
"Chci být střízlivá, hned!" rozkázala jsem kamsi nad sebe.
Schovívavě mě pozoroval.
"Za dvě tři hodinky budeš."
"Hneeed," zakňučela jsem a snažila se vyladit smysly na jeho dotek. "Trvám na tom," plácla jsem lehce do pěny. "Copak ty nejsi opilej?"
"Kdybych nebyl, těžko bych si tohle dovolil," sjel mi s čertovským výrazem přes koleno až k nártu.
Výborně, tak jemu to došlo...
"Ještě, že není vidět, jak se teď červenám," přiznala jsem.
"Ale je," rozesmál se.
Položila jsem si dlaně na obličej a potopila se hlouběji do vody.
Galantně se usmál, naklonil hlavu na stranu a přitáhnul si mojí ruku k sobě.
"Červená ti velmi sluší."
S úšklebkem jsem pokývala hlavou.
"Ale nikdy jsem netušil, jak nádherná jsi v pomerančový pěně."
"Ou...no, Paddy...ale tohle mi nemůžeš říkat!" ponořila jsem se ještě víc a cítila, jak se mi do tváří hrne krev.
"I když, červená v kombinaci s pěnou je přímo neodolatelná," rozesmál se a naklonil ke mně.
"Děkuju. Jen škoda, že pěna tak rychle mizí a já se stydím-pamatuješ?"
"Matně," kývnul a znovu se opřel.
"Zhasneš?"
"Vážně tě to ještě nepřešlo?" se smíchem sfouknul knot lampy.

"Tohle mi chybělo," culila jsem se, když zavřel skříň, sáhnul po peřině a já ucítila dotek jeho bosých nohou.
"Už víš, co si budeš přát?" zašeptal mi do ucha, když mě objal kolem pasu.
Na čele mě lechtaly jeho mokré vlasy. Položila jsem Paddymu dlaň na tvář-možná abych se ujistila, že tu opravdu je.
"Kondomy!" pípla jsem odpověď a rozesmátá se přitiskla k jeho holému hrudníku.
Píchnul mě do žeber a bez rozpaků přidal ujištění:
"Určitě bych tu nějaký našel."
Otočila jsem se k němu a s každým úderem srdce opouštěl mojí tvář úsměv.
"Tak mi příště nedolévej."
Pohladil mě po tváři a políbil na nos.
"Ještě ti dlužím rande."
"První rande po týdnu společného bydlení...to snad dokážeme jenom my," v polospánku jsem položila ruku na Paddyho rameno. "Vážně mám pocit, že jsem doma."
Políbil mě na čelo a přitáhl těsně k sobě.
"You're at home, I'm with you, we'll be together...." broukal, tiše se smál a přitom mi prsty zlehka přejížděl po paži.

 


Anketa

Jaký ze svých smyslů bys nedokázal-a postrádat?

zrak
chuť
čich
hmat
sluch
šestý smysl
smysl pro humor

Komentáře

1 LM LM | 26. února 2012 v 20:48 | Reagovat

To je tak krásně nereálný :-D

2 Johanka Johanka | 26. února 2012 v 22:12 | Reagovat

:-D ááách... no jo... Nechej mi tu iluzi, potvoro ;-)

3 LM LM | 26. února 2012 v 22:21 | Reagovat

no ovšem, vždyt já si to ráda čtu, zpočátku mi to vadilo, ale ted už jsem ani nic jiného nečekala :-)život je jiný a o tom to přece je, aby sen byl snem :-)

4 LM LM | 26. února 2012 v 22:22 | Reagovat

ty už jsi doslavila? O_O

5 Lenka Lenka | 26. února 2012 v 22:22 | Reagovat

Wau...už jsem si myslela, že do toho ti dva praští :-)) Krásně napsané, to se mi bude usínat. A zítra další kapitolka?

6 ischa ischa | 26. února 2012 v 22:36 | Reagovat

Měla jsem koukám nějak zpoždění ale nádherné čtení před spaním. Krásně napsané, :-)

7 pavel pavel | Web | 26. února 2012 v 22:46 | Reagovat

To se dalo čekat, v nejlepším konec. Je zajímavé, že holky často říkají stydím, ale není vůbec pravda. Chtějí působit nevinně. :-D

8 Johanka Johanka | 26. února 2012 v 22:53 | Reagovat

Mám zas vytahovat Edisona tady? :-) Kdyby ten napsal 65. dílů o žárovkách, fonografech, reostatech a gramodeskách, taky by se všichni tloukli do čela. Nechám si tu lásku zapatentovat, až jí poznám, víš? A vydělám na ní miliardy (hezkých myšlenek, protože v tý době už peníze existovat nebudou). Tak nezlob :-P
A doslavila...no-já si zas moc na oslavy nepotrpím. Včera jsem byla s kamarádkou na pivu a málem se poprala s pankáčem, co měl pocit, že pozdravem "ahoj čubky" bude sexboyem večera. Ty ...mi neříkej, že když existujou takový hovada, že by nebyl i opačnej extrém?!?
A jinak holky...děkuju. Další díl zítra určitě ne, ale do týdne...sedmidenního jistě ;-)

9 Johanka Johanka | 26. února 2012 v 22:58 | Reagovat

Pavel: a to mi taky vysvětli-proč mají chlapi pocit, že chtějí holky pořád nějak působit?

10 pax pax | 27. února 2012 v 0:39 | Reagovat

krása :-)

11 Terr Terr | 27. února 2012 v 1:13 | Reagovat

Tak ty si jí fakt opila?! :-D Tak to si dávej pokaždý nějákou tu skleničku u psaní když z toho vznikne takhle krásný díl.Týden ne,to nepřežiju !!!Jinak dodatečně FŠE NEJLEPŠÍ ;-)

12 Terr Terr | 27. února 2012 v 1:14 | Reagovat

[7]:Já se teda občas stydím a když píšu stydím tak STYDÍM :-D  :-D

13 miska miska | 27. února 2012 v 8:54 | Reagovat

Johanka, nádherná kapitola....:) čítala som so zatajeným dychom...už sa kongresom na ďalšiu kapitolu a tebe posielam obrovskú pochvalu a v neposlednom rade vďaku za príjemné čítanie pri každej jednej kapitole :)

14 miska miska | 27. února 2012 v 9:02 | Reagovat

Kongresom=teším :) to je to písanie cez mobil :D

15 Radka Radka | 27. února 2012 v 10:23 | Reagovat

..jj.zrovna mi utkvěla v hlavě ta medovina... :D ..ale výborné.-))..

16 Johanka Johanka | Web | 27. února 2012 v 10:50 | Reagovat

To byla náhoda, že to takhle vyšlo. Tahle kapitola byla napsaná už...no, tři roky zpátky? S medovinou jsem jí jenom dolazovala-vystřihovala scény a připsala pár dalších ;-)

17 Terr Terr | 27. února 2012 v 12:15 | Reagovat

Ale dobrý,jen tak dál:-))Ať si tak ytrochu užijou :-D

18 Radka Radka | 27. února 2012 v 12:35 | Reagovat

[17]: já myslím, že do tý stovky to zvládnem.. :-D  ;-)

19 Terr Terr | 27. února 2012 v 14:12 | Reagovat

Timhle tempem nevim :-D Ne, dělám si srandu je to hezký 8-)

20 Radka Radka | 27. února 2012 v 14:27 | Reagovat

..ty, Johanko, neuvažovala jsi o tom, že to necháš svázat jako knihu?..je to fakt výborný.....

21 Johanka Johanka | 27. února 2012 v 16:11 | Reagovat

Vražedný, viď? Já si říkala, že by měli trochu ubrat... :-o
Svázat, pro sebe určitě. Ale nějak hromadně...hmmm...no, když bude víc závazných zájemců, můžu zjistit cenu a při větším množství by třeba byla sleva. Ale třeba vydat...fan fiction? To snad nemá v ČR šanci.

22 LM LM | 27. února 2012 v 19:34 | Reagovat

tak já se hlásím jako první!!!!!! :-)

23 LM LM | 27. února 2012 v 19:39 | Reagovat

jo a ten extrém :-) tovížejo, pro tebe cokoliv :-) hned ho za tebou pošlu, až na nějaký narazím :-) laf jů :-)

24 Radka Radka | 27. února 2012 v 19:53 | Reagovat

[21]: trochu jo :D ....jj.klidně, taky bych si dala říct.. ;-)

25 Johanka Johanka | Web | 27. února 2012 v 20:56 | Reagovat

No, obávám se, že na tři výtisky slevu neuprosím :)

26 Terr Terr | 27. února 2012 v 21:03 | Reagovat

Já si vezmu klidně dva :-) 8-)

27 Radka Radka | 27. února 2012 v 22:07 | Reagovat
28 Lůca Lůca | 28. února 2012 v 2:10 | Reagovat

Čtyři! Čtyři! ... A budou tam obrázky? :D
Jináč taky díky za čteníčko. Jen ať jsou bez sexu. Jiskření potrvá dýl.
Objevila jsem další věc, co máme s hrdinkou společného. Trička by vyprávěla, kolik tekutin se na nich zaznamenalo :D.

29 Johanka Johanka | Web | 28. února 2012 v 8:24 | Reagovat

Lůco, ty prostě víš...

30 Radka Radka | 28. února 2012 v 9:55 | Reagovat

[28]: já v to spolíhám :D ......hele, snad toho vemu i víc....až s tím dřepnu k silnici, to bude mít 100% větší úspěch jak naše domácí kompoty :D .víš, takovej sichr, až budu z podzima bez práce.. O_O  :-x ..ups..

31 Johanka Johanka | Web | 28. února 2012 v 13:00 | Reagovat

Vy prostě víte, jak člověku zvednout sebevědomí a ještě ho smíchy skolit k zemi :D

32 Terr Terr | 28. února 2012 v 13:09 | Reagovat

Já bych to taky udala :-)Na chajdě nemám net a nemůžu číst.A ten dnešní tisk - skoda mluvit :-x  :-x  :-?

33 Radka Radka | 28. února 2012 v 18:22 | Reagovat

[31]:..stačí říct, ráda tě potěším.. :-D

34 Veronika Veronika | E-mail | 28. ledna 2017 v 20:31 | Reagovat

Ja by som hneď brala jeden výtisk. Je to úžasný príbeh. Moc sa mi páči akým štýlom je to napísané. Ťažko sa verí tomu, že to je iba fikcia :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama