Z deníku, dne 18.8.: ještě 9 hodin, 6 hodin, 5.52, 4 a třičtvrtě. ... kapitola 67.

31. května 2016 v 17:02 | Johanka |  Smaragdový příběh

Období, kdy jsem se nastěhovala na East Grove, je zároveň dobou, kdy jsem stránkám svého deníku sdělovala jen šťastně abstraktní hesla. Ale jděte, vy světoběžnice. Vím dobře, že nejméně třetina z vás si ho píše. A mezi námi, má milá třetino, ty další dvě šuškají totéž, co my napíšeme, do vypelichaného ucha dvacet let starému plyšákovi.

Od dámské jízdy s Maite, Kate, Carmen a Barby, uplynuly téměř dva týdny. Paddy byl pryč déle, než se zdálo snesitelné někomu, kdo pukal steskem jako kukuřice v mikrovlnce jen při představě, že odjíždí na nákup.
Zkuste mě pochopit.
Skoro jsem zapoměla, jaké to je, skutečně mu smět kdykoliv zavolat, kdykoliv zajít na koncert, napsat vzkaz na orosené zrcadlo a čekat, až se večer v koupelně rozesměje, když ho při sprchování objeví. Dát Paddymu dárek, nad kterým nemusím přemýšlet, jestli vzbudí Cořiny otázky. Zahřát mu studené ruce a neohlížet se, kdo je poblíž, kousnout si z jeho jablka bez leknutí, že se Cora dívá a zlobí se na něj.




Už v půlce prvního týdne po Paddyho odjezdu mi došlo, že to nikdy nemůže být úplně normální žití. Dalo mi ale menší práci než kdykoliv dřív, nechtít víc, než co se dělo.
Ležela jsem v posteli a hladila Dos.
Ještě nejmíň osm hodin...
Očima jsem hledala souvislosti mezi krasohledem a vyschlou lahvičkou tuše, klouzala po zelených závěsech a chundelatém Fíkovi, na kterém ležela knížka Tobiáše Lolnesse. Už zítra ji budeme číst spolu.
Vzpomínala jsem, jak jsme tu seděli poprvé, já v Barbyiných šatech, oba ohromení osudem. Mě osud doslova srazil na zadek ještě v Praze u výtahu. Myslím ale, že Paddy dostal skutečný zásah až při našem výletu na pláž, v den, kdy skonala nebožka Cecilka.


Johančina mysl se nořila do prasklin v dřevěných parketách a po obvodu letokruhů sledovala vlastní otázky.
Kdy vlastně bylo rozhodnuto, že v Galway nenajde žádný hotel, který by měl volný pokoj alespoň na dva týdny, a vybere si proto Cork?
(Kolik hodin zbývá do zítřka?)
Kdy bylo rozhodnuto, že začne pršet, právě když se Paddy podívá z okna?
(Mohla bych zítra z práce odejít dřív?)
A kdy bylo rozhodnuto, že až jí bude chtít Štěpán políbit, dá jí konečně smysl utéct?
(A kolik hodin sakra zbývá do zítřka?)

Vzpoměla jsem si taky na potemělé zrcadlo dole u krbu. Odraz z něj se mi ve vzpomínce rozmazal a zůstal mi jen pocit té naprosté úplnosti, kdykoliv byl Paddy blízko. Pokud jsem na chvíli dovolila pidižvíkům pásovcům ve své hlavě, aby nechali proplout nesmělou, průsvitnou…fotonovou myšlenku, že existuje možnost, aby vnímal totéž, přelilo se všechno mé bytí přes okraj těla a v bezhraničném štěstí plynulo vším, čeho se dotklo.

Bylo brzy. Dřív, než je kdokoliv v Irsku ochotný vstávat do práce, ale pozdě na to, aby ještě ponocoval.
Pomalu stoupal po schodech ke dveřím jejich pokoje. Představoval si Johanku a těšil se z tepajícího, kulatého pocitu zapalujícího mu v hrudníku oheň, jež ho neomylně jako střelka kompasu táhnul kamkoliv, kde se nacházela. Ten pocit prostoupil Paddyho pozornost rychleji, než si uvědomil, nad čím přemýšlí.

Představil si všechny její věci dávno vyskládané mezi stěny pokoje. Nesmazatelně otisknuté a spojené v paralelním uzlu s příběhy jeho věcí. Představoval si obrázek majáku. Ten nechala opřený mezi knížkami na polici u zrcadla a na dubové komodě stojí proutěný koš s dárky pro skřítky, které ještě nenašly své místo. Představil si i stěny dvou vedlejších místností a to, jak vypadají bez příčky, co je oddělovala před jeho odjezdem. A Johanku stojící s mokrými vlasy a svým barevným hrnkem v ruce, opřenou o dveře, kterak se vybavuje se zedníky a malíři. Ve své představě ji viděl zalitou světlem zvenčí, s jemným úsměvem a pohledem upřeným někam k bezpečnému okraji jejího smaragdového světa. Johanku pozorující realitu ostatních smrtelníků jako děj za otevřeným oknem.
Dnes jí dá klíč. Jen při letmé myšlence na chvíli, kdy jí připevní na krk šňůrku, jejíž přívěsek ho teď studí mezi prsty, se všechno to něžně kulaté cosi rozzářilo nekontrolovatelným výbuchem. Vrátil přívěsek do kapsy a položil dlaň na kliku.

Dokud jsem jí neuviděl, neodvážil jsem si být jistý, že tam bude. Ležela v posteli s rukou nataženou na zem k Dossii a odkrytými rameny. Pravidelně oddechovala. Dossie začala mrskat ocasem - výhrůžně jsem na ní zasyčel a Johanka se na posteli přetočila čelem ke mně. Na stolku vedle ní slabě plápolala petrolejka. Hodil jsem na zem bundu, Johančin mobil z polštáře uklidil do police na knížky a položil se vedle. Usmála se a po paměti posunula dlaň mým směrem. Pohyb prsteníčku zanechal v prostěradle sotva znatelnou rýhu. Stiskl jsem její drobné prsty a sledoval uvolněný výraz v její tváři balancující na rozhraní spánku a probuzení. Cukla sebou a vzápětí se rukou dotkla mojí tváře.
Překvapeně otevřela oči.
"Ty se mi nezdáš!"
Oči se jí leskly překvapením a radostí.

"Ahoj ženuško," odpověděl klidně, jako by tam ležel celé hodiny, ruku pod hlavou a rozcuchané vlasy.
"Jsi doma," přitiskla jsem se k němu.
Voněl čistotou, svým autem a nočním větrem zvenčí.
Jsem úplná. Dojetím se mi do očí draly slzy.
"A ty jsi nahá!" tiše zazpíval a zavřel oči.

!!!

A ty vado, jsem nahá!!!
Tolik k slzám.

Paddy trpělivě ležel se zavřenýma očima, křenil se a čekal, až se Johanka oblékne.

(taky prsty pročísne vlasy, spolkne mentolku a neslyšně si střihne několik rozjařených, téměř baletních, Changemend de pieds)
Vytáhla jsem výš knot petrolejky, která nás zahalila mihotavým světlem.
Aniž by otevřel oči, stáhnul mě zpátky k sobě.
"Už můžu?"
"Pořád nejsem oblečená."
Obemkla jsem nohou jeho boky a vedla Paddyho ruku nahoru po svém stehně.

Než mi stačila přivodit srdeční selhání, dotkl jsem se prsty lemu jejího oblečení.
"Jsi," s úlevou jsem vydechl.

Přimhouřenýma očima sledoval, jak Johanka rozepíná knoflíky jeho košile.

Huuuuuuuuffff.
Pevně jsem jí stiskl v místě, kde nechala ležet mojí ruku.
"Á, dneska to chceš trochu divočejší…" smyslně zavrněla.
Oba jsme se pochechtávali a zatímco Johanka zápolila se třetím knoflíkem, já zápolil s nutkáním sevřít jí v náručí a nepustit až do rána. Vdechoval jsem její oříškovou vůni.
"Víš, že mně šlo vždy jen o tvoje srdce," zašeptala, jakmile košili rozhrnula a položila mi dlaně na hrudník.
Políbil jsem její čelo a přitáhl ji těsně k sobě.

(Aáách…)
Paddyho kůže sálala teplem, odolala jsem touze políbit ho pod stříbrný křížek v jamce na krku. Jemně jsem hladila místo, odkud do špiček mých prstů bubnoval tep jeho srdce.

Když se ráno rozdrnčel budík, Paddy ležel v džínách a rozepnuté košili na mojí půlce postele, zatímco tu jeho okupovala Dos.
"Mazej, čivavo," hnala jsem jí rychle dolů, aby nepoznal, že psí zákazy platící v jeho přítomnosti, jsem porušila hned první večer po jeho odletu.

Ještě ve chvíli, kdy jsem odcházela do práce, Paddy tvrdě spal. Na zrcadlo v koupelně jsem mu napsala neviditelný vzkaz. Na stole v jídelně jsem poskládala srdce z koláče, který jsem pekla předchozí den. Po dvou ujetých kilometrech jsem se vrátila, abych srdce ve spěchu přeskládala do tvaru trapné šachovnice. A to jen proto, aby mi vzápětí přišla esemeska: Stejně jsem to viděl! A rozřechtaný smajlík.

 


Komentáře

1 Peťa Peťa | 1. června 2016 v 7:46 | Reagovat

Říkala jsem si dlouho jsem tady nebyla tak se  půjdu  kouknout jestli tady něco  nového nepřibylo  a co  nevidím další pokračování   Johanky a Paddyho :-)

2 Radka Radka | 1. června 2016 v 12:31 | Reagovat

no, nekecej... :D tak mě dítě dneska přetahuje...-)))...takže taky mám čas .-))...supr, no, jsem se pobavila...a víš, že mi to tu chybělo, sakra....doufám,že nebudu předpokládat, že další díl za dva roky :D ...........co noha? tyjo, zas buď ráda, že není sněhu ..metr dvacet.....ale to už máš dobrý, ne?.... 8-O  8-)

3 Lenka Lenka | 1. června 2016 v 20:33 | Reagovat

Páni,překvápko! Super! Doufám, že pokračování bude trošku pravidelnější a ne s dlouhou prodlevou! :-)

4 smaragdovypribeh smaragdovypribeh | 2. června 2016 v 23:00 | Reagovat

Další najdete do konce týdne :-)

5 Radka Radka | 3. června 2016 v 14:58 | Reagovat

..no, tak to jsi poklad :-D  .-*

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama